Jeřáb (Sorbus)
Opadavé stromy nebo keře s nápadně ozdobnými plody
- Stanoviště: slunné polohy, výživné půdy
- Výška: 5–20 m
- Doba kvetení: květen
- Množení: výsevem nebo roubováním
Na severní polokouli je rozšířeno asi 100 druhů rodu Sorbus, který patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Všechny mají střídavé listy, které jsou buď jednoduché a pilovité, nebo lichozpeřené. Většinou bílé, jen velmi zřídka růžové květy jsou malé, ale seskupené ve velkých koncových chocholících a pronikavě voní. Plody jsou malé malvice.
Z přibližně 100 druhů byly mnohé přeneseny do našich zahrad jako okrasné dřeviny, několik druhů má omezený význam jako ovocné dřeviny. Hlavní okrasou jeřábů nejsou jejich květy, nýbrž bohatství plodů, jež jsou většinou červené a lesklé a slouží rovněž jako potrava ptákům. Všem druhům se daří nejlépe ve volných, slunných polohách a na výživných, hlubokých půdách.
Jeřáb muk čili muk obecný (Sorbus aria)
Strom nebo stromovitý keř, často vícekmenný, 6–12 m vysoký, s korunou široce kuželovitou. Listy jsou elipticky vejčité, 8–12 cm dlouhé, tuhé, svrchu sytě zelené, naspodu hustě běloplstnaté. Plody jsou vejčitě kulaté, 10–12 mm velké, moučnaté, oranžové až červené. Roste v Evropě. Snáší suchá stanoviště a je často vysazován jako pouliční strom.
Jeřáb obecný čili ptačí (Sorbus aucuparia)
Většinou vícekmenný, široce rozvětvený, 5–15 m vysoký keř nebo malý strom s oválnou až okrouhlou korunou. Listy jsou lichozpeřené, 12–15 cm dlouhé, s 11–15 čárkovitými jařmy. Bílé květy se rozvíjejí v květnu až červnu. Plody jsou červené a lesklé, často slouží jako potrava ptákům.
Jeřáb kašmírský (Sorbus cashmiriana)
Slabě rostoucí, 5–10 m vysoký strom s řídkou korunou. Listy jsou lichozpeřené s drobnými lístky, květy růžové až bílé, plody bílé, až 18 mm velké. Roste v Himálaji.
Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia)
5–10 m vysoký strom s hustou, oválnou korunou. Bílé květy se objevují v květnu, plody jsou šarlatově červené. Domácí je v jižním Švédsku.
Jeřáb širokolistý (Sorbus latifolia)
Až 15 m vysoký strom s širokou korunou. Kvete smetanově bílými květy v květnu, plody jsou hnědé a eliptické. Domovem je ve střední Evropě.
Jeřáb břek čili břek obecný (Sorbus torminalis)
Pomalu rostoucí strom, 5–20 m vysoký, s vejčitě okrouhlou korunou. Listy na podzim krásně žluté až hnědočervené. Bílé květy se objevují v květnu a červnu, plody jsou zelené a drobné. Roste na slunných svazích Evropy a Malé Asie.
Jeřáb Sargentův (Sorbus sargentiana)
Pomalu rostoucí strom, 7–10 m vysoký. Má krásné podzimní zbarvení listů (červené až oranžové) a drobné šarlatové plody. Domácí v západní Číně.
Jeřáb serotinový (Sorbus serotina)
Malý strom s řídkou korunou. Listy na podzim výrazně červené, bílé květy v květnu, plody drobné, kulovité a červené. Pochází z Japonska.
Jeřáb durynský (Sorbus x thuringiaca)
Strom podobný Sorbus x hybrida, ale s jemnějšími znaky a drobnějšími květy. Vysazován často jako parkový a uliční strom.
Jeřáb obecný jedlý (Sorbus aucuparia var. edulis)
(jeřáb moravský)
Planý ovocný druh s bohatou úrodou chutných plodů, bohatých na vitamíny.
- Stanoviště: čerstvé, humózní půdy; také pro drsné polohy
- Potřeba prostoru: 20–30 m
- Výška: až 15 m
- Doba kvetení: květen
- Doba zrání: konec srpna až září
- Množení: štěpováním (očkařením)
Jeřáb je domácí v celé Evropě s výjimkou jižního pobřeží Španělska a Portugalska. V roce 1810 byl objeven v Jeseníkách na severní Moravě mutant bez hořkých látek, rozmnožen a odtud rozšířen téměř po celé střední Evropě.
Popis:
Jeřáb obecný jedlý je 12–15 m vysoký, rychle rostoucí strom s lichozpeřenými listy s 5–10 páry lístků. Ty jsou na rozdíl od hořkých jeřábů málo zelené, jen v horní třetině zubaté, jinak s hladkým okrajem, štíhlejší a na bázi špičaté (u plané formy tupé).
Květenství je chocholík s četnými krémově zbarvenými jednotlivými květy. Šarlatově červené, polozralé oranžově červené malvicovité plody mají několik jemných žlutých teček, průměr plodů je 10 mm. Zrají v srpnu a září.
