








Bazalka pravá, označovaná také někdy jako bazalka vonná (Occimum basilicum), patří do čeledi hluchavkovitých. Má přibližně 60 druhů a některé se od sebe liší tvarem listů, chutí, vůní i barvou. Přestože některé rostou v tropech a subtropech jako trvalky, u nás se bazalka většinou pěstuje jako jednoletá rostlina, kterou musíme každým rokem znovu vysévat.
Bazalka pochází z Indie, do světa se postupně začala šířit již od starověku. Získávaly se z ní vonné oleje, kterými se mazala těla faraonů před ukládáním do hrobek. Vedle Egypťanů ji uctívali především staří Římané, kteří jí připisovali afrodiziakální účinky. Údajně rostla na hrobě Ježíše Krista a v Řecku přinášely ženy její výhonky do kostela na Nový rok – svátek svatého Basilea. V Indii má dodnes mimořádný význam bazalka posvátná – tulsi ( Occimum sanctum), která je zde nejsvatější bylinou hinduismu, pěstovanou již po 3000 let. Do střední Evropy přivezl bazalku Karel Veliký a začala se tu pěstovat jako léčivka v klášterních zahradách. Například středověká léčitelka Hildegarda z Bingenu ji doporučovala přidávat do vína, společně povařit a užívat při horečkách. Dnes je to hlavně skvělá bylina na dobré trávení a při nechutenství, protože podporuje vylučování žaludečních šťav. Může vám pomoci také při bolestech, křečích a nadýmání. Vhodná je také pro dezinfekci ústní dutiny. Má totiž silné antibakteriální, protizánětlivé a také antioxidační vlastnosti. Obsahuje vitamíny A,C a K a z minerálních prvků pak mangan, měď, vápník, železo, hořčík a také omega-3mastné kyseliny. Ocení ji i kojící matky, neboť podporuje laktaci. Jaké další účinné látky bazalka obsahuje? Až 1,5 % tvoří silice s estragolem a linaloolem, které se přirozeně vyskytují i v mnoha dalších bylinkách.
Za zmínku stojí také vysoký obsah tříslovin nebo flavonoidy či glykosidy. Bazalka rovněž obsahuje éterické oleje s obsahem eugenolu, bazalkový kafr, tanin neb cinoel. Kromě toho, že je bazalka využívána jako zelenina i koření v gastronomii, je také zdrojem zdravého oleje. Ten obsahuje hlavně linalol, estragol a kafr. Mimo listů se olej získává také ze semen, které se lisují za studena.
Tady se cení její výborná chuť i aroma, které ozvláštní hlavně středomořskou kuchyni – těstoviny i nejrůznější saláty. Kombinaci rajčat s plátky mozzarelly, italské caprese, si bez bazalkových lístků ani neumíme představit.
Hodit se bude taky do bylinkových másel a ke kuřeti a rybám, chybět nesmí ani na tolik oblíbené pizze. Určitě ji ale přidávejte až k hotovému pokrmu, tepelná úprava jí nesvědčí. Kromě využití na slano, se umí uplatnit i ve sladkém provedení, například ve formě bazalkového cukru – rozmixovaných bazalkových lístcích s cukrem. Ten umí zazářit v moučnících s jahodami – třeba v sorbetu, šlehačkovému poháru nebo cheesecaku či smoothie. Lze ho použít i na výrobu zmrzliny. Pokud si bazalku budete chtít uchovat přes zimu, můžete její čerstvé lístky buďto zamrazit anebo je skladovat naložené v olivovém oleji. Stačí čisté lístky bazalky nakrájet a co nejvíce napěchovat do čisté skleničky. Pak zalít olivovým olejem tak, aby byly ponořené pod jeho hladinou a tak je udržovat po celou dobu spotřeby.
Mnohé bazalky se nepěstují ani do kuchyně nebo do domácí lékárničky jako spíše pro okrasu. Během léta totiž skvěle doplní další letničky na záhonku či na balkoně. Bazalce se výborně daří v teplých, slunných a chráněných polohách. Vyžaduje alespoň 5 hodin slunečního svitu denně a teploty nad 10 °C. Její pěstování není vůbec složité a zvládne je úplný začátečník. I ta koupená v supermarketu bude při dobré péči prospívat. Ocení však, když ji přesadíte do většího květináče či do truhlíku s dalšími středomořskými bylinkami, jako jsou oregano, saturejka nebo tymián. Spokojeně poroste i v záhonu, nejlépe poblíž rajčat. Vypěstovat si ji můžete i ze semínek, což je o něco pracnější a vyžaduje to více trpělivosti. Vysévá se během března do truhlíků, či pařeniště a na venkovní záhon se vysazuje od května do července. Samozřejmě je ale lepší pořídit si už malou sazeničku v zahradnictví. Při správné péči se pak můžete dočkat, že tato jednoletá bylinka umí dorůst až do výšky okolo půl metru a celé léto poskytovat dostatečné množství svých svěže zelených, aromatických lístků.
Ty je dobré průběžně zaštipovat, aby rostlina pěkně košatěla. Přestože bazalka potřebuje vegetovat v hodně vlhké půdě, neznamená to, že by měla stát ve vodě. Jak bujně bude růst, ovlivní nejen dostatek vláhy a slunce, ale také výživa, kterou jí poskytnete. Ideální je bazalku čas od času přihnojit buď speciálním hnojivem na bylinky nebo univerzálním přírodním hnojivem Hnojík, které od ní, pokud je vsazená do záhonu, také odpudí případné škůdce.
Abyste si prodloužili dobu sklizně bazalky, můžete ji na podzim přenést na okenní parapet, verandu nebo světlou chodbu. Stejně ale až do příštího jara nevydrží. Jediným druhem vytrvalé bazalky, která je k sehnání i u nás, je odrůda African Blue. Jedná se o mezidruhový hybrid, který nevytváří semena, ale množí se jen řízkováním. Keříky této nafialovělé odrůdy bazalky rostou poměrně bujně. Ani tato bazalka u nás sice nepřezimuje a při teplotě pod +14 °C zastavuje svůj růst, ale když ji po létě přenesete domů a omezíte zálivku, vydrží vám několik let a její lístky můžete sklízet i přes zimu. Na jaře po zmrzlých ji pak opět přemístěte na slunné stanoviště a dopřejte jí bohatou zálivku a pravidelné hnojení.
(Ocimum basilicum var. thyrsiflora)
Jedná se o jednoletou léčivku, z čeledi hluchavkovitých, původem z Indie, kultivar bazalky pravé, kterou svou vůní nejvíc připomíná. Na rozdíl od ní je ale voní mnohem intenzivněji a v její svěží, štiplavé chuti ucítíte lékořici a anýz. Kvete růžově až tmavě fialově a její listy mají, oproti oblejším listům bazalky pravé, nejčastěji podlouhlý, zašpičatělý tvar. Dorůstá do maximální výšky 50 centimetrů, podobně jako kopřivy nebo máty. Pokud ji budete kultivovat, může tvořit i keř.
Bazalka thajská se využívá v přírodním léčitelství především ve východní a jihovýchodní Asii. Napomáhá špatnému zažívání, podporuje správnou funkci močového měchýře, ledvin i jater. Pozitivně ovlivňuje i dráhu močových cest. Působí proti infekcím. Pomáhá zhojit hmyzí štípance a může fungovat také jako přírodní repelent. Při nachlazení, dušnostech i kašli se doporučuje zhruba třikrát denně popíjet čaj z listů, který má uvolňující účinky, léčí nachlazení i bolest v krku. Na rozdíl od některých léčivých čajů, tento chutná příjemně, a ještě víc oslazený lžičkou medu. Jako každá léčivka není vhodná její přehnaná, pravidelná konzumace, a to zejména u těhotných a kojících žen a malý dětí.
Doba sběru nastává tehdy, kdy se na rostlině začnou objevovat květy. Pokud ji seříznete, můžete se dočkat po létě ještě jedné sklizně. Využití nachází prakticky v celé asijské kuchyni, hlavně však v té vietnamské a thajské. Její listy se konzumují pouze čerstvé, takže se hodí hlavně do salátů, ale přidává se i do talíře s polévkou nebo do salátové směsi přikládané k asijským pokrmům či zabalené do jarních závitků.
S předpěstováním můžete začít, podobně jako u bazalky pravé, v březnu a dubnu. Semena vysejte do zeminy promíchané s perlitem a substrát pravidelně zavlažujte. Při pokojové teplotě vyklíčí za dva až tři týdny. Vzrostlé rostlinky přepichujte dál od sebe a po zmrzlých můžete vsadit i do záhonu, ideálně k rajčatům a okurkám, které ochrání před padlím. Dobře bude prospívat na humózním, slunečném, před větrem chráněném stanovišti. Je poměrně náročná na výživu, takže bude během své vegetace vyžadovat přihnojení, ideálně organickým hnojivem, například Hnojíkem. Tím se vyhnete padlím i dalším nemocem či škůdcům, které by mohly bazalce uškodit.
(Ocimum sanctum)
Jedná se o vytrvalý, hustě větvený keřík z čeledi hluchavkovitých s oválnými, po okrajích zubatými listy o velikosti zhruba 5 centimetrů, dosahující výšky až 80 centimetrů. Kvete na koncích lodyh narůžovělými až nafialovělými květy. Plodem je drobná lesklá tvrdka.
