RŮŽE

Růže ( Rosa ) představuje rod polokeřů a nízkých stromků z čeledi růžovitých, ve kterém se nachází přibližně 100 druhů. V našich končinách z nich najdeme zhruba 25 druhů. Růže mají trnité větve s listy lichozpeřenými s palisty. Plodem těchto rostlin je šípek.

Tyto rostlinné krasavice jsou úzce spojeny s našimi předky, kteří je již ve středověku běžně používali zejména v léčitelství. Růže se dostaly do mnoha erbů a církevní symboliky. Staly se oblíbenými v mnoha kulturách, což přispělo k jejich rozšíření a šlechtění.

Ve 20 největších světových rozáriích se v roce 2002 nacházelo 12 358 druhů a odrůd růží. I v našich končinách se můžete pokochat krásou a vůní růží v několika rozáriích. Jejich krása vás pohladí i léčí.

Kde se dají růže vidět v historickém prostředí:

• Děčín, Růžová zahrada – barokní terasa na skalním útesu nad městem vznikla na sklonku 17. století za hraběte Maxmiliána Thuna. Architektura se připisuje J. B. Fischerovi z Erlachu, sochy jsou od Abrahama Felixe Kitzingera. Jméno dostala až v 19. století, kdy zahradník František Jošt začal s tradicí vysazování růží. Po rekonstrukci v 60. letech 20. století patří k nejpozoruhodnějším zahradám v Čechách, hlavně díky výhledu z vyhlídkové terasy s glorietem.
• Konopiště, Růžová zahrada – geometrický parter v údolí pod zámkem nechal v letech 1906–1913 vybudovat arcivévoda František Ferdinand d’Este. Je to pozdní návrat k barokní formální zahradě. Ve výsadbách dominovalo 8 500 růží ve 200 druzích, parter doplňovaly sochy, „egyptské“ obelisky a skleník pro tropické rostliny.
• Praha, Malá Fürstenberská zahrada – rokoková terasová zahrada pod Pražským hradem je typická pnoucími růžemi na terasách s balustrádami.
• Holešov – v 1. polovině 18. století se za stříhanými loubími barokní zahrady skrývala štěpnice a růžová zahrada. Ta se nedochovala.

Co si vzít domů: pnoucí růže na zábradlí nebo zdi terasy, jako v Malé Fürstenberské zahradě, se hodí i na svažitý pozemek. Pravidelné záhony růží v geometrickém rámu podle Konopiště zase fungují jako samostatná „růžová zahrada“ v rohu většího pozemku. Víc o těchto místech v článcích zámecké zahrady severních Čech, zámecké zahrady středních Čech a pražské zahrady.

Druhy růží se dělí do několika skupin a podskupin. Často přitom nejde o botanické členění, ale podle jejich celkového habitu a použití ve výsadbě. Na různých místech, u různých pěstitelů a prodejců naleznete různá rozdělení. Podívejme se na ně blíže:

1. • Divoké (divoce rostoucí) – s označením botanické, rostoucí ve volné přírodě
   • Kulturní (šlechtěné) – zahradní růže, mezi kterými najdeme Historické a Moderní

Divoké růže, rostoucí ve volné přírodě, mají povětšinou jednoduché květy, které kvetou od jara do první poloviny léta. Z některých na podzim sklízíme plody šípky, které obsahují velké množství prospěšných živin, nejznámější je vitamín C. Možná jste si při podzimní sklizni šípků všimli různých tvarů plodů, ostnů na větvičkách či samotných keřů. I v našich končinách se totiž vyskytuje několik divoce rostoucích růží.

Do divokých růží řadíme několik druhů:

• rosa arvensis,
• rosa californica,
• rosa canina
• rosa carolina
• rosa glauca

• rosa gallica
• rosa chinensis
• rosa multiflora
• rosa pimpinellifolia
• rosa rugosa

Jsou známé svou vznešeností a noblesou. Při pohledu na ně se nám vybaví nádherné zámecké zahrady. Člení se na více typů a najdeme mezi nimi i tyto:

• Čajové – pocházející z růží rosa gigantea a rosa chinensis, s vůní černého čaje, ohebnými květními stonky, převislými květy a okvětními plátky postupně stočenými směrem ven z květu. Jejich odolnost vůči silným mrazům je výrazně slabší. Patří mezi pnoucí růže.
• Bílé ( Rosa alba ) – asi nejstarší historické růže pocházející z rosa arvensis. Tyto pnoucí růže s bílými nebo narůžovělými voňavými květy potěší svými květy koncem jara a začátkem léta.
• Damascénské – jsou typické výraznou vůní květů a rozložitým vzrůstem. Letní vás potěší květy během letních měsíců a podzimní i během pozdějšího podzimu.
• Stolisté ( růže Centifolia) – označované jako provensálské růže pocházejí ze 17. století z Nizozemska. Patří mezi takzvané plnokvěté. Jejich květy kulovitého tvaru jsou typické velkým množstvím okvětních plátků a potěší vás jimi jednou během sezóny.

