Roubování ovocných stromů: kdy a jak roubovat, očkování a štěpařský vosk

Roubování je spojení dvou rostlin do jedné. Podnož dává kořeny a určuje, jak silně strom poroste. Roub nebo očko nese odrůdu, tedy to, jaká jablka či hrušky strom ponese. Technika není složitá. Rozhoduje ostrý nůž, správný termín a pečlivé spojení pletiv. S roubováním si poradíte i na staré jabloni, na kterou chcete dostat lepší odrůdu, nebo u stromu, kterému zajíci okousali kůru.

Semeno šlechtěné odrůdy nedá stejný strom. Jadérko z jablka jakékoli odrůdy vyroste v jabloň s jinými, obvykle horšími plody. Odrůda se proto množí vegetativně: kus jejího výhonu nebo jediný pupen se přenese na jiný kořenový systém.

Roubování se dá využít i jinak:

• Přeroubování starého stromu na jinou odrůdu bez kácení.
• Víc odrůd na jednom stromě. Hodí se na malé zahrady a pomáhá i s opylením u jabloní a hrušní, které k plodům potřebují pyl jiné odrůdy. Sepp Holzer tak zároveň snižuje riziko, že celá úroda jednoho roku selže.
• Záchrana poraněného stromu přemostěním poškozené kůry.

Základní princip platí pro všechny způsoby: pod kůrou je tenká vrstva živých dělivých buněk, kambium. Aby srostl roub s podnoží, musí se kambium obou částí dotýkat alespoň na jedné straně a spoj nesmí vyschnout.

Podnož ovlivní velikost stromu, nástup plodnosti, délku života i odolnost. V zahradnictvích se prodávají vegetativně množené typy se standardním označením a semenáče.

Slabě rostoucí podnože dávají malé stromy, které plodí brzy, často už ve druhém až třetím roce. Mají ale mělké a slabé kořeny. Strom musí celý život stát u kůlu, hůř snáší sucho a víc trpí chorobami. Na hrušni roubované na kdouloni to platí zvlášť.

Silně rostoucí podnože dávají velké stromy s hlubokými kořeny. Plodí později, ale žijí a rodí mnohem déle a obejdou se bez opory. Holzer ve svém hospodářství v nadmořské výšce kolem 1500 m dává přednost silným semenáčům a planým formám. Podle jeho zkušenosti jen ty ve vyšších a drsnějších polohách spolehlivě snesou vítr, sníh a sucho. Tento přístup se hodí i do vyšších poloh u nás a všude, kde strom nebudete zalévat.

Silnou podnož si můžete vypěstovat sami ze semene. Jadérka planých jabloní nebo hrušní vysejte na podzim a za rok až dva máte semenáč silný na roubování. Jak pak strom vysadit, popisuje článek Výsadba stromů.

Čím slabší podnož, tím dřív a pravidelněji strom plodí. Zásobní látky zůstávají v koruně a strom je dá do květních pupenů místo do dřeva. Slabá podnož ale potřebuje lepší půdu, zálivku a oporu. Nejběžnější podnože jabloní v nabídce školek:

• Odrůdu vybírejte vždy spolu s podnoží. Bujně rostoucí odrůda, třeba ‚Boskoopské‘, plodí na bujné podnoži velmi pozdě. Silně rostoucí odrůdě vyhoví slabší podnož, slabě rostoucí odrůdě naopak silnější.
• Mezištěp. Na bujnou podnož lze naroubovat krátký kus kmínku ze slabé podnože a teprve na něj odrůdu. Mezištěp brzdí růst a strom začne plodit dřív.
• Místo roubování nad zemí. Když se dostane pod zem, odrůda zakoření a vliv slabé podnože se ztratí. Nápravu popisuje článek výsadba stromů.

Podnože hrušní, třešní, slivoní, meruněk a broskvoní, jejich nároky na půdu a potřebu kůlu shrnuje přehled podnože ovocných stromů.

Na jarní roubování se rouby řežou v zimě, v období vegetačního klidu. Nejlépe v prosinci až lednu, v den bez silného mrazu. Holzer řeže rouby hlavně v lednu.