Jejím domovem je Indie a dnes je hojně pěstována v celé jihovýchodní Asii. Bazalka posvátná, také nazývaná indická nebo také tulsí je jednou z nejstarších zdokumentovaných léčivých rostlin v indickém léčebném systému s tisíciletou tradicí – ajurvédě. Pro hinduisty představuje jednu z nejposvátnějších rostlin, zasvěcenou bohyni Lakšmí, bohu Višnovi a jeho inkarnacím. Pro svou typickou sladce anýzově peprmintovou chuť má také nezastupitelnou roli v thajské kuchyni.
Bazalka posvátná patří mezi výrazné adaptogenní rostliny, kdy souborem svých účinků celkově posiluje organismus, pomáhá vyrovnat se s negativními vlivy stresu, nekvalitní stravy a znečištěného prostředí. Snižuje hladinu krevního cukru a stimuluje tvorbu inzulinu, je tedy vhodným doplňkem stravy při cukrovce. Má výrazný antioxidační efekt, stimuluje imunitní systém a vykazuje silný antimikrobiální i protirakovinný účinek. Dokáže povzbudit zejména při duševní činnosti, ale na rozdíl od kofeinu nenarušuje spánek. Přestože nemá žádné vedlejší účinky, těhotné a kojící ženy by ji neměly užívat.
Sklízejí se kvetoucí lodyhy, případně pouze listy, které se suší přirozeným teplem v tenké vrstvě ve stínu. Protože rostlina obsahuje těkané oleje, je dobré ji uchovávat v dobře uzavřené nádobě. Užívá se ve formě nálevu (rozdrcenou drogu nasypte do hrnku, zalijte vroucí vodou a nechte zhruba 5 minut louhovat. Přeceďte a můžete popíjet). Čerstvé listy lze přidávat jako koření do zeleninových směsí, asijských polévek, kari, ale i do dezertů. Silice se používá při výrobě parfémů.
Semena bazalky posvátné vysévejte podobně jako klasické bazalky pravé brzy na jaře do skleníku nebo do květináče za oknem. Rostlinky klíčí při pokojové teplotě během několika dní. Ty mladé, s několika lístky přepichujte a v polovině května (po zmrzlých mužích) vysazujte na záhon nebo v květináči či v truhlíku umístěte na chráněné slunečné stanoviště. Vyžaduje humózní propustnou zeminu a dostatek vláhy. Roste výrazně pomaleji než bazalka pravá. Přes zimu ji uchovávejte ve světlé místnosti s teplotou kolem 15°C, občas zalijte. Na jaře ji seřízněte o třetinu a přesaďte. Zhruba po měsíci ji můžete přihnojit organickým hnojivem, například Hnojíkem, který má také repelentní účinky na škůdce, kteří by si na ni brousili zuby.
Rajčata, kdo by je neznal. Nejčastěji jasně červené plody (ale také žluté, oranžové, černé, zelené…) různých tvarů a velikostí. Někdo má rád velká masitá, někdo malá cherry rajčátka. Některé rostou jako keře, jiné potřebují oporu. Některé dorůstají do velkých, až obřích rozměrů, jiné jsou drobné – nazval bych je NANA. 🙂 Existuje mnoho druhů rajčat a vy si můžete vybrat, která vám chutnají. Bezesporu jsou velmi oblíbené jak ve studené, tak v teplé kuchyni. A pokud si je vypěstujeme sami, získají další přidanou hodnotu. 😉
Rajče (latinsky Solanum lycopersicum) je druh plodové zeleniny patřící do čeledi rajčatovitých. Bulbous. (Ačkoli v EU je označován jako ovoce.) Je to jednoletá, dvouletá nebo vytrvalá rostlina. Záleží na oblasti, ve které se pěstuje. Nesnáší mrazy. Stonky mají zelenou barvu a mohou být zakrslé, ale mohou také dosahovat výšky až 4 m. Na stoncích jsou jemné chloupky. Rajče má listy nepravidelné, liché a přerušované. Jejich okraje jsou zubaté nebo vroubkované. Květy mají žlutou barvu.
Dnes existují tisíce odrůd, které mají různé plody. Nejen červené, ale i žluté, oranžové nebo černé, zelené, dokonce mohou mít žíhání. Kultivary jedlých rajčat se vyskytují v různých velikostech, tvarech a chutích v závislosti na odrůdě a podmínkách, v nichž se pěstují.
České názvy pro tuto zeleninu jsou rajče či , rajské jablko. Slovensky napříkladrajčiak; trajčiak obyčajný, ľuľok rajčiak. Nejčastěji se však jedná o rajče nebo rajčata .
Původ jedlých rajčat je v horách Střední a Jižní Ameriky. Kolem roku 200 př. n. l. pěstovali a domestikovali rajčata Aztékové a Mayové. V roce 1498 přivezl rajčata do Evropy Kryštof Kolumbus. Zpočátku bylo rajče považováno za okrasnou rostlinu. Dnes se pěstuje téměř po celém světě, především v mírných a subtropických oblastech.
V naší zemi se rajčata pěstují na polích, zahradách a terasách, na slunných místech s úrodnou a výživnou půdou. Potřebují dostatek tepla a světla. Nezapomínejte však na zavlažování, ale pozor na přemokření. Rajčata by se měla zalévat ke kořenům, aby nedošlo k přemokření listů. To jim nevyhovuje a přispívá to k jejich nemocem. Jejich pěstování začíná přípravou půdy.
Rajčata stejně jako papriky spotřebovávají velké množství živin z půdy. Proto je to velmi důležitý první krok. Pokud je v půdě málo živin, rostliny budou slabé, málo odolné vůči škůdcům a chorobám s viditelným poškozením listů a plodů, budou málo odolné, slabé a náchylné k deformacím, poškození a hnilobě. Příprava půdy je proto nesmírně důležitým prvním krokem, aby z ní mohly čerpat dostatek živin a byly v rovnováze.
Nejde jen o přidávání NPK, ale o vyvážení všech potřebných prvků, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku – bohaté a zdravé úrody.
Ideální je na podzim hluboce prořezat travní porost a pohnojit jej organickým hnojivem s vyváženou výživou. Doporučeným organickým hnojivem pro rajčata je hnojivo Hnojík, které nejen zajišťuje dostatečné množství vyvážených živin, ale také podporuje imunitu rostlin a působí repeletně proti škůdcům.
Před výsadbou je však třeba věnovat pozornost výběru odrůdy, zda chceme rajčata velkoplodá, masitá nebo malá, jakou chceme barvu a chuť, zda chceme nízkostébelná nebo vysokostébelná, šlechtěné nebo divoké sazenice.
Rajčata se pěstují ze semen. Mnozí si je pěstují doma z koupených nebo vlastních semen. Musí být bez zbytečných organických látek, vysušené, bez poškození a plísní. Kdo nechce nebo nemá možnost či čas vypěstovat si vlastní sazenice ze semen, může si je zakoupit. Semena rajčat se obvykle vysazují na přelomu února a března. Rajčata je možné vysévat i v dubnu, ale pak se začátek sklizně opozdí a celková úroda bude o něco menší.
Při výsevu semen rajčat je důležité vytvořit ideální podmínky s dostatkem vláhy, tepla a světla. Dbáme na to, abychom jim před klíčením připravili dostatečně výživnou půdu, aby měly hned od začátku dostatek živin. S Hnojíkem je to radost.
Semena je třeba vysévat rovnoměrně. Po výsevu je zasypte asi 0,5-1 cm zeminy. Nakonec mírně navlhčete substrát s vysetými semeny rajčat. Ideální teplota pro optimální klíčení je 22 – 25°C. Pokud je teplota půdy příliš vysoká nebo nízká, semena nevyklíčí. Pro udržení potřebné vlhkosti a teploty se doporučuje přikrýt fólií. Nezapomeňte však denně větrat a fólii na nějakou dobu odkrýt, abyste zabránili vzniku plísní.
Jakmile se objeví klíčky, odstraňte fólii. V tomto období by se teplota půdy měla pohybovat v rozmezí od 16-20 °C. Pokračujte ve zvlhčování půdy.
Vodorovný průřez rajčete se semeny
Svislý průřez rajčete se semeny
Klíčící rostliny rajčat
Jakmile rajčata vyrostou a zesílí, je třeba jim poskytnout dostatek prostoru k růstu. Pokud mají sazenice alespoň 1 -2 “normální” listy, můžete je pikýrovat, tj. zasít. Obvykle je to asi po 4 týdnech. Při přesazování do společného prostoru by měly být rostliny od sebe vzdáleny alespoň 10 cm. Vyklíčené rostliny pikýrujeme buď v květináčích, nebo v pařníku. Nezapomeňte, že potřebují dostatek tepla, vlhkosti, výživy a světla. Péče, kterou jim věnujete, se vám stonásobně vrátí.
Jaké by měly být sazenice rajčat, aby byly vhodné pro další pěstování? Ať už si doma vypěstujete vlastní sazenice, nebo je koupíte, vyberte si k výsadbě mladé, silné rostliny rajčat. Měly by být krátké a statné, tmavě zelené barvy. Stonek by měl být rovný a pevný. Sazenice by neměly mít žloutnoucí listy nebo skvrny na listech. Důležité je také, aby sazenice nebyly poškozeny stresem, ale také aby neměly květy ani plody. I když je lákavé si myslet, že květy a plody budou sklizeny dříve, v konečném důsledku tím trpí úroda.