• Bourbon ( Réunion ) – pocházející z ostrova Bourbon v Indickém oceánu. Charakteristické jsou fialové stonky, silný popínavý vzrůst a opakované kvetení.
• Portland – nesou označení po vévodkyni z Portlandu. Jejich předky jsou růže galská (rosa gallica) a damascénská. Vzrůstem jsou nižší keřovité a potěší vás v létě bohatým kvetením, ale i na podzim, byť ne až tak bohatým.
• Čínské – pocházející z východní Asie s předchůdcem rosa chinensis. Jsou citlivější na chlad. Potěší vás opakovaným kvetením několikrát za sezónu, ovšem se slabší vůní.
• Hybridy perpetual – jsou kříženci čínských růží a evropských. Jsou odolné vůči chladu. Tvar květů je typický pro evropské růže a vícenásobné kvetení pro čínské.

Mezi moderními růžemi najdeme spoustu odrůd a kultivarů. Byly vyšlechtěny z divokých i historických růží. Kombinují v sobě noblesu historických a odolnost divokých růží. Patří sem například i tyto:

• Polyantha – mohli bychom je nazvat mnohokvěté. Jsou to buď pnoucí, nebo nižší kompaktní keře. Velikost květů je přibližně 2,5 cm a naleznete je v bílé, růžové či červené barvě. Jsou odolné vůči chorobám a kvetou téměř celou sezónu.
• Floribunda – jsou typické nízké keře s opakovaně kvetoucími květy většími než mají polyanthy. Dorůstají větší šířky s méně kompaktním vzrůstem než polyanthy.
• Grandiflora – jsou vyšší keřové růže se třemi až pěti velkými květy na stonku. Na květech můžete nalézt bílou, žlutou, růžovou i červenou barvu. Mohou dorůstat výšky 1,5 až 2 metry. Jejich velkou výhodou je odolnost vůči mrazu.
• Čajové hybridy – mají předchůdce čajové růže a hybridy perpetual. Mají velké květy. Na pevném, málo olistěném, vzpřímeném stonku je po jednom květu. Proto jsou oblíbené do kytic a proto je naleznete v květinářstvích mezi řezanými květinami. Mají nízkou toleranci mrazu a jsou náchylné k nemocem.
• Anglické – mají předchůdce v historických růžích a čajových hybridech. Vzrůstově jsou podobné historickým růžím. Potěší vás vícenásobným kvetením větších květů v různých barvách. Mají menší toleranci mrazu a větší náchylnost k chorobám.
• Kanadské – mají předchůdce rosa rugosa a rosa arkansana. Potěší vás opakováním kvetením květů v různých tvarech a barvách. Jejich velkou předností je vysoká mrazuvzdornost až do -35 °C.

• Pnoucí – bývají někdy nepřesně označovány jako popínavé, ale nevytvářejí úponky k přichycení. Jejich stonky jsou delší a ohebnější oproti keřovým. Pnoucí růže Climber dorůstají do výšky 2–6 m a během sezóny opakovaně kvetou velkými květy. Pnoucí růže Rambler dorůstají do výšky 6–10 m a kvetou jednou ročně malými květy v bohatých květenstvích. Oba typy pnoucích růží vyžadují oporu.
• Miniaturní – obvykle kvetou několikrát během sezóny v různých tvarech a barvách květů. Miniaturní keřové růže dorůstají výšky 15–100 cm. Jsou s oblibou pěstovány v květináčích na balkonech či terasách. Ale nejsou vhodné jako pokojové rostliny. Miniaturní pnoucí růže dorůstají výšky 2 m.
• Půdopokryvné – nejsou typické půdopokryvné rostliny. Jsou to nízké keře rozložitého habitu se schopností „pokrýt“ – zakrýt povrch půdy. Dorůstají výšky 60 cm. Vyžadují minimální péči, řez a bonusem je jejich odolnost vůči škůdcům a chorobám. Potěší vás opakovaným kvetením květů v širokém spektru barev a vůní.
• Stromečkové – jsou pěstovány na speciálním zdřevnatělém stonku růže bez listů, který vypadá jako kmen miniaturního stromku. Na tento stonek se roubují výše zmíněné druhy růží. Podle druhu a kultivaru proto mají různé tvary i barvy květů, opakovanost kvetení, mrazuvzdornost i odolnost vůči chorobám. Jsou vhodné i pro pěstování ve větších pěstitelských nádobách.

