Lilie (Lilium)

Cibulnatá rostlina s rozsáhlým sortimentem, vhodná pro trvalkové záhony, do skalek a k řezu.

• Stanoviště: polostinné až slunné; půdy písčitohlinité, propustné a živné
• Výška: podle druhu a odrůdy 40 cm–2,4 m
• Doba kvetení: podle druhu mezi květnem a říjnem
• Množení: výsevem, dělením nebo dceřinými cibulkami

Lilie patří ke stejnojmenné čeledi liliovitých (Liliaceae) a jsou zastoupeny asi 100 druhy v oblastech po celé severní polokouli. Botanické druhy jsou v kultuře postupně nahrazovány zahradními hybridy, protože ty lépe kvetou, mají vhodnější růstové vlastnosti a jsou méně náročné.

Nápadné květy lilií mají buď trubkovitý, nebo nálevkovitý tvar, jsou miskovitě rozevřené nebo mají nazpět obrácené okvětní lístky jako naše domácí lilie zlatohlávek. Plodem je charakteristická suchá tobolka.

Lilie jsou odedávna ceněnými řezanými květinami, jinak se dobře uplatňují v trvalkových záhonech a ve skalkách. Na záhonech se používají hlavně vyšší druhy a odrůdy. Působivé je i spojení lilií s dřevinami, např. s pěnišníky. Ze zahradních cibulovin se k nim hodí i pozdní tulipány nebo mečíky.

Liliím svědčí propustné půdy s větší zásobou živin, které jsou před výsadbou cibulí hluboko zkypřené. Půda nemá obsahovat větší množství málo rozloženého organického materiálu (kompost apod.).

Nároky na chemickou reakci půdy jsou různé podle druhu a odrůdy. U těžkých a mělkých půd se osvědčuje zlepšit podloží štěrkem nebo pískem, protože lilie citlivě reagují na zamokření půdy a potřebují dostatečně provzdušněnou spodní vrstvu.

Hnojí se především minerálně, lehká přikrývka listím na podzim však neuškodí a naopak poskytuje potřebnou zimní ochranu. Přehled dávek pro okrasné rostliny najdete na stránce Dávkování, souvislosti kolem výživy pak v článku o univerzálním hnojivu.

Cibule lilií se zpravidla vysazují časně na podzim s výjimkou cibulí lilie bělostné (Lilium candidum), které se vysazují již v srpnu. Některé druhy (např. Lilium auratum a L. speciosum) zatahují velmi pozdě na podzim, takže je vhodnější jarní výsadba.

Hloubka sázení závisí na výšce cibulí. Obecně platí, že hloubka výsadby se má rovnat dvojnásobku až trojnásobku výšky cibule. V lehké půdě hlouběji, v těžké půdě výše.

Již zakořeněné cibule jsou citlivé na porušení, proto je nutné opatrné obdělávání půdy.

Lilie se dají rychlit po celý rok, na řez i jako hrnkové rostliny. Nejčastěji se k tomu používají asijské a orientální hybridy, lilie dlouhokvětá (Lilium longiflorum), v anglosaských zemích tradiční velikonoční květina, a do hrnků lilie nádherná (L. speciosum).

Cibule založí květ až po období chladu, které v přírodě zajistí zima. Při rychlení se chlad nahrazuje chlazením cibulí. Vychlazené cibule se dají hned sázet, nebo se do pozdějšího termínu skladují pod bodem mrazu.

• Substrát: kupovaný zahradnický substrát nebo lehčí kompostová zemina. Vrstva by měla mít 15 cm a cibule překrývat 8–10 cm zeminy.
• Zálivka: spodem. Substrát nesmí být přemokřený ani vyschlý.
• Hnojení: lilie jsou velmi citlivé na zasolení, hnojte proto opatrně a raději slabšími dávkami (viz dávkování).
• Teplota: příliš teplo, zvlášť v noci, způsobuje poruchy růstu i vývoje květů. Letní výsadby lehce stiňte, aby se nepřehříval substrát.
• Světlo: jakmile se objeví poupata, potřebují lilie hodně světla. Za krátkých dnů a při slabém světle mohou hlavně starší odrůdy shazovat poupata, pěstitelé proto rostliny v té době přisvětlují.

