borůvky v hrníčku

Hnojivo na borůvky

HMYZÍ TRUS JAKO HNOJIVO NA BORŮVKY

borůvky

Obsah

borůvkové srdce

Borůvky - jaké známe

Borůvky – sladké, chutné, zdravé – kdo by je neměl rád? Mně osobně se spojují s dětstvím. Ale co jsou to vlastně borůvky?

Borůvkou je běžně označováno několik druhů:

 
 
borůvky v hrníčku
  • lesní borůvky (Vaccinium angustifolium) s botanickým názvem brusinka borůvková, které rostou ve volné přírodě v lesních podrostech.
  • zahradní velkoplodé kanadské borůvky (Vaccinium corymbosum) s botanickým názvem brusinka chocholičnatá 
  • zemolez kamčastký (Lonicera kamtschatica) ľudovo nazývaný kamčatské borůvky
  • a nakonec muchovník (Amelanchier), který má lidový název indiánské borůvky.

V tomto článku se zaměříme na dvě nejznámější borůvky, a to lesní a kanadskou.

Brusinka borůvková (Vaccinium angustifolium)
- borůvka lesní

Brusinka borůvková – borůvka je nízký keř dorůstající výšky 40 cm. Patří do čeledi vřesovcovité. Kvete v květnu až červnu a plody dozrávají nejčastěji v červenci a srpnu. Keřík je hustý se vzpřímenými větvemi, listy jsou krátké as vejčitě kulatou čepelí, přičemž na zimu opadávají. Nejcharakterističtější částí keře jsou plody ve tvaru bobulí v tmavě modré barvě, které mají několik semen. Plody borůvky jsou velké jako hrášek. Jsou sladké a silně barví na tmavě modře až fialově.

Tento keř, který se vyskytuje v celé Evropě, ale také v Severozápadní Americe a na severu Asie, přičemž v minulosti se borůvky používaly ve starověkém Řecku jako výborné barvivo na látky. U nás se nejčastěji borůvky vyskytují ve výše položených oblastech, zejména v podhorském a horském pásmu, ale lze je nalézt i na okraji lesů, kde obvykle vytvářejí souvislý porost.

autumn g40d4cfb09 1920

POUŽITÍ

U borůvky se využívají jak plody, tak listy. Pro léčebné účely a sušení do čajů a odvarů se používají plody i listy. V teplé a studené kuchyni, pro mrazení, zavařování či výrobu džemů se používají plody. Ale plody jsou také kvalitním přírodním barvivem. No tak jako všechno ovoce a zelenina, i čerstvě utržené plody borůvky jsou pro nás nejzdravější.

SBĚR

Pokud se rozhodnete nasbírat si zdravé lesní borůvky, je důležité, abyste se nevybrali na místo, které je zákonem chráněno. Nebo místo lahodných plodů byste mohli přijít k finanční pokutě.

blueberry g7a3e58f22 1920

„Zákaz sbírat lesní plody platí ve třetím až pátém stupni ochrany, kde je prioritou ochrana rostlin a živočichů, které se zde nacházejí. Ministerstvo životního prostředí upozorňuje, že na většině území národních parků Slovenska je sběr těchto lesních plodů zakázán a apeluje na všechny návštěvníky, aby svým jednáním neohrožovali přírodu a chovali se zodpovědně. Výjimkou jsou jen národní parky Slovenský ráj, Slovenský kras a Velká Fatra. I zde je však sběr povolen pouze na vyhrazených místech a pro vlastní spotřebu.“ (www.minzp.sk)

Naštěstí míst, kde je povoleno sbírat lesní borůvky, je stále dostatek. A tak si při pohybu uprostřed přírody při nádherné symfonii lesních zvuků můžeme dopřát tento skvělý dar přírody.

Brusinka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum)
- borůvka kanadská

blueberry ged7a1484c 1920

Brusinka chocholičná je známá jako kanadská borůvka a patří do čeledi vřesovcovitých . Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě zdomácněla a je s oblibou pěstována.

