Třešně

Třešně

třešně

Obsah

Třešně - co o nich víme

(Prunus avium)

Třešně jsou plody třešně ptačí neboli třešně obecné, která patří mezi slivoně do čeledi růžovité. Tato třešeň byla v průběhu let vyšlechtěna do mnoha odrůd, ze kterých si vybere prakticky každý.

Třešně patří mezi peckoviny, protože v sobě obsahují jednu pecku.

Třešně obsahují mnoho vitamínů – C, A, B, P, E a dalších minerálních látek: hořčík, železo, jód, fosfor, vápník, zinek aj. Také obsahují hodně vody, a tak jsou vhodné pro redukční dietu. Třešně díky obsahu svých látek pomáhají čistit krev, játra i ledviny, a tak byste si je měli dopřát minimálně v době jejich zrání.

 

Třešeň

Historie pěstování třešní

Třešně

Třešně původně pocházejí z celé Evropy a Asie, a to většinou jako plané třešně ptačí. Později se začaly šlechtit, nejspíše už během starověku v Římě.

V Čechách jsou doloženy první pěstitelské pokusy s třešněmi od 12. století, i když současné odrůdy vznikaly od 19. do 20. století.

Líbání pod třešní

Kdy a kde vznikl zvyk líbání pod třešní? A co přesně tento symbolický polibek znamená? Na to se musíme vypravit do 19. století, kdy poprvé – asi i po vydání Máchova Máje – bylo možné políbit partnera či partnerku na veřejnosti. Do té doby to by výlučně v soukromí.

Polibek pod třešní má ženě přinést krásu, lásku a zdraví a celému páru pak lásku, která vydrží nejméně do dalšího políbení pod třešní, a plodnost.

TIP: Pokud nemáte v dosahu třešeň, můžete se políbit pod kterýmkoliv rozkvetlým stromem

Odrůdy třešní

Za staletí bylo vyšlechtěno mnoho odrůd třešní, z nichž v Čechách je jich uznáno minimálně 24. Třešně se dělí na chrupky (těch je víc) a srdcovky. Chrupky mají žlutou dužinu a světlejší slupku. Srdcovky, kromě toho, že mají spíše tvar srdce, mají tmavší dužinu a tmavě červenou slupku.

Chrupky

Burlat – je tmavá polochurpka, má velmi velké plody, tužší, temně hnědočervené, sladké a velmi aromatické. Třešeň má vysoký a vyrovnaný výnos a začíná plodit poměrně brzy. Nevýhodou může být její široká koruna (hodí se spíše do větších zahrad), květy a dřevo jsou citlivé na mráz. Výhodou je, že nemá zvláštní nároky na stanoviště ani půdu, ale nejlépe prospívá v teplých krajinách.

Granát – je tmavá chrupka, se středně velkými až velkými plody, chuť je sladce navinulá a plody slabě barví. Má velmi dobrý a pravidelný výnos. Strom je to středně velký – zpočátku roste bujně, později slabě. Je odolná vůči chorobám, ale citlivá na vrtuli třešňovou. Je středně náročná na stanoviště, ale snese i sucho. Plody se hodí jak na přímý konzum, tak na další zpracování.

Napoleonova – jedná se o pestrou chrupku, má velké až velmi velké plody, je červenožlutá, sladce navinulá a aromatická. Výnos je průměrný, ale každoroční. Růst stromu je silný nebo středně silný, mívá pyramidální korunu. Je choulostivá na vlhko a přemokření, a rovněž trpí na virózy. Potřebuje stanoviště bohaté na živiny a chráněné (proti větru a mrazu).

Srdcovky

Karešova – je tmavá srdcovka se středními až velkými plody, tmavočervená s navinulou chutí, velmi silně barví. Strom přináší pravidelný a vysoký výnos. Má velkou a rozložitou korunu a zprvu velmi bujný růst, potřebuje dostatek místa. Výhodou je, že netrpí ani chorobami, ani škůdci.

Kaštánka – tmavá srdcovka s velkými plody, kulovitými, šťáva barví velmi silně. Je to jedna z nejvýnosnějších odrůd. V mládí roste bujně, pak méně, ale má velkou pyramidální korunu. Je velmi odolná k chorobám. Vyžaduje hlinito-písčitou propustnou půdu.

