Hebe: mrazuvzdorné stálezelené keříky do skalky i do truhlíku

Stálezelené keříky pro použití v zahradě i v bytě

• Stanoviště: slunná, teplá a chráněná místa ve skalkách a ve vřesovištních zahradách.
• Výška: 0,5–1 m
• Doba kvetení: červen–červenec
• Množení: hlavně řízky

Hebe s dřevnatými stonky je jedním z mála rodů jižní polokoule, které ve středoevropských klimatických podmínkách vydrží po celý rok venku. Domovem 100 až 150 druhů rodu Hebe, který patří do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), je výhradně Nový Zéland. Keře a stromy mají listy vstřícné, většinou malé, často ztlustlé a hustě postavené. Tvar listů může být šupinovitý, kopinatý, okrouhlý nebo vejčitý. Květy, uspořádané v úžlabních hroznech nebo hlávkách, jsou bílé, růžové, červené nebo fialové.

Některé druhy mají krásné modré květy, ale u nás zimovzdorné druhy kvetou jen nenápadně bíle. Rostliny pěstované venku zůstávají v našem klimatu podstatně menší než rostliny na Novém Zélandu. U nás působí poněkud cizokrajným dojmem a nejlépe se jim daří na chráněném stanovišti ve skalkách. Potřebují teplé místo, propustnou půdu a zimní přikrývku chvojím.

Blízkým příbuzným je rod rozrazil (Veronica), se kterým hebe část botaniků dokonce spojuje do jednoho rodu.

Následující druhy se osvědčily ve střední Evropě jako poměrně mrazuvzdorné:

Je hustý kompaktní keřík s přímo vystoupavými větévkami, dosahující výšky nejvýše 25 cm. Listy jsou husté, podlouhlé až okrouhlé, tlusté, kožovité, 3–6 mm dlouhé a modrozelené. V červnu až červenci se objevují u konců výhonů bílé květy v malých klasech.

Asi 35 cm vysoký poléhavý keřík připomínající jehličnany. Patří k nejozdobnějším zimovzdorným druhům. Má 3–4 mm dlouhé tmavozelené listy a bílé květy v malých hlávkách, které se rozvíjejí během června až července.

Vzpřímený keř, dosahující výšky do 1 m. Listy jsou 8–12 mm dlouhé, podlouhlé až obvejčité, leskle tmavozelené a pravidelně postavené ve čtyřech řadách. V červnu až červenci se otevírají bílé květy vyrůstající v paždí horních listů v hustých klasech až 2,5 cm dlouhých.

Často označovaná jako H. armstrongii. Je nejčastěji vysazovaným zimovzdorným druhem. Keř 40–60 cm vysoký má tlusté odstávající hlavní větve a obloukovité nebo vodorovně odstávající postranní větévky. Mladé výhony, které vyrůstají jen na vrchní straně větévek, nesou listy 2 mm dlouhé, trojúhelníkovité, olivově hnědé a hustě přitisklé k větévkám. Kvete zřídka (v červenci až srpnu) a jeho bílé květy nejsou příliš nápadné. Tento nápadný malý keř se vyznačuje svérázným vzhledem.

Poléhavý nebo více vzpřímený keř s tlustými výhony, dorůstající výšky až 70 cm. Větévky jsou hustě pokryté jizvami po listech. Listy jsou okrouhlé až obvejčité, 6–8 mm dlouhé, tlusté, kožovité, masité, modrozelené a na okraji často červené. Keř kvete v červnu až červenci. Květy v malých klasech na vrcholech větévek jsou bílé s modrými tyčinkami.

Hebe pochází z chudých novozélandských stanovišť a v našich podmínkách zůstává drobné, takže silné hnojení mu nesvědčí — vyhnané měkké výhony pak přes zimu namrzají. Stačí jedna slabá dávka na jaře při rašení zapravená do propustné půdy. Po srpnu už se nehnojí, aby dřevo do zimy vyzrálo; to je u mrazuvzdornosti hebe důležitější než cokoli jiného. Rostliny v truhlíku, kde je substrátu málo, snesou ještě jednu slabou dávku začátkem léta. Stejný režim vyhovuje i ostatním skalničkám na chráněném stanovišti. Jak vybrat hnojivo, které pokryje celou zahradu najednou, rozebíráme v článku Univerzální hnojivo; poměry pro zálivku najdete v dávkování.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Některé druhy ano. Ve střední Evropě se osvědčily Hebe buchananii, H. loganioides, H. buxifolia, H. ochracea a H. pinguifolia. Potřebují ale teplé chráněné místo, propustnou půdu a zimní přikrývku chvojím.

Na slunné, teplé a chráněné místo ve skalce nebo ve vřesovištní zahradě. Půda musí být propustná. Hebe se dá pěstovat i v truhlíku, který se na zimu přesune ke stěně domu.

Hlavně řízky. Odebírají se z polovyzrálých výhonů a zakořeňují v propustném substrátu.

V červnu až červenci, Hebe ochracea až v červenci a srpnu, a ta kvete jen zřídka. U nás zimovzdorné druhy mají nenápadné bílé květy — barevné odrůdy s modrými, růžovými a červenými květy jsou pro venkovní pěstování příliš choulostivé.

Jsou to blízce příbuzné rody z téže čeledi a část botaniků je dokonce spojuje. Zjednodušeně: hebe jsou dřevnaté stálezelené keříky z Nového Zélandu, rozrazil (Veronica) jsou u nás převážně byliny.