Je to opadavý keř dorůstající podle odrůdy do výšky 1,5 až 3,5m. Listy jsou eliptické nebo vejčité, na stonku střídavě postavené. Květy jsou řapíkaté, zvonkovité, v hroznovitém květenství. Barva květu je bílá přes narůžovělou až po růžovou. Kvete v rozmezí duben, květen. Plody jsou větší než plody brusinky borůvky o průměru od 6 do 20 mm podle odrůdy a dozrávají průběžně během léta. Jejich barva je modrá až fialová. Ale existuje odrůda, která má růžové plody.

Na rozdíl od lesních borůvek, plody jsou větší a po překrojení je střed plodu bílý. Není ovšem pravda, že by nebyly zdravé. Obsah vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a dalších prospěšných látek je velmi vysoký a koncentrovaný.

Domovskou oblastí jsou vlhké lesy, louky a rašeliniště ve východní části severoamerického kontinentu. Znali je různé indiánské kmeny severní Ameriky pro její sladké plody již před mnoha staletími a tvořily důležitou součást jejich jídelníčku. Od začátku 20. století začalo s jejím šlechtěním. Dnes je nejvýznamnější komerčně pěstovanou borůvkou v USA. Je však rozšířena iv Evropě, Japonsku, na Novém Zélandu, a to nejen jako užitková plodina, ale také v okrasných zahradách. Některé odrůdy jsou samosprašné, ale obecně se doporučuje vysadit alespoň dva keře blízko sebe. Vyžaduje výrazně kyselou půdu (pH 4,5÷5,5).

blueberries g6a742a022 1920

Pěstování

Jak tedy na kanadské borůvky? Aby nám přinášely radost a bohatou úrodu, stačí dodržet pár základních zásad.

Při výběru odrůd je dobré si uvědomit, že pokud si chceme prodloužit období sklizně o několik týdnů a zároveň podpořit opylování, je vhodné vysazovat více různých kultivarů.

Ideálním místem je slunné stanoviště, případně jemný polostín. V silném polostínu rostlina nemusí až tak prosperovat a plody mohou špatně dozrávat. Jsou to kyselomilné rostliny, proto při jejich vysazování použijeme rašelinu promíchanou s Hnojíkem. V případě, že použijete jiné přírodní hnojivo na borůvky, je třeba řídit se doporučeným použitím a dávkováním. V rámci hnojení je vhodné přidat i rohovinu. Tedy už při výsadbě je nutno použít hnojivo na borůvky.

Vysazovací jáma by neměla mít hloubku méně než 40 – 50 cm a průměr klidně 80 – 100cm, protože jsou to mělce kořenící rostliny. Je vhodné jámu po bocích oddělit nopovou fólií od okolí, aby nedocházelo k promíchání rašeliny s okolní zeminou. Pokud máte květináč či nádobu o takových rozměrech, můžete borůvky pěstovat i na balkoně či terase.

Při výsadbě přeléváme vrstvy rašeliny, aby nám nevznikala suchá místa, skrze která voda neproteče ke kořenům rostlin. Vláha je zvláště důležitá při zrání, aby plody byly dostatečně velké a šťavnaté.

Takto osázené borůvky budou při správné péči prosperovat několik desítek let. Péče, kterou si kromě zálivky vyžadují, je hnojení, jarní řez a občasné doplnění rašeliny, případně mulče a ruční vytrhání plevele.

Rašelina neobsahuje žádné živiny, takže bychom každoročně měli myslet na hnojení nejen na začátku sezóny, ale také v jejím průběhu. Osvědčilo se hnojeně zálivkou Hnojíku na jaře nebo podzim, případně hnojení posypem na zem, nebo na list vícekrát během vegetace.

