RŮŽE

Růže ( Rosa ) představuje rod polokeřů a nízkých stromků z čeledi růžovitých , ve kterém se nachází přibližně 100 druhů . V našich končinách z nich najdeme zhruba 25 druhů . Růže mají trnité větve s listy lichozpeřenými s palisty . Plodem těchto rostlin je šípek .

Tyto rostlinné krasavice jsou úzce spojeny s našimi předky , kteří je již ve středověku běžně používali zejména v léčitelství . Růže se dostaly do mnoha erbů a církevní symboliky . Staly se oblíbenými v mnoha kulturách, což přispělo k jejich rozšíření a šlechtění.

Ve 20 největších světových rozáriích se v roce 2002 nacházelo 12 358 druhů a odrůd růží. I v našich končinách se můžete pokochat krásou a vůní růží v několika rozáriích. Jejich krása vás pohladí i léčí.

Druhy růží se dělí do několika skupin a podskupin. Často přitom nejde o botanické členění, ale podle jejich celkového habitu a použití ve výsadbě. Na různých místech, u různých pěstitelů a prodejců naleznete různá rozdělení. Podívejme se na ně blíže:

1. • Divoké (divoce rostoucí) – s označením botanické, rostoucí ve volné přírodě
   • Kulturní (šlechtěné) – zahradní růže, mezi kterými najdeme Historické a Moderní

Divoké růže, rostoucí ve volné přírodě, mají povětšinou jednoduché květy, které kvetou od jara do první poloviny léta. Z některých na podzim sklízíme plody šípky, které obsahují velké množství prospěšných živin, nejznámější je vitamín C. Možná jste si při podzimní sklizni šípků všimli různých tvarů plodů, ostnů na větvičkách či samotných keřů. I v našich končinách se totiž vyskytuje několik divoce rostoucích růží.

Do divokých růží řadíme několik druhů:

• rosa arvensis,
• rosa californica,
• rosa canina
• rosa carolina
• rosa glauca

• rosa gallica
• rosa chinensis
• rosa multiflora
• rosa pimpinellifolia
• rosa rugosa

Jsou známé svou vznešeností a noblesou. Při pohledu na ně se nám vybaví nádherné zámecké zahrady. Člení se na více typů a najdeme mezi nimi i tyto:

• Čajové – pocházející z růží rosa gigantea a rosa chinensis , s vůní černého čaje, ohebnými květními stonky, převislými květy a okvětními plátky postupně stočenými směrem ven z květu. Jejich odolnost vůči silným mrazům je výrazně slabší. Patří mezi pnoucí růže.
• Bílé ( Rosa alba ) – asi nejstarší historické růže pocházející z rosa arvensis . Tyto pnoucí růže s bílými nebo narůžovělými voňavými květy potěší svými květy koncem jara a začátkem léta.
• Damascénské – jsou typické výraznou vůní květů a rozložitým vzrůstem. Letní vás potěší květy během letních měsíců a podzimní i během pozdějšího podzimu.
• Stolisté ( růže Centifolia) – označované jako provensálské růže pocházejí ze 17. století z Nizozemska. Patří mezi takzvané plnokvěté. Jejich květy kulovitého tvaru jsou typické velkým množstvím okvětních plátků a potěší vás jimi jednou během sezóny.

• Bourbon ( Réunion ) – pocházející z ostrova Bourbon v Indickém oceánu. Charakteristické jsou fialové stonky, silný popínavý vzrůst a opakované kvetení.
• Portland – nesou označení po vévodkyni z Portlandu. Jejich předky jsou růže galská (rosa gallica) a damascénská. Vzrůstem jsou nižší keřovité a potěší vás v létě bohatým kvetením, ale i na podzim, byť ne až tak bohatým.
• Čínské – pocházející z východní Asie s předchůdcem rosa chinensis. Jsou citlivější na chlad. Potěší vás opakovaným kvetením několikrát za sezónu, ovšem se slabší vůní.
• Hybridy perpetual – jsou kříženci čínských růží a evropských. Jsou odolné vůči chladu. Tvar květů je typický pro evropské růže a vícenásobné kvetení pro čínské.

