Ovocné rostliny v zahradě: průvodce pěstováním všech druhů
Jabloně, hrušně, třešně, švestky, meruňky i drobné ovoce — kompletní průvodce pěstováním ovocných rostlin v zahradě. Odrůdy, podnože, tvary koruny i nároky na půdu.
Ovocné rostliny v zahradě: průvodce pěstováním všech druhů
Extenzivní vs. intenzivní ovocnářství: proč sázíme zákrsky
OVOCNÉ ROSTLINY V ZAHRADĚ
Moderní zahradu charakterizují nejen prvky estetické, ale i intenzivní způsoby pěstování. To se týká především ovocnářské části zahrady, která má být taková, aby na co nejmenší ploše bylo možno vypěstovat co nejvíce ovoce, přičemž to má být zahrada pěkně uspořádaná a pohledná.
STROMKY PRO POTOMKY? Naši předkové vysazovali vysokokmeny ovocných stromů skutečně hlavně pro příští generace, neboť takové stromy dospěly do plné plodnosti až za 12—15 let, aby vydržely 80 let i více. Sami pro sebe pod nimi pěstovali brambory, obilí nebo zeleninu či pícniny na krmení.

Dnes sázíme zákrsky, které první plody ukáží už ve školce a v plné plodnosti jsou už ve čtvrtém—pátém roce, ale po dvaceti pěti letech i dříve, tedy poměrně brzy svou existenci skončí. Potřebují méně místa, dávají lepší ovoce, ale vyžadují větší péči. Pod nimi se udržuje mulčovaný nebo kypřený pás a zatravněné meziřadí (viz půda pod stromy), jiné plodiny se tam po prvních letech nepěstují a agrotechnika se zaměřuje jen na výrobu ovoce. To je v podstatě rozdíl mezi extenzívním a intenzívním ovocnářením. Zákrsky se hodí hlavně do malých zahrad v teplejších oblastech. Kdy má smysl vysokokmen na silné podnoži, rozebíráme v části o ovoci ve vyšších polohách.
Zintenzívňování pěstování ovoce rychle postupuje na celém světě — v produkčních sadech i na zahrádkách. Současně se mění názor na jednotlivé ošetřovatelské zásahy, na jejich důležitost a na způsob jejich uplatnění. Nepřehodnocené znalosti našich dědů, vynikajících ovocnářů, by při dnešním uplatňování byly brzdou.
PODMÍNKY JSOU DÁNY
Růst a plodnost ovocných dřevin má své zákonitosti a bez jejich znalosti a bez jejich využívání je výsledek pěstování víceméně náhodný. I když při pěstování ovoce stále musíme počítat s vlivem počasí během roku, přece můžeme vhodnými zásahy ovlivnit růst a plodnost tak, aby množství a jakost sklizně nebyly dílem náhody. Chceme-li pravidelné a hodnotné sklizně ovoce, měli bychom ovocné rostlině poskytnout nejvhodnější podmínky a péči. Základní podmínky jsou však dány a my se jim musíme přizpůsobit a zlepšovat je.
Kam ovocné dřeviny na zahradě umístit
- Odděleně od zeleniny. Ovocné stromy zeleninu stíní, jejich kořeny jí berou vodu a živiny a při ošetřování stromů by zasáhly i záhony. Zelenina a jahodník patří na slunce, stranou od stromů. Předělem může být řada rybízu, angreštu nebo vyšší trvalky.
- Vyšší stromy na sever. Čtvrtkmeny, třešně nebo ořešák dejte spíš na severní stranu pozemku, aby nestínily zbytek zahrady. Keře mohou blíž k plotu, ale tak, aby větve nepřesahovaly k sousedovi. Zákonné vzdálenosti od hranice shrnuje článek strom u hranice pozemku.
- Nepřehušťovat. Rozestupy plánujte podle velikosti koruny dospělého stromu, ne podle velikosti stromku při výsadbě. Přehuštěná výsadba se brzy vytáhne za světlem, plodí méně a hůř se ošetřuje.
- Svah je lepší než dno údolí. Studený vzduch stéká dolů, takže na svahu stromy méně trpí jarními mrazíky, viz zahrada ve svahu. V mrazové kotlině kvetoucí meruňky a broskvoně pomrzají nejčastěji.
- Počítejte se střídáním. Intenzivní výsadba zákrsků a stěn žije 20–30 let. Pak se ruší a nová se zakládá jinde, na místě, kde ovocné dřeviny předtím nerostly, nejlépe na ploše po zelenině, jahodníku nebo bramborách. Na starém místě by nové stromky trpěly únavou půdy. Dlouhověkejší čtvrtkmeny proto sázejte mimo plochu, na které budete výsadby střídat, třeba na přechodu do okrasné části.
Nároky ovocných druhů na polohu, půdu a mráz
Jak se ovocnému stromu bude dařit, ovlivňuje daleko víc poloha než kvalita půdy. Nejlepší jsou mírné svahy vystupující z nížin a náhorní roviny. Méně vhodné jsou nížiny, nevhodná jsou místa otevřená silným větrům, mrazové kotliny, kde stromy trpí mrazem v době květu i chorobami, a příliš prudké svahy s mělkou ornicí na skalnatém podloží.
- Jižní svahy, nejteplejší, patří teplomilným druhům (meruňky, broskvoně, mandloně, ořešáky), raným odrůdám a ovoci ve vyšších polohách.
- V teplých oblastech sázejte jabloně a švestky raději na svahy odvrácené od jihu a jihovýchodu, kde tolik netrpí suchem.
- Ve vyšších polohách se severní svahy pro ovocné stromy nehodí.
- Na svahu dejte do nejnižšího, nejvlhčího místa slivoně, výš jabloně a hrušně, nad ně broskvoně a meruňky a nejvýš, kde je půda nejsušší, třešně, višně a ořešáky. Rybíz, maliník a angrešt chtějí přiměřeně vlhkou půdu, ostružiník snese sušší.