Rivan – srdcovka se středně velkými až velkými plody, jasně červená, šťáva slabě barví. Má bohatý a pravidelný výnos. Je spíše menší s řídkou korunou. Bývá odolná vůči mrazu i chorobám. Nevyžaduje žádné zvláštní stanoviště, může mít středně těžké půdy a vydrží i chladnější oblasti. 

Jak pěstovat třešeň

Pěstování třešní vyžaduje pár znalostí, zejména ohledně správné volby odrůdy, výběru zdravého stromku, sázení a další péče.

Třešně pěstujte jen tam, kde je na ně vhodné stanoviště, tj. nesmí to být mrazová kotlina nebo místo, kde fouká mrazivý vítr. Třešeň potřebuje středně těžkou hlinito-písčitou půdu spíše vápnitou, propustnou, nesnáší zamokření.

Stromky můžete vysazovat na podzim (než začnou první mrazíky), i na jaře (jakmile skončí mrazíky). Jáma na stromek by měla být velká alespoň 50 x 50 cm a hluboká 50 až 60 cm. Na dno jámy dejte kompost, poté zasypejte zeminou, vsaďte stromek a přihrňte zeminu, dobře udusejte. Stromek je potřeba v začátcích zalévat.

 

Hnojení třešní

Třešně nepotřebují přihnojovat tolik jako jiné plodiny, ale 3x ročně to ocení - zejména ty mladší stromky. Přihnojujte 2x na jaře a 1x v létě, a to nejlépe organickým přírodním hnojivem, jako je Hnojík. Ten totiž obsahuje jak dusík pro růst zelených částí, tak fosfor a draslík pro nasazování květů a plodů.

Řez třešně

Chcete-li se sami pustit do řezu třešní, měli byste vědět základní charakteristiku výhonů: Třešeň má výhony dlouhé a krátké. Dlouhé výhony obsahují převážně listové pupeny, zatímco krátké výhony obsahují květové pupeny a jen na konci mají listový pupen. Postranní pupeny kvetou a plodí. 

Po výsadbě je potřeba seříznout hlavní výhon na 2/3 délky a postranní výhony na 1/2 délky. Pokud máte třešeň jako vřeteno, nemusíte seřezávat nic, jen postranní výhony dáte do vodorovné polohy – například vyvázáním.

Někdy se na třešních objevují nahloučené pupeny. Tyto je potřeba odstranit vylomením. To je potřeba provést opatrně, abyste neporušili očka pod ním.

Udržovací řez – když má strom požadovanou výšku, seřízneme prodloužený kmen na postranní větev svírající s kmenem velký úhel. Větev by měla být aspoň z poloviny tak silná jako kmen. 

Zmlazovací řez – starý strom můžeme zmladit, když seřízneme dvouletou nebo tříletou větev na kyticový výhon. Vegetativní koncový pupen pak vyraší jako dlouhý výhon a těmito výhony nahradíme staré kosterní větve.

Roubování třešní 

Na vhodnou podnož, např. planou třešeň ptačí, můžeme naroubovat jakoukoliv odrůdu třešně. Stačí získat si roub třešně, který seřízneme ostrým nožem šikmo, tyto rouby řežeme na podzim a necháme v mokrém písku ve sklepě do jara. Jakmile na jaře přejdou poslední mrazíky, můžeme roubovat. Na ptačí třešni si najdeme podobně silnou větev, jako má roub. Seřízneme ji také šikmo ostrým nožem. Obě řezné plochy přiložíme, zavážeme roubovací páskou a zamažeme štěpovacím voskem. To, že se nám roubování podařilo, poznáme tak, že roub na jaře vyraší.

 

Nemoci třešní

Bohužel ani třešně nejsou ušetřeny chorob a škůdců. Nejvíce však třešním škodí mrazy, které mohou poškodit jak dřevo, tak i pupeny listů a květů na jaře. Proto třesně nikdy nesázíme do mrazových kotlin ani na jiná nechráněná místa.

Skvrnitost a suchá skvrnitost listů – obě choroby jsou způsobeny houbovitou chorobou a poznáte je podle hnědých skvrn na listech. Nejlepší je prevence – stromy vysazovat daleko od sebe, důsledně je prořezávat, aby měly vzdušnou korunu. Napadené listí sbírat a likvidovat. Pokud je napadení rozsáhlejší, bude potřeba použít fungicid.