Mezi moderními růžemi najdeme spoustu odrůd a kultivarů. Byly vyšlechtěny z divokých i historických růží. Kombinují v sobě noblesu historických a odolnost divokých růží. Patří sem například i tyto:

• Polyantha – mohli bychom je nazvat mnohokvěté. Jsou to buď pnoucí, nebo nižší kompaktní keře. Velikost květů je přibližně 2,5 cm a naleznete je v bílé, růžové či červené barvě. Jsou odolné vůči chorobám a kvetou téměř celou sezónu.
• Floribunda – jsou typické nízké keře s opakovaně kvetoucími květy většími než mají polyanthy. Dorůstají větší šířky s méně kompaktním vzrůstem než polyanthy.
• Grandiflora – jsou vyšší keřové růže se třemi až pěti velkými květy na stonku. Na květech můžete nalézt bílou, žlutou, růžovou i červenou barvu. Mohou dorůstat výšky 1,5 až 2 metry. Jejich velkou výhodou je odolnost vůči mrazu.
• Čajové hybridy – mají předchůdce čajové růže a hybridy perpetual. Mají velké květy. Na pevném, málo olistěném, vzpřímeném stonku je po jednom květu. Proto jsou oblíbené do kytic a proto je naleznete v květinářstvích mezi řezanými květinami. Mají nízkou toleranci mrazu a jsou náchylné k nemocem.
• Anglické – mají předchůdce v historických růžích a čajových hybridech. Vzrůstově jsou podobné historickým růžím. Potěší vás vícenásobným kvetením větších květů v různých barvách. Mají menší toleranci mrazu a větší náchylnost k chorobám.
• Kanadské – mají předchůdce rosa rugosa a rosa arkansana. Potěší vás opakováním kvetením květů v různých tvarech a barvách. Jejich velkou předností je vysoká mrazuvzdornost až do -35 °C.

• Pnoucí – bývají někdy nepřesně označovány jako popínavé , ale nevytvářejí úponky k přichycení. Jejich stonky jsou delší a ohebnější oproti keřovým. Pnoucí růže Climber dorůstají do výšky 2–6 m a během sezóny opakovaně kvetou velkými květy. Pnoucí růže Rambler dorůstají do výšky 6–10 m a kvetou jednou ročně malými květy v bohatých květenstvích. Oba typy pnoucích růží vyžadují oporu.
• Miniaturní – obvykle kvetou několikrát během sezóny v různých tvarech a barvách květů. Miniaturní keřové růže dorůstají výšky 15–100 cm. Jsou s oblibou pěstovány v květináčích na balkonech či terasách. Ale nejsou vhodné jako pokojové rostliny. Miniaturní pnoucí růže dorůstají výšky 2 m.
• Půdopokryvné – nejsou typické půdopokryvné rostliny. Jsou to nízké keře rozložitého habitu se schopností „pokrýt“ – zakrýt povrch půdy. Dorůstají výšky 60 cm. Vyžadují minimální péči, řez a bonusem je jejich odolnost vůči škůdcům a chorobám. Potěší vás opakovaným kvetením květů v širokém spektru barev a vůní.
• Stromečkové – jsou pěstovány na speciálním zdřevnatělém stonku růže bez listů, který vypadá jako kmen miniaturního stromku. Na tento stonek se roubují výše zmíněné druhy růží. Podle druhu a kultivaru proto mají různé tvary i barvy květů, opakovanost kvetení, mrazuvzdornost i odolnost vůči chorobám. Jsou vhodné i pro pěstování ve větších pěstitelských nádobách.

Při jejich pěstování se doporučuje 5centimetrové mulčování přírodními materiály, které snižuje nadměrné odpařování vody z půdy v okolí kořenů a zabraňuje prorůstání plevele.

Péče o tyto krásky se neobejde bez jejich výživy hnojením. Vyžadují velké množství živin. Po jarním řezu dopřejte vašim rostlinkám vydatnou dávku živin . Po prvním kvetení opět pohnojte a během léta, podle potřeby. Koncem léta a během podzimu se vyhněte hnojení s vysokým obsahem dusíku, abyste předešli jejich zbytečnému vymrzání.

K hnojení můžete použít kvalitně vyzrálý kompost, který je vždy třeba pořádně zapracovat do půdy. Existuje velký výběr hnojiv, která jsou určena pro pěstování růží. My vám doporučujeme dokonalé přírodní hnojivo Hnojík, se kterým máme skvělé zkušenosti, růže ho milují a odvděčí se vám nádhernými květy.