Po posledních mrazech, které obvykle přicházejí v polovině května, lze rajčata vysazovat ven. Výsadbě však musí předcházet otužování mladých rostlin rajčat. Cílem otužování je přizpůsobit rostliny horším klimatickým podmínkám. Přibližně 7 dní před výsadbou venku omezte zalévání, snižte teplotu vzduchu pod 10° C a postupně zvyšujte intenzitu větrání. Po tomto otužování budou sazenice rajčat připraveny k výsadbě ven.
Nyní se můžeme podívat na vzdálenost, ve které by měla být rajčata vysazena. Vzdálenost závisí na odrůdě, intenzitě jejího růstu a způsobu pěstování. Na malých plochách můžete pěstovat například vysokokmenné odrůdy s opěrným kůlem, u kterých se pravidelně odstraňují postranní výhony, aby se energie rostliny soustředila na vývoj plodů. Vysazují se ve vzdálenosti 40-50 cm. Tato kolíčková rajčata mají ve svém názvu, že potřebují oporu – kolík, aby se neválela po zemi a neonemocněla.
Zakrslé odrůdy se vysazují v rozmezí 30 až 90 cm, v závislosti na odrůdě, podle intenzity růstu. Rajčata, stejně jako ostatní zelenina, vyžadují přiměřenou zálivku, hnojení a pletí mezi rostlinami. V závislosti na odrůdě nezapomeňte odstranit takzvané “odnože“, které by způsobily nežádoucí větvení rostliny. Doporučuje se také odstraňovat listů, které se dotýkají země.
Žluté salátové rajče CREAM SAUSAGE
Černé salátové rajče DARK GALAXY
Zelené masité rajče MYSTERY GREEN
Černé salátové rajče TOM WAGNER
Červené masité rajče RAISEN TOMATO
Rajče GERMAN STRIPES
Červené masité rajče OX HEART
Černé rajče DE BARACO BLACK
Žluté masité rajče LUNAR JOY
Salátové rajče SPECKLED ROMAN
Zelené salátové rajče VERTE ZEBRE
Zdroj: www.dobrodruzstvo.com
Pěstování jedlých rajčat, které jsme zahájili hnojením na podzim při přípravě půdy, pokračuje jejich výsevem, přesazováním a pěstováním již vzrostlých sazenic. Proto je třeba rajčatům pravidelně dodávat dostatečné množství živin po celé vegetační období. To platí dvojnásob pro rajčata pěstovaná v květináči, nebo jiné nádobě. Není to luxus, ale nutnost, která nám pomůže rostliny rovnoměrně vyživovat. Například převaha dusíku v půdě by měla za následek nižší příjem ostatních prvků, což by rostliny dále oslabilo a zvýšilo nerovnováhu živin.
Obvykle ve druhé dekádě srpna se odstraní vrcholový výhon ve výšce 2-3 listů nad nejvyšším květním úborem. Tím se minimalizuje tvorba nových plodů a urychluje se dozrávání stávajících plodů, které by jinak nestihly dozrát před příchodem podzimního chladného počasí.
Žluté keříkové cherry rajče AZTEK
Červené divoké rajče APERITIF
Černé rajče BLACK CHERRY
Žlutá cherry rajčata GOLDITA CHERR
Oranžová cherry rajčata ORANGE CHERRY
Červená cherry rajčata BABY CHERRY
Černá cherry rajčata CAPPUCCINO CHERRY
Zelené cherry rajče VERTE ZEBRE CHERRY
Růžové třešňové rajče PEARLY PINK CHERRY
Žluté cherry rajče hruškovitého tvaru YELLOW PEAR CHERRY
Černá cherry rajčata CHOCOLATE CHERRY
Červené keřové rajče SLENDER TIM BUSH
Žluté cherry rajče MIRABELLA CHERRY
Žluté keřové rajče TOM YELLOW
Červené keřové rajče CARROLL
Červené divoké rajče RED COACHMEN
Zdroj: www.dobrodruzstvo.com
Otázkou tedy je, čím rajčata hnojit, aby měla potřebný vyvážený obsah živin. Vhodný je hnůj, kompost nebo hnojivo.
Kompost a hnůj musí být dobře vyzrálé. Zejména při hnojení hnojem je třeba dbát na to, aby byl dostatečně starý a koncentrovaný v půdě, aby nedošlo ke spálení kořenů rostlin. Z tohoto důvodu je nejvhodnější kravský hnůj. Živočišný hnůj (různé druhy) lze zakoupit také v granulované formě. I při nich je třeba mít na paměti, že je třeba se řádně soustředit.
Pokud máme možnost použít vlastní dobře proleželý kompost, je to k nezaplacení.
A co HNOJIK? Jeho použití má několik výhod. První je, že ji lze použít v jakékoli fázi pěstování rajčat. Dalším důležitým faktorem je jeho repelentní účinek na škůdce a významné posílení rostlin proti chorobám. A také, že hnojivem nemůžete spálit rostliny. V neposlední řadě je to snadné používání. Toho lze dosáhnout posypem, zálivkou nebo postřikem. Jak je používat, se dozvíte na adrese https://hnojik.cz/davkovani/.
Pokud si chceme vypěstovat vlastní rajčata ze semen, stejně jako jsme na podzim připravili půdu, na které budeme pěstovat rajčata, připravíme i půdu proklíčení sazenic. Do zeminy přidejte malou lžičku HNOJIKU(já osobně používám k zakořenění rostlin nejraději zeminu z květináče). Rostlina má dostatek živin od okamžiku klíčení. Pokud se objeví plíseň nebo škůdci, zopakujte hnojení 1 čajovou lžičkou HNOJIKu.
Když jsou sazenice dostatečně velké, silné a úspěšně přesazené do půdy, která byla na podzim pohnojena, další hnojení by mělo proběhnout do jednoho týdne po výsadbě.
Pokračujte v hnojení přípravkem HNOJÍK jednou za tři týdny. Stačí posypat rostlinu dávkou 1 polévkové lžíce tak, aby vrstva nebyla příliš silná a hnojivo se snadno rozložilo. Hnojivo postupně mizí, a jakmile se zcela rozloží, můžete uvažovat o dalším hnojení. Pokud vám ruka s hnojivem ujede, vůbec to nevadí. Díky neutrálnímu PH hnojiva nemůžete rostlinu nijak poškodit.
Dusík má zásadní význam pro buněčný růst rajčat a produkci chlorofylu. Pomalý růst a žloutnutí listů rajčat (obvykle nejprve těch nejstarších) svědčí o nedostatku dusíku.
Fosfor je důležitý pro vývoj kořenového systému rajčat a pro dozrávání plodů. Nedostatek fosforu se projevuje slabým růstem, listy mají zelenomodrý nádech a květy a plody se objevují pozdě a v malém množství.
Rajčata potřebují draslík k růstu květů a plodů. Při jeho nedostatku mají rajčata nízké výnosy a starší listy hnědnou a kroutí se.
Při nedostatku hořčíku nebo železa začnou listy mezi žilkami ztrácet barvu, což se označuje jako chloróza.
Rajčata potřebují také malé množství dalších prvků, jako je měď, zinek, síra, mangan nebo bór. Některé z nich mohou být také příčinou výše zmíněné chlorózy rajčat. Tajemství dobré úrody však nespočívá jen ve správném hnojení rajčat, ale také v tak základní věci, jako je správné zalévání.
Rajčata se vám za vaši péči odmění skvělou úrodou. Sklizeň probíhá obvykle od přelomu července a srpna až do prvních mrazíků. Zralé plody mají podle druhu červenou, oranžovou, žlutou, zelenou až černou barvu. Pro přímou spotřebu se rajčata sklízejí v plné zralosti, protože jsou nejchutnější a nejvýživnější. Nejlépe se sbírají za slunečných dnů , kdy jsou plody suché. Vše provádějte opatrně, abyste nepoškodili slupku a nerozmačkali plody. Sklízená rajčata lze jíst syrová, používat je do salátů, omáček, polévek, šťáv, protlaků, kečupů nebo koncentrátů. Některé odrůdy lze také sušit, nakládat a následně konzervovat. Jsou velmi zdravé 🙂
… do čeledi cibulovitých patří také například brambor, petúnie a mandragora.
… kdysi dávno lidé nazývali rajče rajským jablkem
… z jejich původní domoviny v Jižní Americe do Evropy spolu s bramborami a kukuřicí.
… původní plody rajčat byly žluté a malé.
… rajčata obsahují tyramin, který při pravidelné konzumaci pozitivně ovlivňuje vaši náladu. To platí zejména v případě, že čím je ovoce zralejší, tím vyšší je množství tyraminu.
… u nás je možné pěstovat i divoké odrůdy rajčat, které navzdory svému bujnému růstu nepotřebují oporu a jejichž plody jsou menší než třešně.
… skladování rajčat v lednici zhoršuje nejen jejich chuť, ale i konzistenci.
Vánoční kaktus patří mezi rostliny, které nám již tradičně pomáhají o vánočních svátcích vytvářet příjemnou sváteční atmosféru.
Ale občas se stává, že místo Vánoc rozkvete o něco dříve nebo až na jaře. Co s tím? Jak je to možné? Je velmi pravděpodobné, že kaktus, který máte, není Vánoční kaktus, ačkoli na první pohled tak vypadá.
Můžeme ho najít v různých zemích pod nejrůznějšími jmény jako Vánoční kaktus, Kaktus díkůvzdání , Krabí kaktus, Svatodušní kaktus, Drápový kaktus, Zygokaktus, Sváteční kaktus či Květenový květ (Flor de Maio).
