Hrušně (Pyrus): podnože, odrůdy, řez a choroby hrušní

(Pyrus)

Hrušně jsou stromy z čeledi růžovité, které jsou rozšířeny po celém mírném i subtropickém pásu Evropy a Asie. Hrušně nás na jaře omámí vůní svých květů, během léta a na podzim pak sklízíme šťavnaté a zdravé ovoce – hrušky.

Hrušní existuje mnoho druhů: hrušeň obecná, hrušeň planá, hrušeň písečná, hrušeň sněhobílá, hrušeň vrbolistá. Ne všechny se však pěstují v zahradách a vyšlechtěné odrůdy pocházejí většinou z hrušně obecné.

Hrušky jsou pak malvice, které obsahují mnoho vitamínů – C, B, A, kyselinu listovou, z minerálních látek pak draslík, hořčík, zinek a železo.

Věděli jste, že hrušeň byla u Řeků zasvěcena bohyni Afroditě a u Římanů bohyni Venuši?

Stejně jako jabloně i hrušně se většinou roubují na podnože. Jejich pěstování je pak rychlejší a podnož musí splňovat některé podmínky, aby byla využitelná právě pro hrušeň.

Hrušně se často roubují na kdouloně. Zde se jedná zejména o zákrsky nebo čtvrtkmeny. Na podnoži kdoule hrušeň vytvoří malý a rozložitý stromek, který jen mělce zakoření – potřebuje tedy oporu. Je ale také vhodná pro hrušně do kordonů (stěn). Podnož kdoule si vyberte, pokud budete hrušně pěstovat v teplejších oblastech (ostatně všechny hrušně mají vyšší nároky na teplo než jabloně).

Další možností podnože pro hrušeň je hrušňový semenáč – podnož vypěstovaná ze semínka hrušně (obecné). Je vhodná pro vyšší tvary, tedy čtvrtkmeny, polokmeny a vysokokmeny. Dobře poroste v hlinité, písčité i sušší půdě, má hluboké kořeny a vytvoří velký, dlouhověký strom, který začne plodit později, obvykle až po 5 a více letech.

Poslední možností je pak Kavkazská hrušeň – je to semenáč silné a vysoké hrušně, dobře roste ve všech půdách, je odolná vůči mrazu, dorůstá až 5 metrů a plodit začíná již po 3 až 4 letech.

Odrůdy hrušní nás budou zajímat zejména z hlediska toho, kdy můžeme sklízet plody, popř. zda jsou plody vhodnější pro přímý konzum, uskladnění nebo výrobu například marmelád, džemů nebo kompotů.

Pojďme si ty nejznámější odrůdy představit blíže.

Letní odrůdy dozrávají od srpna do září. Patří sem oblíbená Clappova, která má žlutavě zelené plody, je šťavnatá a navinule sladká. Je potřeba rychle zkonzumovat, vydrží max. 2 týdny.

Další letní odrůdou je Laura, která má větší lahvicové zelené plody, vydrží asi měsíc, její výhodou je nenáročnost a dostatečná odolnost vůči chorobám.

Radana má středně velký kuželovitý plody se zelenožlutou barvou, má křehkou, nasládlou a aromatickou chuť. Netrpí strupovitostí, je nenáročná a dobře se tvaruje. Je tedy vhodná i pro začínající pěstitele.

Z podzimních odrůd je výborná Conference, má středně velké plody lahvicovitého tvaru, velmi jemnou, šťavnatou a aromatickou dužinu, dozrává koncem září a začátkem října, skladovatelná je až do listopadu a téměř netrpí chorobami.

Elektra také patří k podzimním odrůdám, má velké, dlouze kónické plody, je navinule sladká, dozrává koncem srpna a začátkem září, vydrží 3 týdny až měsíc. Je mírně náchylná k mrazům a strupovitosti.

K zimním odrůdám patří například Bohemica, která má středně velké plody, žluté barvy, je jemná, křehká a sladká. Dozrává v polovině října, vydrží 3 až 4 měsíce, je odolná vůči mrazům i houbovitých chorobám.

Zimní je také Erika, která má velké, protáhle kuželovité plody se žlutozelenou barvou, dužina je bílá a křehká, velmi šťavnatá. Dozrává v první dekádě října, vydrží 3 až 4 měsíce, jen středně trpí strupovitostí, vůči mrazu je odolná.