Jeho použití pro růže má hned několik výhod . Můžete jej aplikovat posypem, zálivkou i postřikem . Při aplikaci posypem se postupně dlouhodobě uvolňují živiny pro vaše krásky.

Stříhání se doporučuje několikrát během roku . První je radikální jarní řez , který růži nabudí a vyžene výhony, na kterých bude kvést. Další řez je „kosmetický“ po odkvětu , kdy odstraňujeme odkvetlé květy či květenství. A následný řez je na podzim , kdy můžeme zkrátit některé výhony ohrožující růži během zimy vlivem větrů či nadílky sněhu. V průběhu roku odstraňujeme zlomené, schnoucí a nemocné výhony .

Přezimování je u těchto květin individuální podle jednotlivých odrůd a kultivarů . Obecně se doporučuje na zimu zajistit místo očkování – kořenový krček. Můžete keř nahrnout kompostem či spadaným listím, zakrýt chvojím z jehličnatých stromů apod. Vyhněte se použití neprodyšných materiálů. Doporučuje se nahrnutí do výšky 20 cm.

U pnoucích odrůd je vhodné zabalit je přímo na opoře například hrubou tkaninou, jutou, bílou netkanou textilií apod. V oblastech se silnými mrazy můžete ještě tyto materiály vyplnit senem, slámou či dřevitou vlnou pro lepší tepelnou izolaci. Rovněž k zazimování stromečkových odrůd můžete použít výše zmíněné materiály.

Nemoci napadající tyto královny květin můžeme rozdělit na tři skupiny: houbové, virové a bakteriální . Onemocnění, která nejčastěji napadají růže, jsou:

• • • Černá skvrnitost
    • Padlí růžové
    • Rez růžová
    • Botrytice růží
    • Peronospora
    • Plíseň šedá

Mezi živočišné škůdce , kteří v našich podmínkách nejběžněji parazitují na různých odrůdách a kultivarech růží patří:

• • Mšice
  • Roztoči (Tetranychidae)
  • Třásněnky (Thysanoptera)
  • Listokaz japonský (Popillia japonica)

Základem obrany je silná a odolná rostlina. Hnojík obsahuje chitin – přírodní půdní látku podporující imunitu rostlin. Při péči o růže je proto vhodné zaměřit se na prevenci. Díky silné imunitě rostlin budou vaše růže odolnější vůči chorobám. Pro silnou imunitu a přirozenou odolnost rostlin je doporučeno pravidelné používání Hnojíku . Více o jeho dávkování a použití u napadených rostlin se dočtete v článku Dávkování .

Poprvé zjara při rašení, podruhé po odkvětu první vlny květů. Od srpna už nehnojte — výhony musí do zimy vyzrát.

Růžím svědčí přírodní výživa — výluh z Hnojíku (1 čajová lžička na 1 litr vody) do zálivky nebo posyp ke keři zapravený do půdy. Vyvážené živiny podporují kvetení i odolnost proti chorobám.

Černá skvrnitost, padlí a rez růžová. Prevencí je vzdušné stanoviště, zálivka ke kořenům (ne na listy), úklid spadaného listí a vyvážená výživa — silná růže odolává lépe.

Hlavní řez se dělá na jaře, jakmile začnou rašit očka. Odstraňte namrzlé, slabé a dovnitř rostoucí výhony a zbytek zkraťte podle typu růže.

Rozlišují se divoké (planě rostoucí) druhy, historické odrůdy vyšlechtěné před rokem 1867 a moderní růže, kam patří velkokvěté, mnohokvěté i pnoucí.

Do dobře připravené jámy s propustnou půdou, místo očkování zhruba 5 cm pod povrchem. Po výsadbě vydatně zalijte a keř nahrňte.

Na podzim se nahrnou zeminou ke kořenovému krčku, u citlivějších odrůd se přidá chvojí. Pnoucí růže se stahují a chrání celé.

Nejběžnější jsou houbové choroby — černá skvrnitost, padlí a rez — a ze škůdců mšice. Pomáhá vzdušné stanoviště, prosvětlený keř a vyvážená výživa.