 

bee ge5c9edd2e 1920
blueberry g37fd726ce 1920
blueberries g3ef566d76 1280
berries on hand gb4a0ab88f 1920

Jak na jarní péči řezem u kamčatských borůvek si můžete prohlédnout ve videu Pavla Chlouby. Dozvíte se v něm základní informace o řezu, který je nezbytný pro bohatou úrodu. Aplikuje se před vyrašením listů na jaře a odstraňují se zejména staré, slabé, křižující se a poškozené výhony.

Zaujímavosti

Vedeli ste, že: 

  • Borůvkovému kru trvá 2 až 3 roky než začne produkovat bohatou úrodu.
  • Než doroste do finální výšky může přejít i 10 let.
  • Díky pozdnímu kvetení nebývá ohrožována jarními mrazy.
  • Borůvky neokopáváme, protože mají mělký kořenový systém.
  • Plevel odstraňujeme ručně a dalšímu růstu plevelů bráníme nastýláním (mulčováním).

 

 
 

Choroby a škůdci

Borůvky při pěstování v zahradách zpravidla netrpí chorobami. Může se však vyskytnout nedostatek železa nebo nadbytek vápníku, což se může projevit žloutnutím listů. Nadbytek vápníku způsobuje nedostatečné vstřebávání železa u borůvky, proto je třeba jej doplnit. FerumOil postřikem na list. Základem je tedy vysadit borůvky do rašeliny. ale jak je výše napsáno, protože rašelina nemá živiny, je třeba je dostatečně hnojit.

Nepřítelem pro borůvky mohou být i zvířata, která mohou poškodit větvičky nebo bobule. Například špačci s oblibou vyjídají dozrálé plody borůvky. Jejich mlsání na borůvkách je vhodné procházet vytvořením konstrukce se sítí – ta ochrání plody před ptáky i před krupobitím.

I když je to málo časté, někdy se na borůvkách mohou objevit mšice či roztoči. Zvlášť v letech, kdy jsou škůdci extrémně přemnoženi. V takovém případě doporučujeme použití Hnojíku, zvláště posypem na vlhký list nebo postřikem na list. Více o jeho aplikaci si můžete přečíst zde.

  • organické hnojivo insect frass

    1,3L – České organické hnojivo (hmyzí trus, insect frass)

    169.00 
    Přidat do košíku
odpovědi na

Časté otázky

Jelikož borůvky se vysazují do rašeliny, která neobsahuje pro ně dostatek živin, je nezbytné používat hnojivo na borůvky. Bez doplňování živin není možné mít zdravé rostliny se silnou imunitou, krásné a bohatě kvetoucí a velkou a bohatou úrodu s vysokou nutriční hodnotou. Zvlášť to platí pro borůvky pěstované v květináčích. Bez optimální výživy nebudou rostliny v dobré kondici, budou mít oslabenou imunitu, slabší budou odolávat jak povětrnostním vlivům, tak i škůdcům, chorobám a to se podepíše i na celé rostlině i množství a kvalitě plodů.

Poprvé je Hnojík jako hnojivo na borůvky nutno použít při výsadbě, zamícháním do rašeliny. Případně následným přidáním rohoviny. Pravidelně Hnojík aplikujeme na jaře po jarním řezu a následně během vegetace až do podzimu pravidelně přidáním hnojiva do vody, se kterou budete zalévat jednou za 1 až 2 týdny, podle potřeby. Zaléváme ke kořenům. Kapalné hnojivo nebo výluh z HNOJÍKU lze aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače. Hnojík lze také aplikovat posypem a zapracovat do půdy.

 
 
 
 
 
 

321 / 5,000

 
 

Translation results

 
 
Nemusíte nutně použít HNOJÍK, můžete použít i jiná hnojiva z kategorií
 
  • Pevná hnojiva
  • Kapalná hnojiva
  • Ekologická hnojiva
Je třeba mít na paměti, že kapalné hnojivo sice rostlinám pomůže ihned, ale příliš dlouho v půdě nevydrží, a tak je třeba používat i pevná hnojiva, která budou dlouhodobě zásobovat živinami.

