Skimie – Skimmia japonica a další druhy: pěstování, odrůdy a péče
Nízký stálezelený keř do polostínu a stínu, který kvete v dubnu a červené plody drží přes celou zimu. Jak skimii zasadit, čím ji zalévat a proč některé keře plody vůbec nenasadí.
Skimie: stálezelený keř s červenými plody do stínu
Stálezelené nízké kvetoucí keře do pokoje i do volné půdy.
- Stanoviště: chráněná, polostinná až stinná místa; kypré, humózní půdy.
- Výška: 50 cm až 1 m.
- Doba kvetení: duben–květen.
- Množení: převážně řízky.
Rod Skimmia se 7–8 druhy patří do čeledi routovitých (Rutaceae). Jsou to vavřínům podobné stálezelené keře s tlustými kožovitými střídavými listy. Malé bílé, čtyř- až pětičetné květy jsou sestaveny v pohledné koncové laty. Květy jsou oboupohlavné, polygamní nebo jednopohlavné a dvoudomé. Plody jsou kulaté peckovice s 2–4 peckami.
V kultuře vyžadují skimie chráněné, polostinné až stinné polohy v oblastech s mírnými zimami a propustné, humózní, kyselé půdy. V drsných polohách je v zimě nutný kryt před větrem a sluncem.
Skimie nejsou ozdobné jen svými květy, nýbrž i stálezelenými listy a pozoruhodnými hezkými plody. Používají se jednotlivě, v malých skupinách nebo v plošných výsadbách pod vysokými stromy a keři.
Mezi neopadavými okrasnými keři je skimie zajímavá tím, že má na zahradě co ukázat po celý rok: na podzim nasadí barevná květní poupata, v dubnu z nich rozkvetou vonné laty a červené plody na samičích rostlinách vydrží od podzimu až do jara. Do stinného zákoutí se hodí ke stejně náročným sousedům — rododendronu, pierisu nebo vřesu.
Pěstování skimie: stanoviště, kyselá půda, zálivka a zimní kryt
Stanoviště. Skimie patří do polostínu nebo do světlého stínu, ideálně pod koruny vysokých stromů nebo k severní a východní stěně. Na plném slunci listy blednou do žlutozelena a okraje zasychají — nejcitlivější jsou odrůdy se světlejším olistěním. Místo má být chráněné před ostrým zimním větrem.
Půda. Skimie je kyselomilná dřevina. Chce propustnou, humózní a trvale mírně vlhkou půdu s pH zhruba 4,5 až 6, tedy stejnou jako rododendron nebo borůvka. Ve vápnité zemině nedokáže přijímat železo a listy jí zesvětlají mezi tmavými žilkami. Do běžné zahradní půdy proto patří výsadbová jáma vylepšená rašelinou a jehličnatým opadem, do nádoby substrát pro kyselomilné rostliny.
Zálivka. Zaléváme rovnoměrně, ale nikdy do stojaté vody — kořeny jsou mělké a snadno uhnijí. Nejlepší je odstátá dešťová voda; tvrdá voda z kohoutku postupně zvyšuje pH substrátu a je nejčastější příčinou žloutnutí listů u skimií v truhlíku. Kořenový prostor pomůže udržet vlhký mulč z borky nebo z jehličí.
Nádoba a zima. V truhlíku a v květináči je skimie oblíbená jako zimní výzdoba právě kvůli poupatům a plodům. Kořenový bal v nádobě ale promrzá mnohem dřív než půda na záhoně, proto se nádoba na zimu obalí a postaví ke zdi mimo přímé slunce. Ve volné půdě stačí v drsnějších polohách nastlat chvojí a přistínit — zimní úžeh na mrazem promrzlém keři škodí víc než samotný mráz.
Řez. Skimie roste pomalu a kompaktně, takže řez prakticky nepotřebuje. Přerostlé nebo poškozené výhony se zakracují až po odkvětu; řez na podzim by odstranil právě nasazená poupata i plody.
