Bylinky

Bylinky jsou rostliny, které se používají v kuchyni a tradičně i v lidovém léčitelství. Jsou to aromatické rostliny bohaté na silice.

Mezi nejznámější bylinky patří máta, tymián, rozmarýn, šalvěj, petržel, majoránka, oregano a mnoho dalších. Každá z těchto bylinek má své specifické vlastnosti a využití.

Pěstování bylinek je poměrně snadné a lze je pěstovat jak v zahradě, tak i na balkoně nebo v bytě. Bylinky jsou obvykle nenáročné rostliny, které potřebují dostatek slunce a vody – některé, zejména ty středomořské, potřebují spíš to slunce, evropské bylinky zase spíše vodu.

Než však začnete pěstovat bylinky, nezapomeňte si přečíst informace o konkrétní bylince a zjistit, jaké podmínky potřebuje. Každá bylina má své specifické nároky na slunce, vlhkost a teplotu.

Bylinky mohou být použity čerstvé, sušené nebo jako esenciální oleje. Čerstvé bylinky jsou obvykle používány v kuchyni, zatímco sušené bylinky jsou často používány jako přísady v bylinných čajích nebo jako koření. Esenciální oleje z bylinek jsou pak používány v aromaterapii.

Při jiném než kuchyňském použití bylin buďte opatrní a poraďte se s lékařem, zvláště pokud užíváte léky na předpis, máte zdravotní potíže nebo jste těhotná.

Bylinky jsou nejenom skvělým způsobem, jak dodat jídlu chuť a vůni, ale také se snadno pěstují. Existuje obrovské množství druhů bylinek, a každá má své vlastní charakteristiky a využití. Zde uvádíme nejčastěji používané bylinky v naší kuchyni:

1. Bazalka – má sladkou a aromatickou chuť a vůni, která připomíná rajčata. Používá se hlavně v italské kuchyni jako přísada do omáček, salátů, těstovin nebo na pizzu.
2. Kopr – má čerstvou a jemnou chuť a vůni. Používá se především jako koření do rybích a masových jídel, salátů, ale také do jogurtů a tvarohů.
3. Rozmarýn – má silnou a aromatickou chuť a vůni, která připomíná borovici. Používá se jako koření do masových jídel, ryb, zeleniny, ale také do pečiva.
4. Šalvěj – má silnou a aromatickou chuť a vůni, která připomíná eukalyptus. Používá se jako koření do drůbežího a jehněčího masa, omáček, těstovin a zeleniny.
5. Tymián – má silnou a aromatickou chuť a vůni, která připomíná citrusy a mentol. Používá se jako koření do masových jídel, rajských omáček, ale také do nápojů.
6. Petržel – má jemnou a čerstvou chuť a vůni. Používá se jako koření do salátů, polévek, omáček, ale také do masových jídel.
7. Oregano – má silnou a aromatickou chuť a vůni, která připomíná mediteránní kuchyni. Používá se jako koření do pizzy, těstovin, salátů, masových jídel a zeleniny.
8. Máta – má čerstvou a osvěžující chuť a vůni. Používá se jako koření do nápojů, dezertů, ale také do masových jídel a zeleniny.
9. Koriandr – má sladkou a citrusovou chuť a vůni. Používá se jako koření do asijských jídel, salátů, rybích jídel a masových jídel.
10. Majoránka – má jemnou a sladkou chuť a vůni, používá se do zabijačkových pokrmů, bramboračky a bramboráku. Čerstvá může ozvláštnit zeleninové saláty.

Bylinek je ale mnohem víc než těch deset kuchyňských. Tady je abecední přehled všech bylinek a koření, o kterých na Hnojíku píšeme – u každé najdete, jak ji pěstovat, kam se hodí a co umí:

