Chryzantéma (Chrysanthemum)

Výrazná podzimní trvalka s bohatým kvetením v široké paletě barev.

• Stanoviště: slunné, chráněné, propustná a výživná půda
• Výška: 30–120 cm podle druhu
• Doba kvetení: srpen–listopad
• Množení: řízkováním, dělením trsů, výsevem
• Použití: záhony, nádoby, řez květin, dušičková výzdoba, podzimní dekorace

Rod Chrysanthemum zahrnuje více než 40 druhů vytrvalých rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), původem zejména z Asie. Nejvíce kultivarů pochází z Číny a Japonska, kde mají tisíciletou tradici jako symboly slunce, cti a nesmrtelnosti. Moderní zahradní chryzantémy vznikly šlechtěním původních druhů a jsou rozšířené po celém světě.

Chryzantémy vyžadují slunné stanoviště a výživnou, dobře propustnou půdu s dostatkem humusu. Nesnáší přemokření, ale potřebují pravidelnou zálivku – zejména během kvetení. Při pěstování v nádobách je důležitá drenážní vrstva a častější kontrola vlhkosti.

Pro bohatší větvení a kompaktní růst se mladé rostliny zaštipují (odstraňuje se vrcholový pupen), zpravidla dvakrát do poloviny června. U vysokých odrůd je nutné vyvazování.

Na jaře je vhodné přihnojovat dusíkatým hnojivem pro podporu růstu, během léta a před kvetením se přechází na hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Skvělou volbou jsou přírodní varianty jako Hnojík, které podporují zdravý vývoj bez chemické zátěže.

V nádobě chryzantémy kvetou v době, kdy je na balkoně i terase jinak prázdno – proto se prodávají hlavně jako hotové kvetoucí trsy na podzim. Základem je propustný substrát a drenážní vrstva na dně květináče: stojatá voda rostlinám vadí víc než krátkodobé sucho.

Zálivku kontrolujte častěji než u rostlin v záhonu, v plném květu klidně každý den. Substrát v nádobě se rychle vyčerpá, takže se vyplatí přihnojovat po celou sezonu – pozvolna působící organické hnojivo se dá zapravit už při sázení a nehrozí u něj přehnojení.

Květináč má oproti záhonu jednu velkou výhodu: rostlinu lze na zimu přenést do chladného, ale bezmrazého prostoru – garáže, nevytápěné verandy nebo světlé chodby. Právě to je nejjistější způsob, jak u nás přezimovat velkokvěté chryzantémy.

Zahradní chryzantémy se nejčastěji množí dělením trsů na jaře nebo řízkováním mladých výhonů začátkem léta. Semena se využívají u botanických druhů, ale u šlechtěných kultivarů nezaručují stejné vlastnosti.

Chryzantémy nejsou plně mrazuvzdorné – zejména plnokvěté a velkokvěté formy potřebují v zimě ochranu. Na podzim se výhony zkrátí, rostlina se přikryje suchým listím nebo chvojím. V chladnějších oblastech se doporučuje pěstování v nádobách, které lze na zimu přemístit do chladného, bezmrazého prostoru.

Zahradní chryzantémy se dělí do několika skupin podle doby kvetení a vzhledu květů:

• Raně kvetoucí (letní) – kvetou od srpna, vhodné do záhonů i na řez.
• Středně rané (podzimní) – vrchol kvetení v září až říjnu, často pěstované ve volné půdě.
• Pozdní (dušičkové) – kvetou od října do listopadu, běžně v nádobách nebo pro řez do váz.

• Jednoduché – podobné kopretinám, květní terčík zůstává viditelný.
• Poloplné a plné – terčík zakrytý, květy jsou bohaté a husté.
• Jehlancovité, pavoučkovité, anemónkovité – šlechtěné formy s dekorativním uspořádáním jazykovitých květů.

Tento původní druh je jedním ze základních stavebních kamenů při šlechtění moderních zahradních chryzantém. Jedná se o nízkou až středně vysokou trvalku s výrazným keřovitým růstem. Dorůstá do výšky 30–60 cm, v závislosti na podmínkách a kultivaru.

Má drobnější květy, které se objevují v odstínech bílé, růžové, fialové nebo žluté. Vzhledem ke své nižší výšce a dobré odolnosti proti poléhání se výborně hodí do smíšených záhonů i jako obruba. Je také méně náročná na zaštipování. Květy bývají jednoduché až poloplné, často bohatě pokrývají celý keř. Tato skupina chryzantém je často označována jako tzv. zahradní chryzantémy.

