Jitrocel (Plantago): druhy, jak vypadá a jaké má účinky

Domácí vytrvalé trvalky luk a okrajů cest; dávno známé jako léčivé rostliny

• Stanoviště: slunné až polostinné, suché až vlhké; výživné až hubené půdy
• Výška: 15–50 cm
• Doba kvetení: květen–říjen
• Množení: výsevem

Rostliny nacházíme na loukách, pastvinách a okrajích cest. Jitrocel větší (Plantago major) dává přednost výživným půdám a roste i na silně sešlapávaných cestách nebo pastvinách, jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) i na velmi suchých půdách a úhorech. Rostliny patří do čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Jejich společnými znaky jsou souběžné žilky, listy v přízemní růžici a sestavení květů v malém hustém klasu na kratší či delší bezlisté stopce; prašníky se většinou vyklánějí ven a jsou nápadně zbarvené. Dalším znakem je pevné zakotvení v půdě silným vláknitým kořenem, což znesnadňuje vytržení rostliny na nežádoucím místě.

Typické pro rod jsou vláknité provazce pletiva v listech a stvolech. Rostliny obsahují sliz, hořčiny, vitamin C, glykosid a kyselinu křemičitou. Kromě toho bylo zjištěno antibiotické působení. Šťáva z jitrocele neplesniví nebo jen velmi málo. Používají se listy, sbírané před květem. Šťávy a další přípravky se užívají při onemocněních horních cest dýchacích a zevně na záněty pokožky. V zahradě, zejména v trávníku, je jitrocel zpravidla nežádoucí, protože svými širokými růžicemi listů utiskuje trávy. Lze se ho zbavit pouze včasným vyrýpnutím.

V naší přírodě potkáte nejčastěji tři druhy jitrocele. Rozeznají se hlavně podle tvaru listu a podle toho, jak dlouhý klas a jak dlouhou stopku květenství mají. Čtvrtý druh v tabulce u nás volně neroste, ale je nejznámější — jeho semena se prodávají jako psyllium.

Jaký vzor má jitrocel? Jitrocel je podstatné jméno rodu mužského neživotného a skloňuje se podle vzoru stroj (bez jitrocele, k jitroceli, s jitrocelem).

Listy jsou široce vejčité, zřetelně řapíkaté, s paralelními žilkami v 5–9 obloucích. Listy i řapíky jsou slabě chlupaté; zelenavě žluté dlouhé klasy květů nesou bílé tyčinky; roste na štěrkovitých pláních a okrajích cest.

Setkáte se s ním i pod lidovými jmény jitrocel širokolistý, velkolistý nebo velký — jde pořád o tentýž druh. Je to jitrocel, který nejčastěji roste přímo v trávníku a na sešlapávaných cestičkách; snáší udusanou půdu líp než trávy, a proto se v takových místech drží.

Listy jsou kopinaté, trochu lesklé a lehce napřímené; na rýhovaných, asi 40 cm dlouhých stvolech sedí krátké hnědavé klasy květů, z nichž vystupují věncovitě delší tyčinky s bílými prašníky. Používá se na šťávy a bonbony proti kašli atd.

Je to druh, který se v bylinářství sbírá nejčastěji — droga se vede jako Plantaginis lanceolatae folium, tedy list jitrocele kopinatého. Roste na loukách, mezích, náspech a podél cest po celém území, od nížin až do hor, a jedovatý není. Ze všech našich druhů snáší nejlépe sucho a hubené půdy.

Léčivé využití jitrocele stojí na obsahu slizu, hořčin, vitaminu C a kyseliny křemičité. Sliz zklidňuje podrážděnou sliznici, a proto se listy tradičně používají hlavně tam, kde jde o dráždivý kašel a horní cesty dýchací. Zevně se čerstvý rozmačkaný list odedávna přikládal na drobná poranění a odřeniny.

• Čaj z listů — nálev ze sušeného listu jitrocele kopinatého při kašli a chrapotu.
• Sirup — nejrozšířenější domácí přípravek, viz recept níže.
• Čerstvá šťáva — jako jediná z jitrocelových přípravků prakticky neplesniví.
• Obklad z čerstvého listu — lidové ošetření odřenin a drobných ranek.
• Semena (psyllium) — u jitrocele blešníkového a indického jako zdroj bobtnavé vlákniny.

