Kerblík vonný: pěstování, výsev a použití v kuchyni

Kerblík vonný je jednoletá kuchyňská bylinka s jemně dělenými světle zelenými listy, které připomínají petrželovou nať a voní nasládle po anýzu. Seje se přímo na záhon postupně od března, do řádků 15–20 cm od sebe, a první nať se sklízí asi šest týdnů po výsevu. Nejlépe roste na jaře a na podzim. V letním horku rychle vykvete, proto se v létě seje do polostínu. Postupným výsevem do květináčů ho můžete mít čerstvý i v zimě na kuchyňském okně.

Kerblík vonný (Anthriscus cerefolium) patří do čeledi miříkovitých, stejně jako petržel, kopr nebo koriandr. K úpravě jídel ho používali už staří Řekové a Římané. U nás je dnes méně známý, ve francouzské, belgické a německé kuchyni ale patří k běžným bylinkám.

• Vzhled: nízká bylina s dvakrát až třikrát zpeřenými, jemnými a světle zelenými listy. Kvete drobnými bílými květy v plochých okolících, plody jsou úzké a podlouhlé.
• Vůně a chuť: jemná, nasládlá, s tónem anýzu. Je mírnější než petržel a mnohem mírnější než estragon.
• Kořen: tenký kůlový. Proto kerblík špatně snáší přesazování a seje se rovnou na místo.
• Doba života: jednoletý. Po vykvetení a dozrání semen odumírá.

Kerblík se seje na záhon postupně od března. Kdo chce čerstvou nať pořád, vysévá menší dávky každých pár týdnů. Termíny platí pro střední polohy: v teplých oblastech můžete začít o 1–2 týdny dřív, na horách později. Mladé rostliny lehké mrazíky snesou, kerblík proto nemusí čekat na ledové muže.

1. Připravte záhon. Kerblíku svědčí kyprá, humózní a stále mírně vlhká půda. Na jaře do ní zapravte vyzrálý kompost.
2. Udělejte řádky 15–20 cm od sebe. Semena sejte řídce do mělkých rýh.
3. Zasypte jen tence. Semena klíčí lépe na světle, proto je jen lehce přihrňte nebo přitlačte k zemi.
4. Udržujte vlhko. Než semena vzejdou, povrch nesmí vyschnout. Zalévejte jemnou sprchou.
5. Proberte. Husté řádky po vzejití prořeďte, aby rostliny měly kolem sebe pár centimetrů místa.

V letním horku a dlouhém dni kerblík rychle vybíhá do květu a listů dá málo. Na jaře proto sejte na slunce, v létě do polostínu, třeba mezi vyšší zeleninu nebo pod keře. Výborně funguje i pozdní výsev od srpna do září: nať sklízíte na podzim a v mírné zimě, zvlášť pod netkanou textilií, rostliny často přečkají a dají první zeleň brzy na jaře.

O kerblík není potřeba se starat, stačí mu vláha a čistý záhon. V suchu zalévejte, protože rostlina, která trpí žízní, rychleji kvete. Plevel vytrhávejte, dokud jsou rostliny malé.

Nať se sklízí asi šest týdnů po výsevu, když má rostlina několik plně vyvinutých listů. Stříhejte ji nůžkami a ne nízko nad zemí. Když necháte rostlině spodní část se srdéčkem, ještě jednou obraší. Sklízet můžete i průběžně po jednotlivých listech z kraje trsu.

Jakmile kerblík začne tvořit květní stonky, listy hrubnou a ztrácejí vůni. Nejlepší nať je z mladých rostlin před květem, proto se vyplatí sít znovu, místo abyste přerůstající porost dál sklízeli.

Na živiny je kerblík skromný. Na záhoně mu stačí kompost zapravený před výsevem. V truhlíku nebo květináči, kde se nať sklízí opakovaně, ho mírně přihnojujte organickým hnojivem, jak popisuje článek Hnojení bylinek. Přehnojení dusíkem se vyhněte: listové bylinky v takové půdě hromadí dusičnany a vodnatějí.

