Rozchodník – Sedum: druhy, pěstování a množení

Byliny, trvalky, polokeře nebo keře se zcela rozdílnými růstovými tvary – zpravidla listové sukulenty.

Stanoviště: Světlé a slunné
Výška: Až 1 m, podle druhu; druhy doporučované pro zahrádkáře asi 20–40 cm
Doba kvetení: Červen–únor
Množení: Vrcholovými nebo výhonovými řízky

Sedum je nejbohatším rodem (přes 500 druhů) čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Jeho zástupce lze najít téměř po celé zeměkouli; hlavní oblast rozšíření je však na severní polokouli. Zimovzdorné, zčásti i u nás domácí druhy jsou oblíbené skalničky.

8–10 cm vysoký, šíří se ve spárách zdí a ve skalce kobercovitě. Má tlusté malé listy a početné žluté květy ve vrcholících.

Přináší od července na svých plazivých výhonech s tlustými listy ozdobné bílé květy.

Až 40 cm vysoký, přináší velká něžně růžová květenství nad masitými šedozelenými listy.

Až 60 cm vysoký; má vzpřímené výhony, purpurové květy ve vrcholících a tlusté listy bez řapíku.

Pro pěstování v pokoji, případně ve skleníku, jsou zajímavé atraktivní, vysoce sukulentní druhy ze suchých oblastí Střední Ameriky, zejména z Mexika. Listy jsou často živě zbarvené, a to tím intenzivněji, čím je stanoviště slunnější. Bohužel se u mnohých druhů snadno ulámou. Květy jsou malé, hvězdicovité a většinou sdružené v nádherných velkých vrcholících. Jejich barva je často bílá nebo žlutá, ale existují i růžové, purpurové, či dokonce bledě modré květy.

Na péči jsou tyto druhy rozchodníků nenáročné. Nemají žádné vyhraněné období růstu nebo klidu. Teploty by neměly klesnout pod 10 °C. V létě je třeba hojně zalévat, v zimě jen mírně. Množení řízky se daří zpravidla bez problémů.

Rozchodníky jsou sukulenty, takže si vystačí s málem — na jaře a v létě jim ale prospěje slabé přihnojování zálivkou. Hodí se univerzální hnojivo, poměry najdete v dávkování; postup pro rostliny za oknem shrnuje Hnojení pokojových rostlin, přehled druhů pak Pokojové rostliny. Stejně nenáročný je i netřesk nebo tlustice; ze sukulentů do stejné police patří ještě echeverie, agáve a opuncie.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Má tlusté masité, vystoupavé větve s asi 3,5 cm dlouhými, 0,6 cm tlustými, kopinatými a tupě zašpičatělými žlutavě zelenými listy s červeným olemováním a bílými květy.

30–40 cm vysoké. Zakrslý keř je řídce olistěný. Bělošedé ojíněné listy jsou téměř oblé, svrchu poněkud zploštělé, lehce ohnuté vzhůru a 2–3 cm dlouhé. Zelenavě bílé květy nese v červnu a červenci.

Tvoří trsy, hodí se však také výtečně jako ampolová rostlina. Světle zelené, moučně ojíněné, 2–3,5 cm dlouhé a až 1 cm široké listy stojí hustě, téměř růžicovitě. V lednu až únoru se objevují četné bílé květy v plochých a mělkých vrcholících.

Domácí v severní Africe, je jen 5–10 cm vysoké. Na mnohokrát rozvětvených stoncích rostou malé, 1,2–1,8 cm dlouhé, skoro oblé listy. Květy jsou bledě modré.

Ozdobný druh tvořící trsy. Malé, jen 3 mm dlouhé, opakvejčité, hustě střechovitě naskládané šedozelené listy tvoří krátké, sotva prodloužené růžice. Bílé kvítky silně voní.

Asi 20 cm vysoké a kvete zvlášť ochotně. Masité šedozelené, asi 2 cm dlouhé, 1 cm široké, tupě kopinaté listy jsou sestaveny v řídké růžici. Květy jsou zlatožluté.

Je v kultuře raritou, bohužel trochu choulostivou. Vejčité, na rubu silně zaokrouhlené bledě zelené listy jsou hustě pokryté 3–4 mm dlouhými chlupy a sedí hustě nahloučené na krátkých výhonech. Bělavé květy se rozvíjejí v létě.

Působí zvlášť krásně jako ampolová rostlina. Tenké výhony se rozvětvují hned od báze a jsou hustě olistěné. Tlusté masité, asi 2 cm dlouhé a 0,8 cm široké špičaté protáhle kopinaté listy jsou světle zelené, modravě ojíněné a lehce ohnuté vzhůru. Květy jsou dlouze stopkaté, světle růžové až šarlatově purpurové.

Až 40 cm vysoké, má masité hnědavé výhony, na nichž sedí řídce, na konci výhonů růžicovitě, žlutavě zelené listy. Při intenzivním slunečním záření jsou hnědavé a červeně lemované. Listy jsou až 5 cm dlouhé, masité, kopinaté, naspodu lehce kýlnaté. Tento druh představuje v každé sbírce i bez bílých květů barevný poutač a je proto často pěstován.