Nadmořská výška a mrazuvzdornost
| Druh | Nejvyšší poloha ve volném terénu | Nároky na vláhu | Mráz, který snese dřevo v zimě |
|---|---|---|---|
| mandloň | 250 m n. m. | jako broskvoň | citlivá, viz níže |
| meruňka | 350 m n. m. | nejmenší | −20 °C |
| broskvoň | 350 m n. m. | střední, v suchu závlaha | −17 °C |
| hrušeň | 500 m n. m. | střední | −26 °C, citlivější odrůdy méně |
| ořešák | 500 m n. m., v chráněných polohách 600 m | menší | −26 °C, citlivější |
| třešeň | 600 m n. m. | menší | −26 °C |
| višeň | 600 m n. m. | nejmenší | −26 °C |
| švestka, slivoně | 600 m n. m. | švestky vysoké, slivoně střední | −26 °C |
| jabloň | 600 m n. m., výjimečně 700 m | vysoké | −26 °C, odolné odrůdy až −30 °C |
Hranice nadmořské výšky platí pro volný terén. V chráněných polohách, u slunné zdi obrácené k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu a s odolnou odrůdou se dá pěstovat i výš, a s teplejšími roky se meruňkám a broskvoním místy daří i nad 350 m. Hrušním, ořešákům, meruňkám, broskvoním a mandloním škodí už mrazy kolem −20 °C, hlavně po vlhkém teplém podzimu nebo po oblevě koncem zimy. Kolik vody jednotlivé druhy potřebují a kolik srážek jim stačí, rozebírá článek zalévání, mráz v květu článek jarní mrazíky a mrazové poškození kořenů článek poškození stromů bez škůdců.
Půda, hloubka půdy a podzemní voda
Ovocným stromům nejlépe vyhovují středně těžké, propustné, mírně vlhké půdy s dostatkem humusu. V teplých a suchých oblastech jsou lepší těžší půdy, které tolik nevysychají, v chladných a vlhkých lehčí, které se rychle prohřejí. Nehodí se suché písčité, kamenité nebo silně vápenité půdy ani těžké, mokré a silně kyselé. Hlavní stromové druhy chtějí půdu neutrální až mírně zásaditou, drobné ovoce neutrální až mírně kyselou (podrobně v článku pH půdy).
| Druh | Jakou půdu chce | Hloubka půdy aspoň | Hladina podzemní vody (optimum) |
|---|---|---|---|
| jabloň | hlinitopísčitou až písčitohlinitou, propustnou, mírně vlhkou, humózní | 150 cm, na slabé podnoži 70 cm | 120 cm na bujné podnoži, 80 cm na slabé |
| hrušeň | hlubší a těžší než jabloň, propustnou, nejlépe záhřevnou spraš; nesnáší silně vápenitou půdu a vysokou hladinu vody | 200 cm, na kdouloni 70 cm | 250 cm na semenáči, 80 cm na kdouloni |
| třešeň | hlinitou, hlubokou, propustnou a teplou, s dostatkem vápna; snese i chudší | 150 cm | 250 cm |
| višeň | skromná, snese sušší půdy na štěrkovitém podkladu | 100 cm | 200 cm |
| švestka, slivoně | nejvlhčí ze všech druhů; na myrobalánu snesou sušší půdu s dostatkem vápna | 100 cm | 120 cm |
| meruňka | úrodnou, lehčí, propustnou, ne příliš suchou, s dostatkem vápna | 100 cm | 200 cm |
| broskvoň, mandloň | jako meruňka, broskvoň potřebuje za vegetace hodně vody | 100 cm | 160 cm |
| ořešák | hlubší, písčitou až hlinitou, propustnou a vápnitou; nesnáší sucho, trvalé zamokření ani stín | hluboká | 300 cm |
| drobné ovoce | dobře hnojenou, přiměřeně vlhkou, bohatou na humus | 70 cm | 80 cm (jahodník 60 cm) |
Nejmenší přípustná hladina podzemní vody může být zhruba o třetinu výš, než uvádí tabulka. Kořeny sahají hlavně do hloubky asi 80 cm u jabloně, 100 cm u třešně, 150 cm u hrušně a jen do 50 cm u švestek a slivoní, vlasové kořínky ještě hlouběji. Nevhodná je mělká ornice na skále nebo nepropustném jílu i velmi propustná písčitá a štěrkovitá spodina. Na mělké půdě a při vysoké hladině vody pěstujte drobné ovoce a malé tvary jabloní a hrušní na mělce kořenících podnožích. Na svahy s horší vláhou a úrodností volte bujnější, hlouběji kořenící podnože (viz podnože ovocných stromů). Rozestupy stromů podle tvaru najdete v článku výsadba stromů, tvary korun v článku tvary ovocných stromů.
Jabloně v zahradě: odrůdy, podnože a podmínky pěstování
JABLONĚ Jabloně tvoří u nás 39 % všech ovocných stromů (bez drobného ovoce). Toto množství se stále zvyšuje, zejména ve velkovýrobě. Jabloně jsou stromy mírného pásma, proto se jim u nás poměrně dobře daří. Nejlépe rostou ve vlhčích řepařských výrobních oblastech, ale i v bramborářských oblastech mají výborné podmínky. Pro kukuřičné oblasti a stejně i pro podhorské oblasti je třeba volit vhodné odrůdy. Vzdušná vlhkost by měla být vyšší, stejně tak půdní vláha. Intenzívní pěstování vyžaduje doplňkovou závlahu. Hladina podzemní vody by měla být poměrně vysoko, protože jabloně koření mělko. Půdní reakce má být mírně kyselá, půda dobře vyhnojená, živná.
