Kotyledon (Cotyledon): druhy, pěstování a množení sukulentu

Kotyledon: rod sukulentů z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae)

Rod kotyledon (Cotyledon) z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) zahrnuje listové i stonkové sukulenty. Následující druhy patří k oblíbeným listovým sukulentům.

Ve stejné čeledi najdete i další známé pokojové rostliny — tlustici, echeverii, rozchodník nebo eonium. Kotyledony jsou mezi nimi poznat podle silně dužnatých listů s voskovým nebo plstnatým povrchem a podle vysokých stvolů, na kterých visí zvonkovité květy směřující dolů.

Kotyledon okrouhlolistý (Cotyledon orbiculata): stříbřité listy a červené zvonky

Jeden z nejoblíbenějších listových sukulentů.

• Stanoviště: plně slunné, teplé, v zimě s teplotou neklesající pod 10 °C
• Výška: v domovině až 1,5 m, v kultuře 15–50 cm
• Doba kvetení: léto
• Množení: stonkovými a listovými řízky

V jižní Africe se vyskytuje velmi hojně. Tvoří tlusté dužnaté listy na málo větveném stonku. Oválné až široce lopatkovité listy jsou potažené stříbřitě bílou voskovou vrstvou a jejich okraj je většinou hladký a načervenalý. Až 70 cm vysoké květenství je složeno z velkých převislých květů, které mají tvar červených až červenavě žlutých zvonků.

Kotyledon okrouhlolistý je hodnotná pokojová rostlina. Potřebuje plně slunné místo u okna a v zimě teplotu neklesající pod 10 °C. Mírná zálivka se má opakovat pravidelně po celý rok, avšak s přihlédnutím k teplotě. U příliš silně zalévané rostliny mizí ochranná vosková vrstva na listech.

Množení je jednoduché, zakoření i samotné listy.

Voskový povlak na listech je pro tenhle druh poznávací znamení a zároveň nejcitlivější místo. Nesnese otírání ani zálivku shora — jakmile jednou zmizí, na starém listu už se neobnoví.

Kotyledon zvlněný (Cotyledon undulata): vlnitý okraj listů a bílé ojínění

Listový sukulent pro každou sbírku sukulentních rostlin.

• Stanoviště: slunné místo u okna
• Výška: až 50 cm
• Doba kvetení: konec jara a začátek léta
• Množení: stonkovými a listovými řízky

Tento atraktivní sukulent pochází z oblasti Kapska. Rostlina je až 50 cm vysoká a má málo větvený stonek. Bíle ojíněné okrouhlé listy se zvlněným okrajem jsou čtyřřadě postavené. V latovitě rozvětveném, zhruba 40 cm dlouhém květenství visí oranžově žluté květy s nazpět zavinutými korunními lístky.

Kotyledon zvlněný potřebuje živnou a propustnou písčitou zeminu a s výjimkou zimy vydatnou zálivku. V létě je prospěšná ochrana před slunečním úpalem. V zimě nemá teplota klesat pod 10 °C, ale místo k přezimování má být chladné. Rostlina se může množit řízky i semeny.

Cotyledon ladysmithensis (Cotyledon tomentosa): medvědí tlapka s chlupatými listy

Kotyledon ladysmithensis není vyšší než 20 cm a má tenké slabě dřevnaté stonky, na jejichž koncích vyrůstají 4 páry dužnatých listů s velmi krátkým řapíkem. Listy jsou chlupaté a na špičce zubaté. Visící květy mají červenohnědé korunní lístky s nazpět zavinutými cípy.

Dnešní botanika ho vede jako poddruh Cotyledon tomentosa subsp. ladismithiensis a v obchodech se prodává obojí jméno vedle sebe. Pod označením medvědí tlapka (anglicky bear’s paw) se skrývá právě tenhle druh: zelené plstnaté listy zakončené několika červenohnědými zoubky opravdu připomínají tlapku. Zoubky se vybarví do červena jen na plném slunci — ve stínu zůstanou zelené a rostlina se natahuje.

