Pažitka

Pažitka pobřežní – to je správný název pro pažitku, tuto vytrvalou, nenáročnou trsnatou bylinu z čeledi amarylkovitých, blízkou příbuznou česneku. Od jara do podzimu můžete pažitku, lidově také šnytlík, pěstovat v květináči nebo truhlíku za oknem nebo v záhonu. Jejím domovem je zřejmě Středomoří, ale narazit na ni můžete prakticky po celém světě. Rostlina bývá 5 až 50 cm vysoká a z poměrně malé cibulky vyrůstá dutý stonek. Od května do října kvete fialovými či světle nachovými, vzácně bílými květy, které lákají včely. Plodem je tobolka s drobnými černými semeny.

Pažitka patří mezi základní kuchyňské bylinky a stejně jako cibule, česnek nebo jarní cibulka patří do rodu Allium.

Její pěstování bylo běžné již ve starověku, s největší pravděpodobností i dříve. Věřilo se, že pažitka potírá melancholii a odpuzuje zlé duchy a nemoci. Proto se vysazovala pod okny místností, kde spaly malé děti, nebo se svazky pažitky věšely do místností a přivazovaly k postelím. Bývala nepostradatelnou součástí každé zahrádky.

Pažitce se bude dobře dařit v propustné hlinito-písčité půdě. Je poměrně náročná na dostatek živin i prostoru. Pěstovat se dá dvěma způsoby: ze semínka, nebo z odkopku dospělé rostliny.

Pokud se rozhodnete vypěstovat si pažitku ze semínka, tak při pokojové teplotě vyklíčí asi za 2 týdny. Do skleníku můžete semena vysévat nejlépe od února do března, na záhon až od dubna do května, doma do květináčů klidně po celý rok. První rok po výsevu budou stonky velmi jemné, zesílí až další rok.

Mnohem jednodušší je vypěstovat si pažitku buď z odkopku již dospělé rostliny třeba od souseda nebo kamaráda, nebo koupit v květináči, ideálně v zahradnictví, ale třeba i v supermarketu – tu je ale třeba hned buď přesadit do většího květináče, nebo rovnou do truhlíku se zeminou. Koupené trsy bývají naseté hustě do malého kelímku, takže bez přesazení rychle vyčerpají živiny a začnou žloutnout.

Pažitka snese pravidelný řez a po něm znovu obrůstá. Stébla stříhejte nůžkami zhruba 2–3 cm nad zemí, ne jednotlivě po špičkách – trs pak zůstává hustý a stejnoměrný. Čím častěji sklízíte, tím víc nových stébel rostlina vytvoří.

Když necháte pažitku vykvést, stébla zdřevnatí a chuť zhrubne. Pokud vám jde hlavně o listy, květní stvoly odstřihněte; jedlé květy se ale dají využít taky.

Pažitka je náročná na živiny – bez přihnojení v květináči rychle slábne a žloutne. Bude šťastná, když ji přihnojíme kopřivovou jíchou nebo organickým hnojivem, například Hnojíkem.

Hnojík se u bylinek a koření dá použít dvěma způsoby:

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte.

Podrobněji se hnojení bylinek věnujeme v článku Hnojení bylinek, obecný přehled najdete u univerzálního hnojiva. Podobné nároky mají i další kuchyňské bylinky – petržel nebo tymián.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Pažitka má podobné vlastnosti jako česnek a cibule, ale v mnohem mírnější formě. Pro svou výživovou hodnotu a snadné pěstování je skutečnou královnou bylin. Používá se nejen pro svou skvělou chuť, ale také pro podporu trávení či posílení imunity. Je zdrojem vitaminů C, B1 a B2, provitaminu A a karotenu. Dále obsahuje minerály, zejména sodík, vápník, draslík, fosfor a železo. Éterické oleje v ní obsažené mají příznivý vliv na zažívací soustavu a krevní tlak, který snižuje.

V tradiční čínské medicíně se pažitka používá při nachlazení, chřipce a chorobách dýchacích cest. Dokáže zvýraznit chuť slaných jídel, která není třeba tolik solit. Listy i se stvolem a cibulkou lze použít stejně jako jarní cibulku. Pažitkou ozdobíme téměř jakékoliv jídlo, k tomuto účelu lze využít i její jedlé květy. Přidáním květů do kvalitního rostlinného oleje vznikne vynikající olej nafialovělé barvy. Podle vědeckých výzkumů má pažitka protizánětlivé, antimikrobiální a protiplísňové účinky. I když se pro léčebné účely prakticky nepoužívá, umí ulevit při bolestech v krku. Pro kulinářské účely se sbírají listy a používají se čerstvé (sušením i mražením ztrácejí své aroma).

Pažitka se odedávna vysazuje jako doprovodná rostlina k růžím a k zelenině – kvete brzy a láká na zahradu opylovače. Jak zapojit bylinky mezi ostatní plodiny, ukazuje průvodce Pěstování zeleniny na zahradě.

neboli česnek viničný (Allium vineale)

Jedná se o vytrvalou planou bylinu lidově nazývanou divoká pažitka. Vyráží velmi brzy zjara, dříve než klasicky pěstovaná pažitka. Najdete jej nejen v řídkých lesích a na jeho okrajových mezích, ale také v městských parcích. Jeho příbuzní jsou česnek medvědí a česnek podivný. Duté lístky česneku viničného nejčastěji vyrůstají z vrstvy spadaného loňského listí a velmi intenzivně (podobně jako česnek medvědí) voní po česneku. Nelze si jej tedy splést s jinou, nejedlou rostlinou.

V gastronomii se česnek viničný používá podobně jako klasická pěstovaná pažitka – tedy do polévek, pomazánek, salátů, prakticky kdekoliv ve slané kuchyni, teplé či studené. Z hlediska zdravotního je česnek viničný považován za krále jarní očisty.

Při pokojové teplotě vyklíčí zhruba za dva týdny. Do skleníku se seje od února do března, na záhon od dubna do května, doma do květináče klidně celý rok.

Ano, pažitka pobřežní je vytrvalá trsnatá bylina – na záhoně vydrží řadu let a každé jaro znovu obráží. První rok po výsevu má jen jemná stébla, plnou sílu nabere až druhým rokem.

Pažitka je náročná na živiny, takže ocení kopřivovou jíchu nebo organické hnojivo, například Hnojík. Ten se dá buď posypat ve slabé vrstvě kolem rostlin, nebo vylouhovat a použít na zálivku či postřik.

Do propustné hlinito-písčité zeminy a do dostatečně velké nádoby – pažitka potřebuje živiny i prostor pro kořeny. Trs koupený v supermarketu hned přesaďte do většího květináče nebo truhlíku, jinak rychle vyčerpá živiny.

Stébla stříhejte zhruba 2–3 cm nad zemí, celý trs najednou, ne jen špičky. Čím pravidelněji sklízíte, tím víc nových stébel pažitka vytvoří.

Nejčastěji kvůli nedostatku živin nebo malému květináči – hustě naseté trsy z obchodu vyčerpají substrát během pár týdnů. Pomůže přesazení do většího objemu a pravidelné přihnojování.