Ale pravda je taková, že většina lidí si jen myslí, že se jedná o Vánoční kaktus. V rozlišování obecně vládne tak trochu chaos.
Mohli bychom je nazvat Sváteční kaktusy, a to podle svátků, kdy kvetou. Nejznámější, který je iv našem hledáčku, je Vánoční kaktus kvetoucí ve vánočním období. Další, který kvete o něco dříve, koncem podzimu, je Kaktus díkůvzdání. A kaktus kvetoucí na jaře je označován jako Velikonoční kaktus. Tyto kaktusy mají podobný vzhled, který může snadno splést, podobné růstové návyky i nároky na péči.
Zdroj: wikimedia.org Autor Byoung82
Šlumbergera (latinsky Schlumbergera ) patří do čeledi Cactaceae. Je to rod tropických kaktusů s původním domovem v tropických deštných pralesích Jižní Ameriky. Ve své původní domovině rostou na stromech nebo skalách. Jeho stonky se podobají listovým polštářkům spojeným jeden s druhým.
První druh byl popsán podle vzorků rostoucích v Královské botanické zahradě Kew na jihozápadě Londýna v roce 1819 , tehdy nazývaný Epiphyllum truncatum . V roce 1839 byl dovezen tehdejší Epiphyllum russellianum a W. Bucklei oba tyto druhy začal křížit . Rok 1852 byl rokem, kdy je představil veřejnosti a od roku 1860 již byla k dispozici řada kultivarů různých tvarů a barev . V roce 1980 začalo křížení s novým druhem Schlumbergera orssichiana,který byl objeven v roce 1976. To byl základ pro vznik současných moderních kultivarů, se kterými se můžeme setkat i dnes.
Vánoční, velikonoční kaktus i kaktus díkůvzdání jsou obecně označovány jako Zygokaktusy , což ve skutečnosti není rod, ale společné jednotící označení. Vánoční kaktus a Kaktus díkůvzdání patřily do rodu Schlumbergera . Mají rozdílné listy, ale stejné květiny.
Květy se objevují z areol na kloubech a špičkách stonků.Vytváří jedinečný vzhled “dvojitého květu” ve tvaru trubice. “Vnější” květ je tvořen kratšími listy, které se stáčí dozadu blízko základny květu. “Vnitřní” květ se tvoří výše na květu, v blízkosti tyčinky. Tyčinky a blizna tvoří sloupečky a vyčnívají z květu.Můžeme nalézt bílé, růžové, žluté, oranžové, červené či fialové květy, které při vhodných podmínkách podle kultivaru mohou kvést jeden až dva měsíce.
Velikonoční kaktus původně patřil do rodu Rhipsalidopsis či Hatiora (Hatiora gaertneri) . V současnosti je zařazen i do stejného rodu jako předchozí dva s druhovým názvem Schlumbergera russelliana či Schlumbergera gaertneri . Oproti předchozím má hladší okraje listů bez zářezů. Ploché květiny ve tvaru hvězdy se samostatnými okvětními lístky a jednou sérií tyčinek lze snadno odlišit od podlouhlých květů předchozích kaktusů. Oproti nim také potřebuje mnohem delší chladné období k vytvoření květinových poupat.
Botanické názvy a zařazení do jednotlivých rodů se neustále mění na základě nových genových studií. V současnosti existuje asi 300 hybridních odrůd svátečních Zygokaktusů.
Rod Šlumbergera můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin:
Zdroj: wikipedia.org Ilustrácia Seana Collinsa
Rozdíly ve tvaru listů. Nahoru stonek Vánoční kaktus (Schlumbergera Buckleyi), dole stonek Kaktus díkůvzdání(Schlumbergera Truncata)
Zdroj: www.gardeningknowhow.com Ilustrácia Seana Collinsa
Zdroj: plantnet.org
Zdroj: www.gardeningknowhow.com Ilustrácia Seana Collinsa
Zdroj: wikipedia.org Autor: William Jackson Hooker
Zdroj: wikipedia.org Autor: Leo Michelse
Zdroj: www.gardeningknowhow.com Ilustrácia Seana Collinsa
Zdroj: wikipedia.org Autor: W. Fitch, Swan
Zdroj: wikipedia.org Autor Chilepine
Zdroj: wikipedia.org Autor: Dominicus Johannes Bergsma
Zdroj: wikipedia.org Autor: Dominicus Johannes Bergsma
Když jsme si vyjasnili, který kaktus je který, můžeme se podívat na pěstování vánočního kaktusu.
Šlumbergera má v oblibě světlá místa v polostínu . Nesnáší průvan , proto vybírání místa pro váš vánoční kaktus na to nezapomeňte. Má ráda vlhčí prostředí, čemuž můžete dopomoci rosením rostliny rozprašovačem. Denní teplota 21 °C a noční 15 až 18 °C jsou ideální.
Vánoční kaktus můžete v létě přesunout do exteriéru. Pokud bude mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci, snese i vyšší letní teploty. Vyžaduje časté zalévání na jaře av létě , přibližně 1x týdně . Dopřejte mu zálivku do misky pod květináčem, když substrát proschne, ale přebytečnou vodu vylijte. Vyhnete se tak problémům s odhníváním kořenů.
Vhodná zálivka je z výluhu Hnojíku, který je přírodní organické vyvážené hnojivo s repelentním účinkem na škůdce . Kromě vyvážených živin potřebných pro zdravý růst a prosperování rostlin, posílí imunitní systém rostlin a díky Chitinu , který působí repelentně na škůdce , pomůže rostlinkám se před nimi bránit. Jak působí Chitin si můžete přečíst v tomto článku: Chitin .
Zdroj: wikimedia.org Autori: Peter coxhead, Lukáš Mižoch, Maja Dumat, Tangopaso
Farebné variácie kvetov
Každá rostlina , zvláště pěstovaná v květináči, potřebuje pravidelný přísun živin . Hnojení je proto nezbytnou součástí úspěšné péče io šlumbergeru. Důležité je však správné načasování hnojení , aby přineslo požadovaný efekt. Obvykle od dubna do října , tedy během vegetačního období , hnojíme 1x měsíčně . Ideální je použít zálivku z výluhu Hnojíku. Tím zároveň dodáme rostlince i vodu.
Vyvážený přísun živin z Hnojíku podpoří nejen zdravý růst , ale také imunitu vánočního kaktusu a jeho bohaté kvetení . Zároveň mu pomůžete bránit se před škůdci. Jak na jeho použití u zdravých i napadených rostlin se dočtete v článku Jak se používá hnojivo Hnojik.cz . Naše zkušenost říká, že toto udrží vaši rostlinku ve špičkovém stavu, podpoří vytvoření velkého množství pupenů a nakonec i nádherné kvetení o Vánocích i déle.
Co kromě kvalitního hnojení je zapotřebí, aby vám Vánoční kaktus svými květinami přinášel radost během vánočních svátků? Vlastně to není nic náročného, pokud při správné závlaze zachováte potřebné světelné a tepelné podmínky.
S příchodem podzimu a postupným snižováním teplot nechte šlumbergeru venku čím déle , dokud teploty neklesnou pod 10 °C . Tím podpoříte tvorbu květních poupat, protože spouštěčem jejího kvetení jsou právě nižší noční teploty a prodlužující se podzimní noci. Poté, co teploty klesnou nižší než 10 °C, svou rostlinu přesuňte do interiéru .
Aby kvetla během vánočních svátků, umístěte ji do tmavší a chladné místost i 6 – 8 týdnů před svátky . Ideální teplota pro tento vegetativní odpočinek je 10 – 12 °C . V tomto období potřebuje 12hodinové úplné zatemnění . Pokud nemáte vyhovující tmavé prostory, můžete si na zatemnění pomoci krabicí , kterou vánoční kaktus na potřebný čas během dne zakryjete.
V tomto období není nutná intenzivní zálivka . Tu šlumbergere v tomto období dopřejte, až když je vrchní vrstva substrátu suchá .
Po vytvoření květních poupat umístěte rostlinu na světlejší stanoviště , aby začala kvést. Vyhněte se však umístění v blízkosti tepelného zdroje, abyste předešli opadání květních poupat a květin.
Po odkvětu posledních květin, sestřihněte konce stonků . Podpoříte tím další růst a rozvětvení šlumbergerů. Z řízků si můžete vypěstovat nové rostlinky, které budou přinášet radost vám či vašim známým. Rozmnožování není náročné. Jak na to? Nejprve si připravte vhodný květináč s výživnou a propustnou půdou.
Substrát doporučujeme obohatit o 1 čajovou lžičku Hnojíku , který promícháte se substrátem. Odstřihněte cca 3 segmetny– listové polštářky stonku. K lepšímu zakořenění můžete použít kořenový stimulátor . Následně zasaďte řízek do substrátu asi do 1/3 délky a vydatně zalijte . Přebytečnou vodu nezapomeňte vylít. Mladou sazenici umístěte na dostatečně světlé místo , ale bez přímého slunečního záření.
Vyšší teploty 21 – 27 °C v podmínkách dlouhého dne a krátké noci podporují urychlení zakořenění. Následná péče je stejná jako u dospělého Vánočního kaktusu. Po 4 – 6 týdnech by měly řízky být zakořeněné a nové rostlinky mohou přinášet radost vám či vašim známým.
… květiny Schlumbergera jsou uzpůsobeny pro opylování kolibříky.
