Azalka venkovní (Rhododendron): pěstování, hnojení a druhy azalek

Azalka venkovní je okrasný keř, který na jaře září bohatstvím barevných květů a patří mezi nejkrásnější rostliny do zahradních výsadeb.

• Stanoviště: polostinné až stinné, chráněné místo s kyselou půdou
• Výška: 0,5–2 m podle druhu
• Doba květu: duben–červen
• Množení: řízky, vrstvením

Azalka (Rhododendron) patří do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae) a zahrnuje stovky druhů a kultivarů, které se liší barvou květů, tvarem listů i vzrůstem. Na rozdíl od pokojových azalek je azalka venkovní mrazuvzdorná a určená pro pěstování v zahradě. Tvoří husté keře s kožovitými listy a květy v odstínech bílé, růžové, oranžové, červené či fialové.

Azalka vyžaduje polostinné, chráněné místo, ideálně pod korunami vyšších stromů. Přímé slunce může způsobit spálení listů, naopak úplný stín omezuje kvetení. Nejlépe prospívá v kyselé, humózní a propustné půdě (pH 4,5–5,5). Při výsadbě se doporučuje použít rašelinu nebo substrát pro rododendrony.

Kořenový systém azalek je mělký, proto vyžadují pravidelnou zálivku bez přemokření. Voda by měla být měkká, ideálně dešťová. K hnojení se používají hnojiva určená pro kyselomilné rostliny – vhodné je organické hnojivo Hnojík, které zlepšuje kvalitu půdy a podporuje zdravý růst i bohaté kvetení.

Přihnojujte od začátku rašení do konce července, přibližně jednou měsíčně. Po srpnu se s hnojením přestává, aby výhony do zimy vyzrály. Stejný režim vyhovuje i dalším kyselomilným rostlinám v zahradě — hortenziím, vřesu, kaméliím, pierisu nebo borůvkám.

Po odkvětu se odstraňují zaschlé květy, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Silnější řez se provádí brzy na jaře nebo po odkvětu, čímž se keř zmladí a podpoří tvorba nových výhonů.

Mladé rostliny je vhodné přes zimu chránit chvojím nebo netkanou textilií. Starší exempláře dobře snášejí mráz, ale v období sucha je vhodné provést zálivku i na podzim, aby rostlina nevyschla.

Azalka venkovní je ideální do vřesovištních partií, podrostů jehličnanů nebo jako solitérní keř. Krásně vynikne i ve skupinové výsadbě s rododendrony, kapradinami nebo hostami.

Nízké japonské azalky se osvědčily i na skalce a v nádobách. Azalka v květináči potřebuje kyselý propustný substrát, nádobu s odtokovým otvorem a v létě zálivku i dvakrát denně — v omezeném objemu půdy vysychá mnohem rychleji než v záhonu. Na zimu se nádoba obalí a odstaví ke zdi domu, protože kořeny v květináči promrzají dřív než v zemi.

Azalka pokojová je botanicky azalka indická (Rhododendron simsii). Není mrazuvzdorná a prodává se rozkvetlá od podzimu do jara. Do bytu s ústředním topením se hodí špatně: chce chladno kolem 10–15 °C, hodně světla, ale ne přímé slunce, a měkkou vodu — kořenový bal nesmí nikdy proschnout ani stát ve vodě. Po odkvětu se dá přes léto přestěhovat na chráněné polostinné místo na zahradu a před prvními mrazíky vrátit zpět; jinak se s ní zachází jako s ostatními pokojovými rostlinami.

Azalka na kmínku je tvarovaná forma — koruna naroubovaná nebo vypěstovaná na rovném kmínku vysokém zhruba 30–60 cm. Prodává se v pokojové i venkovní verzi, a právě to je při nákupu potřeba rozlišit: venkovní japonská azalka na kmínku v zahradě přezimuje, pokojová azalka indická na kmínku ne. Korunka se zakracuje hned po odkvětu, aby zůstala kulatá a nasadila pupeny na příští rok.

Hlavní květ přichází od dubna do června podle druhu a počasí. Nejdřív kvetou nízké japonské azalky, opadavé velkokvěté azalky je následují na přelomu května a června. Pokojová azalka indická naopak kvete v zimě.

Ano. Všechny části azalky obsahují grayanotoxiny a jsou jedovaté při požití pro lidi i pro domácí zvířata. V zahradě s malými dětmi nebo se psem s ní počítejte a po řezu ukliďte odstřižené větvičky.

Botanicky žádný — azalky jsou součástí rodu Rhododendron. V zahradnictví se ale jménem azalka označují nižší keře s drobnějšími květy a menšími listy, kdežto rododendron znamená vzrostlý keř s velkými kožovitými listy a mohutnými květenstvími.

Nejspolehlivěji vrstvením: spodní větev se v létě ohne k zemi, v místě dotyku lehce naruší a zasype kyselým substrátem. Do roka zakoření a dá se oddělit. Druhá cesta jsou polovyzrálé řízky odebrané po odkvětu, které potřebují vysokou vzdušnou vlhkost.

Nejčastěji jde o chlorózu z příliš vysokého pH: v neutrální nebo vápnité půdě si azalka nedokáže vzít železo a listy zežloutnou, zatímco žilky zůstanou zelené. Pomůže kyselý substrát, zálivka dešťovou vodou místo tvrdé kohoutkové a mulč z jehličí nebo kůry.