Kerblík patří k bylinkám, které se dají pěstovat i v zimě na kuchyňském okně. Seje se stejně jako na záhoně, jen do nádob:

• Nádoba: květináč, výsevní truhlík nebo bednička. Vždy s otvory, kterými odteče přebytečná voda.
• Substrát: výsevní nebo zahradnický substrát. Vysejte do něj řídce a semena jen lehce přitlačte.
• Místo: co nejsvětlejší, ideálně slunné okno. Kerblíku nevadí chladnější místnost. V teple u radiátoru a s nedostatkem světla se vytahuje a listy blednou.
• Zálivka: zemina má být stále mírně vlhká, nikdy mokrá. Na přemokřené zemině mladé rostlinky snadno uhnívají u kořenového krčku.

Rostliny v nádobě obrostou jen jednou nebo dvakrát. Pro stálou sklizeň proto sejte do dalšího květináče každých pár týdnů. Další zeleň na zimu najdete v článku Co pěstovat ve skleníku v zimě a v přehledu řeřichy, která je na okně ještě rychlejší.

Kdo chce vlastní semeno, vyseje část kerblíku na jaře řidčeji, do řádků 30–35 cm od sebe, a rostliny nechá vykvést. Semena dozrávají v létě. Sklízejte je, když okolíky zhnědnou a semena ztmavnou, dosušte je na papíře na vzdušném místě a uložte do uzavřené nádoby v suchu a chladu. Semena kerblíku si klíčivost dlouho neudrží, proto je vysejte nejlépe hned další sezonu.

Ještě jednodušší je nechat pár rostlin na kraji záhonu vysemenit. Kerblík se pak objevuje sám, často už na podzim, a na stejném místě vydrží roky bez dalšího setí.

Kerblík se v kuchyni používá podobně jako petrželová nať, chuťově je ale jemnější a sladší. Jeho vůně se teplem rychle ztrácí. Přidávejte ho proto na konec vaření nebo až na hotové jídlo.

• Polévky: klasikou je jarní kerblíková polévka, bramborová nebo zeleninová s velkou hrstí nasekaného kerblíku vmíchaného až na talíř.
• Vejce: omelety, míchaná vejce, vaječná pomazánka.
• Studená kuchyně: tvaroh, bylinkové máslo, jogurtové dresinky, saláty, mladé brambory s máslem.
• Ryby a drůbež: do omáček na bázi másla a smetany, nejlépe nasekaný těsně před podáváním.
• Směs fines herbes: ve francouzské kuchyni se kerblík míchá s petrželí, pažitkou a estragonem do omelet a omáček.

Nejlepší je čerstvý. Sušením přijde o většinu vůně. Když chcete zásobu, nasekejte ho a zamrazte, třeba ve formě na led zalitý trochou vody nebo oleje. V lednici vydrží čerstvá nať zabalená ve vlhké utěrce několik dní.

Mezi miříkovitými rostlinami je několik prudce jedovatých druhů, které na první pohled připomínají kerblík nebo petržel. Patří k nim hlavně bolehlav plamatý a tetlucha kozí pysk, která roste jako plevel i na zahradních záhonech. Planě rostoucí příbuzný kerblík lesní je mnohem vyšší a k jídlu se nesbírá.

• Kerblík pěstujte z koupeného osiva na záhonu nebo v květináči, kde víte, co jste zasili.
• Pravý kerblík vonný poznáte podle nasládlé anýzové vůně listů po rozemnutí.
• Rostliny, které nemají typickou vůni nebo voní nepříjemně, nejezte. Totéž platí pro bylinky, které se na záhoně objevily samy, a nejste si jimi jistí.
• Plané miříkovité rostliny v přírodě nesbírejte, pokud je bezpečně neznáte.

• Letní výsev na plné slunce. V horku kerblík vykvete dřív, než dá pořádnou nať. V létě sejte do polostínu, jinak počkejte na srpen.
• Přesazování. Kvůli kůlovému kořeni se kerblík po přesazení dlouho vzpamatovává a často rovnou vykvete. Sejte ho na místo.
• Řez u samé země. Rostlina pak už neobraší. Nechte jí spodní část se srdéčkem.
• Jeden velký výsev. Kerblík rychle stárne. Několik menších výsevů za sebou dá nať po celou sezonu.
• Přemokřený květináč. Bez odtokových otvorů mladé rostliny uhnívají.
• Sušení na zásobu. Sušený kerblík téměř nevoní. Lepší je mrazit.

Zdroje fotografií

• Kerblík vonný: Schlaghecken Josef, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Listy kerblíku: Rasbak, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Bylinky v květináči na okně: fred_v, CC BY 2.0, zdroj