Vrtule třešňová – škůdcem, který si rád pochutnává na třešních, je právě vrtule třešňová. Sama moucha na třešních neparazituje, ale klade vajíčka do plodů. Larvy pak vyžírají plody zevnitř. Plody hnijí a opadávají. Prevencí je pořizovat si odrůdy, které jsou odolné vůči vrtuli (Burlat, Karešova, Kaštánka). Pomáhá i včasná sklizeň. Moucha se také může chytit na žluté lepové desky.

Jak zpracovat třešně

Ačkoliv třešně se nejčastěji konzumují syrové, dají se docela dobře i zpracovat na zimu. Ukážeme vám aspoň nějaké možnosti.

Zavařování třešní

Na zavařování třešní budete potřebovat: 1 kg třešní, 1 l vody a 150 g cukru. Třešně omyjte a naskládejte do sklenic. Vodu přiveďte k varu, přisypte cukr a nechte zcela rozpustit. Tímto rozvarem zalijte třešně ve sklenicích. Zašroubujte a zavařte v zavařovacím hrnci na 85 ° cca 20 minut.

Třešně v rumu

Takto naložené třešně vydrží i několik let. Budete potřebovat 1 kg třešní, 300 g cukru, 0,5 l rumu. Třešně opereme, můžeme i vypeckovat, budou se nám lépe používat na zdobení dortů. Do sklenic klademe vrstvu třešní, zasypeme cukrem atd. Nakonec celou sklenici zalijeme rumem. Nic nemusíme zavářet ani sterilizovat. Stačí nechat 3 týdny uležet.

 

 

Zavařování třešní
Třešně v rumu na tiramisu

Třešně recepty

Bublanina s třešněmi

Budete potřebovat: 0,5 kg třešní, 300 g hladké mouky, 100 ml oleje, 200 g cukru, 100 ml mléka, 3 vejce, 1/2 balíčku kypřicího prášku. Postup: Z bílků ušleháme sníh, do něj zašleháme polovinu cukru. Druhou polovinu cukru šleháme se žloutky a přikapáváme olej. Když jsou žloutky husté a napěněné, přimícháme k nim po částech mouku s práškem do pečiva, sníh a mléko. Těsto nalijeme do vymazaného a vysypaného pekáče, poklademe třešněmi a pečeme asi 30 minut při 190 °C. TIP: Obměnu získáte, když na třešně pokladete drobenku. 

Koláč s třešněmi

Na tento koláč budete potřebovat: 120 g hladké mouky, 20 g mletých mandlí, 20 g cukru, 120 g másla, 2 žloutky, 400 g třešní, a na krém – 350 ml zakysané smetany, 1 vanilinový cukr, 20 g cukru, špetka strouhané citronové kůry. Postup: Ze surovin na těsto vypracujeme hladké těsto a necháme ho 1/2 hodiny v lednici vychladit. Poté rozválíme, dáme do vymazané formy, propícháme vidličkou. Ze surovina na krém si umícháme hustý krém. Polovinu ho poklademe na těsto, poskládáme třešně a přelijeme druhou polovinou krému. Pečeme 40 minut při 180 °C. 

 

Koláč s třešněmi

Zdroje:

Nákup na eshopu

Další zajímavé články

okurka

Okurka

Okurka

Obsah

Okurka

pisu o okurke

pažitka v květináči

Historie pažitky

Její pěstování bylo běžné již ve starověku, s největší pravděpodobností i dříve. Věřilo se, že pažitka potírá melancholii a odpuzuje zlé duchy a nemoci. Proto se vysazovala pod okny místností, kde spaly malé děti nebo se svazky pažitky věšely do místností a přivazovaly k postelím. Bývala nepostradatelnou součástí každé zahrádky.

Pažitka pěstování

pažitka v květináči

Pokud se rozhodnete vypěstovat si pažitku ze semínka, tak při pokojové teplotě vyklíčí asi za 2 týdny. Do skleníku můžete semena vysévat nejlépe od února do března, na záhon až od dubna do května, doma do květináčů klidně po celý rok. Jedná se o dvouletou bylinu, takže první rok po výsevu budou její stonky velmi jemné, zesílí až další rok.