Jablka jsou naším nejvýznamnějším ovocem, které lze konzumovat téměř po celý rok. Některé odrůdy lze jíst hned při sklizni v létě, pak podle konzumní zralosti přicházejí postupně raně podzimní a podzimní odrůdy a nakonec raně zimní a pozdně zimní odrůdy, které při dobrém uskladnění vydrží až do sklizně nových jablek. Výhodné také je, že pro jabloně existuje celá škála podnoží, na něž se štěpují odrůdy. Jednotlivé typy podnoží ovlivňují velikost koruny, rychlost nástupu plodnosti i přizpůsobivost daným klimatickým a půdním podmínkám. To u jiného ovocného druhu v tak širokém rozsahu není. Pro intenzívní pěstování jabloní na zahrádkách jsou vhodné jen malé tvary — zákrsek, vřeteno a ovocná stěna. Pro ně se dnes používají hlavně podnože M 9, M 26 a MM 106. Ve větších zahradách se může použít také čtvrtkmen nebo polokmen na bujnějších podnožích, jako jsou MM 111 nebo A 2 (přehled v článku podnože jabloní). Je třeba pamatovat na vzájemné vztahy mezi odrůdou a podnoží, protože některé odrůdy rostou přirozeně silně, jiné slabě. V umění zvolit správnou odrůdu a podnož pro dané podmínky je základ úspěchu pěstování jabloní.
Jablka jsou určena především k přímé spotřebě, menší nebo poškozené plody se dají různě zpracovat. Nutriční hodnota čerstvých jablek je malá, jen třešně, renklódy a hrušky mají tuto hodnotu ještě nižší. Jablka jsou a budou oblíbená pro své chuťové vlastnosti. U nás je spotřeba jablek vyšší, než doporučují lékaři, měla by se však zvýšit spotřeba ostatního ovoce. Proto se také doporučuje omezovat trend vysazování jabloní a místo nich zvyšovat výsadby nutričně hodnotnějších druhů ovoce; u jabloní by se měly vysazovat spíše zimní odrůdy.
Hrušně: jak vybrat odrůdu a tvar stromu pro vaši zahradu
HRUŠNĚ Hrušně tvoří u nás asi 10 % všech ovocných stromů. Jejich množství se pomalu snižuje. I hrušně jsou stromy mírného pásma, vyžadující o trochu teplejší podmínky než jabloně. Nejlépe se jim daří v řepařských a kukuřičných výrobních oblastech, v bramborářských oblastech se daří jen letním odrůdám. Na vzdušnou vlhkost, stejně jako na půdní vlhkost jsou méně náročné. Kořeny hrušní jdou do hloubky a jsou schopny čerpat vodu i z hlubších vrstev půdy. Musí však mít propustnou spodinu. Hladina podzemní vody může tedy být hlouběji a většinou ani při intenzívním pěstování není nutná doplňková závlaha. Půdní reakce má být neutrální, půda dobře vyhnojená, živná a může být i trochu těžší.

Hrušky jsou velmi chutné ovoce, oblíbené také proto, že máme odrůdy letní, podzimní i zimní, podobně jako u jablek. Letní a podzimní odrůdy jsou velmi kvalitní, kdežto zimní odrůdy jejich jakosti zdaleka nedosahují, a ty nejlepší v našich běžných podmínkách nedozrají a k jídlu jsou houževnaté. Zimní odrůdy se proto pěstují jen v nejteplejších oblastech. V růstu jednotlivých odrůd jsou velké rozdíly; některé rostou slabě, jiné bujně, některé tvoří vysoké a štíhlé koruny, jiné rozložité, vhodné pro ovocné stěny.
Většina hrušní se štěpuje na semenáč (planou hrušeň), mohou se však štěpovat též na kdouloň (vyšlechtěnou podnož), která zpravidla omezuje růst koruny. Kdouloň je však teplomilná, tedy vhodná do teplých oblastí. V oblastech s průměrnými pěstitelskými podmínkami si proto vybíráme odrůdy hlavně podle jejich vzrůstnosti. Málo vzrůstných odrůd pro menší zahrady je poměrně dostatek; nejvhodnější tvar pro hrušeň na zahradě je zákrsek, u některých odrůd také ovocná stěna. Nedoporučuji sázet více stromů letních nebo podzimních odrůd hrušek, protože při dobré úrodě je někdy potíž rychle zkonzumovat přezrávající plody. Hrušně dávají v průměru vyšší výnosy než jabloně.
Některé odrůdy hrušní jsou nejlepší jen k jídlu přímo, jiné jsou vynikající na kompoty. Nutriční hodnota čerstvých plodů je nejnižší ze všech domácích druhů ovoce. Spotřeba hrušek by měla zůstat přibližně na stejné úrovni, stejně tak by se měly rozumně vysazovat jako dosud, jen aby nahradily přirozený úbytek. Vysazovat by se měly především vynikající letní a raně podzimní odrůdy pro spotřebu v srpnu až říjnu; po nich nastoupí spotřeba jablek.
Višně a třešně: rozdíly v pěstování a nároky na stanoviště
VIŠNĚ Višně se u nás pěstují málo, tvoří jen asi 3 % všech ovocných stromů. Je to škoda, neboť v našich podmínkách se jim dobře daří a jsou přizpůsobivé. Nejvhodnější pro pěstování višní jsou teplejší oblasti, snášejí však i chladnější podnebí a na zahrádkách se dají úspěšně pěstovat i v podhorských polohách. Vyžadují však stanoviště na plném slunci. Na půdu nejsou náročné, daří se i v půdách mělčích a lehčích, i kamenitých, potřebují však dostatek vápníku a půdu mírně kyselou až mírně zásaditou (pH zhruba 6,0–7,5). Mohou se pěstovat i na svažitých pozemcích. Višně koření hluboko, a proto i hladina podzemní vody může být hluboko a většinou není nutná doplňková závlaha.
Višně netvoří velké koruny. Odrůd je málo, ale jsou vesměs kvalitní a mají různou dobu zrání — od června do srpna. Většinou se štěpují na třešeň ptáčnici; podnož mahalebka se používá do horších stanovištních podmínek, zejména sušších, a pro menší koruny. Nejvhodnější tvar pro višeň je zákrsek, čtvrtkmen, ojediněle i keř, prakticky bez kmínku.