Pěstování kotyledonu: světlo, zálivka, substrát a přezimování

Kotyledony patří k nenáročným sukulentům. Chybu u nich obvykle neudělá málo péče, ale příliš mnoho vody a málo světla.

• Světlo: nejvíc, kolik dům dovolí — jižní nebo západní okno. Cotyledon undulata je jediný z popsaných druhů, kterému za nejparnějších letních dnů prospěje lehké zastínění.
• Substrát: propustný a spíš chudý. Osvědčí se substrát pro kaktusy a sukulenty odlehčený hrubým pískem nebo perlitem, do květináče vždy drenážní vrstva a odtokový otvor.
• Zálivka: až poté, co substrát v celém objemu proschne. Zaléváme ke kořenům, ne na listy — voda na listech smývá voskový povlak a u chlupatých druhů zůstávají skvrny.
• Přezimování: světlá místnost s teplotou 10–15 °C a jen občasná zálivka. V teplém pokoji rostlina přes zimu vytáhne dlouhé slabé výhony.
• Přesazování: jednou za dva až tři roky na jaře, do sotva o číslo většího květináče.

Hnojení kotyledonu a dalších sukulentů

Sukulenty si dělají zásobu živin v listech a velké dávky hnojiva jim spíš uškodí — rostlina zbytní, listy zvodnatí a ztratí kompaktní tvar. Přihnojuje se proto jen v období růstu, zhruba od dubna do září, a v poloviční dávce, než jaká se používá u běžných pokojovek. Přes zimu se nehnojí vůbec.

Dobře poslouží organické hnojivo, které živiny uvolňuje pozvolna a nezasolí malý objem substrátu. Univerzální organické hnojivo Hnojík se dá použít i pro sukulenty, jen v nižší dávce; přesná množství pro pokojové rostliny najdete v tabulce dávkování.

Množení kotyledonu řízky a semeny

Množení kotyledonu je jednou z nejsnazších cest, jak si rozšířit sbírku sukulentů:

• Listovým řízkem: zdravý list se opatrně odlomí i s bází, nechá se dva až tři dny zaschnout na vzduchu a pak se položí na vlhčí písčitý substrát. Zalévá se až ve chvíli, kdy se objeví kořínky.
• Stonkovým řízkem: vrcholový řízek dlouhý 5–10 cm se zbaví spodních listů, dva dny se suší a poté zapíchne do propustného substrátu. Kořenuje během několika týdnů.
• Ze semen: pomalejší cesta, kterou se u Cotyledon undulata dá získat větší počet rostlin najednou. Semena se vysévají na povrch substrátu, nezasypávají se a udržují se v teple kolem 20 °C.

Nejčastější chybou je zálivka hned po zapíchnutí řízku — nezaschlá ranka snadno zahnívá. Stejně jako u tlustice nebo starčku platí, že sukulentní řízek si vodu chvíli veze s sebou v listech.

Kotyledon, nebo děloha? Dva významy jednoho slova

Slovo kotyledon má v češtině dva různé významy a při hledání se snadno pomíchají. V botanice je kotyledon (děložní list, děloha) první list, který se rozvine přímo ze semene při klíčení a nese pro klíční rostlinu zásobu živin. Podle jejich počtu se kvetoucí rostliny dělí na jednoděložné, které mají kotyledon jediný (trávy, cibuloviny), a dvouděložné se dvěma děložními lístky (většina zeleniny, keřů i stromů).

Rod Cotyledon popsaný v tomto článku je něco jiného: skupina jihoafrických sukulentů, jejíž jméno vzniklo z řeckého kotyle, tedy miska nebo prohlubeň, podle miskovitě prohnutých listů. Se stavbou semene nemá nic společného.

Časté dotazy o kotyledonu

Jiný způsob, jak sukulent ukládá vodu, ukazují živé kameny (Lithops) — nemají stonek a nad substrátem je vidět jen temeno dvojice listů. Další články o sukulentech a pokojových rostlinách najdete hned pod tímto textem.