Plody jedlého jeřábu jsou vedle černého rybízu nejbohatším domácím ovocem na vitamín C. Tento strom má nepatrné nároky na klima a daří se mu i v drsných a vysokých polohách, pokud je dostatek srážek. Uzavřené, málo větrné polohy podporují výskyt chorob a škůdců, proto by měly být vyloučeny, stejně tak lehké, málo humózní půdy, které rychle vysychají. Vhodné jsou svěží, humózní půdy, dobře propustné, případně rašelinová stanoviště.
Pěstování
V zahradě se zpravidla vysazují jednotlivé stromy, které by měly být nejméně 5 m od nejbližšího stromu, neboť staré koruny se rozšiřují a potřebují místo. Pravidelné zakrývání půdy zetlelým hnojem nebo kompostem zpravidla pokryje jen mírnou potřebu živin, pokud se stromová mísa udržuje otevřená a prostá plevelů.
V prvních letech je třeba ponechat nejvýše 5–6 vedoucích větví pro stavbu koruny, které se zkracují zpětným řezem. Později, v intervalech 3–4 let, je nutné korunu prosvětlit, aby se podpořila tvorba mladého plodného dřeva a předešlo se stárnutí. Velké rány je nutno ošetřit štěpařským voskem nebo jiným prostředkem, aby se dobře zacelily.
Sklizeň
Stopky plodních chocholiček se trhají zahradnickými nůžkami, případně nůžkami na tyči. Plody jsou koncem srpna ještě nezralé, bohaté na vitamín C a ovocné kyseliny, ale s malým obsahem cukru a aroma. Obvykle se sklízí v polovině září. Neměla by se však odkládat příliš dlouho, aby plody neztratily na chuti. Po sklizni vydrží plody velmi dobře, pokud jsou skladovány v chladu. Obsah vitamínů však rychle klesá, proto je vhodné je co nejdříve zpracovat.
Choroby a škůdci:
V uzavřených polohách s vlhkým ovzduším se mohou objevit molovka jablečná a molovka jeřábová, které znehodnocují plody vyžranými chodbičkami. Ve volných polohách jsou jeřáby velmi odolné a nepotřebují žádnou ochranu. Přešlé plody často ozobávají ptáci.
Výběr odrůd:
- ‚Konzentra‘: Vyselektována v Drážďanech-Pillnitz, vhodná pro výrobu ovocné šťávy a želé.
- ‚Rosina‘: Velké, zářivě červené plody, vhodné na želé, kompoty i kandování.
- ‚Fastigiata‘: Úzce kuželovitý růst, velká plodenství a tmavé listy.
- ‚Fructolutea‘: Žluté plody, méně napadány ptáky.
- ‚Pendula‘ a ‚Xanthocarpa‘: Dekorativní odrůdy s okrasnými plody.
Nové hybridní odrůdy jako ‚Apricot Queen‘, ‚Pink Queen‘ a ‚Yellow Queen‘ slibují vysoký obsah vitamínu C, ale dosud s nimi není dostatek pěstitelských zkušeností.
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)
Dosud málo pěstovaný, starý ovocný druh s malými hruškovitými plody.
Stanoviště: teplomilné; hluboké, vápenité půdy
Výška: až 20 m
Potřeba prostoru: 25–30 m
Doba kvetení: květen
Doba zrání: září–říjen
Množení: výsevem nebo štěpováním
Velmi pomalu rostoucí strom, vysoký 15–20 m, byl pěstován v Řecku již před 2500 lety a je rozšířen od Kavkazu až po Portugalsko v jižní Evropě a v pahorkatinách Bavorska, Bádenska-Württemberska, Hesenska a Durynska.
Má lichozpeřené listy s 12–16 jednotlivými lístky. 8–12 světle žlutých květů tvoří chocholíky. Plody jsou velmi variabilní, živě žlutočervené, hruškovité až jablíčkovité, velikosti třešně až švestky a 8–20 g těžké. Teplomilný strom z čeledi růžovitých (Rosaceae) dává přednost vinařskému klimatu a je vhodný pro suché polohy, hluboké, hlinité a vápenité půdy.
Návod k pěstování a ošetřování:
Měly by se sázet co nejmladší stromky, neboť starší se špatně ujímají. Oskeruše jsou velmi veliké a potřebují stále větší prostor. Řez snášejí většinou špatně a neměl by se pokud možno provádět. Výnos nastává často teprve po 12–15 letech na stanovišti a není s 15–25 kg na strom příliš vysoký. Tvrdé, na stromě zrající plody se sklízejí v září až říjnu a musejí nejprve několik týdnů ležet, než jsou chutné k jídlu.
Vysoký obsah tříslovin způsobuje trpkou a svíravou chuť. Používá se hlavně vylisovaná šťáva plodů dozrálých na stromě; přidává se do jablečné šťávy, která se tím projasní a zlepší se její chuť, trvanlivost i prospěšnost pro zdraví.
Oskeruše se množí výsevem, ale vypěstování je zdlouhavé. Štěpování je možné. Ochrana rostlin je zbytečná, neboť choroby a škůdci se nevyskytují.
