Využití skleníku: průvodce od studeného po teplý
Nevíte, jak nejlépe využít svůj skleník? Poradíme vám, jaké rostliny pěstovat v studeném, poloteplém i teplém skleníku a jak zvládnout zimní přezimování.
Proč záleží na teplotě a světle ve skleníku
Využití skleníku
Využívání zasklených staveb k pěstování a uchovávání rostlin ovlivňují v našich klimatických podmínkách především dva vnější faktory – teplota a světlo, přičemž rozhodující jsou jejich nízké zimní hodnoty.
Od počátku 19. století se skleníky rozdělují na studené nevytápěné, studené vytápěné s teplotou 3–10 °C, poloteplé s 12–18 °C a teplé s 18–24 °C. Na horní teplotní mez jsou skleníky vyhřívány v denních hodinách za dostatku světla a v nočních hodinách se teploty snižují ke spodní hranici. K docílení zdravého a vyrovnaného růstu a vývoje rostlin musí uvedeným teplotám odpovídat dostatečná světelná intenzita. Nedostatek přirozeného světla a tepla omezuje využívání zahradních skleníků nejen v zimě, ale i v době od druhé poloviny října do poloviny až konce března, v závislosti na mikroklimatických podmínkách chráněných stanovišť, tj. téměř půl roku. Omezením máme na mysli nutnost vytápění skleníků a přisvětlování kultur nebo pěstování takových druhů rostlin, které se s nedostatkem světla a tepla spokojí.
Za slunných dnů v létě i v zimě dokáže sluneční světelné a tepelné záření skleníky vyhřát až na teploty přesahující snášenlivost rostlin, a proto je nezbytné včas a regulovaně teploty uvnitř skleníku i povrchovou teplotu rostlin snižovat stínováním (obr. 6, 7), větráním, příp. mlžením.
Nevytápěný studený skleník: přezimování a jarní předstih
Nevytápěné studené skleníky udrží v zimě vnitřní teplotu jen o 1–3 °C vyšší nežli na volném venkovním záhonu. Skleník má v zimě význam i jako ochrana proti mrazivým větrům, na nichž mnoho choulostivějších kultur vymrzá.
Studený skleník – nevytápěný
Studený nevytápěný skleník lze účelně využít v zimních měsících k chráněnému přezimování mrazuvzdorných trvalek, dvouletek, cibulovin a hlíznatých rostlin a ovocných a okrasných dřevin vysázených v kontejnerech i na volném záhonu.
Zvláště mladým rostlinám, vegetativně i generativně množením ve skleníku, je účelné poskytnout pro první zimu účinnější ochranu proti mrazu a k prodloužení vegetace. Důležité je nezapomenout na podzim na důkladnou zálivku všech kultur, aby v zimě nevymrzly v důsledku suchého substrátu. I během zimy je třeba v bezmrazých dnech vlhkost substrátu kontrolovat, příp. rostliny dodatečně zalít. Výjimkou jsou alpínky, které skleník naopak chrání před nadměrnou zimní vláhou.
Pokud uhodí silné mrazy, musíme rostliny pokrýt jednou i několika vrstvami netkané textilie (obr. 32), rohožemi, hrabankou apod. Pod ochranným krytem se kumuluje teplo ze spodních poloh půdy, které by jinak unikalo do volného prostoru a rostliny v přízemní vrstvě dobře ochrání.
Naproti tomu za slunných bezmrazých dnů s teplotou 5–10 °C je potřeba skleník i v zimě větrat. Při déle trvajících vyšších teplotách by totiž mohlo dojít k přerušení „zimního spánku“ trvalek i dřevin, a dokonce i k narašení pupenů, které by následně s návratem mrazů namrzly.
Podle charakteru kultur a každoroční situace je i v nevytápěných sklenících nezbytné pamatovat na ochranu proti hlodavcům a včas umístit nástrahy, jinak by škody na přezimovaných rostlinách mohly převážit užitek.
Dobře přezimované, v přírodě raně rašící rostliny začínají ve skleníku vegetovat už koncem února a v březnu. Pod sklem urychlíme nástup jejich růstu až o měsíc a vegetační doba se prodlouží i na podzim, takže pěstitel získá za rok o 2–3 měsíce delší vegetaci.
Nevytápěný skleník je nejčastěji využíván od časného jara do podzimu pro přirychlení jarní zeleniny, dopěstování letní plodové zeleniny, pro napěstování zeleninové sadby a květin pro venkovní záhony a balkony a pro množení okrasných a ovocných dřevin.