Plody višní se poměrně málo jedí v čerstvém stavu, jen skupina sladkovišní je k jídlu oblíbená. Snad proto se višně tak málo vysazovaly na zahrádkách. Jsou však vynikající na šťávy, kompoty, džemy či ovocné víno. Nutriční hodnota višní je dobrá, hned za meruňkami a švestkami. Spotřeba višní je u nás nízká, měla by se podstatně zvýšit, hlavně prostřednictvím potravinářských výrobků. Proto by se na zahrádkách měly višně pěstovat mnohem více; pokud nestačíme ovoce zpracovat doma, vykoupí je obchod.
TŘEŠNĚ Třešně se u nás pěstují asi ve stejném rozsahu jako hrušně, tvoří asi 9—10 % z celkového množství ovocných stromů. Jsou to stromy mírného pásma, nejlépe jim vyhovují teplejší oblasti, jsou však značně přizpůsobivé a dobře se daří i v bramborářských výrobních oblastech. Vzdušná i půdní vlhkost mohou být nižší. Třešně koření hluboko, proto není třeba doplňková závlaha. Jsou náročné na půdu, která má být hluboká, živná a s neutrální až slabě alkalickou reakcí. Výborně se však daří i na mělkých, prahorních půdách s podkladem břidlic. Stanoviště má být slunečné.
Třešně se pěstují stále méně, nejen na zahrádkách, ale i ve velkovýrobě. Jejich velké koruny zabírají mnoho místa (proto se třešně na menší zahrádky vůbec nedoporučují) a ovoce se musí česat z vysokých žebříků, což je namáhavé a nebezpečné. V Americe se už podařilo vyšlechtit spur typ třešně ‚Lambert Compact‘, který prý korunu třešně podstatně zmenšuje. Usiluje se o to i šlechtěním zakrslé podnože. Zatím se nejčastěji používá ke zmenšení koruny mezištěpování. Na podnož se dole u země naštěpuje odrůda zakrsle rostoucí višně, která tvoří kmínek, na nějž se naštěpuje kulturní odrůda třešně. Tento kmínek, tedy mezištěpení, brzdí růst koruny. I tak však koruny stále dorůstají do výše 4 m i více. Věřme, že v dohledné době bude snaha zmenšit koruny třešní korunována úspěchem. Máme totiž vynikající odrůdy, rané i pozdní, světlé, pestré i tmavé, měkké i tvrdé, k přímému konzumu i na kompoty, džemy, tekuté nápoje. Nutriční hodnota třešní je malá, o něco nižší než u jablek, avšak chuťová hodnota je nepostradatelná. Spotřeba třešní se u nás snižuje, ačkoliv by se měla zvyšovat. Ve větších zahradách nebo na hranici pozemků dvou tří sousedů zahrádkářů by se měly třešňové stromy vysazovat. I když úroda třešní z jednoho vzrostlého stromu je někdy větší než může jedna rodina zkonzumovat, obchod vykoupí každé množství jakostních třešní.
Švestky, slívy, renklódy a mirabelky: pěstování a hrozba šarky
ŠVESTKY Švestkových stromů máme u nás asi 20 % z celkového množství ovocných stromů, ačkoliv tomu není dávno, kdy byly u nás nejrozšířenějšími ovocnými stromy. Pojmem švestka se u nás často označuje veškeré „modré“ ovoce, tedy slívy, renklódy i mirabelky.

Mezi švestky počítáme pravé švestky a pološvestky. U nás se jim nejlépe daří v teplejších oblastech, tj. v kukuřičné výrobní oblasti a teplejších polohách řepařské výrobní oblasti, kde dobře vyzrávají zejména pozdní nejkvalitnější odrůdy. Švestky vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, a zejména vlhčí, hluboké a živné půdy. Koření mělce, proto potřebují vyšší hladinu podzemní vody a při pěstování na zahradě doplňkovou zálivku. Půdy mají mít neutrální reakci, mohou obsahovat i trochu více vápníku.
Nejlepší odrůdou švestky je ‚Domácí velkoplodá‘, která má více místních typů; je náročná na teplejší stanoviště a vlhčí půdy. I mnohé další odrůdy dávají kvalitní ovoce. Podnoží pro švestky máme několik, ty se používají podle místních půdních podmínek, na velikost koruny nemají příliš velký vliv. Nejvhodnějším tvarem je zákrsek, ale může se pěstovat i čtvrtkmen, zejména u odrůd s užší korunou. Koruny švestek nedorůstají příliš velkých rozměrů.
Švestky jsou vynikající ovoce jak přímo k jídlu, tak k nejrůznějším způsobům zpracování. Po této stránce je to nejvhodnější ovoce. Nutriční hodnota je vysoká, hned za meruňkami. Švestky bychom měli více pěstovat a více jíst. V poslední době tento vynikající ovocný druh u nás napadá virová choroba šarka, která v některých oblastech úplně znemožňuje pěstování švestek. Snad se tuto katastrofu podaří zlikvidovat dříve, než šarka zlikviduje švestky.
OSTATNÍ SLIVONĚ Ostatní slivoně, tedy slívy, renklódy a mirabelky, tvoří asi 6 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Mají podobné nároky na stanoviště jako švestky, jsou však trochu skromnější v nárocích na teplotu a půdní vlhkost. Renklódy a mirabelky mohou mít i těžší půdy, slívy dobře rostou i v horších půdách. Přídatnou závlahu většinou nepotřebují, jsou však za ni vděčny. Renklódy tvoří o něco větší koruny než švestky, slívy a mirabelky asi stejné. Nejvhodnější tvar je zákrsek.