Pro výběr na zahradu je praktičtější než botanické dělení rozlišovat růže podle vzrůstu a použití. Na skupině závisí, jak daleko od sebe keře sázet, jak vysoko vyrostou a jak se stříhají. Všechny skupiny chtějí slunné, vzdušné místo.

Spon je vzdálenost mezi sousedními keři při výsadbě. Při sponu 30–35 cm se na 1 m² vejde zhruba 8–11 keřů, u zakrslých růží se sponem 20–25 cm asi 16–25 keřů.

Následující odrůdy patří k dlouho pěstovaným a v zahradách ověřeným. Výšky platí pro dospělý keř na slunném místě; v chudé nebo suché půdě zůstávají keře nižší.

Odrůdy pro pergoly a stěny najdete v článku pnoucí růže, nízké plošně rostoucí v článku půdopokryvné růže.

Při jejich pěstování se doporučuje 5centimetrové mulčování přírodními materiály, které snižuje nadměrné odpařování vody z půdy v okolí kořenů a zabraňuje prorůstání plevele.

Péče o tyto krásky se neobejde bez jejich výživy hnojením. Vyžadují velké množství živin. Po jarním řezu dopřejte vašim rostlinkám vydatnou dávku živin. Po prvním kvetení opět pohnojte a během léta, podle potřeby. Koncem léta a během podzimu se vyhněte hnojení s vysokým obsahem dusíku, abyste předešli jejich zbytečnému vymrzání.

K hnojení můžete použít kvalitně vyzrálý kompost, který je vždy třeba pořádně zapracovat do půdy. Existuje velký výběr hnojiv, která jsou určena pro pěstování růží. My vám doporučujeme dokonalé přírodní hnojivo Hnojík, se kterým máme skvělé zkušenosti, růže ho milují a odvděčí se vám nádhernými květy.

Jeho použití pro růže má hned několik výhod. Můžete jej aplikovat posypem, zálivkou i postřikem. Při aplikaci posypem se postupně dlouhodobě uvolňují živiny pro vaše krásky.

Termíny od řezu do konce července, dávky a domácí hnojiva rozebírá samostatný článek hnojivo na růže.

Stříhání se doporučuje několikrát během roku. První je radikální jarní řez, který růži nabudí a vyžene výhony, na kterých bude kvést. Další řez je „kosmetický“ po odkvětu, kdy odstraňujeme odkvetlé květy či květenství. A následný řez je na podzim, kdy můžeme zkrátit některé výhony ohrožující růži během zimy vlivem větrů či nadílky sněhu. V průběhu roku odstraňujeme zlomené, schnoucí a nemocné výhony.

Hlavní řez většiny růží patří na jaro, do doby těsně před rašením, kdy už nehrozí silné mrazy. Jak hluboko řezat, se ale liší podle skupiny. Řez nemá být samoúčelný: každý zásah rostlinu nutí k určité reakci, a čím hlouběji řežete, tím silnější výhony dostanete.

U všech naočkovaných růží průběžně odstraňujte divoké výhony z podnože. Poznáte je podle jiných, drobnějších lístků a jiných ostnů. Nestačí je zkrátit, je třeba je vylomit přímo u podnože, jinak obrostou ještě silněji. Při letním řezu nestříhejte příliš hluboko: očko pod nejvyšším listem bývá slabé, ale každý list navíc, který odstraníte, keř oslabuje. Od září už odkvetlé květy neodstraňujte, aby výhony do zimy vyzrály.

Podrobný postup jarního řezu včetně řezu nad očkem najdete v článku pěstování růží.

Přezimování je u těchto květin individuální podle jednotlivých odrůd a kultivarů. Obecně se doporučuje na zimu zajistit místo očkování – kořenový krček. Můžete keř nahrnout kompostem či spadaným listím, zakrýt chvojím z jehličnatých stromů apod. Vyhněte se použití neprodyšných materiálů. Doporučuje se nahrnutí do výšky 20 cm.

U pnoucích odrůd je vhodné zabalit je přímo na opoře například hrubou tkaninou, jutou, bílou netkanou textilií apod. V oblastech se silnými mrazy můžete ještě tyto materiály vyplnit senem, slámou či dřevitou vlnou pro lepší tepelnou izolaci. Rovněž k zazimování stromečkových odrůd můžete použít výše zmíněné materiály.