Andělika lékařská · Anýz · Badyáník pravý · Barborka obecná · Bazalka · Bobkový list · Brutnák · Čajovník · Čechřice vonná · Černá hořčice · Černohlávek · Černucha · Česnek kuchyňský · Chilli papričky · Divizna · Dobromysl · Estragon · Fenykl · Heřmánek · Hluchavka · Hořčice · Jablečník · Jarní cibulka · Jehlice trnitá · Jitrocel · Kerblík · Kmín · Konopí · Kopr · Kopřiva · Koriandr · Kotvičník · Kozinec · Kozlík · Krvavec toten · Kurkuma · Lékořice · Levandule · Libeček · Majoránka · Mařinka · Máta · Máta peprná · Mateřídouška · Meduňka · Měsíček lékařský · Microgreens · Oregano · Ostropestřec · Pampeliška · Pažitka · Pelyněk · Pěstování levandule · Pěstování tymiánu · Petržel · Plicník lékařský · Popenec · Prha arnika · Řebříček · Řepík lékařský · Řeřicha · Rmen · Rozmarýn · Šalvěj · Šanta kočičí · Saturejka · Sporyš · Stévie · Svízel · Třezalka · Užanka lékařská · Včelník · Vlaštovičník · Vratič · Yzop · Zavinutka podvojná · Zázvor

Z bylinek se doma připravují čaje a sirupy. V lidovém léčitelství se mnohé z nich tradičně používaly při nachlazení, jejich účinky ale nejsou spolehlivě ověřené. Kašel, který neustupuje, patří k lékaři.

Tradičně známý je podběl. Obsahuje ale pyrrolizidinové alkaloidy, které poškozují játra, proto se k domácímu použití nedoporučuje.

Tymián se pro silnou vůni hodí do domácího sirupu nebo do čaje.

Do čajů se hodí také heřmánek, máta, zázvor nebo sléz.

Mezi rostliny, které se tradičně přidávají do jarních čajů a jídel, patří:

1. Pampeliška – Mladé listy se dají přidat do salátu, z květů se vaří pampeliškový „med“.
2. Brusinky – Kyselé plody se zavařují a hodí se ke zvěřině.
3. Šalvěj – Do čaje se dává jen málo, má výraznou chuť.
4. Kopřiva – Mladé listy se používají do polévek, špenátu i čajů.
5. Zelený čaj – Obsahuje kofein, proto ho večer raději vynechte.

Při zdravotních obtížích se vždy poraďte s lékařem.

Výrazné bylinky a koření pomohou dochutit jídlo, takže ho není třeba tolik solit. Vysoký krevní tlak ale patří do rukou lékaře, bylinky léčbu nenahradí.

1. Česnek – Může být konzumován syrový (pozor na zápach z úst, zkuste jej neutralizovat rozkousáním hřebíčku), nebo vařený v jídlech (česnečka, bramborák).
2. Šalvěj – Používá se jako koření k masu nebo do čaje.
3. Rozmarýn – Hodí se jako koření k masu a bramborám, dá se z něj uvařit i čaj.
4. Citronová tráva – Používá se jako koření hlavně do asijských jídel, nebo se z ní dá uvařit chutný čaj.
5. Máta – Používá se jako koření, ozdoba jídel, nebo se z ní dá připravit lahodný čaj.

Některé bylinky a drobné ovoce obsahují zajímavé množství vitaminů a minerálních látek:

1. Brusinky: obsahují vitamin C a jsou výrazně kyselé, proto se nejčastěji zavařují nebo sladí.
2. Kopřiva: obsahuje minerální látky a vitaminy, například draslík, vápník a vitamin C.
3. Petržel: je bohatá na vitamíny A a C a obsahuje minerální látky, jako je draslík a železo.

Bylinky můžete pěstovat na zahradě, bylinkové zahrádce, bylinkové spirále, ale pokud nemáte dostatek místa, pak i v nádobách nebo truhlících. Navíc truhlík se dá použít jak v interiéru, tak v exteriéru a dá se s ním dobře manipulovat, když potřebujete bylinky v létě letnit, nebo naopak v zimě zazimovat.

Existuje mnoho různých druhů truhlíků, které jsou určeny pro různé velikosti a druhy rostlin. Nejčastěji se používají truhlíky z plastu, keramiky nebo kovu. Důležité je vybrat si takový truhlík, který bude odpovídat velikosti rostliny a bude mít dostatečný prostor pro kořeny.

Při výběru místa pro truhlík je třeba zohlednit požadavky rostliny na světlo. Většina bylin potřebuje sluneční světlo, ale některé mohou být pěstovány i ve stínu. Pokud máte možnost, umístěte truhlík na jižní okno, které je nejvíce osvětlené. Pokud nemáte dostatek slunečního světla, můžete použít umělé světlo (zejména v interiéru).

Při pěstování v truhlíku je také důležité správné zalévání rostliny. Truhlík by měl mít dno s otvory pro odtok vody, aby se zabránilo přemokření rostliny. Zalévejte rostlinu pravidelně, ale ne příliš často. Je lepší zalévat menší množství vody častěji, než zalévat velké množství najednou.