Samčí a samičí skimie: proč keř nenasadí plody
Nejčastější zklamání ze skimie má jednoduchou příčinu: Skimmia japonica je dvoudomá, tedy samčí a samičí květy vyrůstají na různých rostlinách. Plody nasazují jen samičí keře, a to pouze tehdy, když v okolí kvete samčí opylovač. Nejprodávanější odrůda ‚Rubella‘ je samčí — má nádherná hnědočervená poupata, ale plody na ní nebudou nikdy.
Kdo chce červené plody, potřebuje samičí odrůdu (‚Nymans‘, ‚Veitchii‘, ‚Scarlet Queen‘, bíloplodá ‚Kew White‘) a k ní samčí keř vysazený tak, aby oba kvetly současně. Jeden samec opylí několik samic. Druhá cesta je vybrat druh s oboupohlavnými květy — skimie Reevesova i kříženec Skimmie Foremanovy plodí samy o sobě a právě proto se u nás doporučují častěji.
Druhy skimie: Foremanova, japonská a Reevesova
Skimie Foremanova – Skimmia x foremanii (S. japonica × S. reevesiana)
Až 50 cm vysoký keř. Listy jsou kopinaté až obráceně kopinaté, žlutozelené, řapíky červenavé, květy většinou čtyřčetné. Plody na témže keři jsou zčásti kulaté, zčásti opakvejčité. Pěstuje se hlavně odrůda ‚Rogersii‘, která se liší tmavozelenými listy se zelenými řapíky. Plody jsou karmínově červené a spíše kulovitě hranaté, nasazuje je i v našem klimatu.
Skimie japonská (Skimmia japonica): popis, plody a původ
Stálezelený, až 1,5 m vysoký keř. Listy jsou úzce protáhlé až úzce opakvejčité, 6–12 cm dlouhé. Malé čtyřčetné oboupohlavné květy se objevují v dubnu. Plody jsou kulovité až trochu zploštělé, asi 8 mm silné, červené. Pochází z Japonska, z ostrovů Rjúkjú (Nansei) a Tchaj-wanu.
Skimmia japonica ‚Rubella‘ je nejrozšířenější zahradní forma a nejčastěji se prodává právě jako podzimní a zimní výzdoba truhlíků. Od podzimu drží kulaté laty tmavě hnědočervených poupat, která v dubnu rozkvetou drobnými bílými vonnými květy. Je to samčí odrůda, takže z ní plody nikdy nebudou — o to déle na ní ale vydrží poupata.
Skimie Reevesova (Skimmia reevesiana)
Nízký, sotva více než 50 cm vysoký keř. Má listy kopinaté až protáhle kopinaté, 5–10 cm dlouhé, svrchu sytě zelené. Oboupohlavné pětičetné květy v 5–8 cm dlouhých latách se rozvíjejí v dubnu až květnu. Plody jsou matně červené, opakvejčité, 8 mm dlouhé. Roste v Číně a na Tchaj-wanu. V kultuře nasazuje plody, které dlouho drží.
Skimie japonská ‚Ruby King‘
Zajímavá, nízká, bohatě kvetoucí odrůda s tenkými větvemi a matně šedozelenými listy, které na plně slunných stanovištích na okraji často vybledají. Květové pupeny jsou na podzim zbarveny bronzově až hnědočerveně. Bílé květy vyrůstají v dubnu až květnu ve velkých, řídkých latách.
Zahradní odrůdy Skimmia japonica
| Odrůda | Růst | Květy a plody |
|---|---|---|
| ‚Emerald King‘ | Mírně vysoký, široce vzpřímený | Samčí forma s matně hnědými poupaty v květenství |
| ‚Kew White‘ | Tmavozelené listy | Plody bílé |
| ‚Nymans‘ | Trsnatý, poměrně vysoký | Plody světle červené, v hustých klubkách |
| ‚Rubella‘ | Okrouhlý, až 1 m vysoký, často samčí odrůda | Samčí odrůda, na podzim s nápadně hnědočervenými latami květů |
| ‚Scarlet Queen‘ | Řídký, vysoký až velmi vysoký | Plody světle červené, ve velkých latách |
| ‚Veitchii‘ | Mohutný, vysoký a široký | Plody světle červené, velmi veliké laty |
Kromě červenoplodých odrůd existuje i bíloplodá forma: sněhobílé plody má odrůda Skimmia japonica ‚Fructu Albo‘, kterou najdete i pod jménem ‚Fructo-albo‘. V truhlíku se hezky doplňuje s ‚Rubellou‘ — samčí keř s hnědočervenými poupaty vedle samičího s bílými bobulemi.
