Cypřišek (Chamaecyparis)
Zimovzdorné jehličnany od dvacetimetrových solitér po zakrslé formy do skalky — přehled druhů a odrůd, pěstování, řez a hnojení
Jak cypřišek vypadá a k čemu se v zahradě hodí
Stálezelené, zimovzdorné jehličnany různých barev a tvarů, použitelné v zahradách k různým účelům.
Stanoviště: slunné až slabě stinné; půdy normální až s vyšším obsahem vápna.
Výška: podle druhu a růstové formy 2-25 m.
Doba kvetení: březen-květen.
Množení: semeny a řízky.
Vysoké stálezelené stromy z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae) mají ploché a většinou vějířovitě větvené mladé výhony. Listy jsou křižmostojné a zpravidla šupinovité. Velmi nenápadné samčí a samičí květy jsou na též rostlině (jednopohlavné květy). Šištice jsou malé, kulovité.
Téměř všechny druhy rodu jsou velmi proměnlivé, a tím se vysvětluje velké množství vegetativně rozmnožovaných forem. Ty se od základního druhu liší pozměněným habitem a odlišným zbarvením olistění. V zahradách se zpravidla dává přednost odrůdám před „čistými“ druhy.
Při rozmanitosti forem lze cypřišky používat k mnoha různým účelům: vysoké formy jako solitérní dřeviny, vzpřímené sloupovité formy pro živé ploty, nízké formy jako zakrslé konifery pro předzahrádky, na úzké záhony, do skalek a do žlabů.
Všechny druhy a formy jsou dostatečně zimovzdorné, nemají zvláštní nároky na půdu a dobře se jim daří na místech slunných až slabě stinných.
V zahradnictví se prodává pět druhů a k nim stovky zahradních forem. Následující přehled je řadí od nejrozšířenějšího cypřišku Lawsonova po vzácnější cypřišek zeravovitý; u tří z nich najdete i tabulku nejčastěji pěstovaných odrůd s růstovým tvarem, výškou a barvou jehlic.
Cypřišek, nebo cypřiš? Jak je rozeznat
Obě jména znějí skoro stejně, ale jde o dva různé rody z téže čeledi cypřišovitých. Cypřišek (Chamaecyparis) má ploché, vějířovitě uspořádané větévky a drobné kulovité šištice velké jen kolem centimetru, které dozrávají už první rok. Cypřiš (Cupressus) má větévky v průřezu spíš čtyřhranné, na všechny strany, a jeho šišky jsou znatelně větší a dozrávají dva roky.
Pro zahradníka je ale podstatnější rozdíl praktický: cypřišky pocházejí ze Severní Ameriky a z Japonska a naše zimy jim nevadí, kdežto většina cypřišů je středomořská a ve volné půdě u nás nepřezimuje. Když tedy v zahradnictví stojíte nad kelímkem s nápisem „cypřišek“, máte v ruce dřevinu, kterou lze vysadit natrvalo ven. Do stejné příbuzenské skupiny patří ještě jalovec a zerav (tuje), se kterými se cypřišek na dálku snadno splete.
Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana)

Tento vysoký strom je domovem v pacifické oblasti Severní Ameriky. Nejlepé se mu daří na polostinných místech a ve svěží hlinité půdě. Z celkového počtu 150 zahradních forem jsou ty nejdůležitější uvedeny v tabulce.
Je to nejčastěji sázený cypřišek u nás. Od ostatních druhů ho poznáte podle měkce převislé špičky vrcholového výhonu a podle jemné petrželové vůně, kterou rozemnuté větévky uvolňují. Ve volné výsadbě doroste 10 až 15 metrů, sloupovité odrůdy se ale dají dlouhá léta držet střihem v pásu živého plotu.
