Areka (Chrysalidocarpus lutescens), pokojová palma areca

Trsnatá pokojová palma

• Stanoviště: teplé a světlé, ale bez přímého slunce, s vlhčím vzduchem
• Výška: v květináči do 2 m (v tropech až 10 m)
• Množení: semeny nebo výběžky

Tato palma z čeledi arekovitých (Arecaceae) pochází z Madagaskaru a v tropických parcích a zahradách dorůstá až do 10 metrů. Tvoří podzemní oddenky, z nichž vyrůstají hladké kmínky s půvabně převislými zpeřenými listy. Právě z těch oddenků roste celý trs najednou, takže i mladá rostlina působí hustě a nemusí se do květináče sázet po několika kusech. Je jednodomá – mezi dvěma samčími květy se nachází jeden samičí květ.

České jméno areka se odvozuje od již neplatného botanického zařazení této palmy k rodu Areca. Při dobré péči lze areku dlouhodobě pěstovat v bytě nebo v teplé zimní zahradě.

• Teplota: po celý rok minimálně 16 °C
• Světlo: rozptýlené, nikoli přímé slunce
• Vzdušná vlhkost: vyšší, substrát nesmí vyschnout
• Hnojení: slabými roztoky hnojiva od března do začátku srpna, pravidelně každý týden
• Přesazování: jednou za tři roky do čerstvé jednotné zeminy

📌 Pozor: V příliš suchém vzduchu listy žloutnou a dostávají hnědé skvrny.

Zalévá se měkkou odstátou vodou tak, aby byl kořenový bal stále mírně vlhký, ale nikdy ne rozbahněný — voda stojící v podmisce je u areky nejčastější příčinou hnijících kořenů. V zimě, kdy rostlina roste pomaleji, se zálivka omezí, teplota by ale ani tehdy neměla klesnout pod 16 °C.

Při přesazování se areka nedělí na jednotlivé kmínky, pokud nechcete rostlinu záměrně množit: trs vypadá lépe celistvý a dělení ho na několik let zabrzdí. Nový květináč stačí o dva až tři centimetry širší, do většího objemu substrát dlouho zůstává mokrý. Jako všechny pokojové rostliny ocení areka v létě sprchování listů, které zároveň smyje prach.

Areka roste v poměrně malém objemu substrátu, ze kterého si během jara a léta vybere živiny rychle. Proto se přihnojuje pravidelně a slabě — raději menší dávka každý týden než jedna silná jednou za měsíc. Od srpna se hnojení postupně omezuje a přes zimu se vynechává úplně.

Dobře jí vyhovuje postupně působící univerzální organické hnojivo, které živiny uvolňuje pozvolna a nezasolí substrát tak jako opakované dávky rychlých minerálních solí. Podrobný postup i dávkování pro rostliny v květináči najdete v článku o hnojení pokojových rostlin.

Bílý povlak na povrchu zeminy a hnědnoucí okraje listů bývají známkou zasolení z přehnojení nebo z tvrdé vody. Pomůže propláchnutí kořenového balu měkkou vodou, sejmutí svrchní vrstvy substrátu a několikatýdenní pauza v hnojení.

Hnědé špičky listů jsou u areky nejčastější potíž a skoro vždy jde o suchý vzduch — hlavně v topné sezóně vedle radiátoru. Pomůže přesun z proudu teplého vzduchu, rosení, miska s vlhkým kamínkovým podkladem nebo zvlhčovač. Uschlé špičky se dají zastřihnout, ale jen po suché části; do živého pletiva se neřeže.

Žloutnutí celých listů zdola nahoru patří u nejstarších listů k přirozenému stárnutí. Když žloutne víc listů najednou, bývá příčinou přelévání a nedostatek vzduchu v kořenech, méně často nedostatek živin po dlouhé době bez přihnojení nebo přílišné slunce, které listy vybledne do šeda.

Přímé letní slunce areka nesnáší — na jižním okně se listy spálí do hněda. Ideální je světlé místo pár metrů od okna nebo východní a severní expozice. Naopak v tmavém koutě rostlina vytáhne řídké dlouhé listy a přestane přirůstat.