Studený vytápěný skleník: co v něm pěstovat a kdy začít
Studený skleník – vytápěný
Skleník, který je v zimě podle potřeby vytápěný na 2–10 °C, se hodí nejen k ochraně okrasných nádobových rostlin, ale i kořeninových rostlin a zeleniny před mrazem a při dostatku světla také chladnomilných kaktusů a orchidejí. Patří sem rovněž pelargonie, fuchsie, durman, lantány, azalky, kamélie, juky a další okrasné druhy, jako je na světlo náročný oleandr (obr. 12), rozmarýn, myrta nebo citrusy, které navíc v zimním období plodí a chladné přezimování vyžadují. I chladnomilné, ale mrazu podléhající druhy dřevin a květin je vhodné přezimovat v tomto typu skleníku. Jde o chladnomilné palmy Chamaerops humilis, kapradiny Polypodium, Pteris cretica, bonsaje, alpínky, trvalky, fíkovník, granátovník, Aspidistra, Eucalyptus, Argyranthemum, Aucuba, k ranému přirychlení potom ovocné druhy, jako aktinidie (kiwi), jahodník a réva vinná.
Z květin na řez se zde uplatní růže, sasanky, mečíky a cibuloviny, dále letničky, na jaře letní fialy, hledíky, čínské astry a koncem léta chryzantémy.
Dopěstovanou zeleninu tu udržíme založenou dlouho v čerstvém stavu, např. pekingské zelí, pór, pažitku, kadeřavou petržel, podzimní salát a další, nebo tuto zeleninu přirychlujeme, jako např. cibuli zimní, petržel kořenovou či reveň.
Výši teploty volíme podle denní doby, v noci vždy nejnižší a přes den podle intenzity světla – čím světlejší nebo slunný den, tím vyšší může být teplota, ale jen v rozsahu studeného skleníku. Teplotu nad 15 °C je v zimě a předjaří nutné odvětrat, aby vnitřní teplota příliš nepřesahovala teplotu venkovního vzduchu.
Ve studeném vytápěném skleníku můžeme začít s jarní přípravou a pěstováním už koncem února, kdy je den delší více než 10 hodin a slunečních dnů přibývá.
Skleník je vhodný pro výsadbu všech raných zelenin. Přes zimu přechováváné okrasné rostliny udržujeme v noci už při teplotách nad 5 °C, aby se pomalu uváděly do vegetace. V období od poloviny února je čas k přirychlování cibulovin, hlíznatých květin i dřevin. V tomto případě ponecháváme denní teploty za slunečných dnů postupně vystoupit na 16–18 °C a noční teplotu udržujeme na minimum 8–10 °C.
Ve vytápěném skleníku můžeme pěstovat všechny kultury jako v nevytápěném. Jistě ale nebude nikdo plýtvat drahou energií na rostliny, které snese přezimování bez vytápění, např. většina dřevin mírného pásma, pokud nechceme podpořit jejich růst a prodloužit vegetaci. Studený vytápěný skleník je od konce února vhodný i k vypěstování sadby. Jestliže do něj umístíme skříňovou elektricky vytápěnou množárnu, můžeme v takovém skleníku dokonce i vysévat. S výsadbou na teplotu středně náročné zeleniny a květin začínáme už koncem února, kdy se prodlužuje den, a noční teplotu udržujeme pod 10 °C.
Poloteplý skleník: tropické i subtropické druhy celoročně
Poloteplý – temperovaný skleník
V poloteplém skleníku udržujeme celoročně i v noci minimální teplotu nad 10 °C podle požadavků rostlin a přes den vytápíme nejvýše na 16–18 °C. Tuto teplotu potřebuje většina méně náročných tropických rostlin pocházejících z vyšších poloh a subtropické druhy rostlin. U poloteplého skleníku a jeho kultur je obtížné stanovit hranici mezi studeným vytápěným a teplým skleníkem. Jak spodní minimální, tak i horní maximální teploty se prolínají. Nicméně právě v kritickém zimním období je důležité oddělení kultur s odlišnými teplotními nároky, aby se rostliny nepřehřívaly ani nepodchlazovaly.
V poloteplém skleníku můžeme pěstovat celoročně zeleninu, různé druhy koření, sadbu zeleniny a květin pro venkovní záhon, přes zimu uchovávat, ale i celoročně pěstovat na teplo náročnější nádobové květiny, jako např. ibišek, fíkus, mimózy, palmu datlovou, banánovník, Strelitzia, Bougainvillea, Araukaria a mnoho dalších.
