Pažitka

Pažitka pobřežní – to je správný název pro pažitku, tuto vytrvalou, nenáročnou trsnatou bylinu z čeledi amarylkovitých, blízkou příbuznou česneku. Od jara do podzimu můžete pažitku, lidově také šnytlík, pěstovat v květináči nebo truhlíku za oknem nebo v záhonu. Jejím domovem je zřejmě Středomoří, ale narazit na ni můžete prakticky po celém světě. Rostlina bývá 5 až 50 cm vysoká a z poměrně malé cibulky vyrůstá dutý stonek. Od května do října kvete fialovými či světle nachovými, vzácně bílými květy, které lákají včely. Plodem je tobolka s drobnými černými semeny.

Pažitka patří mezi základní kuchyňské bylinky a stejně jako cibule, česnek nebo jarní cibulka patří do rodu Allium.

Její pěstování bylo běžné již ve starověku, s největší pravděpodobností i dříve. Věřilo se, že pažitka potírá melancholii a odpuzuje zlé duchy a nemoci. Proto se vysazovala pod okny místností, kde spaly malé děti, nebo se svazky pažitky věšely do místností a přivazovaly k postelím. Bývala nepostradatelnou součástí každé zahrádky.

Pažitce se bude dobře dařit v propustné hlinito-písčité půdě. Je poměrně náročná na dostatek živin i prostoru. Pěstovat se dá dvěma způsoby: ze semínka, nebo z odkopku dospělé rostliny.

Pokud se rozhodnete vypěstovat si pažitku ze semínka, tak při pokojové teplotě vyklíčí asi za 2 týdny. Do skleníku můžete semena vysévat nejlépe od února do března, na záhon až od dubna do května, doma do květináčů klidně po celý rok. První rok po výsevu budou stonky velmi jemné, zesílí až další rok.

Mnohem jednodušší je vypěstovat si pažitku buď z odkopku již dospělé rostliny třeba od souseda nebo kamaráda, nebo koupit v květináči, ideálně v zahradnictví, ale třeba i v supermarketu – tu je ale třeba hned buď přesadit do většího květináče, nebo rovnou do truhlíku se zeminou. Koupené trsy bývají naseté hustě do malého kelímku, takže bez přesazení rychle vyčerpají živiny a začnou žloutnout.

Pažitka snese pravidelný řez a po něm znovu obrůstá. Stébla stříhejte nůžkami zhruba 2–3 cm nad zemí, ne jednotlivě po špičkách – trs pak zůstává hustý a stejnoměrný. Čím častěji sklízíte, tím víc nových stébel rostlina vytvoří.

Když necháte pažitku vykvést, stébla zdřevnatí a chuť zhrubne. Pokud vám jde hlavně o listy, květní stvoly odstřihněte; jedlé květy se ale dají využít taky.

Na záhoně se pažitce nejlépe daří ve středně těžké, živné a stále mírně vlhké půdě s dostatkem humusu a vápna. Nejraději má plné slunce, ale roste i v polostínu. Tvoří nízké husté trsy, takže se hodí i jako obruba záhonu nebo cestičky.

Množení dělením trsů a ze semene

Nejjednodušší je rozdělit starší, silný a zdravý trs. Dělá se to na jaře, když pažitka začne rašit, nebo v létě až do září. Oddělkům zkraťte listy i kořeny a sázejte je do řádků vzdálených 30–35 cm.

Ze semene se pažitka na zahradě vysévá v dubnu do pařeniště nebo na výsevní záhonek. Zesílené semenáčky se pak vysazují po několika v chomáčcích, stejně jako oddělky. Oddělky ani semenáčky nesázejte hlouběji, než rostly dřív, a po výsadbě je dobře zalijte.

Kdy pažitku poprvé stříhat

Nově vysazené rostliny první rok nestříhejte, ať zesílí. Pravidelně je seřezávejte až od druhého roku, vždy když dorostou do výšky 10–15 cm. Poupata odstraňujte včas, pokud nechcete nechat pár květů pro včely nebo do kuchyně.

Zálivka, hnojení a obnova po 4–5 letech

Aby pažitka po každém řezu znovu obrostla, potřebuje vláhu a živiny: na jaře kompost, po sestřihu slabší přihnojení. Zálivku i hnojení v září ukončete, rostliny se pak lépe připraví na zimu. Na jednom místě nechte pažitku nejvýš 4–5 let. Potom trsy vyryjte, rozdělte a vysaďte jinam.

Dvouleté zdravé trsy jsou nejlepší materiál pro zimní rychlení. V říjnu je vyryjte, zasaďte do květináčů o průměru asi 10 cm a nechte je odpočinout v chladu, v pařeništi nebo v tmavé bezmrazé místnosti. Zemina v květináčích má zůstat mírně vlhká. Teprve potom je přeneste do tepla na okno a zalévejte vlažnou vodou. Na jaře můžete trsy z květináčů vrátit na záhon.

Čerstvou pažitku můžete mít i v lednu. Stačí na podzim vyrýt trsy starších rostlin ze záhonu a nechat je venku oschnout a promrznout. Potom je zasaďte do květináčů nebo přepravek a přeneste do tepla, do skleníku nebo na světlé okno.

Čím chladněji rostliny stojí, tím později první stébla sklidíte. Pokud trsy nemáte, dá se rychlit i z výsevu v lednu. Na první sklizeň pak počítejte zhruba se dvěma měsíci.