• Jaký výhon: jednoletý, dobře vyzrálý, zhruba tloušťky tužky, ze slunné strany koruny. Každý roub by měl mít alespoň tři až pět pupenů (oček).
• Co nebrat: svislé bujné výhony (vlky), dlouhé vytáhlé pruty a slabé výhony ze stínu.
• Z jakého stromu: zdravého a plodného, u kterého znáte odrůdu. Svazky hned popište.

Skladování: rouby musí zůstat v klidu a nesmí vyschnout. Tradičně se zapichují do vlhkého písku v chladném sklepě. Menší množství vydrží v lednici zabalené ve vlhké látce a v sáčku, odděleně od ovoce, které uvolňuje etylen. Při roubování musí roub ještě spát, zatímco podnož už má mízu. Rouby, které ve sklepě vyraší, se hůř ujímají.

Termín podle druhu: třešně a višně řežte už v polovině prosince, ostatní peckoviny do konce ledna, jádroviny nejpozději před začátkem rašení. Rouby třešní a višní se přes zimu uchovávají nejhůř, proto jim zatavte řezné plochy parafínem nebo voskem. Všem druhům svědčí zabalení do igelitového sáčku a uložení v chladném sklepě na zemi, na kratší dobu v zeleninovém šuplíku lednice. Zavadlým roubům obnovte spodní řez a na den je postavte do vody. U višní berte rouby jen ze silných mladých výhonů, protože většina pupenů na běžných letorostech je květních.

Na letní očkování se rouby neskladují. Řežou se čerstvé v den očkování, listy se hned odstřihnou a nechají se jen krátké řapíky.

Termín závisí na způsobu roubování. Hlavní otázka je, zda se kůra podnože už dobře odlupuje:

• Brzy na jaře, ještě před rašením (zhruba březen až začátek dubna): kopulace a roubování do rozštěpu. Kůra se odlupovat nemusí. Peckoviny, hlavně třešně, roubujte co nejdřív, protože rašit začínají brzy.
• Při rašení a po něm (duben až květen): roubování za kůru a přemostění, jakmile se kůra snadno odlupuje od dřeva.
• Jaro až začátek léta (květen): očkování na bdící očko pupenem ze zimního roubu.
• Léto (červenec až srpen): očkování na spící očko čerstvým pupenem.

Přesné datum se v každém roce a v každé poloze liší až o několik týdnů. Řiďte se stavem stromu, ne kalendářem. Roubujte za suchého a teplého počasí, ne v dešti.

Pro všechny způsoby platí: ostrý a čistý nůž, rovné řezy jedním tahem, řezné plochy nechytat prsty a spoj hned ovázat a zamazat.

Kopulace

Nejjednodušší způsob pro podnož a roub stejné tloušťky, zhruba 5–15 mm. Na podnoži i na roubu udělejte stejně dlouhý šikmý řez, dlouhý asi trojnásobek průměru výhonu. Plochy přiložte na sebe tak, aby lícovala kůra, a pevně ovažte roubovací páskou. Roub zkraťte nad třetím až pátým pupenem a jeho vrchol zamažte voskem.

Anglická kopulace

Vylepšená kopulace. Do obou šikmých ploch se asi v třetině jejich délky udělá podélný zářez, takže vznikne jazýček. Po zasunutí se obě části do sebe zaklesnou, spoj drží pevněji a kambium se dotýká na větší ploše. Hodí se hlavně pro začátečníky, protože se roub při ovazování nesmekne.

Roubování za kůru

Používá se, když je podnož výrazně silnější než roub, typicky při přeroubování starší jabloně nebo hrušně. Větev nebo kmínek rovně seřízněte. Do kůry udělejte svislý řez dlouhý asi 3 cm a kůru opatrně nadzvedněte. Roub seřízněte dlouhým šikmým řezem, případně s malým sedélkem nahoře, a zasuňte ho řeznou plochou ke dřevu pod kůru. Na silnou větev lze dát dva až čtyři rouby po obvodu. Spoj ovažte a zamažte voskem celou řeznou plochu podnože i všechny zářezy. Funguje jen v době, kdy se kůra dobře odlupuje.