Nejdůležitější zahradní formy cypřišku Lawsonova
| Odrůda | Růstový tvar | Výška (m) | Barva jehlic |
|---|---|---|---|
| ‚Alumii‘ | úzce kuželovitý | 10-12 | ojíněná modrá |
| ‚Blue Surprise‘ | hustě kuželovitý, kompaktní | 3-5 | nápadně modrozelená |
| ‚Columnaris‘ | úzce sloupovitý | 5-10 | vespod modrozelená |
| ‚Elwoodii‘ | kuželovitý, kompaktní | 2-3 | modrozelená |
| ‚Erecta aurea‘ | kuželovitý, kompaktní | 2-3 | zlatožlutá |
| ‚Golden Wonder‘ | štíhle kuželovitý | 5-6 | tmavě zlatožlutá |
| ‚Green Hedger‘ | hustě kuželovitý | 5-6 | svěže zelená |
| ‚Green Pillar‘ | úzce sloupovitý | 4-8 | světle zelená |
| ‚Howarths Gold‘ | stěsnaně kuželovitý | 2-3 | světle žlutá |
| ‚Intertexta‘ | volně vzpřímený, špičky větévek převislé | 8-10 | modrozelená |
| ‚Kelleris Gold‘ | štíhle sloupovitý | 5-6 | zlatožlutá |
| ‚Lanei‘ | dosti sloupovitý | 5-10 | zlatožlutá |
| ‚Minima Glauca‘ | zakrslý, ploše kulovitý | 1.5 | modrozelená |
| ‚Rijnhof‘ | zakrslý, plochý a převislý | 1 | šedo- až modrozelená |
| ‚Spek‘ | kuželovitý | 10-12 | šedomodrá |
| ‚Stardust‘ | široce kuželovitý | 5-10 | sírově žlutá |
| ‚Stewartii‘ | kuželovitý | 8-10 | žlutozelená |
| ‚Tharandtensis Caesia‘ | zakrslý, široce kuželovitý | 1.5 | tupě modrozelená |
| ‚Tilgate‘ | ploše kulovitý | 1 | svěže zelená |
| ‚White Spot‘ | sloupovitý, volně rozvětvený | 4-5 | částečně bílá nebo bíle mramorová |
| ‚Wisselii‘ | úzce kuželovitý | 8-10 | modrozelená |
Cypřišek nootecký (Chamaecyparis nootkatensis)

Úhledný vysoký strom roste v pobřežní oblasti na západě Severní Ameriky, od Oregonu až po Aljašku. Tvoří malé kulovité šišky s charakteristickými hrbolky. Strom má nejen zajímavý vzhled, ale také poměrně dobře snáší znečištění vzduchu imisemi, letní sucho a silné zimní mrazy. Významnou zahradní formou je Ch. nootkatensis ‚Pendula‘, což je pěkný, 15 m vysoký strom s výraznou stavbou převislých větví. K barevným formám patří ‚Aurea‘ (světle tle \u017luté jehlice) a ‚Glauca‘ (modrozelené jehlice).
Ze všech cypřišků je nejodolnější vůči mrazu i vůči městskému ovzduší, takže se hodí i tam, kde ostatní druhy živoří. Převislé formy potřebují dost místa do šířky — počítejte s korunou širokou tři až čtyři metry.
Cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa)

Ve své domovině v Japonsku je tento až 30 m vysoký strom důležitý pro lesnictví a má také nábožens¹ význam. Císařský palác v Kjótu a šintoistické skříně jsou většinou ze dřeva cypřišku tupolistého. V zahradách jsou zakrslé formy tohoto cypřišku velmi oblíbené. Odrůda ‚Crippsii‘ má široce kuželovitý tvar a odstávající větve s převislými špičkami. Dorůstá do výšky 3-5 m. Jehlice jsou většinou zlatožluté, jen uvnitř rostliny žlutozelené.
Právě z tohoto druhu pocházejí nejhezčí zakrslé konifery pro skalky, koryta a japonské zahrádky. Rostou pomalu — často jen dva až pět centimetrů ročně — takže se do malé skalky vejdou na desítky let a nepřerostou sousední skalničky.