Slívy jsou výborné k jídlu, renklódy k jídlu a na zavařování či jiné zpracování, mirabelky na kompoty. Strom slívy a mirabelky dokáže dát tak vysoký výnos, že jsou obtíže s rychlou spotřebou, neboť plody se musí v krátké době zkonzumovat nebo zpracovat, a také s dopravou vyzrálých plodů na trh jsou obtíže. Rozsah pěstování a spotřeby slivoní by měl zůstat asi na dnešní úrovni. Upadá však, protože také tyto druhy decimuje šarka.
Meruňky a broskvoně: teplomilné druhy ovoce pro chráněná stanoviště
MERUŇKY Meruňky tvoří asi 4 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Je to teplomilný ovocný druh, vhodný do našich nejteplejších oblastí. Meruňky se nejvíce pěstují na jižní Moravě. V zahradách se dají pěstovat i v trochu chladnějších oblastech, pěstování však není vždy úspěšné, stromy většinou předčasně hynou. Celkem bývají úspěchy při pěstování na jižních stráních, chráněných před severními studenými větry. Stálým pěstitelským problémem je, že meruňky velmi brzy na jaře rozkvétají a často jsou poškozeny nebo zničeny pozdními jarními mrazíky. Vzdušná vlhkost má být nízká, půdy mají být záhřevné, propustné, humózní, středně vlhké. Hladina podzemní vody může být hluboko, protože meruňka koření hluboko, přesto však běžně potřebuje doplňkovou závlahu. Půdní reakce má být neutrální až alkalická.
Meruňky po letech vytvářejí velkou korunu, na jejíž velikost podnož nemá vliv. Nejvhodnější tvar je zákrsek, v němž koruna přece jen nedorůstá do takové výšky. V chladnějších polohách je vhodný čtvrtkmen i polokmen zejména proto, že květy při pozdních jarních mrazících unikají nepříjemnému snížení teploty u země. Mezi odrůdami jsou většinou pouze malé rozdíly ve velikosti plodů a v době zrání, větší jsou v náročnosti na prostředí.
Meruňky jsou vynikající k jídlu i k různému kuchyňskému zpracování. Jejich nutriční hodnota je z „velkého“ ovoce nejvyšší. Kdyby dávaly pravidelné výnosy, postačil by dosavadní počet stromů k dobrému zásobování. Protože však meruňka pořádně zaplodí jednou za tři až čtyři roky, bylo by potřeba počet stromů zvýšit. V poslední době se sice meruňky hodně vysazují, ale značné množství stromů brzy po výsadbě hyne, zejména pro nevhodné stanovištní podmínky. Stromy decimuje choroba zvaná mrtvice meruněk, ještě ne dost dobře prozkoumaná, proti níž neumíme meruňkové stromy spolehlivě chránit, a nová virová choroba, proti níž se urychleně hledá účinné opatření.
BROSKVONĚ Broskvoně tvoří asi 3 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů, a jejich počet rychle roste. Broskvoně jsou rovněž teplomilným ovocným druhem a nejlépe se jim daří v nejteplejších oblastech našeho státu. Stanovištní nároky jsou přibližně stejné jako u meruněk, snášejí však i vlhčí ovzduší. Doplňková závlaha je však nutná. V chladnějších oblastech se dají úspěšně pěstovat u jižních zdí, kde jsou chráněny před studenými větry.
Broskvoně vytvářejí středně velké koruny, dají se však pravidelným řezem udržet v menších rozměrech. Nejvhodnější tvar je keř bez kmínku, nebo zákrsek jen s nízkým kmínkem a s kotlovitou korunou. Dají se také dobře pěstovat jako ovocná stěna. Dříve se často u nás pěstovaly semenáče, tj. broskvoně vypěstované z pecek, neštěpované. Někdy dávaly ovoce celkem dobré, vhodné především na zavařování či, nejčastěji však drobné pozdní plody. Moderní ovocnářství předpokládá i u broskvoní pěstování štěpovaných stromů. Máme velmi dobré odrůdy, přizpůsobené i našim chladnějším podmínkám, dozrávající už v červenci a srpnu. Právě ty by se měly nejvíce pěstovat, pozdnější odrůdy v chladném roce špatně dozrávají. Právě tyto odolné odrůdy, které jsou vhodné k jídlu i na zavařování, způsobují, že broskvoň je dnes o něco méně choulostivá na teplotní podmínky než meruňka. Nutriční hodnota broskvoní je dobrá, asi na úrovni višní. Spotřeba broskví i výsadba broskvoní by měly stoupat.
Vlašský ořešák a mandloň: velké stromy s výjimečnými plody
VLAŠSKÉ OŘEŠÁKY Vlašské ořešáky tvoří asi 5 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Nejlépe se jim daří v teplejších oblastech, dokáží se však značně přizpůsobit klimatickým podmínkám. Dobře rostou a plodí v nejteplejších krajích, ale i v drsnějších podmínkách v podhůří. Ovšem při jarních přímrazcích zmrzávají a ten rok ovoce nedají. Milují vyšší vzdušnou vlhkost, teplejší, lehčí a sušší půdy s dostatkem vápníku. Koření hluboko a dokáží čerpat vodu z hlubších vrstev, proto většinou nepotřebují doplňkovou závlahu, i když jim prospívá.

Vlašské ořešáky jsou vesměs velké stromy a do malých zahrádek se nehodí. Velmi dobře rostou na hospodářských dvorcích vesnických domů, neboť snášejí udusanou půdu pod korunou a navíc poskytují potřebný stín. Donedávna se u nás pěstovaly semenáče ořešáku, které začínaly plodit po deseti až dvanácti letech, a ještě nebyla záruka, že plody budou kvalitní. Před několika lety byla u nás vyřešena otázka štěpování ořešáků a byly povoleny první odrůdy. Výhodou je, že štěpované ořešáky plodí už třetím rokem a že je jistota, že přinesou kvalitní ořechy, odpovídající štěpované odrůdě. Bohužel i štěpované ořešáky dorůstají velkých rozměrů; podnož totiž neovlivňuje velikost koruny. Nejvhodnější tvar ořešáků je čtvrtkmen až polokmen.