Roubování do rozštěpu

Také pro silnější podnož, ale jde použít i dříve na jaře, kdy se kůra ještě neodlupuje. Seříznutou podnož rozštípněte nožem nebo štěpařskou sekerkou uprostřed do hloubky několika centimetrů a rozštěp podržte otevřený klínkem. Roub seřízněte do klínu z obou stran a zasuňte ho na kraj rozštěpu tak, aby se kambium roubu a podnože kryla. Do silnějšího rozštěpu dejte dva rouby, na každou stranu jeden. Po vytažení klínku rozštěp rouby sevře. Pak ovažte a všechno pečlivě zavoskujte, i do hloubky rozštěpu.

Letní roubování (polovina srpna až polovina září)

Třešně, višně, ořešáky a jabloně se dají roubovat i koncem léta. Využijete to hlavně u třešní a višní, jejichž rouby přes zimu snadno zaschnou.

1. Rouby řežte čerstvé z vyzrálých letošních letorostů a hned jim odstřihněte listové čepele.
2. Roubujte za kůru, dokud se ještě odlupuje.
3. Podnož ani větev nad místem roubování nezkracujte. Kdybyste ji seřízli, pupeny roubu by ještě na podzim vyrašily a namrzly. Seřízněte ji až v předjaří.
4. Všechny rány pečlivě zamažte, u ořešáku i jizvy po odstřižených řapících.

Za mírné zimy rouby přezimují bez úhony a na jaře dobře rostou.

Roubování v ruce (únor)

Podnože vyryté na podzim a uložené přes zimu ve studeném sklepě se dají roubovat v teple u stolu. Práce jde snáz a přesněji než venku. Nejpevněji srůstá anglická kopulace.

• U mělce kořenících podnoží jabloní, jako je M 9, nechte delší kořenovou osu, zhruba 25–30 cm. Stromek pak lépe zakotví a má víc kořenů.
• Oroubované podnože uložte při teplotě kolem 4 °C do mírně vlhké směsi písku a rašeliny (nebo kokosového vlákna).
• Jakmile to půda dovolí, vysaďte je do školky nebo rovnou na trvalé místo.

Roubovanci rostou první rok pomaleji než očkovanci a netvoří předčasné postranní výhony. Na podnož výrazně silnější než roub se místo kopulace hodí roubování na kozí nožku, do sedélka nebo přidružením (plátkováním), u nichž se roub vsadí do klínovitého výřezu nebo přiloží na šikmý řez z boku podnože.

Očkování ovocných stromů přenáší místo celého roubu jediný pupen. Je úsporné, protože z jednoho výhonu získáte mnoho oček, a hodí se na mladé podnože tloušťky tužky až prstu.

1. Na hladkém místě podnože, u semenáčů asi 2–5 cm, u typových podnoží asi 10 cm nad zemí, udělejte do kůry řez ve tvaru písmene T.
2. Z roubu vyřízněte pupen se štítkem kůry dlouhým asi 3–3,5 cm, řezem zdola nahoru. Štítek má být tenký, bez silné vrstvy dřeva.
3. Nadzvedněte kůru v T-řezu a štítek zasuňte shora dolů pod ni. Přečnívající kůru zarovnejte podle vodorovného řezu.
4. Místo pevně ovažte lýkem nebo očkovací páskou a zatřete voskem. Pupen samotný musí zůstat volný.

Očkování na spící očko se dělá v červenci a srpnu, dokud se kůra odlupuje. Pupen se ujme, ale vyraší až příští jaro. Použijte čerstvé rouby a listy odstřihněte tak, aby zůstaly krátké řapíky. Pokud se očko ujalo, řapík po dotyku sám odpadne, obvykle do dvou až tří týdnů. Scvrklý řapík, který drží, znamená, že se očko neujalo. Pokud je ještě čas, očkujte znovu z druhé strany. Na jaře před rašením podnož seřízněte těsně nad ujatým očkem.

Očkování na bdící očko se dělá na jaře, zhruba v květnu, pupenem ze zimního roubu uloženého v chladu. Očko vyraší ještě tentýž rok. Podnož se nad ním zkrátí nebo přihne, aby míza šla do nového výhonu.

Na jednu podnož klidně vsaďte dvě očka. Zvyšuje to šanci, že se aspoň jedno ujme.