Růže k řezu, hlavně čajové hybridy, ale i floribundy a polyanthy, se dají pěstovat pod sklem. Smysl to má v době, kdy venku nekvetou, tedy zhruba od října do června. Stačí polotemperovaný nebo mírně vytápěný studený skleník. Růže rostou v kontejnerech, které se v létě vynášejí na zahradu.

Výsadba. Do kontejneru o objemu 10–15 l se sázejí tři keře, pravokořenné nebo očkované. Na m² se vejde 3–5 nádob. Substrát má být rašelino-minerální s pH 5,5–6, zasolený substrát růže nesnášejí. Keře bez kořenového balu zakořeňují při 8–10 °C. Pravokořenným keřům zaštípněte výhon za 4.–5. listem, aby vytvořily 2–3 kosterní větve. Nejvhodnější doba výsadby je od pozdního podzimu do konce zimy, rostliny z květináčů lze sázet kdykoli. První rok kvetou málo, nejvíc květů dávají od 3. do 6. roku a pod sklem vydrží 8–10 let.

Proč se zimní rychlení nevyplácí. Při teplotě pod 18 °C růže nezaloží květní pupeny. Na podzim a v zimě navíc chybí světlo. Bez přisvětlování (v zahradnictvích asi 3500 lx po 16 hodin denně) se proto rychlení v našich podmínkách nevyplatí.

Péče. Po zimním seříznutí odstraňte z nádob svrchní vrstvu starého, zasoleného substrátu a doplňte novou zeminu. Zalévejte zespodu ke kořenům, hodně větrejte a držte nižší vzdušnou vlhkost. Pod sklem se jinak šíří padlí, plíseň šedá a listové skvrnitosti a ze škůdců mšice, svilušky a třásněnky. Živiny dodávejte zálivkou. Množství organického hnojiva najdete v tabulce dávkování.

Hrnkové růže. Nízké hrnkové odrůdy se množí vrcholovými řízky, 3–5 kusů přímo do jednoho hrnku s rašelinovým substrátem. Zakořeňují při 18–22 °C a velmi vysoké vzdušné vlhkosti, nejlépe pod mlžením nebo fólií. Zakořeněné řízky se dvakrát po měsíci zaštipují a do květu to trvá 3,5–4,5 měsíce. Ne každá odrůda se ale pro pěstování v hrnku hodí.

Nemoci napadající tyto královny květin můžeme rozdělit na tři skupiny: houbové, virové a bakteriální. Onemocnění, která nejčastěji napadají růže, jsou:

• • • Černá skvrnitost
    • Padlí růžové
    • Rez růžová
    • Botrytice růží
    • Peronospora
    • Plíseň šedá

Mezi živočišné škůdce, kteří v našich podmínkách nejběžněji parazitují na různých odrůdách a kultivarech růží patří:

• • Mšice
  • Roztoči (Tetranychidae)
  • Třásněnky (Thysanoptera)
  • Listokaz japonský (Popillia japonica)

Základem obrany je prevence: vzdušné stanoviště, zálivka ke kořenům, úklid spadaného listí a dobře vyživená rostlina. K pravidelné výživě můžete použít organické hnojivo Hnojík. Více o jeho dávkování se dočtete v článku Dávkování.

Poprvé zjara při rašení, podruhé po odkvětu první vlny květů. Od srpna už nehnojte — výhony musí do zimy vyzrát.

Růžím svědčí přírodní výživa — výluh z Hnojíku (1 čajová lžička na 1 litr vody) do zálivky nebo posyp ke keři zapravený do půdy. Vyvážené živiny podporují růst a kvetení.

Černá skvrnitost, padlí a rez růžová. Prevencí je vzdušné stanoviště, zálivka ke kořenům (ne na listy), úklid spadaného listí a vyvážená výživa — silná růže odolává lépe.

Hlavní řez se dělá na jaře, jakmile začnou rašit očka. Odstraňte namrzlé, slabé a dovnitř rostoucí výhony a zbytek zkraťte podle typu růže.

Rozlišují se divoké (planě rostoucí) druhy, historické odrůdy vyšlechtěné před rokem 1867 a moderní růže, kam patří velkokvěté, mnohokvěté i pnoucí.

Do dobře připravené jámy s propustnou půdou, místo očkování zhruba 2 cm pod povrchem. Po výsadbě vydatně zalijte a keř nahrňte.

Na podzim se nahrnou zeminou ke kořenovému krčku, u citlivějších odrůd se přidá chvojí. Pnoucí růže se stahují a chrání celé.

Nejběžnější jsou houbové choroby — černá skvrnitost, padlí a rez — a ze škůdců mšice. Pomáhá vzdušné stanoviště, prosvětlený keř a vyvážená výživa.