Oblíbené zakrslé formy cypřišku tupolistého
| Odrůda | Růstový tvar | Výška (m) | Barva jehlic |
|---|---|---|---|
| ‚Coralliformis‘ | volný, výhony niťovité, větévky ztluštěné | 0.5 | modravě zelená |
| ‚D. J. Draht‘ | stroze sloupovitý | 2 | modrozelená |
| ‚Nana Gracilis‘ | nepravidelný, větvičky mušlovitě stočené | 1 | tmavozelená |
| ‚Nana Lutea‘ | široce kuželovitý, volný | 0.5 | žlutá |
| ‚Rigid Dwarf‘ | zprvu sloupovitý, později široce kuželovitý | 1 | tmavozelená |
| ‚Tetragona Aurea‘ | nepravidelně keřovitý, výhony ve tvaru kohoutího hřebínku | 1-2 | leskle zlatožlutá |
Cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera)

Patří k omezenému počtu druhů jehličnanů, které se vyskytují velmi často v japonských zahradách. Také v evropských zahradách se pěstují některé z četných forem. Nejdůležitější odrůdy cypřišku hrachonosného se uvádějí v tabulce.
Jméno má po drobných šišticích velikosti hrášku. Zahradnicky je nejzajímavější skupina odrůd s niťovitými, dlouze převislými větévkami (typ Filifera) a stříbřitě modrá ‚Boulevard‘, která patří k nejprodávanějším koniferám vůbec.
Často používané zahradní formy cypřišku hrachonosného
| Odrůda | Růstový tvar | Výška (m) | Barva jehlic |
|---|---|---|---|
| ‚Boulevard‘ | úzce až široce kuželovitý | 5 | nápadně stříbřitě modrá |
| ‚Compressa‘ | zakrslý, ploše kulovitý | 0.7 | jemně zelená |
| ‚Filifera Aurea Nana‘ | volný, větévky nitovité | 1.5 | zlatožlutá |
| ‚Filifera Nana‘ | volný, větévky nitovité | 1.5 | zelená |
| ‚Filifera Sungold‘ | široce kuželovitý, větévky převislé | 5 | žlutozelená, na slunci stálá |
| ‚Nana‘ | kuželovitý, velmi hustý | 0.6 | sytě zelená |
| ‚Plumosa Nana Aurea‘ | ploše kuželovitý | 1.2 | celoročně zlatožlutá |
| ‚Squarrosa‘ | vzpřímený, volný | 15 | stříbřitě šedá |
Cypřišek zeravovitý (Chamaecyparis thyoides)

Až 25 m vysoký, štíhlý strom z močálovitých oblastí na východě Severní Ameriky. V kultuře je jen zakrslá forma ‚Andelyensis‘. Dorůstá do 3 m, má krátké, vzpřímeně postavené větve a modrozelené větvičky.
Je to jediný cypřišek, kterému nevadí trvale vlhká půda — v domovině roste přímo v rašeliništích. Hodí se proto k jezírku a na místa, kde by ostatní druhy trpěly, a snese i kyselejší půdu než zbytek rodu.
Pěstování cypřišku: stanoviště, zálivka, řez a hnojení
Cypřišek patří k nenáročným dřevinám, jenže bývá vysazen na místo, které mu nesedí — a to se pozná až po letech, kdy se koruna zevnitř začne prosvětlovat. Vyplatí se proto hlídat čtyři věci.
- Stanoviště: slunné až slabě stinné. Zlaté a žluté odrůdy potřebují slunce, jinak zezelenají; modré a zelené snesou i polostín. Cypřišek nemá rád vysušený vítr, na nechráněné návětrné straně hnědne.
- Půda: propustná, spíš svěží. Většině druhů vyhovují půdy normální až s vyšším obsahem vápna, jen cypřišek zeravovitý snese kyselejší a vlhčí stanoviště.
- Zálivka: první dvě sezony po výsadbě pravidelně, potom už jen v delším suchu. Kořeny má mělké, takže na písčité půdě vysychá dřív, než se to na jehličí projeví — a jednou zahnědlá větévka už nezezelená.
