Echinopsis: kvetoucí kaktus a jeho druhy
Kulovité kaktusy s obrovskými nálevkovitými květy — nenáročné na parapet i na letní stanoviště venku
Krásně kvetoucí a „nezničitelné“ kaktusy
Stanoviště: v létě nejlépe venkovní místo se slabým stínem
Výška: podle druhu až 50 cm
Doba kvetení: jaro–léto
Množení: semeny nebo odnožemi
Rod Echinopsis (Echinopsis) z čeledi kaktusovitých (Cactaceae) je systematickou jednotkou již od roku 1837. Zahrnuje kulovité tmavozelené kaktusy, které kvetou v noci velkými nálevkovitými květy. Jejich domovem je Jižní Amerika, Bolívie, Paraguay, jižní Brazílie, Uruguay a jižní Argentina. V pozdější době byly v Bolívii a v severní Argentině nalezeny podobné kaktusy s živě zbarvenými denními květy; byly nejdříve zařazeny k rodu Pseudolobivia, ale nyní se opět řadí k rodu Echinopsis. Echinopsisy se pěstují déle než 100 let. V bytech na okenním parapetu se jim dobře daří bez větší péče, ochotně kvetou a po opylování hmyzem tvoří semena. Vzhledem k volnému způsobu opylování jsou „pravé“ druhy v kultuře vzácností. Popis druhů se odlišuje od popisu kříženců, kteří se ve sbírkách vyskytují nejčastěji. Cílevědomým šlechtěním se podařilo získat hybridy s velmi krásnými květy.
Echinopsis pěstování: substrát, zálivka a přezimování

O tom, jestli echinopsis nakvete, rozhodují dvě věci: chladné suché zimování a střídmá zálivka. Přes zimu se prakticky nezalévá — sucho a chlad jsou právě to, co kaktus na jaře přiměje nasadit poupata. Od jara do konce léta stačí zalít vždy až po vyschnutí substrátu a jednou za tři až čtyři týdny přidat slabě naředěné organické hnojivo; dávkování pro pokojové rostliny najdete v dávkování a v článku Hnojení pokojových rostlin.
Echinopsisům vyhovuje dobře propustná humózní směs zemin a pravidelné přihnojování během růstu. Před silným slunečním úpalem se mají rostliny chránit, přesto nejlepší otrnění mají rostliny na slunném místě venku. Pseudolobivie milují ranní slunce a čerstvý vzduch. Pokud se rostliny pěstují během léta pod sklem, potřebují dostatek vody. K přezimování echinopsisů je možné použít i suchý a chladný sklep s teplotou 6–10 °C.
Pro kaktusáře mohou být zajímavé následující druhy:
Rod je pestrý: vedle kulovitých druhů, které popisujeme níže, do něj patří i vysoké sloupovité kaktusy, například Echinopsis lageniformis. V českých sbírkách jsou ale nejběžnější právě kulovité echinopsisy a jejich kříženci — a začíná se u dvou druhů, ze kterých většina hybridů vzešla.
Echinopsis eyriesii (Echinopsis eyriesii)

Tvoří kuželovité až krátce sloupovité tělo, zprvu jednotlivé, později s dalšími výhony. Na 11–18 žebrech jsou okrouhlé bílohnědavé areoly a velmi krátké tmavohnědé trny. Bílé květy jsou 17–25 cm dlouhé. Mnohé Echinopsis-hybridy vznikly z tohoto kaktusu stejně jako z dalších uvedených druhů.
Echinopsis multiplex (Echinopsis multiplex)

Má kulovité až kyjovité tělo, je až 30 cm vysoký a tvoří výhony. Na 13–15 žebrech s úzkou hranou nahoře jsou velké bílé areoly. Žlutohnědavé trny jsou dosti dlouhé. Bílé až světle růžové květy jsou 15–20 cm dlouhé.
Dále se uvádějí echinopsisy (pseudolobívie) kvetoucí ve dne
Tyhle druhy byly dřív vedené jako samostatný rod Pseudolobivia. Poznají se podle toho, že jejich květy jsou kratší, barevné a otevírají se ve dne — na parapetu jsou proto vděčnější než noční kvetoucí příbuzní.
Echinopsis aurea (Pseudolobivia aurea)

Má až 10 cm vysoké tělo s 14–15 ostrohrannými žebry a s areolami zpočátku hnědými. Okrajové trny jsou bělavé až světle hnědé, středové trny tmavé, zploštělé, silnější a až 3 cm dlouhé. Bočně postavené květy jsou mírně zakřivené, až 9 cm dlouhé, 8 cm široké, citronově žluté a v jícnu tmavší.
Echinopsis kermesina (Pseudolobivia kermesina)