Vlašské ořechy jsou velmi potřebné ovoce, protože se konzumují suché, a tím prodlužují dobu zásobování ovocem. Nedá se říci, že bychom ořechů měli dost, často je musíme dovážet. Proto by se ořešáky měly ve větších zahradách vysazovat.
MANDLOŇ Mandloň se u nás pěstuje velmi málo. Je to strom příliš teplomilný, daří se jen v nejteplejších oblastech naší vlasti, a jeho pěstování je málo rentabilní, protože sklizně jsou nízké. Mandloň kvete velmi brzy z jara, proto často zmrzá v květu a neplodí. Její pěstování i na zahrádkách je zanedbatelné, i když plody jsou hodnotné a zpestří konzum ovoce.
Drobné ovoce na zahradě: jahody, rybízy, angrešt, maliny i lísky
DROBNÉ OVOCE Drobné ovoce a zahrádka — to jsou neodmyslitelně k sobě patřící pojmy. Všechny druhy drobného ovoce jsou typickými zahrádkářskými plodinami, vždyť více než dvě třetiny spotřeby drobného ovoce pro veřejné zásobování se vypěstuje na zahrádkách. Tento poměr se asi nebude příliš měnit, protože pro velkovýrobu je pěstování drobného ovoce — snad s výjimkou jahod — obtížné pro značnou potřebu ruční práce. I když se drobného ovoce na zahrádkách pěstuje hodně, je ho stále málo, na trhu je vzácné, obchod i konzervárny či mrazírny je stále vykupují. V pěstování drobného ovoce by měli zahrádkáři ještě více pomoci trhu.
Všechny druhy drobného ovoce se v našich klimatických podmínkách dobře daří. Jsou přizpůsobivé podnebí i půdě, i když mají rozdílné nároky: Jahodník žádá půdu propracovanou, vyhnojenou a slabě kyselou a potřebuje nižší vzdušnou vlhkost. Rybízy mohou mít půdu slabě kyselou i alkalickou, ale živnou a vlhčí, a prospívá jim vyšší vzdušná vlhkost, přičemž červený a bílý rybíz snášejí i horší podmínky a vyšší polohy, kdežto černý rybíz je náročnější na teplotu a ve vyšších oblastech sprchá. Angrešt snáší i polostín a půdu horší kvality, ale vlhčí a mírně alkalickou; vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost. Maliník a ostružiník vyžadují půdy živné, vlhčí, neutrální i slabě kyselé, vyšší vzdušnou vlhkost a slunečné stanoviště.
Všechny druhy drobného ovoce vyžadují intenzívní hnojení. Vesměs koření mělko, vyžadují vyšší hladinu podzemní vody a při pěstování na zahradě potřebují doplňkovou závlahu, především jahodník. Rybízy je lépe pěstovat jako keře, ale červený a bílý rybíz se dají úspěšně pěstovat jako stromky, angrešt je lepší pěstovat jako stromek, i když se může pěstovat i jako keř. U všech druhů drobného ovoce máme vesměs výborné odrůdy, některé vhodnější k jídlu, jiné ke zpracování; odrůdovou skladbu na zahrádce volíme tedy podle využití. Nutriční hodnota drobného ovoce je vesměs vysoká, vyšší než u tzv. velkého ovoce.
Mezi drobné ovoce se dají počítat i lískové oříšky. Jsou žádanou pochoutkou, ovšem častěji než pro spotřebitele se stanou pochoutkou veverek nebo ořešníků. Naše podmínky lískám vyhovují, nejlépe se jim daří v půdách hodně vyhnojených, slabě kyselých a vlhčích, na slunném stanovišti s nižší vzdušnou vlhkostí a vyšší hladinou podzemní vody, protože koření mělko. U nás se většinou lísky pěstují jako pravokořenné keře, mohou se však také štěpovat na lísku tureckou, ale pak vytvářejí poměrně velké stromy. Odrůdy máme vyhovující. Výnosy nejsou velké, pro hodnotu a atraktivnost plodů se pěstování vyplatí. Na zahrádkách se lísky pěstují jako keře, tvořící živý plot. Nejlepší je sázet je ve směru převládajících větrů, opylení je pak dokonalejší a výnosy větší. Problémem při pěstování zůstává — kromě veverek — červivost oříšků, proti níž nepomáhá chemický postřik, a správné usušení oříšků. Nutriční hodnota lískových oříšků je vysoká.
Ovoce ve vyšších a chladných polohách: plané druhy, silné podnože a mikroklima
Údaje o nárocích ovocných druhů v tomto článku platí hlavně pro nížiny a střední polohy. Sepp Holzer ale na horském statku Krameterhof v rakouském Lungau pěstuje ovoce od 1100 až do 1500 m n. m., tedy v oblasti, kde podle odborníků ovocnářství končí kolem 1000 m. V knize Zahrada k nakousnutí popisuje, co mu v takových podmínkách funguje.
Co výška mění
Plody dozrávají později. Třešně ‘Kassinova raná’ jsou v 1100 m zralé koncem června, v 1500 m až začátkem září. Jablka odrůdy Bílé průsvitné (Bartolomějské) dozrávají v 1100 m v polovině srpna a vydrží jen pár dní. V 1500 m zrají až koncem září, jsou pevnější a vydrží přes měsíc. Golden Delicious dává Holzerovi velké a dobře skladovatelné plody i ve 1400 m. Ovoce z chladných nocí má podle něj výraznější aroma a pálenice ho vyhledávají.
Zásady pro drsné polohy
- Nehnojit minerálními hnojivy. Silně hnojený stromek rychle přirůstá, ale letorosty nestihnou do zimy vyzrát a mráz je poškodí. V chladné poloze hnojte střídmě, organicky a nejpozději v první polovině léta.
- Chudou půdu zlepšovat zeleným hnojením a výsevem podpůrných rostlin.
