Šplhavník – Scindapsus pictus, Scindapsus pestrý
Pěstování, množení a odrůdy pnoucí pokojovky se stříbrně tečkovanými listy
Šplhavník pestrý v kostce

Převislá nebo pnoucí rostlina ozdobná listem, není zimovzdorná.
Stanoviště: světlé až polostinné; ne plné slunce.
Výška: 1,8–2 m.
Množení: vrcholovými řízky.
Atraktivní pnoucí nebo převislá rostlina z čeledi áronovitých (Araceae) pochází z Malajsie. Má asymetrické, černo-zelené, modravě tečkované listy. Kvůli vysokým nárokům na teplotu, ovzduší i půdu je nejúspěšnější pěstování v uzavřeném květinovém okně nebo v teplém skleníku.
Rostlina vyžaduje celoročně pokojovou teplotu, v zimě ne méně než 16 °C. Přes léto je třeba dbát na stejnoměrnou vlhkost pomocí zálivky změkčenou, temperovanou vodou a týdenními dávkami hnojiva. V zimě se může obojí omezit. Doporučuje se mlžení.
Zvlášť hezká, s listy hustě stříbro-bíle tečkovanými, je odrůda ‚Argyraeus‘.
Scindapsus pictus: pěstování a péče
Šplhavník patří mezi nenáročné pokojové rostliny, pokud dostane, co potřebuje: rozptýlené světlo, teplo a vzdušnou vlhkost. Na přímém slunci listy blednou a spálí se, v hlubokém stínu naopak mizí stříbrné vzorování a rostlina se prodlužuje.
- Světlo: jasné, ale nepřímé – ideálně kousek od východního nebo západního okna.
- Teplota: 18–26 °C po celý rok, v zimě nikdy pod 16 °C.
- Zálivka: až po proschnutí horní třetiny substrátu; rostlina snese spíš sucho než mokro.
- Vzdušná vlhkost: 50 % a víc, prospívá jí rosení nebo miska s vlhkým keramzitem.
- Substrát: propustný, s příměsí perlitu nebo borky; květináč musí mít odtokový otvor.
- Přesazování: jednou za dva až tři roky na jaře, do jen o málo většího květináče.
Nejčastější chybou je přelévání. Stojatá voda v obalu květináče vede k hnilobě kořenů, kterou pozná zahradník podle měknoucích řapíků a žloutnoucích listů.
Scindapsus – druhy a odrůdy
V prodeji se nejčastěji objevuje šplhavník pestrý (Scindapsus pictus) a jeho kultivary, méně často pak druh Scindapsus treubii. Liší se hlavně mírou stříbrného vzorování a tvarem listu.
- ‚Argyraeus‘ – nejběžnější kultivar, drobnější listy s hustými stříbrnými skvrnami a stříbrným lemem.
- ‚Exotica‘ – větší listy s velkými, splývajícími stříbrnými plochami.
- ‚Silvery Ann‘ – listy s převahou stříbrné barvy, jen se zelenou žilnatinou.
- ‚Trebie‘ – listy s jemným, rozptýleným postříbřením a výraznou strukturou.
- Scindapsus treubii ‚Moonlight‘ – podlouhlé, celostříbrné listy bez skvrn, roste pomaleji.
- Scindapsus treubii ‚Dark Form‘ – téměř černozelené, lesklé listy, sběratelská rarita.
Scindapsus, nebo epipremnum?
Obě rostliny patří do čeledi áronovitých a v obchodech se zaměňují, protože epipremnum (potos) se dřív řadilo právě k rodu Scindapsus pod jménem šplhavník zlatý. Rozeznat je jde snadno:
- Šplhavník (Scindapsus) – list je nesouměrný, matný až sametový, se stříbrným vzorem; ani ve stáří se nedělí.
- Epipremnum – list je souměrný a lesklý, panašování bývá žluté nebo bílé; dospělé rostliny mají listy dělené.
Podobně dělené listy má i monstera, ta ale roste podstatně mohutněji a šplhá po opoře.
Hnojení šplhavníku
Od jara do konce léta prospívá šplhavníku pravidelné přihnojování – v původním popisu se uvádějí týdenní dávky hnojiva, v zimě se hnojení omezuje nebo úplně vynechá. Osvědčí se univerzální organické hnojivo Hnojík, které živiny uvolňuje postupně, takže nehrozí přehnojení citlivých kořenů. Připravte výluh podle tabulky dávkování a zalévejte jím místo běžné zálivky.
Podrobný návod pro celý parapet najdete v článku hnojení pokojových rostlin.
Časté dotazy
Je scindapsus jedovatý?
Ano, jako většina áronovitých obsahuje šplhavník ve všech částech krystalky šťavelanu vápenatého. Po rozkousnutí listu pálí sliznice v ústech, dráždí hrdlo a může vyvolat nevolnost, šťáva z poraněného stonku dráždí i pokožku. Nejde o život ohrožující rostlinu, ale mimo dosah malých dětí, koček a psů patří.
Jak množit scindapsus?
Vrcholovými řízky. Odstřihněte konec výhonu s jedním až dvěma listy tak, aby na něm zůstal alespoň jeden nod – zesílené místo, ze kterého vyrůstá vzdušný kořínek. Řízek zakořeňte ve vodě nebo rovnou v propustném substrátu při teplotě kolem 22–25 °C. Kořeny se objeví zpravidla za tři až čtyři týdny. Nejlépe se zakořeňuje na jaře a v létě.
Proč šplhavník ztrácí stříbrné vzorování?
Skoro vždy kvůli nedostatku světla. Ve stínu rostlina tvoří menší, čistě zelené listy a mezi listy se prodlužují internodia. Přesuňte ji blíž k oknu na rozptýlené světlo a nejdelší holé výhony zkraťte – z uzlin pod řezem vyrazí nové, lépe vybarvené listy.
Proč mají listy šplhavníku hnědé okraje?
Za hnědnoucími špičkami a okraji stojí nejčastěji suchý vzduch u topení nebo tvrdá studená voda. Zalévejte odstátou, změkčenou a temperovanou vodou, rostlinu pravidelně rosťte a v zimě ji nestavte přímo nad radiátor.