Obvykle je nutné použít hnojivo na borůvky od začátku vegetace, v průběhu růstu až do dozrání plodů, aby mělo hnojení borůvek potřebný efekt a oni přinášeli očekávanou radost z jejich vitality a bohaté úrody.

HNOJÍK je jediné ekologické organické hnojivo, které zajišťuje dostatek kvalitních živin, díky čemuž pomáhá k silné imunitě a vitalitě rostlin, a zároveň poskytne přírodní ochranu proti škůdcům a pomáhá bojovat rostlinám s onemocněními. Obsahuje také Chitin, ze kterého rostliny budou čerpat další benefity a jejich pěstování bude tak jednodušší.

Zdroje informácí:

Nákup na eshopu

stroužky česneku

Hnojivo na česnek

HMYZÍ TRUS jako HNOJIVO NA ČESNEK

česnek

Obsah

česnek

Česnek

česnek dekorační

Česnek, odborně nazývaný česnek kuchyňský nebo česnek setý (Allium savitum L.) z čeledi amarylkovitých je druh zeleniny, který je celosvětě znám. Tvoří cibuli, která je složena ze stroužků. Je to odedávna používaná zelenina, koření a zároveň léčivá rostlina, která se adaptovala od chladného až po tropické podnebí. První historicky doložené zmínky o česneku jsou staré 6000 let. U nás, ve střední Evropě se používá minimálně od doby bronzové. Někteří vědci se domnívají, že česnek pochází z Asie, z území Hedvábné cesty. Díky ní se dostal do Babylonu, Sumerské říše a následně do Egypta, kde byl velmi vzácný. Z Egypta se česnek dostal do Řecka, Římské říše a dále do Evropy.

Česnek, nazývaný také smradlavá růže, v minulosti lidé používali také jako afrodiziakum. Z oblasti pověr a mýtů mu připisovaly ochranné účinky proti upírům, vlkodlakům či démonům. V praktickém životě jej používali ik opravě skla či porcelánu či jako odpuzovač hmyzu, krtků a veverek. Vojáci ho dostávali na podporu odvahy na bojišti a pro dělníky či otroky znamenal podporu síly a fyzické zdatnosti. Z tradic, které přetrvaly u nás se dodnes používá v předvečer Vánoc při štědrovečerní večeři spolu s kouskem chleba a špetkou soli.

Po tisíciletí je známý jako zdroj léčivých látek. Používal se na nespočet zdravotních problémů. Na některé z nich vědci potvrdili účinky česneku, jiné vyvrátili. Ale ve výzkumu účinnosti česneku se nadále pokračuje.

Vědecké studie prokázaly, že obsahuje antioxidační, protizánětlivé, antibakteriální, antifungální, imunomodulační, kardiovaskulární ochranné, protirakovinné, antidiabetické, protiopatické, hepatoprotektivní, neuroprotektivní bioaktivní složky.

stroužky česneku
mačkaný česnek

Česnek jako štiplavý, chutný, živinami nabitý zdroj energie, je životně důležitý v nesčetných receptech.

 

Druhy česneku

U česneku se vyvinula celá řada odrůd a genotypů vhodných pro naše mírné pásmo. Je to plodina, která se množí klonálně (vegetativně, nepohlavně) a ztratila schopnost kvést.

Z botanického hlediska existuje ve dvou základních mofrotypech:

  • paličák (Allium sativum var. ophioscorodon)tvoří výrazné květní stonky kulovitého tvaru s pacibulkami. Jeho genetický základ je totožný s genetickým základem původního divokého česneku (A. sativum var. longicuspis.)
     