… Vánoční kaktus nemá až tak rád přesazování. Má rád, když jsou jeho kořeny v květináči jemně namačkané.
… prořezávání Vánočního kaktusu podpoří jeho zahuštění a kompaktnější vzhled.
… domácí mazlíčci při jeho nadměrné konzumaci mohou mít žaludeční problémy.
… Vánoční kaktus můžete rozmnožovat částečným ponořením řízku do vody a po vytvoření kořenů jej následně přesadit do zeminy v květináči.
Rostlina
Dávka
Kolikrát za rok
Ročně ml hnojiva
Plodová zelenina
15 ml
6x
90 ml
Kořenová zelenina
5 ml
4x
20 ml
Pokojová rostlina
5 ml
6x
30 ml
Bylinky
5 ml
6x
30 ml
Menší keř/stromek
30 ml
8x
240 ml
Větší keř/stromek
50 ml
8x
400 ml
Vánoční růže jsou úzce spojeny se svátky Vánoc, nejkrásnějšími svátky v roce. Mnozí z nás si bez nich neumí představit vánoční výzdobu. Pomáhají nám vykouzlit tu příjemnou sváteční atmosféru.
Existuje stará mexická legenda o tom, jak se Vánoční růže spojila s Vánocemi:
Byla jednou jedna chudá mexická dívka, která se jmenovala Pepita a neměla žádný dárek, který by dala Ježíškovi. Cestou si natrhala malou hrst plevele a udělala z ní malou kytičku. Cítila se zahanbeně, protože jen tento malý dárek mohla dát Ježíškovi. Podešla v kostele k oltáři a položila kytici na spodek betléma. Najednou buket plevele se proměnil v jasně červené květy a každý, kdo je viděl, si byl jistý, že viděl zázrak. Od toho dne byly jasně červené květy známé jako „Flores de Noche Buena“ nebo Květy svaté noci.
Prýštec nejkrásnější (latinsky Euphorbia pulcherrima) z čeledi prýštecovitý , u nás lidově nazývaný Vánoční růže , či Vánoční hvězda . Tato rostlina, která pochází z Mexika. Volné přírodě může dosahovat výšky 3 až 4,5m. Pryšec nejkrásnější má nenápadné, většinou žlutozelené květy , velké jako hrášek. To, co mnozí považují za květiny, jsou nejkrásnější listy kolem květin. Existuje více než 100 druhů těchto rostlin a mohou mít odstíny červené , bílé , růžové , žluté , fialové , zelenébarvy a dokonce i vícebarevné . Pryšec nejkrásnější má listy sytě zelené , často až tmavozelené, většinou kopí tvaru hladce zaoblené nebo s menšími laloky. Rozdíly mohou být ve tvaru i celkové velikosti . Většina hrnkových rostlin je střední velikosti s jedním či více výhonky.
V roce 1828 lékar, botanik a první velvyslanec Spojených států amerických v Mexiku Joel Robertson Poinsett poprvé představil Pryštěc nejkrásnější. O 100 let později v Kalifornii Paul Eckem Jr. založil firmu, která se věnovala pěstování Vánoční růže. Z divoce rostoucí rostliny dokázal vyšlechtit velké, krásně rozvětvené listeny, v blízkosti květu barevně zbarvené listy. Díky tomuto úspěchu téměř 75 let měl monopol na prodej Vánočních růží ve Spojených státech, nazývaných také Poinsettia.
Péče o Prýštec nejhezčí, začíná už při jejím výběru , ještě předtím než si ji donesete domů. Vyberte sirostliny, které jsou zdravé , bez známek poškození , onemocnění či napadení škůdcům , bez poškozených či suchých listů , plísně na půdě a bez promočeného substrátu . Usnadní vám to následnou péči o vánoční růži a vyhnete se i zklamání, že vám vánoční hvězda neprosperuje a není krásná tak, jak jste očekávali.
Přepravu rostlinky byste měli provést v přiměřeném obalu podle aktuálního počasí. Je vhodné ji zabalit do papíru, aby nedošlo k jejímu poškození či stresu v důsledku chladu či větru. Když si ji přinesete domů, je vhodné ji postupně aklimatizovat . Vánoční růže má v oblibě teploty od 16 do 24 °C . Chladnější teploty jsou vhodné, když jsou rostliny v tvz. období tmy .
Pěstování Vánoční hvězdy není složité, i když více pěstitelů neví přesně, jak o ni správně pečovat. Nejvíce se daří, pokud mají rozptýlené světlo , přibližně šest až osm hodin denně. Nemají rádi přímé sluneční záření, které by mohlo listy spálit. Při výběru místa pro vaši Vánoční růži pamatujte, že by neměla být umístěna v blízkosti zdrojů tepla, v průvanu a neměl by se dotýkat ani chladného okenního skla, jelikož teploty pod 10 stupňů jsou pro ni rizikové.
Ve svém původním prostředí je Prýštec nejkrásnější zvyklý na sušší podmínky. Má rád lehké, propustné a výživné půdy s drenážní vrstvou na dně květináče. Zaléváme ho tehdy, když půda mírně proschne . Tehdy mu dopřejeme dostatečnou zálivku , avšak je třeba zajistit, aby přebytečná voda odtekla . Z podmisky po hodině přebytečnou zálivku odstraňte. Předejdete tak problémům s odhníváním kořenů. V létě, kdy půda vysychá rychleji, zalévejte častěji. Jako zálivka je vhodný výluh z Hnojíku , který podpoří zdravý růst, kvetení a dobré prosperování vaší rostlinky. Vánoční hvězdě vyhovuje pravidelné rosení, neboť pochází z tropických oblastí.
Rostlinky můžete také letnit. Je však důležité, aby noční teploty již neklesaly pod 10 °C. Vánoční růži na letnění přizpůsobujeme postupně. První 2 týdny ji umisťujeme do polostínu a až následně snese intenzivnější světlo.
Pryšec nejkrásnější můžeme pravidelně hnojit 1x za měsíc vyváženým, tekutým hnojivem. Ideálním hnojivem na Vánoční růži je Hnojík . Je to přírodní organické vyvážené hnojivo s repelentním účinkem na škůdce . Kromě vyvážených živin potřebných pro zdravý růst a prosperování rostlin, posílí imunitní systém rostlin a díky Chitinu , který působí repelentně na škůdce , pomůže rostlinkám se před nimi bránit. Jak působí Chitin si můžete přečíst v tomto článku: Chitin .
O použití Hnojíku, jeho způsobech aplikace u zdravých a napadených rostlin se dočtete zde: Jak se používá hnojivo Hnojik.cz . Vánoční růže hnojíme zejména během pozdního jara a léta , zatímco během období kvetení (prosinec – leden) hnojení zredukujeme.
Rozmnožování Vánoční růže ze semen není u nás běžný způsob, jakým většina pěstitelů rozmnožuje své rostlinky, ale může to být zábavná výzva. Mezi barevnými listy, které se nazývají listeny, se nacházejí drobné květiny velké asi jako hrášek. Zde se po opylení vyvíjejí lusky semen. Vánoční růže ve volné přírodě se přirozeně opylují a následně vzniknou lusky se semeny. Vánoční růže pěstované u nás jako pokojové rostliny potřebují pomoc s procesem opylování. Dobrým pomocníkem je štětec, s jehož pomocí můžete opylit svou Vánoční růži. Po dozrání lusku potřebují semena několik měsíců na chladném a tmavém místě, než je zasadíte. V současnosti si můžete semena také koupit.
Rozmnožován řízků
Rozmnožit Prýštec nejhezčí můžete i pomocí řízků. Pokud máte zdravou rostlinu, udělejte řízek dlouhý alespoň 7-10 cm s alespoň třemi listy. Konec řízku ponořte pro lepší zakořenění do rostlinného stimulátoru a zasaďte do kvalitní půdy smíchané s pískem. Zasazený řízek zalijte a umístěte do stínu. Půdu udržujte vlhkou, dokud se odřezky nezakoření po dobu přibližně 3 týdnů. Pravidelně zalévejte, ale nepřehánějte. Následně můžeme Prýštec nejkrásnější přesadit do větších květináčů. Po zakořenění je péče stejná jako o dospělou rostlinu.
Po vánočním období nemusí Prýštec nejkrásnější skončit v koši. Stačí trochu péče a odvděčí se vám. Je vhodné zkontrolovat kořenový systém a zajistit mu větší prostor pro růst kořenů. Vhodným obdobím pro jeho přesazování je červen. Můžete použít běžný zahradnický substrát bohatý na organickou složku obohacený o dávku Hnojíku. Nový květináč by neměl být větší o více než 2 cm oproti starému, aby kořenový systém nerostl příliš rychle a udržel si kompaktní vzrůst. Při přesazování nezapomeňte odstranit všechny žluté nebo povadlé listy. Dále se o Prýštec nejkrásnější starejte jako o pokojovou rostlinu.
Vánoční růže DUBOVÝ LIST
Aby Vám Vánoční růže kvetla na Vánoce, aby dosáhla vrcholu barvy na svátky, je potřeby vytvořit její “období tmy”. Snížení dávky denního světla stimuluje Prýštec nejkrásnější k tvorbě květních poupat a ke zbarvování vrchních listů. Pokud to správně načasujete, budete mít nádherné rostliny pro příští sváteční sezónu.