- Sázet plané i šlechtěné odrůdy pohromadě. Kvetou v různou dobu, takže pozdní mráz nezničí celou úrodu a opylovači mají potravu déle.
- Využít mikroklima. Kameny, zdi a vodní plochy odrážejí teplo, terénní vlny a keře chrání před větrem. V takových chráněných místech pěstuje Holzer i meruňky, broskvoně, jedlé kaštany, révu a kiwi. Choulostivé druhy v zimě přikrývá vrstvou spadaného listí.
- Teplá zeď jako akumulační kamna. Osluněná zeď přes den nabírá teplo a v noci ho vydává, proto se k ní hodí meruňky a broskvoně na špalíru. Pozor na jaro: stromy citlivé na mráz v květu nesázejte tam, kde je po mrazivé noci zasáhne prudké ranní slunce. Lehký noční mrazík strom přežije, ale rychlé oslunění může způsobit, že shodí květy i listy. Na stinnějším místě plody dozrají později, zato úroda nepřijde nazmar.
Silná, nebo slabá podnož?
Holzer místo obvyklých slabě rostoucích podnoží roubuje na silně rostoucí semenáče a plané formy. Běžná praxe se zákrsky ale není chybná, obě cesty se hodí na něco jiného:
| Silně rostoucí podnož (semenáč, planá forma) | Slabě rostoucí podnož (např. M IX, kdouloň) | |
|---|---|---|
| Začátek plodnosti | později | brzy, plná plodnost kolem 4.–5. roku |
| Životnost | desítky let | zhruba 20–25 let |
| Opora | jen v prvních letech, pokud vůbec | trvalý kůl nebo konstrukce |
| Kořeny a sucho | hluboké kořeny, sucho snáší lépe | mělké kořeny, potřebuje zálivku |
| Kam se hodí | větší zahrady, sady, drsnější polohy | malé zahrady, teplejší oblasti, tvarované stromky |
Na jeden strom lze naroubovat i několik odrůd. Ušetříte tím místo, u jabloní a hrušní si zajistíte opylovače a riziko neúrody se rozloží. Postup najdete v článku Roubování ovocných stromů.
Plané druhy do drsných poloh
- jabloň lesní (Malus sylvestris) a hrušeň polnička (Pyrus pyraster), obě také jako odolné podnože
- třešeň ptačí (Prunus avium)
- trnka obecná (Prunus spinosa)
- jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a oskeruše (Sorbus domestica)
- dřín obecný (Cornus mas)
- muchovník oválný (Amelanchier ovalis)
Další méně obvyklé druhy najdete v článku Méně známé ovocné druhy.
Zálivka ovocných dřevin: kdy a kolik
V průměrně deštivých letech a oblastech si vzrostlé stromy vodu obstarají samy. Zálivku potřebují při delším suchu, při velké úrodě, v suchých a teplých krajích a hlavně tehdy, když rostou na slabě rostoucích podnožích, které koření mělce. Nejvíc vody chtějí jabloně, broskvoně, rybíz, angrešt a jahodník.
| Kdy | Proč |
|---|---|
| před květem | dobré kvetení a opylení |
| po odkvětu | nasazení plodů, menší červnový opad |
| červen–červenec | růst plodů a zakládání květních pupenů na příští rok |
| před dozráním plodů | jen broskvoně, angrešt, rybíz a réva |
| po sklizni do konce sezony | jahodník (zakládá květy na příští rok) |
| na podzim za sucha | stromy a keře, i okrasné, přezimují lépe ve vlhké půdě |
V srpnu a září ovocné stromy nezalévejte. Prodloužili byste jim růst, výhony by do zimy nevyzrály a v tuhé zimě by namrzly. Ovoce by se navíc hůř skladovalo. Výjimkou je dlouhé podzimní sucho, kdy je naopak dobré stromy před zimou vydatně zalít.
Dávka je 30–40 litrů vody na 1 m² najednou. Menší dávka je zbytečná, protože kořeny ovocných dřevin jsou většinou v hloubce 30–60 cm a voda by k nim nedošla. Kropení korun za sucha snižuje výpar, ale ne u listů už poškozených suchem nebo sviluškou, ty by pak opadaly rychleji. Víc o způsobech zálivky najdete v článku zalévání.
Proč ovocný strom nerodí: nejčastější příčiny
Kdy strom začne plodit, závisí na druhu, odrůdě, podnoži, tvaru koruny i na výživě. Stromek na slabě rostoucí podnoži nese první plody za 2–4 roky, vysokokmen na semenáči až po 6–10 letech. Když se plody nedostavují ani potom, bývá za tím některá z těchto příčin:
| Příčina | Co s tím |
|---|---|
| strom hladoví, pod korunou roste trávník nebo plevel | pravidelné organické hnojení, kolo bez trávy pod korunou; viz hnojivo na ovocné stromy |
| přehnojení dusíkem, strom roste „do dřeva“ | dusík vynechat, dodat fosfor a draslík |
| bujná odrůda na bujné podnoži | odrůdu vybírat vždy spolu s podnoží; vzrostlý strom zklidní ohýbání větví (viz níže) |
| příliš krátký řez u odrůd, které plodí na koncích delších výhonů (z jabloní například ‚Jonathan‘ nebo ‚Coxova reneta‘) | výhony nezkracovat plošně, jen prosvětlovat; viz řez stromů |
| stromek zasazený příliš hluboko, odrůda zakořenila nad podnoží | odhrnout zeminu pod místo roubování; viz výsadba stromů |
| roubováno z neplodného stromu nebo z vlků | přeroubovat rouby z ověřeného plodného stromu; viz roubování |
| v okolí chybí vhodný opylovač | vysadit opylující odrůdu, nebo ji naroubovat aspoň na jednu dvě větve |
| mráz nebo dlouhé deště v době květu, silný výskyt květopasa | ochrana proti jarním mrazíkům, později kvetoucí odrůdy |
| strom rodí jen ob rok | probírka plůdků a řez podle násady; viz střídavá plodnost jabloní |
Ohýbání větví. Bujně rostoucí zákrsky, vřetena a ovocné stěny přivedete k plodnosti tak, že letorosty začátkem června vyvážete nebo zatížíte do mírně šikmé až vodorovné polohy. V ohnuté větvi zůstane víc zásobních látek a strom na ní založí květní pupeny. Neohýbejte ale do oblouku pod vodorovnou rovinu. V místě ohybu by vyrostly silné svislé výhony, které květy nenasadí. Zaškrcování větví drátem a vyřezávání proužků kůry se dnes na zahradách nedoporučuje: rána strom oslabí a otevře cestu chorobám.