Z květin na řez se v tomto typu skleníku pěstují růže, karafiáty, cibuloviny, méně náročné orchideje, chryzantémy, kosatce a z letniček např. hledíky, limonky, čínské astry, hrachory, cínie aj. Úspěšně zde můžeme rychlit většinu dřevin, jako jsou okrasné peckoviny, jabloně, šeříky, hortenzie, zlatice, zlatý déšť, čilimník apod., z hrnkových květin pak cyklámeny, petrklíče, starček, pelargonie, fuchsie.
S pěstováním začínáme v poloteplém skleníku podle nároků kultur. Vždy je výhodnější začít s výsevem, vegetativním množením (řízkováním), přesazováním a výsadbou až později na jaře (po 20. březnu) za delšího dne a dostatku světla, kdy můžeme zvýšit teplotu podle skutečné potřeby rostlin.
Teplý skleník: pěstování náročných tropických rostlin
Teplý skleník
Teplý skleník poskytuje prostor na teplo nejnáročnějším tropickým a subtropickým rostlinám, dále slouží jako teplá množárna pro rané zimní výsevy i vegetativní množení většiny druhů květin, choulostivých a na teplo náročných druhů teplomilných plodových zelenin a pro náročnější rané rychlení dřevin, cibulovin a hlíznatých květin.
V teplém skleníku nejčastěji pěstujeme hrnkové druhy kvetoucích květin, jako jsou Sinningia (Gloxinie), Streptocarpus, Saintpaulia, Anthurium, Spatiphyllum, Euphorbia (vánoční hvězdy), Begonia, Kalanchoe, čeleď Bromeliaceae, teplomilné orchideje aj. Dále pak teplomilné květiny okrasné listem, např. Ficus, Dracaena, teplomilné kapradiny, Dieffenbachia, Pandanus, Philodendron, Peperomia, Schefflera, Codiaeum (Croton).
Teplý skleník musí být celoročně vytápěn na minimální noční teplotu 18 °C, přes den pak na 20–22 °C. Teploty nad 26 °C je třeba za slunečných dnů odvětrávat a snižovat povrchovou teplotu rostlin stínováním, větráním a rosením. Teplota uvnitř skleníku se nedá v létě za slunných dnů nikdy snížit pod teplotu venkovní, pokud bychom nevyužili chlazení. I v teplých sklenících se od konce dubna využívá trvalé zastínění, zvláště pro stínomilné a fakultativně stínomilné rostliny, jako jsou květiny z čeledi áronovitých, mnohé orchideje, kapradiny aj. Vždy stínujeme množárny, vysazené a přesazené rostliny na záhonech nebo v hrncích.
Vytápění a chlazení skleníku: volba technologie a úspora energie
Vytápění a chlazení skleníků
Pro vytápění skleníku je třeba zvolit vhodnou technologii, poněvadž kotle na levnější pevná paliva potřebují stálý dohled a regulaci, zatímco kotle na zemní plyn a topný olej pracují se samoregulací. U kotle na lehký topný olej musíme počítat s roční spotřebou asi 20 l na m² skleníkové (pozor, ne pěstební) plochy, pokud chceme udržet celoročně minimální teplotu přes den na 8 °C a v noci na 6 °C.
V malém skleníčku jsou tepelné ztráty vždy vyšší než ve velkých skleníkových komplexech, poněvadž poměr mezi vnějšími ochlazovanými stěnami a vnitřním vzdušným prostorem, jakož i vnitřní povrchovou plochou (záhonů nebo podlahy), která může absorbovat sluneční záření, je významně nižší. Tepelné ztráty také významně ovlivňuje krycí materiál skleníků a jeho izolační vlastnosti a využívání tepelných clon a zimních izolací.
Chlazení skleníků využívají specializované firmy např. při generativním množení. Obvykle je chladicím médiem studniční voda, která se nechá protékat zpevněnými vložkami vsazenými v jedné stěně skleníku. Přes tyto vložky se v protější stěně ventilátory přisává do skleníku venkovní vzduch, který je protékající vodou o teplotě kolem 10 °C zchlazen. Systém lze instalovat svépomocí nebo technické prvky (rohože) v zahraničí zakoupit.
Majitelé větších skleníků s rozličnými sbírkami rostlin nebo širším sortimentem obvykle volí skleníky ze dvou až tří částí s odděleným teplotním režimem, aby neplýtvali zbytečně energií pro druhy, které ji nepotřebují.