Pěstuje se ve volné půdě a je mírně mrazuvzdorná – při dobrém zakrytí zvládá přezimovat bez nutnosti přenosu do interiéru.

Tento druh pochází z Korejského poloostrova a vyznačuje se výbornou mrazuvzdorností. Vytváří kompaktní keříky vysoké kolem 40–80 cm, s tuhými výhony a odolnými listy. Květy jsou menší, ale početné, často v teplých barvách – odstíny oranžové, cihlové, červené, žluté i růžové.

Hodí se především do venkovních výsadeb, kde vytváří bohatě kvetoucí keře i v pozdním podzimu. Výhodou je nenáročnost na pěstování, velmi dobrá odolnost vůči chorobám a stabilní tvar. Kultivary tohoto druhu kvetou nejčastěji od konce září do listopadu a dobře snášejí i první mrazy.

Zahradní (trvalkové) chryzantémy

Jako trvalky se pěstují poměrně mrazuvzdorné odrůdy, 40–90 cm vysoké, s jednoduchými nebo plnými květy ve všech barvách kromě modré. Kvetou od srpna do listopadu a hodí se k řezu. Nejlépe se jim daří tam, kde bývá dlouhý a teplý podzim.

• Výsadba: po 40–50 cm do skupin na slunný a chráněný záhon s úrodnou, těžší a humózní půdou, neutrální až mírně zásaditou. Čerstvý chlévský hnůj ne.
• Zimní ochrana: tam, kde bývají holomrazy, je lepší chvojí než listí, které vlhne a pod ním rostliny hnijí. Kryt nechte do dubna, mladé výhonky trpí pozdními mrazy. Odkvetlé stonky můžete nechat přes zimu a seříznout až na jaře.
• Množení: dělením trsů nebo bylinnými řízky na jaře.
• Nízké drobnokvěté chryzantémy do květináčů na hroby se pěstují každý rok znovu z řízků. Zakořeněné sazenice zaštípněte, rané odrůdy podruhé v polovině července.

Velkokvěté chryzantémy z vlastních řízků

Na záhon vybírejte ranější odrůdy, aby stihly vykvést. Většina není mrazuvzdorná, a tak se přezimují matečné rostliny.

1. Přezimování: zdravé rostliny sestřihněte asi 10 cm nad zemí, zasaďte do květináčů a nechte ve světlé suché místnosti při 5–8 °C. Zalévejte jen málo.
2. Probuzení: začátkem března je přeneste do pařeniště, skleníku nebo světlé místnosti s 12–14 °C.
3. Řízky: počátkem dubna nařežte z nových výhonů vrcholové řízky a zakořeňte je pod fólií nebo ve stínu při 16–20 °C v mírně vlhké směsi zeminy a písku.
4. Výsadba: za 3–4 týdny zakořeněné řízky vysaďte po 30–40 cm do dobře připravené a vyhnojené půdy.
5. Zaštípnutí: 2–3 týdny po výsadbě zaštípněte měkký vrcholek za 4.–6. listem. Z vyrašených výhonů nechte 2–4 nejsilnější. Chcete-li jeden velký květ na rostlině, řízkujte až začátkem května a nezaštipujte.

Pět pravidel pro velké květy:

• Postranní výhony v paždí listů (zálistky) vyštipujte hned, jak se objeví.
• Okopávejte a zalévejte ke kořenům, ne na list; přemokření nesnášejí. Do konce července přihnojujte hnojivem s dusíkem, potom hnojivem s převahou draslíku a fosforu až do vybarvení poupat. Vysoké rostliny vyvažte ke kolíkům, v září zálivku postupně omezte.
• Hlídejte mšice, křísky a ploštice, nejvíc od druhé poloviny června do konce července. Listy odumírající po napadení houbou nebo háďátkem včas odstraňte. Zakrslé rostliny s deformovanými květy (viróza) zlikvidujte a dál z nich nemnožte.
• Jakmile se ve vrcholu objeví shluk poupat (už v srpnu), obvodová poupata vyštípněte a nechte jen prostřední. Opatrně, vrcholek se snadno ulomí.
• První mrazíky přicházejí už koncem září. Rostliny zakryjte tunelem z fólie nebo je vyryjte do květináčů a přeneste do skleníku či chladné světlé místnosti; první dva týdny je často jemně postřikujte vodou.