Mnohem jednodušší je vypěstovat si pažitku buď z odkopku již dospělé rostliny třeba od souseda nebo kamaráda nebo koupit v květináči, ideálně v zahradnictví, ale třeba i v supermarketu – tu je ale třeba hned buď přesadit do většího květináče nebo rovnou do truhlíku se zeminou. Pažitce se bude dobře dařit v propustné  hlinito-písčité půdě. Je poměrně náročná na dostatek živin i prostoru. Bude šťastná, když ji přihnojíme kopřivovou jíchou nebo organickým hnojivem, například Hnojíkem.

pažitka - květy

Použití pažitky

Pažitka má podobné vlastnosti jako česnek a cibule, ale v mnohem mírnější formě. Pro svou výživovou hodnotu a snadné pěstování je  skutečnou královnou bylin. Používá se nejen pro svou skvělou chuť, ale také pro podporu trávení či posílení imunity. Je zdrojem vitaminů C, B1 a B2, provitaminu A a karotenu. Dále obsahuje minerály, zejména sodík, vápník, draslík, fosfor a železo. Éterické oleje v ní obsažené mají příznivý vliv na zažívací soustavu a krevní tlak, který snižuje. 

Hnojení pažitky

Venkovní pažitku je možné přihnojit 2x za měsíc zálivkou z Hnojíku, nebo lehkým posypem (pocukrování) na půdu. To samé platí pro pažitku pěstovanou doma.

V tradiční čínské medicíně se pažitka používá při nachlazení, chřipce a chorobách dýchacích cest. Dokáže zvýraznit chuť slaných jídel, která není třeba tolik solit. Listy i se stvolem a cibulkou lze použít stejně jako jarní cibulku. Pažitkou ozdobíme téměř jakékoliv jídlo, k tomuto účelu lze využít i její jedlé květy. Přidáním květů do kvalitního rostlinného oleje vznikne vynikající olej nafilovělé barvy. Podle vědeckých výzkumů má pažitka protizánětlivé, antimikrobiální a protiplísňové účinky. I když se pro léčebné účely prakticky nepoužívá, umí ulevit při bolestech v krku.  Jestliže ji vysadíte vedle růží, bude je chránit před mšicemi a plísněmi. Pro kulinářské účely se sbírají listy a používají se čerstvé (sušením i mražením ztrácejí své aroma).

Divoká pažitka

neboli česnek viničný (Allium vineale)

Jedná se o vytrvalou planou bylinu lidově nazývanou divoká pažitka. Vyráží velmi brzy zjara, dříve než klasicky pěstovaná pažitka. Najdete jej nejen v řídkých lesích a na jeho okrajových mezích, ale také v městských parcích. Jeho příbuzní jsou česnek medvědí a česnek podivný. Duté lístky česneku viničného nejčastěji vyrůstají z vrstvy spadaného loňského listí a velmi intenzivně (podobně jako česnek medvědí) voní po česneku. Nelze si jej tedy splést s jinou, nejedlou rostlinou.

divoká pažitka - česnek viničný

Historie divoké pažitky

svazek Česneku viničného

Egypťané prý viničním česnekem – pažitkou živili otroky při stavbě pyramid. Není se čemu divit. Tato bylinka opravdu zvyšuje fyzickou sílu a odolnost. Římští vojáci zase oceňovali její schopnost působit proti cestovatelským průjmům. Ve středověku chránila proti moru či choleře. Její dezinfekční a antibiotické vlastnosti zkoumal jeden z nejvýznamnějších vědců 19. století, mikrobiolog Louis Pasteur. Za druhé světové války byla navíc pro své protizánětlivé účinky nazývána ruský penicilin.

Divoká pažitka v kuchyni

V gastronomii se česnek viničný používá podobně jako klasická pěstovaná pažitka – tedy do polévek, pomazánek, salátů, prakticky kdekoliv ve slané kuchyni, teplé či studené. Z hlediska zdravotního je česnek viničný považován za krále jarní očisty.

Nákup na eshopu

Další zajímavé články

Hnojivo které Vás baví

Přirodní hnojivo které Vás baví

Rostliny jsou zdravé, silné a bez škůdců, píší zahrádkáři a pěstitelé rostlin.

Rostliny, keře, stromy, zeleninu, květiny, veškerou zeleň doma či na zahradě budete mít zdravou, vitální, bez škůdců, pohnojenou a to zcela bez použití chemických přípravků.
Ano, konečně můžeme s klidným srdcem napsat, JE TO PRAVDA.