Vánoční růže je extrémně citlivá na světlo. Nejen na světlo z vnitřního osvětlení bytu, ale i ztelevizora či kolem projíždějících aut. Proto v období klidu ve tmě potřebuje minimálně 12 – 14 hodin denně nepřerušovanou tmu . Pokud nemáte jinou možnost, než to zabezbečit, můžete použít kartonové krabice. Po 12-14 hodinovém úplném zatemnění dopřejte rostlině každý den 6 až 8 hodin jasného světla, což dodá listům jasné barvy.
Toto „období tmy“ musí trvat osm týdnů předtím, než chcete rostliny vystavit. Tato část péče o Vánoční růži je nezbytná, pokud chcete, aby vám rozkvetla.
VISIONS OF GRANDEUR
ZLATÁ HOREČKA
PICASSO
LEDOVÝ KŘIŠŤÁL
PRINCETTIA
ROLNIČKA
TIKAL RED
Zdroj: gardenerspath.com
PRINCETTIA PURE WHITE
CLASSIC WHITE
FREEDOM WHITE
GOLDEN GLO
WHITE WONDER
VISIONS OF GRANDEUR
ZELENÁ ZÁVIST – Green Envy
CANDY WINTERGREEN
ZLATÁ HOREČKA – Gold Rush
MONET TWILIGHT
PREMIUM PICASSO
CINNAMON STAR
NOSTALGIA VÁNOČNÍ KRÁSY – Christmas Beauty Nostalgia
LEDOVÝ PUNČ – Ice Punch
Vánoční růže JADORE PING
Vánoční růže SPARKLING PUNCH
Vánoční růže SONORA WHITE GLITTER
Vánoční růže
JUBILEJNÉ ROLNIČKY – Jubilee Jingle BellsVánoční růže
Vánoční růže PRINCETTIA RED
Vánoční růže LOVE U PING
Vánoční růže VIKING RED
Vánoční růže MARS MARBLE
Vánoční růže MäTOVÉ VOLÁNIKY – Peppermint Ruffles
Vánoční růže SANTA CLAUS PING
Vánoční růže WINTER ROSE EARLY RED
Vánoční růže VIANOČNÁ KRÁSNA PRINCEZNÁ – Christmas Beauty Princess
Vánoční růže TMAVOČERVENÝ KOLOTOČ – Carousel Dark Red
Vánoční růže PRINCETTIA DARK PING
Zdroj: preservingthebloom.com
Prýštec nejkrásnější ve svém přirozeném prostředí ve Střední Americe dorůstá až do výšky 4,5m. Při pěstování v květináči také vyžaduje pravidelný řez, který jej bude udržovat v hustém a kompaktním tvaru. Obdobím vhodným ke stříhání je březen a duben. Rostlinku můžete sestřihnout přibližně na 20 cm. I po tomto období řezu můžete odstřihnout příliš dlouhé výhonky či mladé výhonky můžete odštípnout i prsty, abyste vánoční růži zahustili. Toto je možné do září, od září již není vhodné rostlinu nestříhat.
Vianoční ruže – Prýštec najkrásnější a zajíc
… se Vánoční růže využívá také pro farmaceutické účely.
… pokud během kvetení opadávají zdravé listy, rostliny byla vystavena nízkým teplotám nebo průvanu.
… Pryšec nejkrásnější je toxický pro psy a kočky.
… mají-li listy žluté okraje, rostlina se nachází ve velmi suchém prostředí a je třeba ji zvlhčit.
… po konzumaci většího množství listů může Vánoční růže způsobit zažívací potíže.
… pokud opadávají zvadlé listy, znamená to nadbytek nebo nedostatek vody. Intervaly mezi poléváním nesmí být příliš dlouhé.
… při práci s pryšcem se doporučuje používat rukavice, protože na stoncích a listech má bílý latex, který může podráždit pokožku, oči a sliznice.
… Vánoční růže nepřežije v dlouhodobě zakouřeném prostředí.
… tvar květin a listů vánoční růže se někdy považuje za symbol betlémské hvězdy, která přivedla mudrce do Betléma k Ježíšovi.
… Vánoční růže má různá jména v různých kulturách jako „Horský květ“, „Květ plamene“, „Koruna And“ či její španělský název „Flores de Noche Buena“, což znamená Květy svaté noci.
Na skupince si můžete prohlížet příspěvky pěstitelů podle témat, kdy jedno z nich jsou bylinky či bazalka atp.
Cibule – štiplavá, chutná, živinami nabitá zelenina s nezaměnitelnou vůní a chutí. Používaná nejen v teplé i studené kuchyni, ale také jako oblíbený léčivý prostředek.
Cibule nebo cibule kuchyňská či odborně česnek cibulový (latinsky Allium cepa) je dvouletá rostlina z čeledi česnekovitých (Allium). Má přímý stonek, vysoký 30 až 50 cm. Listy jsou čárkovité, zahrocené a kratší než stonek. V prvním roce vytváří cibuli jako zásobní orgán, v následujících letech květiny a semeno. Zelenkasté květy se vyvíjejí v bohatém okolíku do kulovitého tvaru. U některých odrůd rostou na stopkách květů i pacibulky. Plody cibule jsou kulaté lobolky. Cibule a její odrůdy kvetou většinou ve druhém, některé až ve třetím roce po vysetí. Existuje několik druhů cibule, které se odlišují barvou, tvarem, texturou a v neposlední řadě také chutí.
Je jednou ze základních zelenin, která je známá a bohatě používaná v současnosti, ale také v dávné či méně dávné minulosti. Pochází pravděpodobně z Přední Asie. V oblasti severozápadní Indie, Afghánistánu a Uzbekistánu ji začali pěstovat již asi ve 3. tisíciletí př. nl. l., takže je známa a pěstována již více než 5000 let. Ve všech zemích, kde se ve starověku používala medicína, byla cibule oblíbeným léčivým prostředkem: v Číně, Indii i na Blízkém východě. Do Evropy se pravděpodobně dostala díky Římanům.
Cibule je jednou z nejnutnějších a nejchutnějších ingrediencí, se kterými můžeme vařit, dusit, péct, grilovat, smažit, zavařovat či sušit. Používá se celá či polená, krájená na drobné či větší kousky nebo pásky či čtvrtinky. Používá se syrová v salátech či jako příloha, do polévek, hlavních jídel, chleba, pečiva či v dezertech, ale také jako koření. Cibule je známá tím, že nabízí celou řadu zdravotních výhod – může posílit imunitní systém, regulovat hladinu cukru v krvi a dokonce udržet cholesterol pod kontrolou. Podporuje vylučování žaludečních šťáv, trávicí pochody a stravitelnost potravy. Ovlivňuje také střevní mikroflóru a podporuje chuť k jídlu.
Sázení cibule: Cibule má v oblibě slunce a půdu, která se dobře zahřívá. Nejlépe se jí daří na lehčích písčitohlinitých půdách, dostatečně zásobených živinami a dostatečně vlhkých. V takových podmínkách vypěstovaná cibule potěší jemnou a nasládlou chutí. Příliš těžké jílovité půdy jsou pro pěstování cibule nevhodné, protože v nich bude cibule hůře vyzrávat.
Cibule se v našich klimatických podmínkách pěstuje jako zelenina ze semene nebo ze sazečky, mladé cibulky. Pěstování ze semene zaručí při správném skladování cibule delší trvanlivost a při pěstování větší odolnost vůči vyběhnutí cibule do květu.
Semena cibule se vysévají na jaře, koncem března až začátkem dubna, do řádků vzdálených od sebe 20 cm a do hloubky 1 – 1,5 cm. Později rostliny přetrháme na vzdálenost 7 cm. V prvním roce se ze semen vyvinou rostliny s malými cibulkami. Po zaschnutí natě – přibližně koncem srpna – se cibulky vyjmou z půdy, zbaví zbytků stonku a nechají usušit. Tak získáme cibuli sazečku.
V teplejších oblastech lze cibuli (sazečku) sázet již koncem srpna. Jedná se o tzv. podzimní výsadbu. Vzhledem ke slabým mrazům by měla rostlina přezimovat a na jaře začít co nejdříve růst. V tomto případě začíná dozrávat už v květnu jako jarní cibulka a do celkové zralosti přichází v červenci.
Mnohem častěji se cibule sází na jaře. Lze tak učinit již koncem února, pokud to situace v zahradě dovolí. Sázíme do řádků 15 – 20 cm vzdálených od sebe a do hloubka by se měla pohybovat od 1 – 2 cm. Po vzejití cibule ji přetrháme na vzdálenost 5 – 7 cm. Během vegetace udržujeme v nezapleveleném stavu a podle potřeby zavlažujeme.
Kdy se sklízí cibule? To je otázka, kterou si mnozí kladou. Cibuli sbíráme v době, kdy nať zežloutne a stonek začíná klesat k zemi. Vytrhané rostliny necháme dosušit. Nať je třeba odříznout alespoň 4 cm nad špičkou cibule. Odstraníme i kořínky (asi na 0,5 cm) a poklademe cibuli. do nízké přepravky. Cibule se skladuje ve vzdušné, suché, ideálně tmavé místnosti, chráněné před mrazem. Pokud jí nedopřejeme vhodné podmínky pro skladování, začne hnít.