Hnojení skimie
Skimie nepatří k žravým dřevinám, ale na chudé nebo vyčerpané půdě v nádobě rychle ztrácí sytou zelenou barvu. Nejlépe jí svědčí organické hnojivo, které se rozkládá pozvolna a nemění prudce pH substrátu — na rozdíl od koncentrovaných minerálních hnojiv, po kterých se kyselomilným rostlinám snadno spálí mělké kořeny.
Přihnojuje se od jara do konce července, na podzim už ne — pozdní dávka dusíku vyžene měkké výhony, které do zimy nevyzrají. Univerzální hnojivo Hnojík se dá zapravit mělce do mulče kolem keře nebo použít jako zálivka; kolik ho na keř v záhonu i v nádobě padne, najdete v dávkování.
- Na záhoně: jemně poprášit půdu pod korunou keře a zamulčovat, ne zarývat mezi kořeny.
- V truhlíku a květináči: menší dávka, zato pravidelně — substrát v nádobě se vyčerpá dřív.
- Zalévat měkkou vodou, aby se kyselá reakce substrátu udržela.
Časté dotazy o skimii
Proč moje skimie nemá žádné plody?
Skimmia japonica je dvoudomá — plody nasazují jen samičí keře, a jen když poblíž kvete samčí opylovač. Nejprodávanější ‚Rubella‘ je samčí odrůda a plody na ní nebudou nikdy. Chcete-li bobule, kupte samičí odrůdu (‚Nymans‘, ‚Veitchii‘, ‚Kew White‘) a k ní samce, nebo sáhněte po skimii Reevesově, která má oboupohlavné květy a plodí sama.
Kam skimii zasadit?
Do polostínu nebo světlého stínu, chráněného před ostrým zimním větrem — pod koruny vyšších stromů, k severní nebo východní stěně. Půda má být propustná, humózní a kyselá; ve vápnité zemině skimie chřadne.
Proč skimii žloutnou listy?
Nejčastěji jde o chlorózu z nedostatku železa: listová čepel zesvětlá, žilky zůstanou tmavé. Příčinou bývá vápno — tvrdá voda z kohoutku nebo zahradní půda s vysokým pH. Pomůže zálivka dešťovou vodou, mulč z jehličí a substrát pro kyselomilné rostliny. Rovnoměrně žluté a opadávající listy naopak ukazují na přemokření nebo na plné slunce.
Snese skimie mráz?
Ve volné půdě na chráněném místě ano, ale v drsnějších polohách potřebuje zimní kryt před větrem a sluncem — zimní úžeh stálezelených listů škodí víc než samotný mráz. Rostlina v nádobě je citlivější, protože jí promrzne kořenový bal; květináč je dobré na zimu obalit.
Dá se skimie pěstovat v truhlíku?
Ano, je to jedna z nejoblíbenějších rostlin do podzimních a zimních truhlíků. Potřebuje substrát pro kyselomilné rostliny, drenáž, stanoviště mimo přímé slunce a zálivku měkkou vodou. Přes zimu nádobu chraňte před promrznutím.
Je skimie jedovatá?
Plody skimie nejsou určeny ke konzumaci — obsahují alkaloidy a po požití většího množství mohou způsobit zažívací potíže. Jako okrasný keř je skimie bezpečná, ale tam, kde si hrají malé děti, je lepší počítat s tím, že lákavě červené bobule nejsou k jídlu.
Čím skimii hnojit?
Střídmě a pozvolna působícím organickým hnojivem od jara do konce července. Silné minerální dávky mělkým kořenům kyselomilných rostlin škodí a mění pH substrátu. Na podzim se s hnojením končí.