Doba, kdy jste ve spíži či garáži měli mnoho lahviček, sáčků a krabiček s přípravky na odstranění mšic, mravenců, molic, svilušek, slimákům, pro krásný lesk listů, hnojivo na orchidej, hnojivo na bonsaje, hnojivo na muškáty, hnojivo na krásně zelený trávník, přípravek na jahody, hnojivo na pokojové rostliny, postřik na škůdce a plíseň rostlin, lahvičku proti nemocem rostlin, či preparát pro zdravější ovocné stromy s větší úrodou, atd. JE PRYČ!

Vše vyjmenované a ještě mnohem více můžete mít v jednom jediném sáčku. NEVĚŘÍTE? Vyzkoušejte testovací sadu přírodního hnojiva Hnojík.

Existence velkého množství druhů přípravků na rostliny je nekonečná asi jako vesmír,
ve kterém se i kdejaký odborník může ztratit. Nebuďte dalšími průzkumníky, neutrácejte velké částky ze svých peněženek a neztrácejte svůj volný čas při bádání a hledání mezi hvězdami, jděte rovnou ke Slunci. K hvězdě, která dává život, bez níž se vaše zahrada, pokojová květina, zelenina, stromek s keříkem v ovocném sadu nemohou růst. Bez Slunce není života, bez Hnojíka žít samozřejmě můžete, ale po jeho vyzkoušení získáte zkušenost, že pěstování a péče o rostliny může být snadná, účinná a levná.

Hnojíka můžeme přiřadit k pomyslnému slunci mezi přírodními hnojivy na českém trhu. Barvou je zlatý jako písek a prodává se ve formě velmi jemného, sypkého produktu, který vzniká proséváním hmyzího trusu. Hnojivo je tvořeno organickými látkami, rostlinnými živinami (N,P,K, Ca, a Mg), které se dostávají do půdy a k rostlinám postupně s dlouhodobým efektem. Zlepšuje tepelné a vzdušné vlastnosti půdy, celkově vylepšuje půdní strukturu a je vhodným urychlovačem kompostů. Hnojík přinese kvalitní biologický život v zemi, zvýší podíl humusu v kompostu a přispívá k větší úrodnosti. S tímto produktem eliminujete riziko přehnojení z pohledu spálení rostlin, neboť má neutrální hodnotu PH. Hnojík je zcela

bezpečný pro lidi i zvířata.   

Svou UNIVERZÁLNOSTÍ vám dává možnost pohnojit celou zahradu od zeleniny, přes trávník, bylinky až po stromy a keře. Současně možnost pohnojit všechny pokojové rostliny v domácnosti a venku na balkoně. Aplikovat Hnojík můžete formou zálivky, posypem či postřikem.
Metody aplikace jsou velmi snadné. Při řešení problémů se škůdci, plísní či nemocí u rostlin nezapomeňte, že i v této situaci Hnojík využijete.

Příroda má vždy svůj řád a přesné procesy, stejně tomu je i u tohoto hnojiva, které je přírodního rázu a tím pádem musíte počítat s časovým odstupem (1-7 dnů) než se účinky pomoci dostaví. Dodržujte doporučení, dbejte na správnou zálivku a pravidelnost hnojení. Zahrádkáři, kteří Hnojík využívají si velice chválí stav, kdy při pravidelné dlouhodobé aplikaci hnojiva škůdce odpudili a návratnost problémů je nulová.

Pravidelnou aplikací Hnojíka rostlinám dopřejete mezi všemi potřebnými živinami i látku zvanou Chitin. Tato látka přirozeně posiluje vitalitu rostliny. Způsobí tvoření dokonalého ochranného štítu u vaší zeleně.

Stejně jako my se chráníme před chorobami zdravou vyváženou stravou, vitamíny, aktivním životem a dostatkem pobytu na čerstvém vzduchu s dostatečnou intenzitou slunečního záření, tak i rostliny potřebují ke kvalitnímu růstu a životu dostatek prostoru, stálou teplotu, světlo, živiny, vodu a ochranu před škůdci a nemocemi. Rostliny však nemají možnost ovlivnit svůj život jako my, nemohou říci, co rády a je na našem úsudku v jakém stylu bude péče o ně probíhat. Náš styl a tím i styl organického hnojiva Hnojík je podpora přírodní zahrady a života v ní, pěstování zdravých rostlin a sklízení bohaté úrody zeleniny či ovoce, které nebude v sobě nést látky z chemických hnojiv či přípravků.