Truhlík na bylinky může být vynikající volbou pro pěstování bylin v domácím prostředí, ať už jde o kuchyňské bylinky, nebo o dekorativní rostliny.

Pokud máte na zahradě místo, vyplatí se bylinkám vyčlenit vlastní záhon. Bylinková zahrádka se nejlépe zakládá na slunném, spíš sušším místě blízko kuchyně, ať to k ní není daleko, když potřebujete během vaření pár lístků. Rostliny se do ní sázejí podle nároků na vodu, ne podle abecedy: středomořské druhy jako rozmarýn, tymián, šalvěj nebo oregano snesou sucho a chudší propustnou půdu, zatímco petržel, pažitka, kopr nebo meduňka chtějí vláhu a živnější zeminu.

Právě tenhle rozdíl řeší bylinková spirála – vyvýšený šnekovitý záhon, ve kterém se stoupající výškou ubývá vlhkosti. Nahoru přijdou suchomilné středomořské bylinky, dolů k patě ty, které chtějí vlhko. Na jednom metru čtverečním tak vedle sebe uděláte několik různých stanovišť. Mátu vysaďte raději zvlášť do nádoby zapuštěné do země – rozrůstá se výběžky a ostatní bylinky by časem přerostla.

Ve staré selské zahrádce měla každá bylinka své místo podle toho, kolik tam bylo slunce a vláhy. Sepp Holzer tak popisuje zahradu, u které vyrůstal ve 1300 m n. m., a volbu vhodného stanoviště považuje za nejjistější cestu ke zdravým rostlinám bez velké péče. Stačí zjistit, jaká místa na zahradě máte, a bylinky rozdělit podle nich.

Jedovaté léčivky do bylinkového záhonu nepatří. Ve starých zahradách rostl mezi bylinkami i oměj nebo náprstník. Obě rostliny jsou prudce jedovaté a listy náprstníku si lze splést s kostivalem. Na záhon, ze kterého se trhají bylinky do kuchyně nebo kde si hrají děti, je proto nesázejte.

Jak spojit suchá i vlhčí stanoviště na malé ploše, ukazuje permakulturní zahrada v Chýni u Prahy od ateliéru Zahrada pro radost. Na pozemku o rozloze 2100 m² stojí bylinková spirála mezi domem a přírodním koupacím jezírkem, takže bylinky na vaření i na čaj jsou pár kroků od kuchyně. Jako variantu autoři zmiňují osázení spirály jahodníkem. Velkou část zahrady tvoří jedlý les z ovocných stromů, keřů, zeleniny a bylinek a k zálivce slouží dešťová voda. Jak spirálu rozvrhnout, popisujeme výše u pěstování v truhlíku.

Bylinky se dají rozdělit na dvě skupiny. Jednoleté je potřeba každý rok vysévat znovu, vytrvalé stačí jednou vysadit a po několika letech trsy rozdělit a přesadit jinam. Přehled ukazuje, jak se nejčastější kuchyňské bylinky zakládají a kdy se sklízejí. Termíny platí pro střední polohy, v teplých oblastech se dá začít o 1–2 týdny dřív, na horách později. Teplomilné druhy, jako je bazalka nebo majoránka, patří ven až po ledových mužích (12.–15. května).

Pár pravidel platí pro většinu bylinek. Sklízejte je za sucha a před květem, kdy mají nejvíc vůně. Nestříhejte je u samé země, aby znovu obrostly. U vytrvalých druhů udělejte poslední sklizeň nejpozději v polovině září, jinak do zimy nezesílí. Šalvěj, tymián a máta peprná nejsou úplně zimovzdorné. Kde v zimě chybí sníh, přikryjte je chvojím.

Bylinky v záhonu si obvykle vystačí s kompostem na jaře. Jiné je to u bylinek v truhlíku a květináči: v omezeném objemu substrátu je zásoba živin vyčerpaná za pár týdnů a na rostlině je to vidět hned – listy se zmenší, zesvětlají a bylinka ztrácí vůni, protože netvoří tolik silic. Platí to dvojnásob u trsů koupených v supermarketu, které bývají hustě naseté v malém kelímku.

Protože se bylinky sklízejí průběžně a jedí se čerstvé, hodí se k nim organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně, místo rychlých minerálních hnojiv. Hnojík dodá bylinkám dusík, fosfor a vápník a použít se dá dvěma způsoby:

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte.

