Dračinka

Krásná pokojová rostlina s ozdobnými listy

• Stanoviště: velmi světlé, ale bez přímého slunce
• Výška: podle druhu až 3 m
• Doba kvetení: březen–květen
• Množení: výsevem, vrcholovými a kmínkovými řízky

Dračinky se dnes řadí do čeledi chřestovitých (Asparagaceae); starší literatura je vede jako agávovité (Agavaceae). Často se zaměňují s dračincem, se kterým jsou si podobné. Rozlišení je snadné podle kořenů: u dračinky jsou kořeny masité a bílé, u dračince žlutavé. Mečovité nebo kopinaté listy dračinky jsou většinou shloučené do koruny. Mohou být prostě zelené, ale také purpurově červené, nažloutlé nebo vícebarevné. Kmínek pod korunou z listů je většinou poměrně tenký. Dobře ošetřované starší rostliny mohou také kvést. Bílé květy v latě nejsou příliš nápadné, ale pěkně voní.

Dračinky se řadí k pokojovým rostlinám s nejozdobnějšími listy, jejich ošetřování však není právě snadné. Je třeba znát rozdílné druhové nároky na teplo. Druhy málo náročné na teplo jsou robustnější nežli teplomilné druhy.

Teplomilné dračinky vyžadují po celý rok teplotu 18–20 °C a vysokou vzdušnou vlhkost. Druhy nenáročné na teplo se mohou v létě umístit venku a přezimují v chladnu (při 10 °C). Všechny dračinky se mají chránit před přímým sluncem, ale na příliš tmavém místě se ztrácí barevnost jejich listů. Substrát se má udržovat ve stejnoměrně vlhkém, nikoli však zamokřeném stavu. Druhy nenáročné na teplo se v zimě zalévají méně.

Rostliny se jednou za měsíc přihnojují – teplomilné dračinky po celý rok, ostatní jen od dubna do září. Časté rosenírostlinám prospívá. Rostliny se podle potřeby přesazují na jaře do čerstvého substrátu, například do jednotné zeminy.

U rostlin na nesprávném místě se častěji vyskytují svilušky a štítenky, které lze odstraňovat proudem vody nebo seškrabáním, případně i chemickými přípravky. Pokud dračinka ztratí více spodních listů, po seříznutí na 10 cm znovu vyraší.

• Cordyline fruticosa (syn. C. terminalis) – nejvýznamnější teplomilná dračinka, má dlouze řapíkaté listy se znatelnou žilnatinou. Může mít listy zelené, ale pestrolisté odrůdy jsou ozdobnější.
• Dračinka australská – Cordyline australis – nenáročná na teplo, má tlustý kmínek a širokou korunu z listů.
• Cordyline indivisa – má modrozelenou spodní stranu listů a výrazně červené střední žebro.

Jaký je rozdíl mezi dračinkou a dračincem?

Jde o dva různé rody, které si jsou podobné. Nejjistěji je rozeznáte podle kořenů: dračinka (Cordyline) má kořeny masité a bílé, dračinec (Dracaena) žlutavé. V obchodech se často prodávají pod jedním jménem.

Proč dračince hnědnou špičky listů?

Nejčastěji kvůli suchému vzduchu od topení nebo zálivce tvrdou vodou. Pomůže rosení, vlhké kamení v podmisce a měkká voda. Druhou příčinou je přeschnutí kořenového balu.

Proč dračinka ztrácí barevnost listů?

Stojí příliš ve tmě. Pestrolisté odrůdy potřebují velmi světlé místo, jen ne přímé slunce — v hlubokém polostínu listy zezelenají.

Co dělat, když dračinka opadá odspodu a zůstane jen holý kmínek?

Seřízněte ji na deset centimetrů. Z pahýlu znovu vyraší, obvykle i více výhonů než původně. Odříznutou špičku můžete použít jako vrcholový řízek.

Je dračinka jedovatá?

Pro kočky a psy ano — listy obsahují saponiny a po okusu vyvolávají zvracení a průjem. Pro člověka je riziko malé.

Čím dračinku hnojit?

Jednou měsíčně. Teplomilné druhy po celý rok, ostatní jen od dubna do září. Organické hnojivo HNOJÍK můžete zapravit do substrátu při přesazování nebo použít jako výluh do zálivky (1 čajová lžička na 1 litr vody); dávkování najdete v tabulce dávkování.