Pokud strom nese jen obden, často za tím stojí přemnožení plodů. Včasné proředění zmenší riziko střídavé plodnosti, protože strom ušetří energii na tvorbu květních pupenů pro příští rok. Britská zahradnická společnost doporučuje u stolních jablek nechat na svazku nejvýše dva plody a svazky udržovat 10 až 15 cm od sebe, u větších kuchyňských odrůd jen jeden plod ve vzdálenosti 15 až 20 cm.
Při probírce se nejprve odstraní plody poškozené pilatkou (vyžrané chodbičky nebo otvor), napadené chorobami, deformované a silně strupovité. Zachovat se vyplatí plody na osluněných částech větví, protože lépe vybarvují a mají vyšší obsah cukru. Plody ve stínu jdou pryč.
Broskvoň, která nekvete, často trpí příliš silným řezem nebo pozdním jarním mrazem. Broskve totiž nesou plody hlavně na jednoletých výhonech, takže přehnaný řez může odstranit právě větve, které by příští rok rodily.
Půda pod ovocnými stromy: kypřit, mulčovat, nebo zatravnit
Holá, stále kypřená půda pod stromy byla dlouho pravidlem. Ubývá v ní ale humusu, při přívalových deštích se smývá a potřebuje víc hnojení. Dnes se pod korunami udržuje kolo nebo pás s mulčem a zbytek sadu se zatravňuje.
Kdy a jak kypřit. Kde půdu pod korunou kypříte, dělejte to jen mělce. Hlubší okopávka trhá kořeny a půda víc vysychá.
- Měsíc před květem a během květu nekypřete. Ulehlá vlhká půda v noci vydává víc tepla a chrání květy před mrazíkem.
- Od odkvětu do konce července, kdy nejvíc rostou výhony i plody, kypřete mělce několikrát, hlavně po dešti, než vznikne škraloup.
- V srpnu a září nechte půdu v klidu. Dřevo lépe vyzraje a plody se vybarví.
- Na podzim stačí mělce zapravit kompost nebo hnůj, kolem stromu nanejvýš do 10 cm, nejlépe rycími vidlemi. Hluboké rytí pod korunou stromu škodí. Letní rytí půdu vysušuje a u stromů na mělce kořenících podnožích zvyšuje opad plodů.
Trávník v sadu chrání půdu před erozí a hlubokým promrzáním, po dešti se v sadu dá chodit, přibývá humusu a vlhčí vzduch zlepšuje vybarvení plodů. Tráva ale stromům bere vodu a dusík. Po celé ploše se proto hodí jen tam, kde ročně spadne kolem 800 mm srážek a víc, kde je vysoko podzemní voda nebo kde se zavlažuje. V sušších krajích zatravněte jen pásy mezi řadami a pod korunami nechte kolo s mulčem.
- Kolo bez trávy kolem mladého stromu každý rok rozšiřujte, aby přesahovalo průměr koruny asi o 1 m.
- Zatravňujte až po několika letech, když stromy dobře zakoření. Vysévejte na jaře do vlhké půdy zbavené oddenků pýru a dalších vytrvalých plevelů. Vojtěška pod stromy nepatří, o vodu jim silně konkuruje. Výběr směsi popisuje článek travní směsi.
- Sekejte často, zhruba 6–8krát za rok, když tráva doroste 10–15 cm, a posečenou hmotu nechte ležet. Funguje jako mulč, omezí výpar a vrací živiny do půdy.
- Nakrátko posečený trávník v době květu snižuje riziko škod pozdním mrazíkem.
- Kvetoucí pás. Část meziřadí můžete sekat jen dvakrát za rok a nechat vykvést. Najdou tu potravu opylovači i užiteční predátoři škůdců.
- Stromy v trávníku hnojte vydatněji, hlavně dusíkem, a živiny jim dávejte přímo ke kořenům (postup v článku hnojivo na ovocné stromy).
Jak mulčovat pod korunou a čemu se vyhnout, popisuje článek mulčování. Humus pod starší stromy dodá i zelené hnojení.
Co pěstovat pod mladými ovocnými stromy
Dlouhodobě patří zelenina stranou od stromů, jak píšeme výše. Mladé stromy ale půdu mezi sebou ještě nevyužijí. U zákrsků a vřeten se mezi nimi dá pěstovat zhruba první tři roky, u polokmenů a vysokokmenů až 8–9 let po výsadbě. Vybírejte plodiny, které neberou moc vody a jejichž hnojení a zálivka prospějí i stromům:
- zelenina: keříčkové fazole, hrách, salát, kedlubny, raný květák, rajčata, okurky, celer, raná mrkev,
- rané brambory,
- jahodník, který ale potřebuje hodně vody, takže ho mulčujte a víc hnojte.
Hnojte podle potřeby podsazených plodin, ne jen stromů. Kolem kmenů nechte užší pás bez podsadby, pokrytý mulčem a bez plevele. Při ošetřování stromů myslete na zeleninu pod nimi: přípravek, který není povolený i pro zeleninu, na ni nesmí dopadnout. Jakmile koruny podsadbu zastíní, pěstování pod nimi ukončete a plochu zatravněte nebo mulčujte.
Tip: Jak ovocné stromy vyživit jarním postřikem přes list i posypem ke kořenům, popisujeme v článku Hnojivo na ovocné stromy.