Když jste si pořídili hrušeň na správné podnoži, musíte ji také správně zasadit. Vhodná výsadba je na jaře nebo na podzim. Nejprve vyberte vhodné stanoviště. Hrušně potřebují jasné a světlé stanoviště s orientací na jižní nebo jihozápadní stranu, výživnou a středně těžkou půdu. Jsou méně odolné vůči mrazu, ale zase více odolné vůči suchu.

Více hrušní sázíme do sponu 3,5×3,5 m v případě hrušní na podnožích kdouloně, až 8×8 m v případě hrušní pěstovaných na podnožích semenáčů.

Pro sázení vyhloubíme jámu 60x60x80 cm, do jámy přidáme kompost a seřízneme poškozené kořeny hrušně. Pokud sázíme na jaře, rovnou hrušeň seřízneme, sázíme-li na podzim, necháme řez na jaro, aby hrušeň dobře zakořenila a zastřižené větve nebyly poškozeny mrazem.

Ke hrušni přidáme oporu, jámu zaplníme zeminou, udusáme, přivážeme hrušeň k opoře a důkladně zalijeme. Je možné přidat mulč (kůru nebo listí), protože udržuje místo zasazení vlhké a eliminuje plevel.

Další péče o hrušně již není příliš náročná. Hrušně zaléváme jen po vysazení, poté stačí déšť a další vláhu si natáhnou z podzemní vody. Navíc hrušně nejsou náchylné na sucho.

Občas kontrolujeme oporu, aby se nevyvrátila, případně ji nahradíme větší.

Hlavní řez se dělá v předjaří, bujné stromy se v létě doplňují letním řezem – viz dále.

Řez hrušní je jedním z nejdůležitějších počinů, které musíte ke zdárnému pěstování provádět. Je potřeba vědět, že výhony hrušně mají tendenci růst přímo nahoru. Z toho také vycházíme při řezu.

Jarní řez hrušní provádíme jednak ihned po vysazení (jarní), dále po podzimním vysazení a potom každý rok na jaře (koncem února). Ihned po vysazení a po podzimním vysazení odstraníme všechny postranní výhony až do výše 60 cm, abychom vytvořili kmínek. Zvolíme 3 nejsilnější výhony, které ponecháme pro tvoření koruny a ty seřízneme asi o 1/3, abychom podpořili jejich růst. Hlavní (terminální) výhon ponecháme největší.

Hrušně jsou také vhodné pro pěstování v kordonech – tady vyvazujeme seříznuté výhony do vodorovné polohy, po jejich stranách se budou tvořit nové krátké výhony a na jejich koncích pupeny – v létě pak není nutné probírat plody jako u jabloní.

Na podzim hrušně neřežte, rány by se do zimy nezacelily. Odstraňte jen suché a zlomené větve. Vlky (bujné svislé neplodné výhony) odstraňujte v létě, nejlépe v srpnu, dokud jsou slabé.

Malé rány po řezu se dnes nenatírají. Velké rány začistěte ostrým nožem a jejich okraje můžete ošetřit stromovým balzámem. Podstatné je řezat na větevní kroužek a nenechávat pahýly.

Pokud si nejste jisti, jak hrušeň prořezat, nebojte se zeptat odborníka.

Hrušně nejsou na řez tak náročné jako jabloně. Mají většinou kratší plodné větévky a řidší korunu. Jejich výhony ale rostou strmě vzhůru, a pokud se jim to dovolí, vytvoří vysokou úzkou pyramidu, ze které se špatně sklízí. Hlavní úkol řezu je proto udržet korunu nízko a ramena odkloněná od kmene.

• Po výsadbě: ponechte střední výhon a 3–4 ramena s úhlem 40–60° od kmene. Ramena zkraťte do stejné výšky nad pupenem mířícím ven, střední výhon nechte 10–20 cm nad nimi. Podrobně to popisuje článek tvary ovocných stromů.
• Výchovný řez (3–5 let): prodlužující výhony ramen zkracujte méně než u jabloní, jinak se strom zahustí strmými výhony. Strmě rostoucí ramena ohněte do šikmé polohy rozpěrkou nebo provázkem ke kolíku, případně je řežte na nižší, víc odkloněný výhon. Střední výhon držte asi 20 cm nad rovinou ramen a konkurenční výhony odstraňujte celé.
• Plodící hrušeň: řežte hlavně průklestem. Krátké plodné větévky uvnitř koruny neodstraňujte. Zestárlé plodné dřevo zmlazujte zkrácením na mladší větévku.
• Bujný strom, který nerodí: řežte méně a později na jaře, silné výhony ohněte do šikmé polohy a vlky odstraňujte v létě.