Bez topení to jde také. Cibule vysaďte na podzim do záhonu ve skleníku, ještě než zamrzne půda. Lilie pak vykvetou asi o měsíc dřív než venku. Rozdíly mezi studeným, poloteplým a teplým skleníkem popisujeme v článku využití skleníku.

Křížením vzniklo velké množství odrůd, které se rozdělují do jednotlivých odrůdových skupin. Nejvíce odrůd vyšlechtil slavný šlechtitel lilií Jan de Graaf v USA.

Jména některých odrůd jsou doplněna slovem „Strain“ – označení pro odrůdy množené semeny, které nejsou úplně jednotné. Vegetativně množené klony jsou zcela vyrovnané. Hybridům vyhovuje většinou plně slunné stanoviště.

Vznikly převážně z rodičovských druhů Lilium bulbiferum, L. davidii a L. pumilum. Tvarem květu se podobají lilii cibulkonosné.

• Výška: 50–60 cm
• Doba kvetení: červen–srpen

• Výška: 50–80 cm
• Doba kvetení: červen–srpen

Vedle jiných druhů se na vzniku podílely Lilium auratum a L. speciosum. Kvetou v srpnu a jejich až 30 cm velké květy jsou ploché až mírně nálevkovité. Výška rostlin se pohybuje mezi 1,4 a 1,8 m.

Vznikly křížením rodičovských druhů Imperiale-hybridů s Lilium henryi. Rostliny jsou vzrůstné (až 2,4 m vysoké) a kvetou v červenci a srpnu; mají otevřené hvězdovité květy.

Tímto jménem se označují hlavně kříženci Lilium candidum a L. chalcedonicum. Květy jsou turbanovité a objevují se v červenci. Rostliny jsou 1–1,5 m vysoké.

Z rodičovských druhů je nejdůležitější Lilium regale. Květy jsou trubkovité a objevují se v červenci. Výška rostlin je 1–1,2 m.

K nejdůležitějším rodičovským druhům mj. patří Lilium hansonii a L. martagon. Odrůdy velmi silně rostou a potřebují polostinné až stinné stanoviště. Barevná škála sahá od lomené bílé přes žlutou a oranžovou až k tmavočervené. Výška rostlin se pohybuje mezi 80 a 110 cm.

• Místo. Slunce nebo polostín, nejlépe tak, aby rostliny stály hlavou na slunci a pata byla ve stínu nízkých trvalek. Nevhodné jsou mrazové kotliny, větrná místa a prudký polední úpal (ten snese jen lilie bělostná).
• Půda. Propustná, živná, humózní a přiměřeně vlhká. Těžkou půdu ve vlhčích místech odvodněte do hloubky asi 50 cm, vylehčete ji vyzrálým písčitým kompostem nebo pískem a záhon mírně zvyšte nad okolí. Půda čerstvě vyhnojená chlévským hnojem se nehodí.
• Termín. Většina lilií od poloviny září do konce října. Lilie bělostná, která už na podzim tvoří růžici listů, v srpnu.
• Hloubka. Nad cibulí má být vrstva zeminy zhruba tak vysoká, jako je cibule. Lilii bělostnou přikryjte jen 2–3 cm vápnité zeminy.
• Příprava cibule. Odstraňte poškozené šupiny a odumřelé kořeny, rány zasypte práškovým dřevěným uhlím.
• Jamka. Na dno dejte asi 5 cm kamínků nebo hrubého štěrku, na ně cibuli, kořeny rozložte a obsypte hrubým pískem. Pak zasypte zeminou.
• Mulč. Povrch chraňte před vysycháním asi 3 cm listovky nebo kompostu, případně nízkými kobercovými trvalkami.