  • nepaličák (Allium sativum var. sativum)nevytváří květní stonky, má spolehlivější výnos, lépe se přizpůsobuje prostředí, v průměru má vyšší skladovatelnost a tvoří větší počet stroužků

Z pěstitelského hlediska dělíme odrůdy:

Podle výsadby:

  • podzimní odrůdy– vysádzajú sa na podzim
  • jarní odrůdy – vysádzajú sa na jaře

Podle tvaru listů:

  • úzkolistý
  • širokolistý
celé stroužky česneku
svazky česneku
svazek česneku
česnekové cibulk

Pěstování

Podzimní odrůdy česneku se vysazují na podzim, co nejpozději, když denní teploty klesnou pod 9°C, aby mrazy v zimě nepoškodily jejich vzrostlé lístky. To by mohlo ovlivnit úrodu. Vysazují se do hloubky 8 cm i hlouběji. Vzdálenost stroužků česneku v řádku je 10 – 15 cm a mezi řádky 20 – 40 cm, tedy spon výsadby je 20 x 10 cm až 40 x 15 cm.

Jarní odrůdy česneku vysazujeme na jaře, co nejdříve, hned po rozmrznutí půdy. Sází se mělčí než podzimní odrůdy, a to do hloubky 5 – 6 cm. Vzdálenost mezi stroužky česneku v řádku má být 10 – 15 cm a mezi řádky 20 – 40 cm, tedy spon 20 x 10cm až 40 x 15cm.

U paličáků a širokolistých odrůd se doporučuje vysazovat je ve vzdálenosti minimálně 40 x 12 cm. U nepaličáků a úzkolistých odrůd česneku 30 x 10 cm. U každého česneku platí, že příliš hustá výsadba snižuje jeho výnos.

Paličákům, kterým vyrůstá květní stonek s pacibulkami se pro zvýšení výnosnosti doporučuje tento květní stonek vylamovat. Více živin tak zůstává v cibuli. V případě, že necháme na květním stonku dorůst pacibulky, můžeme je zasadit a v prvním roce nám z nich narostou jednostroužkové cibulky. V následujících letech se rozdělí do více stroužků.

Česnek se může pěstovat v různých typech půdy na slunném stanovišti. Půda by však měla být úrodná, bohatá na organické složky a živiny a propustná, aby nedocházelo k dlouhodobému přemokření česneku. V rámci přípravy půdy pro vysazování česneku se doporučuje hluboké překypření, odplevelení a dodání dostatečného množství živin organického původu. Je vhodné do půdy předem zapracovat Hnojík, doporučené organické hnojivo na česnek.

Při výběru půdy pro pěstování česneku je však třeba zvážit i takzvanou předplodinu, která se na dané půdě pěstovala.

Rozhodující pro volbu předplodiny by mělo být následné zaplevelení, včasné zapravení, minimalizace reziduí herbicidů a množství rostlinných zbytků či zbytků organických hnojiv.

česnek v záhonu

Doporučuje se vyhnout předpodinám: hrachu, bobu, fazolím, rajčatům a cibulovinám. Předplodina by měla být nenáročná na živiny.

Vhodné jsou kořenová, listová zelenina, oziminy (vhodné jen při jarním česneku), okurky, hořčice, vika huňatá. Víka a hořčice jsou vhodné jako zelené hnojení, přičemž zapracovat je do půdy je důležité minimálně 2 měsíce před výsadbou česneku.

Česnek by se na stejné místo měl vysazovat až ve 4 – 6letém intervalu. Výnos česneku ovlivňuje i správná orientace stroužku česneku v půdě – podmačkám, tedy částí, ze které vyrostou kořínky dolů.
 
Výběru sadivového materiálu je třeba věnovat náležitou pozornost a zohlednit půdní klimatické podmínky, podle nich i výběr odrůd a přípravu půdy. Stroužky česneku by měly být zcela zralé a dobře vyvinuté, středně velké až velké, bez nemocí a mechanického poškození. Někteří doporučují ošetřit před výsadbou česnek mořením, aby se zbavil škůdců a chorob přenášených semeny. Stroužky se před výsadbou suší po namoření na vzduchu.
 