Odrůdy pažitky vhodné k rychlení

Osvědčené odrůdy (dostupnost ověřte):

• ‚Jemná‘: raná, se světle zelenými listy.
• ‚Pražská‘: raná a výnosná, má silnější, delší a tmavě zelené listy ostřejší chuti.
• ‚Bohemia‘: výnosná, hodí se k rychlení i na záhon, listy jsou středně zelené, středně dlouhé a ojíněné.
• ‚Moravia‘: výnosná, hrubší typ na rychlení i na záhon, se širokými a dlouhými listy.

Zdravé trsy jsou základ

Choroby i škůdci cibulovin se do skleníku nejčastěji dostanou s napadenými rostlinami. K rychlení proto berte jen zdravé trsy a jejich stav sledujte už na záhoně. Ve skleníku dobře větrejte a rostliny nesázejte příliš nahusto, vlhko v hustém porostu podporuje plíseň cibulovou. Po sklizni odstraňte zbytky rostlin. Těžká a přemokřená zemina nesvědčí pažitce ani jiným cibulovinám.

Další zeleninu a bylinky na zimní sklizeň najdete v článku Co pěstovat ve skleníku v zimě.

Pažitka je náročná na živiny – bez přihnojení v květináči rychle slábne a žloutne. Bude šťastná, když ji přihnojíme kopřivovou jíchou nebo organickým hnojivem, například Hnojíkem.

Hnojík se u bylinek a koření dá použít dvěma způsoby:

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte.

Podrobněji se hnojení bylinek věnujeme v článku Hnojení bylinek, obecný přehled najdete u univerzálního hnojiva. Podobné nároky mají i další kuchyňské bylinky – petržel nebo tymián.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Pažitka chutná podobně jako česnek a cibule, ale mnohem jemněji. Pro snadné pěstování a všestranné použití patří k nejoblíbenějším kuchyňským bylinkám. Obsahuje vitamin C, vitaminy skupiny B, karoten a minerální látky, zejména draslík, vápník, fosfor a železo.

Dokáže zvýraznit chuť slaných jídel, která není třeba tolik solit. Listy i se stvolem a cibulkou lze použít stejně jako jarní cibulku. Pažitkou ozdobíme téměř jakékoliv jídlo, k tomuto účelu lze využít i její jedlé květy. Přidáním květů do kvalitního rostlinného oleje vznikne olej nafialovělé barvy. Takový olej uchovávejte jen v lednici a spotřebujte do týdne, nebo ho zamrazte, protože bylinky v oleji bez kyslíku nesou riziko botulismu. Pro kulinářské účely se sbírají listy a používají se čerstvé (sušením i mražením ztrácejí své aroma).

Pažitka se odedávna vysazuje jako doprovodná rostlina k růžím a k zelenině – kvete brzy a láká na zahradu opylovače. Jak zapojit bylinky mezi ostatní plodiny, ukazuje průvodce Pěstování zeleniny na zahradě.

neboli česnek viničný (Allium vineale)

Jedná se o vytrvalou planou bylinu lidově nazývanou divoká pažitka. Vyráží velmi brzy zjara, dříve než klasicky pěstovaná pažitka. Najdete jej nejen v řídkých lesích a na jeho okrajových mezích, ale také v městských parcích. Jeho příbuzní jsou česnek medvědí a česnek podivný. Duté lístky česneku viničného nejčastěji vyrůstají z vrstvy spadaného loňského listí a velmi intenzivně (podobně jako česnek medvědí) voní po česneku. Sbírejte ji ale jen tehdy, když ji spolehlivě poznáte: list po rozemnutí musí intenzivně vonět po česneku. Rostliny bez této vůně nejezte, i když vypadají podobně. Na jaře se s česnekem často pletou listy konvalinky, ocúnu nebo ladoňky. Sbírejte mimo cesty a pole, kde se stříká.

V gastronomii se česnek viničný používá podobně jako klasická pěstovaná pažitka – tedy do polévek, pomazánek, salátů, prakticky kdekoliv ve slané kuchyni, teplé či studené.

Při pokojové teplotě vyklíčí zhruba za dva týdny. Do skleníku se seje od února do března, na záhon od dubna do května, doma do květináče klidně celý rok.

Ano, pažitka pobřežní je vytrvalá trsnatá bylina – na záhoně vydrží řadu let a každé jaro znovu obráží. První rok po výsevu má jen jemná stébla, plnou sílu nabere až druhým rokem.

Pažitka je náročná na živiny, takže ocení kopřivovou jíchu nebo organické hnojivo, například Hnojík. Ten se dá buď posypat ve slabé vrstvě kolem rostlin, nebo vylouhovat a použít na zálivku či postřik.

Do propustné hlinito-písčité zeminy a do dostatečně velké nádoby – pažitka potřebuje živiny i prostor pro kořeny. Trs koupený v supermarketu hned přesaďte do většího květináče nebo truhlíku, jinak rychle vyčerpá živiny.

Stébla stříhejte zhruba 2–3 cm nad zemí, celý trs najednou, ne jen špičky. Čím pravidelněji sklízíte, tím víc nových stébel pažitka vytvoří.

Nejčastěji kvůli nedostatku živin nebo malému květináči – hustě naseté trsy z obchodu vyčerpají substrát během pár týdnů. Pomůže přesazení do většího objemu a pravidelné přihnojování.

Nejvýš 4–5 let. Potom trsy slábnou a řídnou, proto je vyryjte, rozdělte na menší oddělky a vysaďte na jiné místo. Dělit se dají na jaře při rašení nebo v létě až do září.