Vápník. Většina lilií snáší jen slabě kyselou až neutrální půdu a japonské druhy (L. speciosum, L. auratum) vápník v půdě nesnášejí vůbec. Naopak L. henryi, lilie zlatohlávek a lilie bělostná vápník potřebují. Na půdách, kde ho je málo, jim při výsadbě přidejte mletý vápenec nebo vápencovou drť.

Cibule vzácnějších odrůd koupené až v listopadu vsaďte do květináčů s mírně vlhkou zeminou a přes zimu je nechte v místnosti při 6–10 °C. Zakořeněné je vysaďte na jaře, nebo je v hrnku dopěstujte a na záhon dejte až příští podzim.

• Zálivka. Do rozkvětu potřebují lilie dostatek vláhy. Zalévejte k zemi, ne na listy, mokré listy podporují plíseň. Půdu nastýlejte.
• Hnojení. Během růstu přihnojte tekutým plným hnojivem, slabšími dávkami.
• Opora. Vysoké stvoly vyvazujte ke kolíkům.
• Řez do vázy. Stonek řízněte kus nad zemí, aby olistěná část zůstala a dál vyživovala cibuli. Pyl lilií barví, prašníky můžete z květů ve váze vytrhnout.
• Po odkvětu. Zálivku omezte, cibule mají vyzrát. Odkvetlé květy odstraňte, semeníky nenechávejte dozrát (kromě rostlin, ze kterých chcete semena).
• Zima. Citlivější odrůdy přikryjte asi 15 cm suchého listí, odolnější stačí přikrýt chvojím.
• Přesazování. Po 3–4 letech, kdy trsy zhoustnou a kvetou méně.

Chřestovníček liliový je drobný jasně červený brouk. Brouci i jejich larvy, obalené vlastním trusem, ožírají od jara listy, poupata i květy lilií a řebčíků. Za rok může mít až tři generace. Rostliny od jara pravidelně prohlížejte, brouky sbírejte nad podloženým papírem (při vyrušení padají k zemi) a larvy otírejte z listů. Při silném napadení lze použít povolený přípravek podle registru ÚKZÚZ, dle etikety.

• Dceřiné cibulky. Nejjednodušší způsob. Oddělují se při přesazování na podzim.
• Pacibulky. Některé lilie, například lilie cibulkonosná a tygrovaná, tvoří v paždí listů malé tmavé cibulky. Jakmile se začnou samy uvolňovat, sesbírejte je a vysejte mělce na záhon.
• Semena. Hodí se u botanických druhů, například u lilie královské. Vysévají se hned po dozrání do studeného pařeniště nebo do misky venku. Semenáče kvetou za 3–4 roky. Kříženci ze semen nejsou shodní s mateční rostlinou.

Množení šupinami dá nejvíc nových rostlin z jedné cibule:

1. Na podzim opatrně odloupněte z cibule několik vnějších celých a nepoškozených šupin. Cibule bez nich dál roste.
2. Šupiny zasypte práškovým dřevěným uhlím.
3. Napíchejte je mírně šikmo do bedničky nebo misky s lehkým substrátem z písku a rašelinového nebo kokosového substrátu. Na dno dejte drobný štěrk.
4. Držte je při 18–20 °C a zalévejte velmi opatrně, šupiny snadno hnijí.
5. Za několik týdnů se na spodku šupin vytvoří drobné cibulky. Pěstujte je dál v misce a později na záhoně. Kvést začnou zpravidla za 2–3 roky.

Lilie zlatohlávek roste u nás i volně v přírodě a je chráněná. Z přírody ji nevykopávejte ani netrhejte, cibule kupujte jen z pěstíren.

Shrnutí pro zahradní lilie a lilii bělostnou, která se od ostatních liší termínem výsadby:

Hloubka výsadby a vzdálenost mezi cibulemi či hlízami jsou orientační rozpětí: v lehké půdě sázejte spíš hlouběji, v těžké mělčeji.