Dobré zkušenosti jsou s mulčováním vysazeného česneku v tloušťce 3 – 5 cm. Mulčování kontroluje vlhkost půdy a zabraňuje přerůstání plevele.
 
Při pěstování česneku je dostatek vláhy nezbytný v kořenové zóně během vegetativního růstu. Frekvence zavlažování závisí na typu půdy a výskytu srážek během vegetačního období. Platí, že česnek snese spíše mírné sucho než dlouhodobé přemokření.
 
Součástí efektivního pěstování česneku je doplňování kvalitních živin. Zjistilo se, že pokud se aplikuje organické hnojivo na česnek, jeho produkce je efektivnější.
 
Před vysazením česneku v rámci přípravy půdy můžete použít například kompost i zelené hnojení vikou huňatou či hořčicí. Do půdy musí být zaorány v hloubce 25 cm nejpozději v polovině září. Pokud by šlo o luční nebo travní porost, ten se má zapracovat do konce července. Hnojení hnojem není velmi doporučeno, protože nevyzrálý hnůj není vhodný, neboť je příliš agresivní. Jak kompost, tak zelené hnojení je třeba hloubkově předem zapracovat do půdy před výsadbou česneku, aby se předešlo možnému přenosu onemocnění.
 
Vybrat si můžete z organických hnojiv, kterých je na trhu dostatečné množství. Organické hnojivo na česnek je i Hnojík, který doporučujeme a se kterým máme výborné zkušenosti. Organické hnojivo na česnek neposkytuje česneku jen makro a mikro živiny, ale i další prospěšné mikroorganismy. Také zlepšuje fyzikální, chemické a biologické podmínky půdy a nemá známý škodlivý vliv na ekologii ani na plodiny. Hnojík, jako organické hnojivo na česnek zároveň díky Chitínu působí repelentně na škůdce. Více o Chitinu a jeho účincích, díky kterému Hnojík – České přírodní organické hnojivo, hnojivo na česnek, je jedinečné v nabídce organických hnojiv, se můžete dočíst zde.
 
První hnojení česneku tedy provádíme při přípravě půdy před výsadbou. Pokud jsme vysazovali česnek na podzim, opakujeme hnojení Hnojíkem v jarním období. Následně lze přihnojovat dle potřeby. Poslední přihnojení se doporučuje asi čtyři týdny před sklizní. U hůlek těsně po vylámání květních stonků. V případě škůdců je vhodné použít postřik nebo posyp na list. Více o aplikaci Hnojíku  se dočtete na stránce o Použití Hnojiva.
česnek v záhonu
česnek stroužky
česnek se zeleninou na míse
stoužky česneku
česnek s chlebem

Pro bohatou sklizeň je důležitý správný čas na posbírání úrody. Každá odrůda má poněkud odlišný čas. Obecně platí, že znaky pro sběr česneku jsou polehání česnekové natě, žloutnutí listů. U hůlky můžeme nechat 1 – 2 květní stonky a když se začínají vyrovnávat, je správný čas sklizně. Když posbíráme česnek pozdě, budou se rozpadat cibule na jednotlivé stroužky a zkrátí se jejich skladovatelnost. Skladovatelnost ovlivňuje také dosušení a uskladnění česneku. Dosušit česnek je třeba ve stínu, s dostatečným prouděním vzduchu a suchu. Můžeme jej zaplést do copů nebo zkrátíme stonek na cca 3 cm a umístíme v přepravkách. Česneku vyhovuje chladné a suché místo. Nejvhodnější je uskladnit česnek ve vzdušné místnosti o teplotě kolem 0°C při co nejnižší vlhkosti. Nedoporučuje se dlouhodobě skladovat česnek v chladničce.

