Brambořík (Cyclamen): pěstování pokojových i zahradních druhů

Kvetoucí hrnková rostlina nebo drobná zahradní trvalka

Stanoviště: v bytě světlé, na zahradě stinné
Výška: do 30 cm
Doba kvetení: různá v průběhu roku
Množení: výsevem a dělením hlíz

Brambořík patří k nejoblíbenějším hrnkovým kvetoucím rostlinám, které se prodávají ve velkých množstvích. Méně známé, ale neméně půvabné, jsou zahradní bramboříky. Všechny bramboříky tvoří zploštělou hlízu, ze které vyrůstají dlouhé řapíky srdčitých listů. Nad listy vyčnívají květy s nazpět otočenými květními lístky.

Bramboříky patří do čeledi prvosenkovitých (Primulaceae) a jejich domovem jsou horské lesy na jihu střední Evropy a ve východním Středomoří.

Nabídka bramboříků v květináčích je velmi bohatá. Na trh se stále dostávají nové odrůdy s lákavějšími barvami a tvary květů, s ozdobnější kresbou na listech a také rostliny v miniaturní podobě. Bramboříky však mají své zvláštní nároky a bez jejich uspokojení nelze počítat s pěstitelským úspěchem.

Pokojový brambořík potřebuje vždy světlé, vzdušné a chladné místo. V žádném případě mu nesvědčí běžná pokojová teplota ani přílišné kolísání teploty. Kvetoucí brambořík vyžaduje vydatnou zálivku (nikoli na hlízu) a přihnojování v každém druhém týdnu. V okolí rostliny je žádoucí vlhčí vzduch, avšak rosení kvetoucích rostlin není možné. Dobrou službu prokazuje elektrický zvlhčovač vzduchu, také pomáhá zvlhčovaná rašelina, do které se zapustí květináč bramboříku.

Zvadlé květy a listy se škubnutím vytrhávají z hlízy. Po odkvětu, většinou v květnu až červnu, se rostlina stále méně zalévá a nehnojí se. Listy zaschnou a rostlina přejde do růstového klidu. Do začátku září se zalévá jen tak málo, aby se hlíza nescvrkla. Potom se hlíza zasadí do čerstvého substrátu a připraví se k obnovenému růstu.

Zahradní bramboříky potřebují propustnou písčitohlinitou půdu s dostatkem humusu na polostinném místě. Žádné sousední rostliny jim nesmějí bránit v růstu. V chladnějších polohách se osvědčuje zimní přikrývka chvojím. Venkovní bramboříky se rozšiřují vysemeňováním.

• Celokrajné odrůdy – velké květy v mnoha barvách; nejznámější je ‚Leuchtfeuer‘
• Třepenité odrůdy – okraje květních lístků jsou jemně zařezávané
• Plnokvěté odrůdy – plné květy; známé jsou ‚Mauve‘ a ‚Vermillon‘
• Odrůdy Cristata – květní lístky s hřebínkovitým okrajem; pěstují se zřídka
• Odrůdy Rokoko – značně zvlněné a třepenité květní lístky
• Odrůdy Victoria – dvoubarevné, s výrazným očkem a s odlišným zbarvením okrajů květních lístků
• Odrůdy Wellensiek – malé vonné květy, nejznámější je ‚Sonja‘

Jako pokojové bramboříky, které kvetou od pozdního podzimu do jara, se nejčastěji pěstují hybridy Cyclamen persicum. Šlechtitelé těchto bramboříků se stále snaží vytvářet nové odrůdy a daří se jim to.

Dnes jsou bramboříky s květy malými a velkými, hladkými a třepenitými, s květy bílými, pastelově zbarvenými i sytě červenými, vonnými. Zajímavé jsou i miniaturní bramboříky.

Mezi zahradními bramboříky je mnoho pěkných druhů, které tvoří zpravidla menší rostliny nežli pokojové bramboříky.

• Cyclamen cilicium z Anatolie (kvete v září až říjnu) je citlivý na mráz, musí se na zimu přikrýt.
• Cyclamen coum (kvete v březnu a v dubnu) může mít květy bílé, něžně růžové nebo červené.
• Cyclamen bederifolium (kvete v srpnu až listopadu) má listy podobné břečťanu.
• Cyclamen libanoticum z Libanonu kvete na podzim (v září až listopadu).
• Cyclamen purpurascens (kvete v červenci až září) je krásný druh se stříbřitě mramorovanými listy, avšak jedovatý.
• Cyclamen repandum (kvete v březnu až květnu) je choulostivý a spolehlivěji přezimuje ve studeném skleníku.

Zahradní druhy se hodí pod listnaté stromy a na polostinná místa ve skalce, kde kvetou v době, kdy je zbytek záhonu prázdný — Cyclamen coum na jaře, Cyclamen purpurascens v létě a Cyclamen cilicium či libanoticum až na podzim. Vysazením několika druhů vedle sebe se dá pokrýt skoro celá sezóna.

Nejcitlivější z uvedených druhů je Cyclamen repandum — venku vydrží jen v teplejších polohách a spolehlivěji přezimuje ve studeném skleníku.

U bramboříku je hnojení celé postavené na jeho ročním rytmu. Kvetoucí rostlina se přihnojuje každý druhý týden, a to zálivkou k okraji květináče — nikdy ne na hlízu, ta by mohla zahnít. Po odkvětu se hnojení úplně zastaví a zálivka se omezuje, dokud listy nezaschnou a rostlina nepřejde do klidu. Znovu se začíná až po zasazení hlízy do čerstvého substrátu na začátku září. Zahradní druhy si vystačí s humózní půdou a slabým přihnojením na jaře. Postup pro rostliny za oknem shrnuje Hnojení pokojových rostlin; poměry pro zálivku najdete v dávkování.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Nejčastěji kvůli teplu. Brambořík chce světlé, vzdušné a chladné místo — běžná pokojová teplota mu nesvědčí, stejně jako její kolísání. Druhou příčinou bývá zálivka na hlízu místo k okraji květináče.

Od května do června se zalévá stále méně a přestává se hnojit. Listy zaschnou a rostlina přejde do růstového klidu. Do začátku září se zalévá jen tolik, aby se hlíza nescvrkla, pak se zasadí do čerstvého substrátu.

Vydatně, ale nikdy ne na hlízu — voda patří k okraji květináče nebo do podmisky. Kvetoucí rostliny se navíc nerosí; vlhkost vzduchu se řeší zvlhčovačem nebo vlhkou rašelinou kolem květináče.

Zahradní druhy ano. Potřebují propustnou písčitohlinitou půdu s humusem na polostinném místě a v chladnějších polohách zimní přikrývku chvojím. Pokojové hybridy Cyclamen persicum venku nepřezimují.

Cyclamen purpurascens jedovatý je. U bramboříků obecně je jedovatá především hlíza, proto je lepší mít rostlinu z dosahu dětí a domácích zvířat.