Pořadí druhů. Očkuje se v době letní mízy, obvykle od poloviny července do konce srpna, nejlépe za teplého slunného počasí. Některé podnože ztrácejí mízu dřív, proto se očkuje v tomto pořadí: nejdřív peckoviny na slivoňových podnožích a semenáčích (slivoně, meruňky, broskvoně), pak jádroviny na semenáčích i typových podnožích a nakonec peckoviny na myrobalánu a mahalebce. Mladé podnože se očkují obvykle v prvním roce po vysazení, slabé až o rok později.

Příprava podnože. Asi 14 dní předem odřízněte na kmínku do výšky 20–25 cm postranní výhonky. Za sucha podnože několik dní před očkováním zalijte, jinak se kůra neodlupuje. Těsně před očkováním odhrňte zeminu a kmínek otřete měkkým hadrem.

Výška a místo očka.

• Semenáče asi 2–5 cm nad zemí, typové podnože asi 10 cm nad zemí. Čím výš očkujete, tím víc se projeví vliv podnože na vzrůst a plodnost.
• Odrůdy citlivé na krčkovou hnilobu a mráz u kořenového krčku se očkují výš, nebo na kmenotvornou odrůdu (mezištěp). Viz krčková hniloba.
• T-řez dělejte na hladkém místě, nejlépe na severní nebo západní straně kmínku: příčný řez asi 1 cm, podélný asi 3 cm. Očko má sedět asi 1 cm pod příčným řezem.
• Pro jistotu vsaďte dvě očka asi 5 cm nad sebou na protilehlé strany podnože.
• Ovažte odspodu nahoru hustě a pevně, na rozdíl od roubování, kde se lýko vine řídce.

Když se kůra neodlupuje (podnož už nemá dost mízy), použijte očkování za jazýček: na podnoži odřízněte shora dolů jazýček kůry stejně velký jako štítek, zkraťte ho na polovinu, štítek zasuňte za něj a převažte.

Po očkování. Po 3–4 týdnech páskovou vazbu nebo lýko povolte podélným řezem na protější straně, než se zařízne. V místech se silnými holomrazy přihrňte očkovance mrazuchtivých druhů (meruňky, broskvoně) na zimu zeminou, co nejpozději na podzim. V těžkých zamokřených půdách nepřihrnujte.

Jarní seříznutí. V únoru až březnu odhrňte zeminu a podnož seřízněte šikmo asi 3 mm nad ujatým očkem. U bujných a křivě rostoucích odrůd nechte nad očkem 15–20 cm dlouhý čípek bez pupenů, ke kterému budete mladý výhon přivazovat, a odřízněte ho v červenci až srpnu. Vyraší-li obě očka, nechte spodní. Výhony z podnože pod očkem během léta průběžně vylamujte. Jednoletý očkovanec má do podzimu dorůst aspoň 80 cm. Když dosáhne 50 cm už do poloviny června, můžete zaštípnout vrchol a podpořit tak rozvětvení budoucí korunky.

Zvláštnosti druhů. Broskvoně, kterým letní očka v suchu zaschla, zkuste příští jaro očkovat na bdící očko listovými pupeny ze spodní části roubů nařezaných v prosinci a lednu. Ořešák se očkuje v květnu až začátkem června, když noci neklesají pod 10 °C a přes den je 15–20 °C, očky z dobře uchovaných zimních roubů. Víc v článku ořešák královský (vlašský).

Štěpařský vosk uzavře řezné plochy a spoje při roubování a očkování. Chrání je před vyschnutím, které je nejčastější příčinou neúspěchu, a omezí vstup vody a původců chorob do čerstvé rány. Nezaceluje, jen drží spoj ve vlhku, dokud nesroste.

Kam ho dát:

• na celý spoj podnože s roubem včetně zářezů a rozštěpu,
• na seříznutý vrchol roubu,
• na okraje štítku při očkování, ale ne na samotný pupen,
• na konce roubů při přemostění kůry.