Jitrocel není jedovatý a nemá známé nežádoucí účinky při běžném kuchyňském použití. Přesto platí, že bylinné přípravky nenahrazují léčbu — při dlouhotrvajících potížích, v těhotenství a u malých dětí se poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

Sbírají se listy, a to před rozkvětem — nejlépe od května do začátku července, kdy je růžice svěží a list ještě nemá zaschlé okraje. Sbírejte za sucha po oschnutí rosy, dál od cest, polí a pasoucího se dobytka.

• Kdy: květen až červenec, list před květem; celé léto lze dobírat mladé listy z přirostlých růžic.
• Co: zdravé listy bez rzivých skvrn, odříznuté u báze řapíku.
• Sušení: ve stínu, v tenké vrstvě, na průvanu; při umělém sušení do 40 °C.
• Hotovo: když se řapík láme, ne ohýbá. Správně usušený list zůstane zelený.
• Skladování: v uzavřené sklenici ve tmě, spotřebovat do roka.

Zhnědlý nebo zapařený list už nemá cenu — sliz se rozkládá teplem a vlhkem. Proto se jitrocel nesuší na slunci ani v troubě na vysokou teplotu.

Nejběžnější domácí přípravek se dělá studenou cestou, vrstvením do sklenice — teplo by sliz znehodnotilo.

• Nasbírané listy opláchněte, nechte oschnout a nahrubo nakrájejte.
• Do čisté sklenice vrstvěte listy a cukr (nebo cukr a med) tak, aby vrchní vrstva byla cukr.
• Každou vrstvu upěchujte, sklenici uzavřete a nechte stát v chladu 4–6 týdnů.
• Obsah přeceďte přes plátno, dobře vymačkejte a stočte do vyvařených lahviček.
• Uchovávejte v chladničce. Kdo chce delší trvanlivost, sirup krátce prohřeje — sliz tím ale částečně ztratí.

Na sirup se hodí hlavně jitrocel kopinatý, protože má nejmenší podíl tuhých žilek. Sbírá se ve stejnou dobu jako na sušení, tedy před květem.

V trávníku je jitrocel typickým ukazatelem udusané a vyčerpané půdy. Přízemní růžice leží nízko pod nožem sekačky, takže sečení mu nevadí, a široké listy postupně zastiňují trávy okolo. Nejjistější cestou zůstává to, co říká už úvod článku — včas ho vyrýpnout i s kořenem, dokud je růžice malá.

• Vypíchat jednotlivé růžice vypichovačem plevele, celý vláknitý kořen — z jeho zbytku rostlina obrazí.
• Provzdušnit a odstranit plsť, protože jitrocel se drží hlavně v místech, kde je půda utužená.
• Zahustit porost dosevem a pravidelnou výživou; hustý drn nedá semenům jitrocele prostor vzejít.

K poslednímu bodu se hodí hnojení trávníku organickou cestou — Hnojík jako univerzální organické hnojivo dodává živiny postupně, takže trávy mají výživu po celou sezónu. Podrobněji jsme téma rozebrali v článcích nejčastější plevely v trávníku a obnova trávníku krok za krokem.

Jitrocel se v bylinkářství málokdy sbírá sám. Máme samostatné články i o rostlinách, které rostou hned vedle něj:

• Mateřídouška — do sirupů a čajů se dvojice „jitrocel a mateřídouška“ kombinuje nejčastěji.
• Heřmánek — klasika mezi léčivými bylinami, sbírá se úbor.
• Kopřiva — list na čaj i osvědčený základ zálivky pro zahradu.
• Řepík lékařský — nať z mezí a okrajů cest, stejné stanoviště jako jitrocel.
• Sedmikráska, popenec a divizna — další druhy, které v trávníku a na mezích potkáte spolu s jitrocelem.
• Hnojení bylinek — pokud si jitrocel a spol. pěstujete na záhonku, tady je návod na výživu.