Artyčok (Cynara)

Dekorativní rostlina i ceněná lahůdka se stříbřitým listem

• Stanoviště: teplé, slunné a chráněné místo, propustná a výživná půda
• Výška: 1–2 m podle druhu
• Doba kvetení: červenec–září
• Množení: výsevem nebo oddělky
  
  

Artyčoky jsou vytrvalé, mohutné rostliny pocházející ze Středomoří, kde se pěstují po staletí jako léčivé i kulinární rostliny. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a jejich nápadné úbory připomínající bodláky patří mezi kulinářské speciality francouzské, italské i španělské kuchyně. V zahradách se artyčoky uplatňují nejen jako zelenina, ale i jako výrazné solitéry, jejichž stříbřité listy a mohutný habitus dodají záhonu strukturu a výšku.

Artyčok je teplomilná rostlina, která vyžaduje chráněné a slunné stanoviště s hlubokou, výživnou a dobře propustnou půdou. Neprospívá v těžkých nebo podmáčených půdách, které způsobují hnilobu kořenů. Výsadba by měla být na místo chráněné před větrem, ideálně s možností akumulace tepla – například u jižní stěny domu.

Během vegetace potřebuje dostatek vláhy, zejména v období tvorby květenství. Zálivka by však měla být vyvážená, bez trvalého přemokření. Vhodné je pravidelné hnojení – nejlépe organickými přípravky, které podporují přirozený růst. Výbornou volbou je Hnojík, který dodává živiny bez zatěžování půdy přebytkem dusíku. V období intenzivního růstu je vhodné přihnojovat každé dva týdny.

Ve středoevropských podmínkách není artyčok plně mrazuvzdorný. V teplejších oblastech jej lze pěstovat jako krátkověkou trvalku, která po důkladném zakrytí kořenového krčku (např. listím, kompostem a chvojím) přečká i mírnou zimu. Ve vyšších polohách nebo chladnějších oblastech se artyčoky pěstují jako jednoletky s předpěstováním. Rostliny předpěstované v únoru a přesazené po zmrzlých na záhon stihnou vytvořit úbory ještě téhož roku.

U nás se artyčokům daří jen v nejteplejších polohách, na slunném a chráněném místě. Rostlina dorůstá až 1,5 m. Jedí se nerozkvetlé úbory o průměru 8–10 cm.

• Příprava půdy: záhon zryjte do hloubky asi 50 cm a zapravte kompost nebo uleželý hnůj.
• Výsadba oddělků: mladé výhony odebrané od starších trsů se sázejí v dubnu do jamek 20–30 cm hlubokých s kompostem, asi 10 cm hluboko.
• Spon: 80 × 80 až 100 × 100 cm.
• Ze semen: začátkem března vysejte po 2–3 semenech do hrnků a pěstujte v teple, ve vytápěném skleníku nebo na okně. Ven se sazenice vysazují koncem května, po ledových mužích. Proti chladným nocím je chraňte plastovými kloboučky nebo textilií.
• Sklizeň: na stonku nechte jen 2–3 poupata, budou větší. Sklízejte je před rozkvětem, dokud šupiny přiléhají.

Termíny platí pro střední polohy. V teplých oblastech můžete začít o 1–2 týdny dřív, na horách později.

1. Po prvních mrazech odřízněte stonky u země.
2. Listy zkraťte a svažte je dohromady.
3. Rostlinu obložte listím a chvojím a kolem ní navršte asi 50 cm vysokou vrstvu kompostu nebo suchého listí. Jinou možností jsou balíky slámy kolem rostliny, shora zakryté fólií. Artyčoku škodí vlhko víc než mráz.
4. Na jaře kryt včas odstraňte, aby rostliny nevyhnily.

Italské odrůdy jsou citlivější než francouzské. Ty je bezpečnější na podzim vyrýt, přes zimu uložit ve vlhkém písku ve sklepě a na jaře znovu vysadit.

Více o artyčoku zeleninovém »

Tato forma je nejznámější a nejčastěji pěstovaná. Pěstuje se pro neotevřená květenství (úbory), která se sbírají před rozkvětem. Masité květní šupiny a květní lůžko jsou oblíbenou lahůdkou. Rostlina dorůstá až 2 metrů, listy tvoří mohutné růžice a květenství má modrofialovou barvu. Pěstování vyžaduje včasný výsev, teplo a pravidelnou péči.

Více o artyčoku kardovém »

Tato forma je pěstována pro zdužnatělé řapíky, které se konzumují podobně jako chřest. Rostlina má výrazně řezané listy, které dodávají záhonu atraktivní vzhled. Kardový artyčok je rovněž využíván jako okrasná rostlina. Ke konzumaci se sbírají mladé řapíky, často po předbělením, které zjemňuje jejich strukturu i chuť.

Vytrvalá mohutná rostlina z čeledi hvězdnicovitých, která pochází ze Středomoří. Jedlou částí jsou nerozvinutá květenství — úbory, konkrétně dužnaté zákrovní listeny a lůžko úboru.

Dorůstá 1 až 2 metrů, má nápadné stříbřité dělené listy a květenství připomínající bodlák. Díky mohutnému vzrůstu se v zahradě uplatní i jako solitéra, která dodá záhonu strukturu a výšku.

V kuchyni patří mezi lahůdkovou zeleninu — sklízejí se neotevřené úbory. Je základem francouzské, italské i španělské kuchyně a tradičně se používal také jako léčivá rostlina.

Ano, ale není plně mrazuvzdorný. V teplejších oblastech přezimuje po zakrytí kořenového krčku listím, kompostem a chvojím; ve vyšších polohách se pěstuje jako jednoletka z únorového předpěstování.

Od července do září. Pokud sklízíte úbory na jídlo, sbírají se ještě neotevřené — rozkvetlé už nejsou k jídlu vhodné.

Vyhovuje mu pravidelné hnojení přírodním hnojivem, které dodá živiny bez přebytku dusíku. V období intenzivního růstu přihnojujte zhruba každé dva týdny.