Jeřáb ptačí čili obecný (Sorbus aucuparia)

Většinou vícekmenný, široce rozvětvený, 5–15 m vysoký keř nebo malý strom s oválnou až okrouhlou korunou. Listy jsou lichozpeřené, 12–15 cm dlouhé, s 11–15 čárkovitými jařmy. Bílé květy se rozvíjejí v květnu až červnu. Plody jsou červené a lesklé, často slouží jako potrava ptákům.

Jeřáb ptačí je u nás nejběžnějším zástupcem rodu. Roste od nížin až vysoko do hor, snáší mráz, vítr i chudou půdu, a proto se často vysazuje podél cest a na rekultivovaných plochách. Vedle plané formy s hořkými plody existuje i sladkoplodá odrůda, které se říká jeřáb obecný jedlý neboli jeřáb moravský.

Jeřabiny – plody jeřábu

Jeřabina je drobná oranžově až šarlatově červená malvice o průměru zhruba 8–10 mm. Dozrává od konce srpna do září a na stromě vydrží často až do zimy, kdy je vyzobají ptáci. Slovo jeřabina se v běžné mluvě používá i pro celý strom – „jeřabina“ tak může znamenat plod i jeřáb ptačí jako takový.

• Syrové jeřabiny planého jeřábu ptačího nejsou k jídlu vhodné – obsahují kyselinu parasorbovou, která ve větším množství dráždí trávení. Varem, sušením nebo promrznutím se mění na neškodnou kyselinu sorbovou, a plody jsou pak zcela bezpečné.
• Sladkoplodé odrůdy (jeřáb moravský) hořké látky prakticky neobsahují a dají se jíst i čerstvé.
• Sběr se hodí od poloviny září, po prvních mrazících je chuť jemnější.
• Využití: želé, marmelády, šťávy, sirupy, kompoty, sušené plody do čajových směsí i ovocné destiláty.

Jeřabiny patří vedle plodů černého rybízu, rakytníku a černého jeřábu – aronie k domácímu ovoci s nejvyšším obsahem vitamínu C. Podobně nenáročné dřeviny s drobnými plody pro ptáky najdete i mezi dalšími méně známými ovocnými druhy, jako je muchovník nebo hloh.

Jeřáb muk čili muk obecný (Sorbus aria)

Strom nebo stromovitý keř, často vícekmenný, 6–12 m vysoký, s korunou široce kuželovitou. Listy jsou elipticky vejčité, 8–12 cm dlouhé, tuhé, svrchu sytě zelené, naspodu hustě běloplstnaté. Plody jsou vejčitě kulaté, 10–12 mm velké, moučnaté, oranžové až červené. Roste v Evropě. Snáší suchá stanoviště a je často vysazován jako pouliční strom.

Jeřáb břek čili břek obecný (Sorbus torminalis)

Pomalu rostoucí strom, 5–20 m vysoký, s vejčitě okrouhlou korunou. Listy na podzim krásně žluté až hnědočervené. Bílé květy se objevují v květnu a červnu, plody jsou zelené a drobné. Roste na slunných svazích Evropy a Malé Asie.

Břek je vzácná a chráněná dřevina s mimořádně cenným dřevem. Podrobně se mu věnujeme v samostatném článku Břek.

Okrasné druhy jeřábu do zahrady

Následující druhy jeřábu se u nás pěstují především pro okrasu – kvůli podzimnímu zbarvení listů a barvě plodů. Všechny jsou nenáročné a snesou i městské prostředí.

Při zakládání výsadby se hodí přečíst si zásady výsadby stromů a řezu stromů. O jeřáby jako o solitéry v zahradě pečujeme podobně jako o ostatní okrasné dřeviny – například javor, buk nebo kalinu.

Jeřáb obecný jedlý čili jeřáb moravský (Sorbus aucuparia var. edulis)

Planý ovocný druh s bohatou úrodou chutných plodů, bohatých na vitamíny.

• Stanoviště: čerstvé, humózní půdy; také pro drsné polohy
• Potřeba prostoru: 20–30 m
• Výška: až 15 m
• Doba kvetení: květen
• Doba zrání: konec srpna až září
• Množení: štěpováním (očkařením)

Jeřáb je domácí v celé Evropě s výjimkou jižního pobřeží Španělska a Portugalska. V roce 1810 byl objeven v Jeseníkách na severní Moravě mutant bez hořkých látek, rozmnožen a odtud rozšířen téměř po celé střední Evropě.

Popis:
Jeřáb obecný jedlý je 12–15 m vysoký, rychle rostoucí strom s lichozpeřenými listy s 5–10 páry lístků. Ty jsou na rozdíl od hořkých jeřábů málo zelené, jen v horní třetině zubaté, jinak s hladkým okrajem, štíhlejší a na bázi špičaté (u plané formy tupé).

Květenství je chocholík s četnými krémově zbarvenými jednotlivými květy. Šarlatově červené, polozralé oranžově červené malvicovité plody mají několik jemných žlutých teček, průměr plodů je 10 mm. Zrají v srpnu a září.

Plody jedlého jeřábu jsou vedle černého rybízu nejbohatším domácím ovocem na vitamín C. Tento strom má nepatrné nároky na klima a daří se mu i v drsných a vysokých polohách, pokud je dostatek srážek. Uzavřené, málo větrné polohy podporují výskyt chorob a škůdců, proto by měly být vyloučeny, stejně tak lehké, málo humózní půdy, které rychle vysychají. Vhodné jsou svěží, humózní půdy, dobře propustné, případně rašelinová stanoviště.