Tvoří kulovité výrazně zelené tělo o průměru až 15 cm. Žebra (15–23) jsou hrbolkovitě ztlustlá kolem areol. Červenavě žluté okrajové trny jsou až 12 mm dlouhé; tmavší a silnější středové trny jsou většinou zahnuté k tělu a 2,5 cm dlouhé. Karmínově červené nebo světlejší květy jsou 15–18 cm dlouhé.
Echinopsis kratochviliana (Pseudolobivia kratochviliana)

Tvoří ploše kulaté tmavozelené tělo s průměrem až 6 cm. Na 18 ostrých žebrech jsou ploché hrbolky. Trny jsou šedobílé, zpočátku tmavší. Čistě bílé květy mají poměrně krátkou trubku.
Lobivie: horské echinopsisy s nejbarevnějšími květy
Lobivie (Lobivia) se dnes řadí do rodu Echinopsis, ale ve sbírkách a v obchodech se pořád prodávají pod starým jménem. Pocházejí z hor Bolívie, Peru a Argentiny. Barvou květů nemají mezi kaktusy konkurenci a jsou nenáročné, takže jdou pěstovat i na okenním parapetu a bez skleníku. Tělo bývá malé, kulovité až válcovité, otrnění je zpravidla řídké.
Aby na jaře nakvetly, potřebují přezimovat v suchu, chladu a pokud možno na světle. Starší rostliny pak vypustí několik květů naráz.
- Lobivia famatimensis (var. haematantha): hustě otrněná, z argentinských hor ve výšce 2 000–3 000 m. Květy bílé, žluté, oranžové i krvavě červené.
- Lobivia jajoiana var. nigrostoma: tělo do 7 cm, řídké hnědé trny. Žlutooranžové okvětní lístky a skoro černé fialové hrdlo květu jsou mezi kaktusy výjimečné kombinace; ve sbírkách je vzácná.
- Lobivia wrightiana z Peru: forma Lau má růžové květy a dlouhé střední trny, var. winteriana drobné hustě otrněné tělo bez středních trnů a purpurové až karmínové květy.
Mnohá jména variet u lobivií popisují jen přirozenou proměnlivost. Pokud dvě rostliny z jedné populace vypadají jinak a navzájem se kříží, nejde o různé druhy. Při koupi se proto nespoléhejte na dlouhý latinský název.
Ze stejné skupiny pochází drobný Echinopsis chamaecereus (dříve Chamaecereus silvestrii, „arašídový kaktus“) s prstovitými výhony a červenými květy. Do jaké míry snesou lobivie a některé další horské druhy zimu venku, rozebírá článek o mrazuvzdorných kaktusech.
Hybridy, sloupovité druhy a podnože
Většina echinopsisů ve sbírkách jsou hybridy, nejčastěji s E. eyriesii. Dědí po něm velké bílé, voňavé květy otevírané na noc. Cílené šlechtění přidalo květy žluté, oranžové, červené i fialové. Od jara do podzimu se jim daří venku na balkoně nebo na parapetu, v zimě mají být v chladu, ne v mrazu.
Hybridy jsou odolné a rostou dobře, proto se hojně používají jako podnože při roubování. Berou skoro všechny rouby, je ale potřeba počítat s tím, že při malém roubu zůstane kolem něj odkrytá plocha podnože. V zimě takovou rostlinu nedávejte na suché místo, podnož by seschla. Začátečníkům se doporučuje roubovat větší rostliny na široké podnože Echinopsis v samostatném květináči. Celý postup je v článku Množení kaktusů.
K echinopsisům se řadí i sloupovité druhy, dříve vedené jako Trichocereus (a Helianthocereus). Rostou pomalu a hůř se množí, ale jsou vyhledávanou podnoží pro kaktusy, které potřebují chladné přezimování. Teplomilnější podnože, například Harrisia jusbertii, by těmto druhům v zimě nevyhovovaly.
Echinopsisy kvetou ochotně, ale kaktusům stačí hnojit jen málo. V době růstu postačí slabý roztok s nižším obsahem dusíku. Přehnojený kaktus tvoří měkké tělo a méně květů.
Další zajímavé články
Další kaktusy a sukulenty ze sbírky: Echinokaktus grusonův, Ferokaktus, Gymnokaktus a Vánoční kaktus. Do skalky se hodí mrazuvzdorné skalničky. Jak se starat o rostliny na parapetu, shrnuje Pokojové rostliny a Hnojení pokojových rostlin; čím je přihnojit, univerzální organické hnojivo.
Zdroje fotografií (1)
Foto: Sten at Danish Wikipedia, CC BY-SA 3.0