Řez se liší i podle odrůdy. Slabě rostoucí odrůdy, které brzy plodí, například ‚Konference‘, ‚Lucasova‘ nebo ‚Williamsova čáslavka‘, potřebují pravidelný řez plodného dřeva a dřívější zmlazení. Středně vzrůstné odrůdy, jako je ‚Boscova lahvice‘, ‚Clappova‘ nebo ‚Charneuská‘, se řežou podobně jako jabloně. U velmi vzrůstných starých odrůd na semenáči hlídejte výšku koruny už od mládí.

Hrušně snášejí hluboký zmlazovací řez nejlépe ze všech ovocných stromů, zhruba do 40–50 let věku. Zmlazujte v předjaří, ideálně v roce s bohatou násadou květních pupenů. Koruna se zmlazuje odshora dolů, horní větve víc, spodní méně, vždy nad slabší větví mířící ven. U pyramidálních hrušní má výsledná koruna tvar špičaté střechy s vrcholovým úhlem asi 70°, u kulovitých korun asi 90°. Postup krok za krokem je stejný jako u jabloně, popisuje ho zmlazovací řez jabloně.

Příliš vysokou pyramidální korunu snižte až o třetinu, nejlépe nad slabší vodorovně odbočující větví, která převezme vedení. Mladší stromy snižujte v srpnu, starší v předjaří. V dalších letech veďte růst řezem a ohýbáním do šířky.

Hrušně mají také sklon k chorobám a škůdcům. Optimální je tomu předejít výběrem odolné odrůdy – viz výše.

Nejčastější choroby hrušní jsou:

Rez hrušňová – je houbovitá choroba způsobená houbou Gymnosporangium sabinae. Houba je dvoubytná, tzn., že se vyskytuje v cyklu hostitele a mezihostitele. Hostitelem bývají různé druhy jalovce. Mezihostitelem jsou pak hrušně, houba napadá jejich listy i plody. Poznáte ji tak, že na listech uvidíte oranžové až červené oválné skvrny a v jejich středech budou černé tečky. Postiženy jsou také plody, které mohou být různě deformované. Hrušně pak mají po napadení touto chorobou slabší růst, jsou méně odolné vůči ostatním chorobám i vůči mrazu.

Prevencí je vybírat odolné odrůdy, nesázet hrušně v blízkosti jalovců, odstraňovat a ničit všechny napadané části. Když už jsou hrušně napadeny, pomůže postřik fungicidy.

Strupovitost hrušní / černání listů hrušní – tato choroba je způsobena houbou Venturia pyrina, poškozuje listy, květy i plody. Na listech způsobuje šedočerné až černé skvrny. Listy i květy opadávají, plody také, a pokud dozrají, jsou silně deformované.

Prevencí je vybírat odolné odrůdy, sázet stromy dostatečně daleko od sebe, prořezávat je, aby byla koruna vzdušná, a likvidovat spadané listí (ve kterém houba často přezimuje). Při silném tlaku choroby se ošetřuje fungicidem povoleným pro hrušně; aktuální seznam je v Registru přípravků na ochranu rostlin ÚKZÚZ.

Septoriová skvrnitost listů hrušně / hnědé skvrny na listech hrušně – je choroba způsobena houbou Mycosphaerella sentina. Způsobuje nejprve fialové, později hnědé skvrny na listech, které mohou být oválné nebo hranaté. Listy předčasně opadávají.

Prevencí je opět vybírat vhodnou lokalitu, sázet stromy daleko od sebe, pečlivě likvidovat spadané listí. Při napadení je možné používat stejné prostředky jako proti strupovitosti.

Hrušně snášejí měďnaté a sirné přípravky hůř než jabloně. Měď u citlivých odrůd způsobuje rzivost plodů a hnědé okraje listů, síra za tepla hnědé skvrny na listech i plodech. U odolnějších odrůd se měď dává nejvýš do začátku květu a nikdy za chladného deštivého počasí, síra jen do 25 °C ve stínu a ne na prudkém slunci.

• Citlivé na měď: Clappova, Conference (Konference), Williamsova, Lucasova, Pařížanka, Charneuská, Děkanka Robertova, Dielova, Hardyho, Červencová.
• Citlivé na síru: Boscova lahvice, Williamsova, Lucasova, Pařížanka, Charneuská.

