Echinopsis: kvetoucí kaktus a jeho druhy

Krásně kvetoucí a „nezničitelné“ kaktusy

• Stanoviště: v létě nejlépe venkovní místo se slabým stínem

• Výška: podle druhu až 50 cm

• Doba kvetení: jaro–léto

• Množení: semeny nebo odnožemi

Rod Echinopsis (Echinopsis) z čeledi kaktusovitých (Cactaceae) je systematickou jednotkou již od roku 1837. Zahrnuje kulovité tmavozelené kaktusy, které kvetou v noci velkými nálevkovitými květy. Jejich domovem je Jižní Amerika, Bolívie, Paraguay, jižní Brazílie, Uruguay a jižní Argentina. V pozdější době byly v Bolívii a v severní Argentině nalezeny podobné kaktusy s živě zbarvenými denními květy; byly nejdříve zařazeny k rodu Pseudolobivia, ale nyní se opět řadí k rodu Echinopsis. Echinopsisy se pěstují déle než 100 let. V bytech na okenním parapetu se jim dobře daří bez větší péče, ochotně kvetou a po opylování hmyzem tvoří semena. Vzhledem k volnému způsobu opylování jsou „pravé“ druhy v kultuře vzácností. Popis druhů se odlišuje od popisu kříženců, kteří se ve sbírkách vyskytují nejčastěji. Cílevědomým šlechtěním se podařilo získat hybridy s velmi krásnými květy.

O tom, jestli echinopsis nakvete, rozhodují dvě věci: chladné suché zimování a střídmá zálivka. Přes zimu se prakticky nezalévá — sucho a chlad jsou právě to, co kaktus na jaře přiměje nasadit poupata. Od jara do konce léta stačí zalít vždy až po vyschnutí substrátu a jednou za tři až čtyři týdny přidat slabě naředěné organické hnojivo; dávkování pro pokojové rostliny najdete v dávkování a v článku Hnojení pokojových rostlin.

Echinopsisům vyhovuje dobře propustná humózní směs zemin a pravidelné přihnojování během růstu. Před silným slunečním úpalem se mají rostliny chránit, přesto nejlepší otrnění mají rostliny na slunném místě venku. Pseudolobivie milují ranní slunce a čerstvý vzduch. Pokud se rostliny pěstují během léta pod sklem, potřebují dostatek vody. K přezimování echinopsisů je možné použít i suchý a chladný sklep s teplotou 6–10 °C.

Rod je pestrý: vedle kulovitých druhů, které popisujeme níže, do něj patří i vysoké sloupovité kaktusy, například Echinopsis lageniformis. V českých sbírkách jsou ale nejběžnější právě kulovité echinopsisy a jejich kříženci — a začíná se u dvou druhů, ze kterých většina hybridů vzešla.

Tvoří kuželovité až krátce sloupovité tělo, zprvu jednotlivé, později s dalšími výhony. Na 11–18 žebrech jsou okrouhlé bílohnědavé areoly a velmi krátké tmavohnědé trny. Bílé květy jsou 17–25 cm dlouhé. Mnohé Echinopsis-hybridy vznikly z tohoto kaktusu stejně jako z dalších uvedených druhů.

Tyhle druhy byly dřív vedené jako samostatný rod Pseudolobivia. Poznají se podle toho, že jejich květy jsou kratší, barevné a otevírají se ve dne — na parapetu jsou proto vděčnější než noční kvetoucí příbuzní.

Má až 10 cm vysoké tělo s 14–15 ostrohrannými žebry a s areolami zpočátku hnědými. Okrajové trny jsou bělavé až světle hnědé, středové trny tmavé, zploštělé, silnější a až 3 cm dlouhé. Bočně postavené květy jsou mírně zakřivené, až 9 cm dlouhé, 8 cm široké, citronově žluté a v jícnu tmavší.

Tvoří ploše kulaté tmavozelené tělo s průměrem až 6 cm. Na 18 ostrých žebrech jsou ploché hrbolky. Trny jsou šedobílé, zpočátku tmavší. Čistě bílé květy mají poměrně krátkou trubku.

Další kaktusy a sukulenty ze sbírky: Echinokaktus grusonův, Ferokaktus, Gymnokaktus a Vánoční kaktus. Do skalky se hodí mrazuvzdorné skalničky. Jak se starat o rostliny na parapetu, shrnuje Pokojové rostliny a Hnojení pokojových rostlin; čím je přihnojit, univerzální organické hnojivo.