- Řez: nejlépe koncem května a případně ještě v srpnu. Stříhá se vždy jen do letošního zeleného přírůstku. Do starého bezlistého dřeva se řezat nesmí — cypřišek z něj nevyraší a v plotu zůstane díra natrvalo.
Na živý plot se hodí sloupovité a hustě kuželovité odrůdy Lawsonova cypřišku, hlavně ‚Columnaris‘, ‚Green Hedger‘ a ‚Green Pillar‘. Sázejí se ve sponu 60 až 80 cm a od začátku se zaštipují, aby zhoustly odspodu. V nádobě na terase se pěstují zakrslé formy cypřišku tupolistého a hrachonosného — v květináči ale mají omezený objem půdy, takže potřebují častější zálivku i pravidelnější přísun živin než rostliny v zemi.
Čím cypřišek hnojit
Jehličnany rostou pomalu a zásobu živin si budují dlouhodobě, proto jim víc svědčí pozvolný přísun než jedna silná dávka. Rychlé dusíkaté hnojivo vyžene měkké výhony, které pak přes zimu namrzají a hnědnou. Postupně se uvolňující univerzální organické hnojivo je pro cypřišky vhodnější: uvolňuje živiny v čase, jak si je dřevina bere, a zároveň zlepšuje půdní život kolem mělkých kořenů.
Hnojí se na jaře, od dubna do června, do pásu kolem obvodu koruny — tam, kam dosahují sající kořínky, ne ke kmeni. Po polovině srpna se už nehnojí, aby letorosty stihly vyzrát před mrazy. U rostlin v nádobě se hodí menší dávka dvakrát za sezonu, na jaře a na začátku léta. Konkrétní množství najdete v tabulce dávkování.
Na jaře je také ta správná chvíle vyčesat z vnitřku koruny suché jehličí a nahrabaný materiál dát na kompost — cypřišek si tím prosvětlíte a lépe uvidíte, jak si stojí. Podobně jako ostatní jehličnany, i cypřišek ocení mulč z kůry nebo štěpky, který mělkým kořenům udrží vláhu.
Časté dotazy o cypřišku
Jaký je rozdíl mezi cypřiškem a cypřišem?
Cypřišek (Chamaecyparis) má ploché vějířovité větévky a drobné šištice velikosti hrášku, které dozrávají první rok; je zimovzdorný a pochází ze Severní Ameriky a Japonska. Cypřiš (Cupressus) má větévky čtyřhranné, větší dvouleté šišky a jde většinou o středomořskou dřevinu, která u nás ve volné půdě nepřezimuje.
Který cypřišek je nejvhodnější na živý plot?
Sloupovité a hustě kuželovité odrůdy cypřišku Lawsonova — ‚Columnaris‘, ‚Green Hedger‘ nebo ‚Green Pillar‘. Sázejí se po 60 až 80 cm a stříhají koncem května, vždy jen do zeleného přírůstku.
Proč cypřišek hnědne?
Nejčastěji kvůli suchu u mělkých kořenů, mrazivému vysušujícímu větru na nechráněném stanovišti nebo zamokřené půdě, ve které kořeny dusí. Hnědé větévky už nezezelenají, vystřihují se. Roli hraje i řez do starého dřeva — v tom místě rostlina nová pupeny nezaloží.
Kdy stříhat cypřišek?
Hlavní řez koncem května, kdy jsou letošní výhony vyrostlé, a případně druhý sestřih v srpnu. Stříhá se jen v letošním zeleném přírůstku, nikdy do bezlistého starého dřeva.
Jak vysoký cypřišek vyroste?
Podle druhu a odrůdy 2 až 25 metrů. Druhové stromy dorůstají 15 až 30 m, běžné zahradní formy 5 až 10 m a zakrslé odrůdy do skalky zůstávají pod jedním metrem — u nákupu se proto vždy dívejte na jméno odrůdy, ne jen na druh.
Snese cypřišek stín?
Slabý stín ano, hluboký ne. Ve stínu se koruna prořídne a zlaté i modré odrůdy ztratí barvu a zezelenají. Cypřišku Lawsonovu naopak polostín vysloveně svědčí.