Lidově nazývané „červený nos“, získalo své jméno podle sytě červeně zbarvených špiček listů, které jsou až 4 cm dlouhé, slabě kyjovité, oblé, lehce šedozelené. Květy jsou žluté.

Malý, až 25 cm vysoký polokeř, nese v řídkých růžicích malé lopatkovité, na špičce kulaté, modrozelené, voskově ojíněné listy. Květy jsou žluté až oranžové, objevují se v zimě.

Nápadné válcovitými listy, které jsou při plném slunečním záření nádherně červené, avšak snadno se odlamují.

Domácí v Japonsku, hodí se k osazování ampulí. Rostlina je téměř zimovzdorná, nadzemní části však na podzim odumírají. Na jaře se tvoří nové výhony s téměř kulatými, přisedlými, modrošedými, červeně lemovanými listy, které jsou v horní části tupě zubaté. Květy jsou růžové. Odrůda S. sieboldii var. variegatis bort. má listy žlutě pestré.

Roste spoře s rozplývajícími se výhony, které jsou hnědé a nepatrně chlupaté. Také vejčité kulaté tmavozelené listy s červeným nádechem jsou jemně chlupaté a velmi snadno odpadávají. Květy jsou žluté.

Polokeř s tlustými sukulentními, později dřevnatými větvemi. Listy jsou protáhle vejčité, modrozelené, šedě ojíněné, asi 3 cm dlouhé, 1,5 cm široké, 1 cm tlusté. Na rubu jsou ztloustlé; na vrcholcích větví jsou poněkud hustěji nahloučené a ohnuté vzhůru. Květy jsou světle žluté.

Tento výběr ukazuje, jak pestré a rozmanité mohou být druhy rodu Sedum. Vhodné jsou nejen pro zahrady, ale také pro interiéry a specializované sbírky.

Vytrvalá rostlina s masitými listy; alpinka.

Stanoviště: Slunné a teplé; písčitá půda
Výška: Výhony plazivé, květní stopky až asi 30 cm
Doba kvetení: Červen–srpen
Množení: Výsevem, řízky nebo dělením trsu

Nanejvýš skromný, vytrvalý rozchodník skalní, nebo také rozchodník obrácený, je domovem v celé střední Evropě. Na slunných a suchých místech jej najdeme na písčitých prostorech, na okrajích cest, ve spárách zdí a ve skalních trhlinách. Pěstuje se hlavně ve Francii a místy také v jižním Německu. Tu a tam roste jeden exemplář také u nás v koutku zahrady jako koření.

Sedum reflexum patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Má tenké vláknité kořeny a masité, plazivě rostoucí výhony červenohnědé až zelené barvy. Stonky nesou rovněž masité, šídlovitě špičaté listy. V červnu se objevují hezké žluté květy v chomáčích na spoře olistěných, vystoupavých květních výhonech. Navštěvují je rády včely.

V kuchyni nacházejí použití čerstvé listy, jež se dají lehce stáhnout ze stonků, a špičky výhonů. Mají osvěžující nakyslou chuť a obsahují sliz a tříslovinu. Sklízet se může v každé roční době, i v zimě, pokud je to možné. K sušení se šťavnaté listy nehodí. Chutnají k salátům, bylinkovým omáčkám a k novým bramborám.

Nenáročná rostlina se spokojí s nejskromnějším místem v zahradě. Má ráda teplo a sucho; nejraději roste v blízkosti kamenů či dlaždic u cest. Množí se velmi jednoduše, když se oddělí kousky stonků a dají se zakořenit, což probíhá velmi rychle.

Rozchodník potřebuje hlavně slunce a propustnou půdu. Zimovzdorné druhy zvládnou skalku, zídku i spáry dlažby a zálivku prakticky nepotřebují. Pokojové mexické druhy chtějí co nejvíc světla, v létě vydatnou zálivku, v zimě jen mírnou a teplotu nad 10 °C.

Nejsnáz vrcholovými nebo výhonovými řízky — kousek stonku se zapíchne do substrátu a zakoření velmi rychle. Rozchodník skalní se dá množit i výsevem nebo dělením trsu.

Podle druhu prakticky celý rok: u rodu Sedum sahá doba kvetení od června do února. Zahradní druhy kvetou v létě a na podzim, rozchodník skalní od června do srpna, některé pokojové druhy naopak v zimě.

Žádný — Sedum je latinský název rodu, rozchodník je jeho český název. Rod má přes 500 druhů a patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae).

Zimovzdorné druhy: rozchodník ostrý (Sedum acre), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník nádherný (Sedum spectabile), rozchodník velký (Sedum telephium) a rozchodník skalní (Sedum reflexum).

Sukulenty nemají velké nároky — stačí slabé přihnojování zálivkou v době růstu, tedy na jaře a v létě. V zimě se nehnojí vůbec. Poměry pro zálivku najdete v dávkování, hodí se univerzální hnojivo.

Zimovzdorné druhy ano, ty rostou venku celoročně; u rozchodníku Sieboldova nadzemní část na podzim odumírá a na jaře znovu obráží. Mexické druhy pěstované v pokoji mráz nesnesou, teplota by u nich neměla klesnout pod 10 °C.