Máte-li podobný názor na pěstování rostlin, Hnojík je pro vás tou správnou cestou.

page3image5059584
page3image5059792

Leták překlad doplněk

Jen ze 4 litrů Hnojíka

Pohnojíte 266 ks rajčat

140 m2 trávníku

Vaši objednávku připravila:

Dárek pro Vás

sleva 4EUR na nákup nad 25 Eur

Platnost do 30.4.2023

Požehnání zahradě

Co udělat pro to, aby jaro požehnalo také vaší zahradě

Když je nám, lidem venku zima, přemístíme se domů, do tepla. Z teplého bytu se naopak můžeme jít nadechnout do chladivého stínu zahrady či lesa. Rostliny tuto možnost volby nemají a je na nás, lidech, kteří po nich chceme, aby se krásně zelenaly, kvetly a také plodily, abychom jim zajistily podmínky, ve kterých se jim bude dobře dařit a následně tak nejspíš budou naplňovat naše očekávání.

Předjaří a jaro je dobou, kdy už v myšlenkách vidíme svou zahradu krásně zelenou, plnou kvetoucích rostlin a také, jak jinak, bohatě plodící zdravou zeleninu a ovoce. Vše přesně takové, jaké je vyobrazené na sáčcích se semeny nebo v katalozích zahradnictví.  Mezi tím chtít být zahradníkem a stát se jím doopravdy, je však cesta, která může být dlouhá a spletitá, lemovaná mnoha omyly a neúspěchy, danými nezkušeností. To, co se jedněm jeví jako jednoduchá rovnice – zasadím, vyroste a sklidím – je pro jiné rovnicí o mnoha neznámých. Co zasadit právě v mojí zahradě? Kolik a kdy ideálně? Hnojit? Čím, jak a v jakém množství? Jak se o rostliny starat během jejich životního cyklu? Zkrátka spousta otázek, na něž potřebujeme znát odpověď ještě předtím, než poprvé zanoříme ruce do hlíny.

Sázení

Jednotlivé skupiny rostlin vyžadují specifické podmínky, které se vyplatí respektovat. Jiné vyžadují ty jednoleté – letničky, jiné ty dvouleté nebo trvalky, specifickou dobu sázení mají cibuloviny a jiné zase zelenina, kdy rozlišujeme tu, která snese lehký mráz a sází se už od března či dubna, a pak druhy, kterým mráz škodí, a tak ji nutné je sázet až po “zmrzlých” v polovině května.

Ze semena nebo předpěstované?

Dobré a poučné je si svou vlastní sadbu předpěstovat ze semen. Rostlinku tak máte pod kontrolou od samého počátku, kdy jí dáte dobré podmínky pro vyklíčení a prvotní růst – vodu, teplo a světlo. Ideálním místem pro předpěstování ať už květin nebo zeleniny je okenní parapet, pro ty pokročilejší pak zimní zahrada či skleník, v němž ji pak můžete také pěstovat. Je tam chráněna před nepřízní počasí a výsev tam je možné provést až o několik týdnů dříve než na venkovní záhon. Vyšší teplota, kterou umí toto “chráněné bydlení” zajistit, umožní pěstování teplomilné zeleniny, jako jsou okurky, papriky, rajčata i tam, kde by volně na záhonu nikdy růst nemohla. Vzhledem k rychlejšímu růstu zeleniny ve skleníku byste také měli dbát na pravidelné hnojení. Stejně nezbytná je také pravidelně kontrolovat, jestli rostliny nejsou napadené škůdci nebo netrpí chorobami, které se ve skleníku rychle šíří, ale o to rychleji a úspěšněji se s nimi dá bojovat.

Otužit a vysadit za vhodných podmínek

Rostliny, které si předpěstujete, ať už na okenním parapetu nebo v právě zmiňovaném skleníku je třeba před výsadbou do záhonu aspoň pár dnů otužit na místě chráněném před prudkým jarním sluncem, aby pro ně přestup do úplně jiných podmínek nebyl osudový. Ujistěte se proto, že jednak rozdíl mezi teplotou ve skleníku a venku není příliš velký a také je rovnou nevystavujte slunci, které může jejich listy popálit. Pro sázení do záhonu jsou ideální podmínky, když je zataženo, bezvětří nebo deštivo. Za slunných dnů sázejte buď brzy zrána nebo až navečer.