Takto vypěstované chryzantémy rozkvetou kolem 1. listopadu. Když se opožďují, pomůže zkrácení dne zatemňováním, jak je popsáno v následující části o pěstování ve skleníku.

Chryzantéma je rostlina krátkého dne: poupata zakládá, až když se dny zkrátí. Proto kvete na podzim a proto ji pěstitelé ve skleníku dokážou přimět ke kvetení v jiném termínu – řídí, kolik hodin světla rostliny dostanou. Pro domácí skleník stačí znát několik čísel.

Nejjednodušší je sázet tak, aby krátké dny přišly samy. Do přitápěného skleníku se sází od poloviny července do poloviny srpna – zatemňovat pak není potřeba. V nevytápěném skleníku se sází v květnu a červnu a sklízí v září a říjnu. Sklizeň v listopadu je bez topení riskantní, květy mohou namrznout.

Kdo chce květy v jiném termínu, musí den zkracovat uměle. Nad rostliny se každý večer kolem 18–19 hodin natáhne černá fólie nebo tkanina, která nepropustí žádné světlo, a sundá se ráno v 8–9 hodin. Zatemňuje se každý den bez přestávky po celou dobu zakládání poupat. Přisvětlování, které chryzantémám v zimě prodlužuje den, se při dnešních cenách elektřiny v malém skleníku nevyplatí.

• Drobnokvěté odrůdy (5–9 i více květů na stonku): 16–20 rostlin na m². Po zakořenění je zaštípněte nad 4.–6. listem, každá se rozvětví na 2–3 výhony (asi 60 výhonů na m²). Zaštípnuté rostliny kvetou o 14–20 dní později. Poupata se nevylamují.
• Velkokvěté odrůdy (jeden velký květ na stonku): nejvýše 40 rostlin na m², nezaštipují se. Na konci pěstování vylomte všechna spodní poupata a nechte jen vrcholové.
• Opora: síť s oky 12,5 × 12,5 cm napnutá asi ve dvou třetinách výšky rostlin.
• Větrání: stálý pohyb vzduchu je nejlepší prevence padlí, plísně šedé a skvrnitosti listů. Pravidelně kontrolujte mšice, molice a svilušky.

Do květináče o průměru 11–12 cm se sázejí 2–3 zakořeněné řízky. Nechte je zakořenit za dlouhého dne, pak je jednou až dvakrát zaštípněte, a jakmile začnou prorůstat nové výhony, začněte zatemňovat. Celé pěstování trvá asi 4 měsíce. Profesionální pěstitelé u vyšších odrůd používají retardátor růstu, doma je jednodušší vybrat nízké odrůdy.

Jako substrát poslouží rašelinový substrát smíchaný s kompostovanou zeminou v poměru 1 : 1, pH 6–7. Chryzantémy snesou i vyšší obsah solí než jiné hrnkové květiny, přesto hnojte podle doporučených dávek – najdete je v přehledu dávkování.

Stonky se řežou nad zemí v délce 60–80 cm, u nižších odrůd 40–60 cm. Spodní třetinu stonku odlistěte a květy dejte hned do chladné vody. Ve váze vydrží 10–14 dní.

Zdravé rostliny můžete po sklizni nechat jako matečné a na jaře z nich odebrat řízky. Potřebují 8–12 týdnů chladu kolem 5 °C. V nevytápěném skleníku je zasypte rašelinou a zakryjte netkanou textilií, nebo je uložte do sklepa s teplotou kolem 8 °C – tam nesmějí přeschnout. Staré rostliny znovu použité na řez dávají horší květy než mladá sadba z řízků.

Mezi chryzantémy se lidově řadí i zlateň věncová (Glebionis coronaria, dříve Chrysanthemum coronarium), známá jako jedlá chryzantéma nebo japonsky šungiku. Na rozdíl od okrasných podzimních chryzantém je to jednoletka a ve východní Asii se nepěstuje pro květy, ale jako aromatická listová zelenina.

• Výsev: od dubna přímo na záhon, semena klíčí snadno. Aby byla sklizeň průběžná, vysévejte znovu po několika týdnech.
• Stanoviště: slunce, dostatek vody a vyzrálá půda zlepšená kompostem. Pak roste rychle.
• Sklizeň: uštipujte mladé výhonky a listy, rostlinu nevytrhávejte, obrůstá znovu a znovu. Nejlepší jsou listy před květem, pak hrubnou a hořknou.
• Květy a semena: koncem léta rozkvete žlutými nebo žlutobílými květy podobnými kopretinám. Hodí se do vázy a z odkvetlých úborů nasbíráte semena na příští rok.