Druhy štěpařského vosku:

• Studený (tekutý nebo pastovitý) vosk se nanáší rovnou z balení štětcem nebo špachtlí. Je pohodlný pro menší množství a pro práci v zahradě. Po zaschnutí vytvoří pružný film.
• Teplý vosk je za studena tuhý a před použitím se musí rozehřát ve vodní lázni nebo na speciálním ohřívači. Dobře drží a těsní, hodí se pro větší objem práce. Nanáší se jen vlažný. Horký vosk spálí kambium a spoj se neujme. Teplotu vyzkoušejte na hřbetu ruky.

Na velké rány po řezu se místo štěpařského vosku používají stromové balzámy a ranové pasty. Na roubování se hodí méně, protože se hůř roztírají do tenké vrstvy.

Štěpařský vosk se dřív vyráběl doma ze včelího vosku, pryskyřice a tuku. Poměry se ale v různých návodech liší a výsledek bývá buď příliš tvrdý, nebo v teple teče. Pro jistotu kupte hotový výrobek. Jedno balení vystačí na desítky roubů.

• Kontrola úvazků: během léta, jakmile roub přirůstá, páska začne zaškrcovat. Povolte ji nebo podélně nařízněte. Pásky z pryže nebo rozložitelných materiálů povolí samy.
• Výhony podnože: všechny výhony pod místem roubování pravidelně vylamujte, jinak roubu berou sílu.
• Výhony roubu: když z roubu vyraší víc pupenů, nechte růst nejsilnější výhon jako budoucí terminál, ostatní zakraťte.
• Opora: mladý výhon se v místě spoje snadno vylomí větrem nebo pod ptákem. Přivažte ho ke kolíku nebo k prutu přivázanému ke kmínku.
• Voda: v suchém jaře podnož zalévejte. Mulč kolem kmínku udrží vlhkost.
• Vosk: popraskaný vosk na spoji během jara obnovte.

Když se roub neujme, podnož většinou obrazí. Nechte jeden silný výhon a v létě na něj zkuste očkovat, nebo roubujte znovu příští jaro.

Když zajíci, hraboši nebo sekačka poškodí kůru dokola kmene, přeruší se proudění mízy a strom postupně odumře. Pokud je poškození rozsáhlé, lze ho zachránit přemostěním. Jiné typy poranění popisuje článek Mechanické poškození kůry stromů.

1. Na jaře, jakmile se kůra odlupuje, začistěte okraje rány ostrým nožem do zdravé kůry.
2. Připravte rouby o několik centimetrů delší, než je výška rány. Nejlepší jsou výhony z téhož stromu, uložené od zimy.
3. Oba konce roubu seřízněte šikmo, stejně jako při roubování za kůru.
4. Pod ránou i nad ní udělejte do zdravé kůry zářezy a konce roubu zasuňte pod kůru. Roub se tak lehce prohne do oblouku a pevně drží. Dejte pozor na směr: spodní konec roubu patří dolů.
5. Podle Holzera použijte nejméně tři rouby rozmístěné po obvodu, u silnějších kmenů víc. Převezmou vedení mízy a zároveň kmen zpevní.
6. Konce roubů přibijte malými hřebíčky nebo ovažte a všechny spoje i ránu zamažte štěpařským voskem.

Pupeny na přemosťujících roubech během léta vylamujte, aby rouby nerostly do větví, ale sloužily jen jako most.

Zdravý strom s nechutnou nebo málo plodnou odrůdou nemusíte kácet. Přeroubováním na jinou odrůdu získáte za dva až tři roky novou korunu na starých kořenech. Vyplatí se u hrušní zhruba do 40–50 let, u jabloní do 30–40 let, u třešní do 20 let a u slivoní jen asi do 10 let. Staré slivoně a peckoviny se přeroubovávají špatně, u nich je lepší roubovat do mladých výhonů po zmlazení. Nemocné a přestárlé stromy nepřeroubovávejte.