Hnojit či nehnojit, a pokud ano tak kdy?

Všechny rostliny potřebují k svému růstu živiny. Jelikož jejich půdní zásoba je omezená, je třeba ji v nějaké podobě do půdy přidávat. Přirozené zahradě postačí malá dávka kompostu. V té okrasné nebo užitkové to však, pokud chcete mít krásně kvetoucí květiny, bohatě plodící stromy, keře a záhony plné zeleniny či jahod, bez dostatečného hnojení nejde. Pro rostliny v nádobách, je to dokonce nezbytné, protože zásoba živin je v každém případě omezená už jen objemem půdy, kterou mají k dispozici. Jak už jsme zmiňovali dříve, předpěstované sazeničky si potřebují nejdřív v novém prostředí zvyknout. Teprve až si jejich kořínky zvládnou z něj správně čerpat vodu a živiny, což poznáte snadno podle vzhledu rostlinky, na níž se začnou tvořit nové lístky, můžete jim dopřát další výživu v podobě hnojiva – od podpory růstu kořenů až po růst celé rostliny. Míra hnojení pak závisí také na nárocích dané rostlin. Nejvíc jí potřebuje plodová zelenina (například celer či pór), méně pak kořenová zelenina a saláty, téměř žádnou pak luskoviny a většina bylinek. Hnojení samotné není nic složitého, důležité je zvolit  správný typ hnojiva a použít jeho správné množství. Rostlinku je dobré nejdříve zalít pouze vodou, aby půda kolem ní byla dobře propustná. Poté k ní stačí nalít či nasypat hnojivo tak, aby bylo co nejblíž kořínkům a tento postup opakovat zhruba jednou až dvakrát za měsíc. S organickým hnojivem se na rozdíl od minerálního, tedy umělého dostanou spolu se živinami do půdy také užitečné mikroorganismy, které v ní žijí. Například přírodní hnojivo české značky Hnojík, lze aplikovat s několikadenním či několikatýdenním odstupem po zasazení rostlin jak ve formě posypu, tak zálivky či postřiku. Kromě toho má repelentní účinek na mšice, molice a jiné škůdce, které spolehlivě vypudí z blízkosti vašich rostlinek a ty pak budou pěkně prospívat. Jeho způsob používání si skutečně zamilujete.

Rozbor vysvětlení

Vysvětlení omezení na orné půdě

Věta uvedená v rozboru se může zdát složitá a matoucí. Je však důležité aby v rozboru zůstala kvůli ochraně spotřebitele.

Je povoleno použití „Hnojíku“ na ornou půdy před výsadbou a setím  – bez omezení. V polních podmínkách při plošné aplikaci na ornou půdu po výsadbě a setí není možné vyloučit aplikaci na list a případně i plody – hnojivo na nich ulpívá a tím by se dostalo do potravního řetězce. 

V případě zahrádkářů a malospotřebitelů při aplikaci na povrch půdy ke kontaminaci nedochází. Pří ostatních metodách aplikace kdy hnojivo ulpí na listech či plodech není taky žádný problém, protože takoví pěstitelé neposílají své výpěstky dále do prodeje.  Takto “kontaminované” výpěstky jsou zdraví neškodné a zdravé celkově. Výluhem postříkané plod mají dokonce delší trvanlivost, ale takto postříkané plody nemohou jít do dalšího prodeje. Jde opět jen o princip toho, že při velkoprodukci není žádoucí mít jakékoliv Hnojivo na plodech, jakkoliv by se dalo polemizovat o tom, zda je to něčemu vůbec škodlivé.

 Drobní pěstitelé pěstují pro vlastní spotřebu a neplatí pro ně opatření, která platí pro velkoproducenty zásobující trh. Kvůli velkoproducentům je nezbytné ponechat tyto informace v rozboru.

Součástí opatření při používání je řešena ochrana přírody, vodních zdrojů a zemědělské půdy. Proto u polním pěstování je zdůrazněno omezení používaní, aby se hnojivo nezanášelo větrem do lesů a vodních toků. Jakkoliv je hnojivo neškodné, tak jde o princip omezení zanášení cizích látek tam, kam není záměr tyto látky zanést. V případě peletkovaného Hnojíku by takový problém odpadl.