U těchto odrůd proti strupovitosti a dalším houbovým chorobám použijte jiný povolený fungicid. Jak poškození postřikem vypadá a čím se liší od choroby, popisuje článek poškození stromů bez škůdců.

• Příliš krátký řez. Některé odrůdy, například Boscova lahvice nebo Clappova, nasazují květní pupeny hlavně na koncích delších výhonů. Když je každý rok plošně zkracujete, odstraníte s nimi i úrodu. Řežte je hlavně průklestem a část jednoletých výhonů nechte nezkrácených.
• Bujný strom na semenáči. Hrušeň na hrušňovém semenáči plodí pozdě. K plodnosti ji dřív přivede ohnutí silných výhonů do šikmé až vodorovné polohy začátkem června.
• Chybí opylovač. Většina odrůd hrušní potřebuje k dobré násadě pyl jiné odrůdy, která kvete ve stejnou dobu. Když v okolí žádná neroste, naroubujte ji aspoň na jednu větev, viz roubování ovocných stromů.
• Stopové prvky. Hrušeň je ze všech ovocných dřevin nejcitlivější na nedostatek zinku a manganu, hlavně na vápenitých a převápněných půdách. Pro nedostatek zinku jsou typické drobné, světle skvrnité listy ve spodní části výhonů, slabé letorosty a malé znetvořené plody. Nedostatek bóru se projeví silným opadem plůdků a tvrdými místy v dužnině, podobnými virové kaménkovitosti. Jak je doplnit, popisuje článek hnojivo na ovocné stromy.

Další obecné příčiny neplodnosti ovocných stromů shrnuje článek ovocné rostliny v zahradě.

Hrušeň potřebuje výživnou a středně těžkou půdu, jak stojí i mezi nároky na stanoviště výš. Základ se dává už při výsadbě — do jámy 60×60×80 cm patří kompost. Potom se hnojí brzy na jaře, ještě před rašením, do pásu kolem obvodu koruny, kde jsou sací kořeny, ne ke kmeni. Druhá slabší dávka po odkvětu podpoří vývoj plodů. Dusíkem se hnojí nejpozději do konce června a po srpnu už vůbec ne, aby dřevo do zimy vyzrálo — u hrušní to platí dvojnásob, protože jsou méně odolné vůči mrazu než jabloně. Dobře živený strom navíc lépe snáší tlak houbových chorob popsaných výš. Jak vybrat hnojivo, které pokryje celou zahradu najednou, rozebíráme v článku Univerzální hnojivo; poměry najdete v dávkování.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Nejčastěji jde o strupovitost hrušní, kterou způsobuje houba Venturia pyrina. Na listech dělá šedočerné až černé skvrny, listy i květy opadávají a plody bývají deformované. Houba přezimuje ve spadaném listí, proto je důležité ho likvidovat.

Rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae). Poznáte ji podle oranžových až červených oválných skvrn s černými tečkami uprostřed. Houba střídá hostitele: mezihostitelem je hrušeň, hostitelem jalovec — proto se hrušně nemají sázet blízko jalovců.

Na kdouloni vznikne malý rozložitý stromek, který mělce koření a potřebuje oporu — hodí se do teplejších oblastí a do kordonů. Hrušňový semenáč dá velký, dlouhověký strom pro vyšší tvary, který plodí později, obvykle až po 5 a více letech. Kavkazská hrušeň roste ve všech půdách, je mrazuodolná a plodí už po 3 až 4 letech.

Hlavní řez v předjaří, od konce února do března, bujné stromy navíc v létě (vlky a svislé výhony v srpnu). Na podzim se jen odstraní suché a zlomené větve. Malé rány se nenatírají, velké se začistí nožem.

Radana netrpí strupovitostí a je nenáročná, Conference téměř netrpí chorobami, Laura má dostatečnou odolnost a Bohemica je odolná vůči mrazům i houbovým chorobám. Naopak Elektra je mírně náchylná k mrazům a strupovitosti.

Korunu snižte nejvýš o třetinu, a to nad slabší vodorovně odbočující větví, která převezme vedení. Mladší stromy v srpnu, starší v předjaří. V dalších letech veďte růst řezem a ohýbáním větví do šířky.

Nejčastěji chybí vhodný opylovač, tedy jiná odrůda hrušně kvetoucí ve stejnou dobu, nebo květy poškodil mráz. Příčinou může být i nedostatek bóru, který zhoršuje opylení a způsobuje silný opad plůdků.