Druhý způsob skladování cibule působí také dekoračně. Jednotlivé hlávky cibule zapleteme do copu a zavěsíme na zeď
– OCHORENIA CIBULE:
– ŽIVOČÍŠNY ŠKODCOVIA:
V případě výskytu některého výše uvedeného škůdce, je možné aplikovat Hnojík, hnojivo na cibuli, jak na výživu a podporu imunity rostlin (iv boji proti onemocněním), tak i díky jeho repelentním vlastnostem k boji proti škůdcům. Návod jak aplikovat Hnojík u napadených rostlin naleznete zde:
Věděli jste, že…
… cibulový čaj z nahrubo nakrájené, opečené cibule zalité horkou vodou as přidáním medu, je posilující na imunitu.
… místo jíšky z mouky lze použít rozmixovanou cibuli.
… cibule po 12-ti hodinách od rozříznutí je prý toxická.
… cibule není vhodná ke krmení pro psa či kočku
… cibulový sirup z nakrájené cibule promíchané s medem je účinný proti bolesti v krku a kašli.
… potření cibulí pomáhá po bodnutí hmyzem.
… cibule obsahuje vitamíny A, B – komplex, C i D.
… překáží-li Vám chuť cibule, pokapání šťávou z citronu zjemní její chuť.
… v současnosti je mezi mladými hitem smažené cibulové kroužky.
Kdo by nemiloval jarní květiny! Jsou prvními kvetoucími šťastnými tvůrci v zahradě. Květinové cibulky jsou odborníky na vydávání pozitivních vibrací, zatímco zbytek zahrady ještě spí. Podzim je čas na jejich výsadbu a už teď si jejich výsadbou dáváte drobnou radost, abyste si ji naplno užili na jaře.
Cibuloviny patří do skupiny vytrvalých bylinných rostlin, jejichž charakteristickým znakem je tvorba podzemního zásobního orgánu. Ten je základem života téže nebo náhradní rostliny v následujícím vegetačním období.
Květinová cibulka je vlastně podzemní sklad a zároveň „továrna“ na květiny. Má vše, co potřebujete k tomu, aby rostlina vzešla ve správný čas.
Typický pro tuto skupinu rostlin je jednoletý vegetační cyklus. Během něj rostlina vytvoří nadzemní orgány, květiny, případně semena a shromáždí se v podzemním zásobním orgánu látky potřebné pro další vegetaci. Každá vegetace je zakončena obdobím vegetačního klidu.
Začátek vegetace jednotlivých rodů cibulovin je rozdílný. Závisí na příznivých klimatických podmínkách, které vyvolají začátek vegetačního cyklu rostlin.
Technicky vzato, mnohé populární cibuloviny nejsou skutečné cibulky, ale hlízy nebo oddenky. Pod cibuloviny totiž zahrnujeme také rostliny s pravými cibulemi, s cibulovými hlízami, s hlízami i hlíznatými oddenky. Největší rozdíl je ve způsobu uskladnění živin.
Cibuloviny, tak jako všechny jiné rostliny, potřebují různé podmínky pro svoji vegetaci i kvetení. Květy nás mohou potěšit jak na jaře, tak v létě i na podzim. Podle toho se i vysazují v jednotlivých ročních obdobích. Cibuloviny kvetoucí na jaře se sázejí koncem léta nebo na podzim. Kvetoucí v létě se vysazují na jaře. A ty, které vzkvétají na podzim se sázejí od začátku do poloviny léta.
Cibuloviny se však z pěstitelského hlediska dělí podle období sázení, ne podle období kdy kvetou!
Z pěstitelského hlediska dělíme cibuloviny na:
Podle růstového cyklu cibuloviny dělíme na:
Kromě výběru cibulovin, jejich výšky, barevnosti a období kvetení, je dobré při jejich výběru přihlížet také k růstovému cyklu. Většina z nich miluje slunečné stanoviště (i když některé snesou i mírný polostín), s propustnou půdou. Doba vysazování závisí na místních klimatických podmínkách. Ale obecně můžeme říci, že čím dříve na podzim cibuloviny vysadíme, tím je to pro ně lepší. Cibulky tak budou mít před příchodem mrazů dostatek času vyvinout si silný kořenový systém.
Proto v rámci přípravy půdy před výsadbou, kde patří překypření, odplevelení, případně úpravy struktury půdy, určitě není třeba zapomínat i na hnojivo na cibuloviny. Hnojík je vhodným hnojivem na cibuloviny, který podpoří jak kvalitní zakořenění, tak zdraví růst a následně bohaté kvetení spolu s benefitem Chitinu. Ten pomáhá rostlinám i jejich cibulkám bránit se jak před škůdci, tak nemocemi. Proto je důležité nezapomínat jej aplikovat jak při výsadbě, tak i při samotném růstu a kvetení, ale i po ukončení období kvetení.
Jednoduché a účinné pravidlo, jak správně zasadit cibuloviny je: že cibulky sázíme 3x tak hluboko, jak je cibulka vysoká. Existují však také výjimky, které potřebují umístit růstový vrchol na úrovni povrchu. Doporučuje se cibuloviny umístit blízko sebe, aby pěkně vynikly, ale zároveň aby se navzájem nedotýkaly.
Pamatujte, že cibuloviny nesnášejí dlouhodobé zamokření, které způsobuje jejich odhnívání. Proto je třeba zohlednit to jak při výběru vhodného místa, tak i kvalitě půdy. Pokud by nebyla nedostatečně propustná, je třeba před výsadbou pod hlínu umístit drenážní vrstvu.
Cibuloviny jsou velmi vděčné a nenáročné. Mnohé mohou zůstat na stejném místě roky a mnohé dokáží s postupem času vytvořit nádherně kvetoucí koberce. Během suchého jara jim dopřejte zálivku. Pokud ji obohatíte o výluh z Hnojíčku, cibuloviny se vám nezapomenou odměnit. Po jejich odkvětu je třeba květní stonek odstřihnout, ale listy ponechat, aby se díky nim nahromadil dostatek živin pro budoucí kvetení v následující sezóně a zároveň stimuluje tvorbu poupat. I v tomto období je právě proto vhodné doplňovat živiny organickým hnojivem na cibuloviny.
Po zatažení se cibulovin zpět do cibulky – když odumřou listy, lze (u některých druhů nezbytné) květinové cibulky vyjmout z půdy, opatrně očistit od hlíny (pouze rukou, bez použití vody) a v suchu a chladu uskladnit například v kartonové krabici do období, dokud je opět v příštím roce vysadíte. Jednotlivé vrstvy cibulovin mají být odděleny například novinami, aby se nedotýkaly. Mimo jiné takový postup se použije pro zabránění přenosu onemocnění. Teplota pro skladování nemůže být ani příliš vysoká, která by cibulkám neprospívala, ale ani příliš nízká, aby nedošlo k jejich vymrznutí. Jednotlivé druhy cibulovin mají odlišnou toleranci teplot.
Z nemocí napadajících cibuloviny rozlišujeme virové, bakteriální a houbové.
– VIRUSOVÁ ONEMOCNĚNÍ: často způsobují buněčnou smrt. Postupně ničí celou rostlinu nebo její část, narušují její metabolismus. Nejčastěji jsou:
– BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ: způsobují rozpad pletiv a hnití cibulí s nepříjemným zápachem napadeného místa.
– HUBOVÁ ONEMOCNĚNÍ: jsou způsobeny patogenními houbami (Fungi). Nejčastěji známe:
– ŽIVOČIŠNÍ ŠKODCI: kromě hrabošů a myší, před kterými můžeme cibule chránit výsadbou do drátěných košíků, mezi nejčastější škůdce cibulovin patří:
V případě výskytu některého výše uvedeného škůdce, kde jako ochrana nefungují drátěné košíky, je možné aplikovat Hnojík, hnojivo na cibuloviny, jak na výživu a podporu imunity rostlin (i v boji proti onemocněním), tak díky jeho repelentním vlastnostem pro boj proti škůdcům. Návod jak aplikovat Hnojík u napadených rostlin naleznete zde:
Věděli jste že…
… Nizozemsko, není původní vlastí tulipánů, přestože se staly typickým národním květem Nizozemska přivezli je tam z Turecka. … včely a čmeláci nejvíce milují bílé, žluté a modré květy. … některé cibule chutnají hlodavcům víc než jiné? Zgustnou si třeba na tulipánech, ale narcis, korunkovka, česneky nebo krokusy je až tak lákat nebudou. … mnoho květin má skvrny a pruhy. Toto funguje jako směrovka k nektaru se zprávou ‘Zde je nektar!’ … název tulipán vznikl díky novináři, který květ popsal jako obrácený turban – tuliban. časem se z toho ustálilo slovo tulipán. … věděli jste, že v únoru vylétají první včely a čmeláci a výsadou cibulovin kvetoucích na jaře jim pomůžete pomoci? … kdo neměl na začátku 30. let 17. století tulipán, byl společensky zcela znemožněn. … některé čmeláci, například čmelák zemní, si na boku květu udělají díru, aby se dostali k nektaru. A mají další zbraň! Vrhají se svojí váhou do boje o otevření květu.
Borůvky – sladké, chutné, zdravé – kdo by je neměl rád? Mně osobně se spojují s dětstvím. Ale co jsou to vlastně borůvky?
Borůvkou je běžně označováno několik druhů:
V tomto článku se zaměříme na dvě nejznámější borůvky, a to lesní a kanadskou.
Brusinka borůvková – borůvka je nízký keř dorůstající výšky 40 cm. Patří do čeledi vřesovcovité. Kvete v květnu až červnu a plody dozrávají nejčastěji v červenci a srpnu. Keřík je hustý se vzpřímenými větvemi, listy jsou krátké as vejčitě kulatou čepelí, přičemž na zimu opadávají. Nejcharakterističtější částí keře jsou plody ve tvaru bobulí v tmavě modré barvě, které mají několik semen. Plody borůvky jsou velké jako hrášek. Jsou sladké a silně barví na tmavě modře až fialově.