1. Seříznutí koruny. V předjaří nebo na začátku mízy zkraťte hlavní větve tak, aby koruna měla tvar kužele s vrcholovým úhlem zhruba 70–110°. Horní větve zkraťte víc, spodní méně. Seříznuté větve nemají být silnější než asi 15 cm u hrušní, 10 cm u jabloní a 8 cm u peckovin, jinak se rány špatně zacelují.
2. Tažné větve. Pod každým místem řezu nechte jednu slabší postranní větev s listy. Táhne mízu, chrání kmen před úpalem a brzdí bujný růst. Odstraníte ji, až se vytvoří nová koruna.
3. Rouby. Berte je z velmi plodných zdravých stromů odrůdy, která se ve vašem okolí osvědčila. Každý roub má mít tři pupeny.
4. Roubování. Před mízou roubujte na kozí nožku, za mízy za kůru, na slabší větve a vlky kopulací. Třešně a slivoně se dobře ujímají za kůru v době květu. Postupujte shora dolů. Na slabou větev dejte 1–2 rouby, na silnou víc s rozestupem asi 3 cm, hlavní roub vždy na svrchní stranu větve.
5. Ochrana. Spoj zavažte, celé řezné plochy i vrcholy roubů zamažte štěpařským voskem a k větvi přivažte prut nebo oblouk, aby mladé výhony nevylomil vítr ani ptáci.
6. První léto. Když hlavní roub raší pomalu, zaštipujte letorosty ostatních roubů. Výhony vyrůstající ze staré větve pod místem roubování odstraňujte, když rouby rostou slabě, a nechte je jako brzdu, když rostou bujně.
7. Druhý rok. Na každé větvi vyberte nejlepší výhon, zkraťte ho o polovinu až dvě třetiny a vychovejte z něj novou větev. Ostatní výhony seřízněte na krátký čípek a po zacelení rány je odstraňte úplně.

Výběr odrůdy. Nejlépe se ujímají odrůdy s podobnou bujností a podobnou dobou rašení jako původní strom. Silně rostoucí odrůda poroste dobře na silném i slabším stromě. Vyhněte se roubování slabě rostoucí odrůdy na slabě rostoucí a brzy rašící odrůdy na pozdě rašící strom. Přeroubování letní odrůdy na zimní ani obráceně skladovatelnost plodů podstatně neovlivní.

Broskvoně se přeroubovat nedají. Strom se nejdřív zmladí a v srpnu se do nových výhonů naočkuje nová odrůda. Mladší třešně a višně lze v červenci a srpnu přeočkovat. Na palmety a jiné malé tvary jabloní a hrušní se osvědčují celé nezkrácené rouby dlouhé 40–60 cm vsazené za kůru v plné míze, které často nasadí květní pupeny už v prvním roce.

• Tupý nebo špinavý nůž. Roztřepený řez nesroste a nečistý nůž přenáší choroby. Nůž brouste a čistěte mezi stromy.
• Kambium mimo sebe. U roubu tenčího než podnož je nutné ho přiložit ke kraji, ne doprostřed.
• Vyschlý spoj. Vynechaný vosk na vrcholu roubu nebo v rozštěpu je nejčastější příčina neúspěchu.
• Rašící rouby. Rouby uskladněné v teple nebo řezané pozdě na jaře se ujímají špatně.
• Vlky místo roubů. Bujné svislé výhony mají málo plodných pupenů a hůř se ujímají.
• Zaškrcený spoj. Páska zapomenutá do podzimu se zařízne do kůry a výhon se v tom místě zlomí.
• Výhony podnože. Když je necháte růst, přerostou roub a za pár let máte zase planý strom.
• Roubování za mrazu. Zmrzlé pletivo nesroste. Počkejte na den nad nulou.
• Krátké řezné plochy. Delší, rovné a stejně dlouhé plochy na roubu i podnoži se ujímají lépe. Spodní pupen roubu má ležet proti řezné ploše, v její horní polovině.
• Podnož jen podle velikosti stromu. Zakrslá podnož na suchém nebo větrném stanovišti bez zalévání a opory dlouho nevydrží.

Na výběr odrůd a druhů navazuje přehled Ovocné rostliny v zahradě, konkrétní rady k jednotlivým druhům najdete v článcích Jabloň a Hrušně.

Čerstvě naroubovaná podnož potřebuje hlavně vodu a klid. Silné přihnojení dusíkem v roce roubování žene bujné výhony, které do zimy nevyzrají. Živiny proto dodávejte pozvolna: na jaře kolem stromku rozhoďte organické hnojivo, mělce ho zapravte a přikryjte mulčem. Starší přeroubované stromy hnojte stejně jako ostatní ovocné stromy na zahradě.