V kuchyni: listy jsou lehce dužnaté, aromatické, mírně pikantní a nahořklé. V Japonsku patří do pokrmu sukiyaki, v Číně do čop-suej. Syrové se přidávají do míchaných salátů, hlavně k rajčatům, krátce povařené do polévek a k dušené zelenině. Úbory se nakládají do octa nebo slouží jako ozdoba.

Pozor: jíst se dá jen zlateň věncová vypěstovaná ze semen určených pro kuchyni. Okrasné a hrnkové chryzantémy z květinářství jsou jiné druhy, bývají ošetřené přípravky na ochranu rostlin a do kuchyně nepatří.

Ano, chryzantéma je vytrvalá rostlina – trvalka. U nás ale ne každá skupina přezimuje stejně spolehlivě: korejské a nízké zahradní chryzantémy vydrží ve venkovní výsadbě roky, kdežto velkokvěté formy se často pěstují jako jednoleté nebo se v nádobě přenášejí do bezmrazého prostoru.

Zvolte propustný substrát a nezapomeňte na drenážní vrstvu na dně nádoby. Květináč postavte na slunné a chráněné místo, zalévejte pravidelně (v plném květu i denně) a po celou sezonu přihnojujte. Na zimu nádobu přeneste do chladné, bezmrazé místnosti.

Nejodolnější je chryzantéma korejská, která venku snese i první mrazy. Plnokvěté a velkokvěté formy mráz nesnesou dobře – na podzim se zkrátí výhony a trs se přikryje suchým listím nebo chvojím, případně se přezimuje v nádobě.

Od srpna do listopadu podle skupiny. Raně kvetoucí odrůdy začínají v srpnu, středně rané mají vrchol v září a říjnu a pozdní dušičkové kvetou od října do listopadu.

Na jaře hnojivem s vyšším podílem dusíku pro nárůst zelené hmoty, od léta a před kvetením hnojivem s převahou draslíku a fosforu, které podporují nasazení květů. Přírodní organické hnojivo se uvolňuje pozvolna, takže vydrží celou sezonu a nehrozí u něj spálení kořenů ani v nádobě. Konkrétní množství najdete v dávkování.

Květináč přeneste před prvními mrazíky (často už koncem září) do chladného, světlého a bezmrazého prostoru – garáže, nevytápěné verandy nebo chodby. Velkokvěté matečné rostliny sestřihněte asi 10 cm nad zemí, zasaďte do květináčů a nechte ve světlé suché místnosti při 5–8 °C jen s minimální zálivkou; začátkem března je přeneste do 12–14 °C a od dubna z nich řezejte řízky.

Zahradní (trvalkové) chryzantémy sázejte po 40–50 cm do skupin na slunný a chráněný záhon s úrodnou, těžší a humózní půdou, neutrální až mírně zásaditou; čerstvý chlévský hnůj do záhonu nepatří. Zakořeněné řízky se vysazují na jaře, zpravidla 3–4 týdny po řízkování, po 30–40 cm do dobře připravené půdy a 2–3 týdny po výsadbě se zaštípnou.

Dělením trsů na jaře nebo bylinnými řízky: počátkem dubna nařežte z nových výhonů matečných rostlin vrcholové řízky a zakořeňte je pod fólií nebo ve stínu při 16–20 °C v mírně vlhké směsi zeminy a písku. Výsev se hodí jen u botanických druhů – u šlechtěných kultivarů semena nezaručí stejné vlastnosti. Nízké drobnokvěté chryzantémy do květináčů se pěstují každý rok znovu z řízků.

Jedlá je jen zlateň věncová (Glebionis coronaria), známá jako šungiku, která se pěstuje ze semen jako listová zelenina. Jedí se mladé listy a výhonky. Okrasné chryzantémy z květinářství nejezte, jsou to jiné druhy a bývají chemicky ošetřené.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Další květiny, které rozzáří zahradu na podzim: Astra, Ocún a Vřes. Z letních kvetoucích rostlin ze stejné čeledi hvězdnicovitých stojí za pozornost Slunečnice a Kopretina. Souhrnný přehled vytrvalých rostlin do záhonu najdete v článku Trvalky.