Tento keř, který se vyskytuje v celé Evropě, ale také v Severozápadní Americe a na severu Asie, přičemž v minulosti se borůvky používaly ve starověkém Řecku jako výborné barvivo na látky. U nás se nejčastěji borůvky vyskytují ve výše položených oblastech, zejména v podhorském a horském pásmu, ale lze je nalézt i na okraji lesů, kde obvykle vytvářejí souvislý porost.
POUŽITÍ
U borůvky se využívají jak plody, tak listy. Pro léčebné účely a sušení do čajů a odvarů se používají plody i listy. Například k dezinfekci dutiny ústní, hrtanu a na problémy s opary, či na plísňová onemocnění, ekzémy. V teplé a studené kuchyni, pro mrazení, zavařování či výrobu džemů se používají plody. Ale plody jsou také kvalitním přírodním barvivem. No tak jako všechno ovoce a zelenina, i čerstvě utržené plody borůvky jsou pro nás nejzdravější.
SBĚR
Pokud se rozhodnete nasbírat si zdravé lesní borůvky, je důležité, abyste se nevybrali na místo, které je zákonem chráněno. Nebo místo lahodných plodů byste mohli přijít k finanční pokutě.
“Zákaz sbírat lesní plody platí ve třetím až pátém stupni ochrany, kde je prioritou ochrana rostlin a živočichů, které se zde nacházejí. Ministerstvo životního prostředí upozorňuje, že na většině území národních parků Slovenska je sběr těchto lesních plodů zakázán a apeluje na všechny návštěvníky, aby svým jednáním neohrožovali přírodu a chovali se zodpovědně. Výjimkou jsou jen národní parky Slovenský ráj, Slovenský kras a Velká Fatra. I zde je však sběr povolen pouze na vyhrazených místech a pro vlastní spotřebu.” (www.minzp.sk)
Naštěstí míst, kde je povoleno sbírat lesní borůvky, je stále dostatek. A tak si při pohybu uprostřed přírody při nádherné symfonii lesních zvuků můžeme dopřát tento skvělý dar přírody.
Brusinka chocholičná je známá jako kanadská borůvka a patří do čeledi vřesovcovitých . Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě zdomácněla a je s oblibou pěstována.
Je to opadavý keř dorůstající podle odrůdy do výšky 1,5 až 3,5m. Listy jsou eliptické nebo vejčité, na stonku střídavě postavené. Květy jsou řapíkaté, zvonkovité, v hroznovitém květenství. Barva květu je bílá přes narůžovělou až po růžovou. Kvete v rozmezí duben, květen. Plody jsou větší než plody brusinky borůvky o průměru od 6 do 20 mm podle odrůdy a dozrávají průběžně během léta. Jejich barva je modrá až fialová. Ale existuje odrůda, která má růžové plody.
Na rozdíl od lesních borůvek, plody jsou větší a po překrojení je střed plodu bílý. Není ovšem pravda, že by nebyly zdravé. Obsah vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a dalších prospěšných látek je velmi vysoký a koncentrovaný.
Domovskou oblastí jsou vlhké lesy, louky a rašeliniště ve východní části severoamerického kontinentu. Znali je různé indiánské kmeny severní Ameriky pro její sladké plody již před mnoha staletími a tvořily důležitou součást jejich jídelníčku. Od začátku 20. století začalo s jejím šlechtěním. Dnes je nejvýznamnější komerčně pěstovanou borůvkou v USA. Je však rozšířena iv Evropě, Japonsku, na Novém Zélandu, a to nejen jako užitková plodina, ale také v okrasných zahradách. Některé odrůdy jsou samosprašné, ale obecně se doporučuje vysadit alespoň dva keře blízko sebe. Vyžaduje výrazně kyselou půdu (pH 4,5÷5,5).
Jak tedy na kanadské borůvky? Aby nám přinášely radost a bohatou úrodu, stačí dodržet pár základních zásad.
Při výběru odrůd je dobré si uvědomit, že pokud si chceme prodloužit období sklizně o několik týdnů a zároveň podpořit opylování, je vhodné vysazovat více různých kultivarů.
Ideálním místem je slunné stanoviště, případně jemný polostín. V silném polostínu rostlina nemusí až tak prosperovat a plody mohou špatně dozrávat. Jsou to kyselomilné rostliny, proto při jejich vysazování použijeme rašelinu či hrabanku z jehličí promíchanou s Hnojíkem. V případě, že použijete jiné přírodní hnojivo na borůvky, je třeba řídit se doporučeným použitím a dávkováním. V rámci hnojení je vhodné přidat i rohovinu. Tedy už při výsadbě je nutno použít hnojivo na borůvky.
Vysazovací jáma by neměla mít hloubku méně než 40 – 50 cm a průměr klidně 80 – 100cm, protože jsou to mělce kořenící rostliny. Je vhodné jámu po bocích oddělit nopovou fólií od okolí, aby nedocházelo k promíchání rašeliny s okolní zeminou. Pokud máte květináč či nádobu o takových rozměrech, můžete borůvky pěstovat i na balkoně či terase.
Při výsadbě přeléváme vrstvy rašeliny, aby nám nevznikala suchá místa, skrze která voda neproteče ke kořenům rostlin. Vláha je zvláště důležitá při zrání, aby plody byly dostatečně velké a šťavnaté.
Takto osázené borůvky budou při správné péči prosperovat několik desítek let. Péče, kterou si kromě zálivky vyžadují, je hnojení, jarní řez a občasné doplnění rašeliny, případně mulče a ruční vytrhání plevele.
Rašelina neobsahuje žádné živiny, takže bychom každoročně měli myslet na hnojení nejen na začátku sezóny, ale také v jejím průběhu. Osvědčilo se hnojeně zálivkou Hnojíku na jaře nebo podzim, případně hnojení posypem na zem, nebo na list vícekrát během vegetace.
Jak na jarní péči řezem u kamčatských borůvek si můžete prohlédnout ve videu Pavla Chlouby. Dozvíte se v něm základní informace o řezu, který je nezbytný pro bohatou úrodu. Aplikuje se před vyrašením listů na jaře a odstraňují se zejména staré, slabé, křižující se a poškozené výhony.
Věděli jste, že:
Borůvky při pěstování v zahradách zpravidla netrpí chorobami. Může se však vyskytnout nedostatek železa nebo nadbytek vápníku, což se může projevit žloutnutím listů. Nadbytek vápníku způsobuje nedostatečné vstřebávání železa u borůvky, proto je třeba jej doplnit. FerumOil postřikem na list. Základem je tedy vysadit borůvky do rašeliny. ale jak je výše napsáno, protože rašelina nemá živiny, je třeba je dostatečně hnojit.
Nepřítelem pro borůvky mohou být i zvířata, která mohou poškodit větvičky nebo bobule. Například špačci s oblibou vyjídají dozrálé plody borůvky. Jejich mlsání na borůvkách je vhodné procházet vytvořením konstrukce se sítí – ta ochrání plody před ptáky i před krupobitím.
I když je to málo časté, někdy se na borůvkách mohou objevit mšice či roztoči. Zvlášť v letech, kdy jsou škůdci extrémně přemnoženi. V takovém případě doporučujeme použití Hnojíku, zvláště posypem na vlhký list nebo postřikem na list. Více o jeho aplikaci si můžete přečíst zde.
Jelikož borůvky se vysazují do rašeliny, která neobsahuje pro ně dostatek živin, je nezbytné používat hnojivo na borůvky. Bez doplňování živin není možné mít zdravé rostliny se silnou imunitou, krásné a bohatě kvetoucí a velkou a bohatou úrodu s vysokou nutriční hodnotou. Zvlášť to platí pro borůvky pěstované v květináčích. Bez optimální výživy nebudou rostliny v dobré kondici, budou mít oslabenou imunitu, slabší budou odolávat jak povětrnostním vlivům, tak i škůdcům, chorobám a to se podepíše i na celé rostlině i množství a kvalitě plodů.
Poprvé je Hnojík jako hnojivo na borůvky nutno použít při výsadbě, zamícháním do rašeliny. Případně následným přidáním rohoviny. Pravidelně Hnojík aplikujeme na jaře po jarním řezu a následně během vegetace až do podzimu pravidelně přidáním hnojiva do vody, se kterou budete zalévat jednou za 1 až 2 týdny, podle potřeby. Zaléváme ke kořenům. Kapalné hnojivo nebo výluh z HNOJÍKU lze aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače. Hnojík lze také aplikovat posypem a zapracovat do půdy.
321 / 5,000
Obvykle je nutné použít hnojivo na borůvky od začátku vegetace, v průběhu růstu až do dozrání plodů, aby mělo hnojení borůvek potřebný efekt a oni přinášeli očekávanou radost z jejich vitality a bohaté úrody.
HNOJÍK je jediné ekologické organické hnojivo, které zajišťuje dostatek kvalitních živin, díky čemuž pomáhá k silné imunitě a vitalitě rostlin, a zároveň poskytne přírodní ochranu proti škůdcům a pomáhá bojovat rostlinám s onemocněními. Obsahuje také Chitin, ze kterého rostliny budou čerpat další benefity a jejich pěstování bude tak jednodušší.