Pěstování jeřábu

V zahradě se zpravidla vysazují jednotlivé stromy, které by měly být nejméně 5 m od nejbližšího stromu, neboť staré koruny se rozšiřují a potřebují místo. Pravidelné zakrývání půdy zetlelým hnojem nebo kompostem zpravidla pokryje jen mírnou potřebu živin, pokud se stromová mísa udržuje otevřená a prostá plevelů.

V prvních letech je třeba ponechat nejvýše 5–6 vedoucích větví pro stavbu koruny, které se zkracují zpětným řezem. Později, v intervalech 3–4 let, je nutné korunu prosvětlit, aby se podpořila tvorba mladého plodného dřeva a předešlo se stárnutí. Velké rány je nutno ošetřit štěpařským voskem nebo jiným prostředkem, aby se dobře zacelily. Postup i načasování zásahu popisuje průvodce řezem keřů a popínavých dřevin.

Sklizeň jeřabin

Stopky plodních chocholiček se trhají zahradnickými nůžkami, případně nůžkami na tyči. Plody jsou koncem srpna ještě nezralé, bohaté na vitamín C a ovocné kyseliny, ale s malým obsahem cukru a aroma. Obvykle se sklízí v polovině září. Neměla by se však odkládat příliš dlouho, aby plody neztratily na chuti. Po sklizni vydrží plody velmi dobře, pokud jsou skladovány v chladu. Obsah vitamínů však rychle klesá, proto je vhodné je co nejdříve zpracovat.

Choroby a škůdci

V uzavřených polohách s vlhkým ovzduším se mohou objevit molovka jablečná a molovka jeřábová, které znehodnocují plody vyžranými chodbičkami. Ve volných polohách jsou jeřáby velmi odolné a nepotřebují žádnou ochranu. Přešlé plody často ozobávají ptáci.

Výběr odrůd

• ‚Konzentra‘: Vyselektována v Drážďanech-Pillnitz, vhodná pro výrobu ovocné šťávy a želé.
• ‚Rosina‘: Velké, zářivě červené plody, vhodné na želé, kompoty i kandování.
• ‚Fastigiata‘: Úzce kuželovitý růst, velká plodenství a tmavé listy.
• ‚Fructolutea‘: Žluté plody, méně napadány ptáky.
• ‚Pendula‘ a ‚Xanthocarpa‘: Dekorativní odrůdy s okrasnými plody.

Nové hybridní odrůdy jako ‚Apricot Queen‘, ‚Pink Queen‘ a ‚Yellow Queen‘ slibují vysoký obsah vitamínu C, ale dosud s nimi není dostatek pěstitelských zkušeností.

Oskeruše čili jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

Dosud málo pěstovaný, starý ovocný druh s malými hruškovitými plody.

• Stanoviště: teplomilné; hluboké, vápenité půdy
• Výška: až 20 m
• Potřeba prostoru: 25–30 m
• Doba kvetení: květen
• Doba zrání: září–říjen
• Množení: výsevem nebo štěpováním

Velmi pomalu rostoucí strom, vysoký 15–20 m, byl pěstován v Řecku již před 2500 lety a je rozšířen od Kavkazu až po Portugalsko v jižní Evropě a v pahorkatinách Bavorska, Bádenska-Württemberska, Hesenska a Durynska.

Má lichozpeřené listy s 12–16 jednotlivými lístky. 8–12 světle žlutých květů tvoří chocholíky. Plody jsou velmi variabilní, živě žlutočervené, hruškovité až jablíčkovité, velikosti třešně až švestky a 8–20 g těžké. Teplomilný strom z čeledi růžovitých (Rosaceae) dává přednost vinařskému klimatu a je vhodný pro suché polohy, hluboké, hlinité a vápenité půdy.

Pěstování a ošetřování oskeruše

Měly by se sázet co nejmladší stromky, neboť starší se špatně ujímají. Oskeruše jsou velmi veliké a potřebují stále větší prostor. Řez snášejí většinou špatně a neměl by se pokud možno provádět. Výnos nastává často teprve po 12–15 letech na stanovišti a není s 15–25 kg na strom příliš vysoký. Tvrdé, na stromě zrající plody se sklízejí v září až říjnu a musejí nejprve několik týdnů ležet, než jsou chutné k jídlu.

Vysoký obsah tříslovin způsobuje trpkou a svíravou chuť. Používá se hlavně vylisovaná šťáva plodů dozrálých na stromě; přidává se do jablečné šťávy, která se tím projasní a zlepší se její chuť, trvanlivost i prospěšnost pro zdraví.

Oskeruše se množí výsevem, ale vypěstování je zdlouhavé. Štěpování je možné. Ochrana rostlin je zbytečná, neboť choroby a škůdci se nevyskytují.

Hnojení jeřábu

Jeřáb patří mezi nenáročné dřeviny – na chudé půdě přežije, ale bohatě plodí jen tehdy, když má dost živin. Nejcitlivější je období od výsadby do třetího roku, kdy strom zakládá kořeny a korunu, a pak vždy na jaře před rašením.

Dusík podporuje růst letorostů, draslík a fosfor kvalitu a vybarvení plodů – souvislosti vysvětluje článek o NPK hnojivu a přehledná tabulka hnojení. Obecné zásady, kolik a kdy hnojit, najdete v průvodci univerzálním hnojivem a v článku o hnojení zahradních rostlin.

Časté dotazy