Přihnojujte spíš slabě a častěji než jednou a hodně – přehnojené bylinky rychle narostou do listu, ale bývají vodnaté a méně aromatické. Přesné množství najdete v tabulce dávkování, podrobný návod v článku o hnojení bylinek a hnojivo samotné v katalogu. U rychlých plodin, jako je řeřicha, se přihnojuje po každé sklizni.

A když už jsme se seznámili s bylinkami a naučili se je pěstovat, zkuste si teď připravit i něco v kuchyni: Bylinkové máslo je skvělý způsob, jak přidat chuť svým pokrmům a zároveň využít přebytky bylinek z vaší zahrádky. Jedná se o jednoduchý recept, kterým můžete vytvořit lahodnou přísadu pro pečivo, těstoviny, rýži a mnoho dalších jídel.

Základem bylinkového másla je máslo, které je smícháno s nasekanými čerstvými bylinkami. Nejlepší jsou bazalka, tymián, oregano, rozmarýn, petržel a šalvěj. Můžete je samozřejmě kombinovat podle své chuti.

Postup:

1. Máslo nechte změknout při pokojové teplotě.
2. Nakrájejte bylinky na drobné kousky a smíchejte je s máslem.
3. Přidejte špetku soli a pepře a promíchejte, dokud nejsou bylinky ve vzniklé hmotě rovnoměrně rozložené.
4. Pokud chcete, můžete přidat i další koření, jako je například česnek nebo citronová kůra.
5. Nakonec dejte bylinkové máslo do lednice a nechte ho uležet alespoň hodinu.

Hotové bylinkové máslo můžete použít jako přísadu do různých pokrmů, nebo ho jednoduše rozetřete na chleba. Pokud máte přebytek bylinek, můžete si vyrobit i větší množství bylinkového másla a uložit ho do mrazáku. Takto si připravené bylinkové máslo vydrží po celý rok.

V české kuchyni se nejčastěji používá bazalka, kopr, rozmarýn, šalvěj, tymián, petržel, oregano, máta, koriandr a majoránka. Kompletní abecední přehled bylinek a koření, o kterých píšeme, najdete výše v článku.

Zvolte dostatečně velký truhlík s otvory pro odtok vody a postavte ho na slunné místo, ideálně k jižnímu oknu. Do jedné nádoby sázejte bylinky s podobnými nároky – středomořské druhy snesou sucho, evropské chtějí vláhu. Zalévejte menší dávkou častěji a po několika týdnech začněte přihnojovat.

Nejlépe organickým hnojivem, které živiny uvolňuje postupně – bylinky se totiž sklízejí průběžně a jedí čerstvé. Hnojík se dá posypat ve slabé vrstvě kolem rostlin, nebo vylouhovat a použít na zálivku či postřik. Hnojte spíš slabě a častěji: přehnojené bylinky bývají vodnaté a méně aromatické.

Lepší je zalévat menší množství vody častěji než hodně najednou. Nádoba musí mít odtokové otvory, aby kořeny nestály ve vodě. Středomořské bylinky jako rozmarýn nebo tymián nechte mezi zálivkami proschnout, meduňka, pažitka nebo petržel chtějí vlhko stále.

Za oknem se celoročně daří pažitce, petrželi, bazalce, mátě nebo řeřiše. Potřebují hlavně dostatek světla – v zimě jim ho na severním okně chybí a rostliny se vytáhnou. Pomůže přesun na nejsvětlejší okno, nebo přisvětlení.

Nejvíc silic mají bylinky těsně před rozkvětem, sklízejte je za suchého počasí dopoledne, až oschne rosa. Suší se ve stínu, v tenké vrstvě nebo ve svazcích zavěšených na vzdušném místě, do 40 °C. Na slunci a v horku se silice ztrácejí a bylinka přijde o vůni.

Jednoleté: bazalka, kopr, kerblík, majoránka, heřmánek a řeřicha. Vytrvalé bylinky, jako je pažitka, libeček, máta, šalvěj, tymián, pelyněk, estragon nebo levandule, vydrží na jednom místě několik let. Potom se trsy rozdělí a vysadí jinam.

Bylinkám svědčí vyhřátá propustná půda. Dobře jim proto bývá na kraji vyvýšeného záhonu nebo v jeho sušší horní části.