Choroby a škodci

Houbová onemocnění – bílá sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum Berk.), fusariová hniloba (Fusarium oxysporum), sazevitost česneku (Embellisia allii), modrá hniloba (Penicillium sp.), rez česneková (Pucciania porri Winter), alternáriová skvrnitost a hniloba (Alternaria porri).

 Živočišní škůdci – roztoč vlnovník česnekový (Aceria tulipae), třásněnky, knírka česneková, háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci Kühn.) , Mínerka pórová (Napomyza gymnostoma Loew), Molička česneková (Aceria tulipae)

V případě výskytu některého výše uvedeného škůdce je možné aplikovat Hnojík, hnojivo na česnek jako hnojivo na výživu a podporu imunity rostlin, a díky jeho repelentním vlastnostem i podle návodu u napadených rostlin, který naleznete zde.

hnojivo pro pokojové rostliny

Zajímavosti

česnek stroužky

Věděli jste, že…

… dělníci v Egyptě stavějící pyramidy část mzdy dostávali v česneku.

… v Egyptě si mohl člověk za 7 kg česneku koupit otroka.

… Pythagoras, velký řecký matematik pojmenoval česnek „Králem koření“.

… se ve světě česneky rozdělují nejen podle typu, barvy, počtu stroužků, ale také podle půdních nároků (půdní typ, nadmořská výška) či délka vegetačního období.

 
 

Nákup na eshopu

orchid black checkered g742638e83 1920

Hnojivo na orchideje

HMYZÍ TRUS AKO HNOJIVO NA ORCHIDEJE

hnojivo na orchideje

Obsah

orchideje

Orchideje

orchideje

Orchideje jsou nádherné a žádané interiérové rostliny v domácnosti. Už podle názvu můžeme tušit, že jsou ušlechtilé, nejsou však náročné na pěstování, i když se to na první pohled může tak jevit. V pěstování orchideje našli zálibu pěstitelé téměř na celém světě.

Historie orchideje sahá do velmi dávné minulosti, na Zemi se vyskytují již kolem 100 milionů let. Od 18. století se těší velké oblibě jako pokojové rostliny, které mají bohatě kvetoucí stonky několik týdnů či měsíců. Orchideje se v přírodě vyskytují v různých podmínkách – od tropů kolem rovníku přes mírné pásmo až po arktickou tundru. Proto je lze pěstovat v různých podmínkách.

Orchidea, z řeckého slova ὄόρχις / orchis, latinsky orchidaceae, patří do čeledi krytosemenných rostlin, která zahrnuje přes 800 – 1000 popsaných rodů a 25 000 – 30 000 druhů. Kromě botanických druhů je známo přes 100 000 různých kultivarů a hybridů.

Ve volné přírodě v půdě rostou pouze dva rody orchideje. terestrické – paphiopedilum a cymbidium. Ostatní rostou přichycené v korunách stromů a na jiných rostlinách – epifytické. To znamená, že rostou ve vzduchu a neparazitují. Stromy a rostliny poskytují orchidejím vše, co potřebují: Mají zde dostatek čerstvého vzduchu k tomu, aby mohli dýchat kořeny, které zároveň vyživují rostliny vodou a živinami z okolí. Divokým orchidejím nehrozí ani přemokření, zároveň mají dostatečnou vzdušnou vlhkost a dost světla, která milují.

orchideje

Všechny volně žijící druhy orchidejí jsou chráněny Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES).

orchideje

Orchideje mají květy rozdělené na šest okvětních lístků, z nichž jsou tři kališní a tři korunní. Najdeme je v rozmanitých barvách, různých velikostech i tvarech.

Některé druhy mají jednotlivé květiny, ale většinou mají orchideje třásňové květenství vyrůstající odspodu pahlízy, z listové paždí nebo na konci stonku.

Druhy

Orchidey  sa podľa stonky rozdeľujú do dvoch hlavných skupín:

  • Jednonohé (monopodiálne) – ich stonka sa nerozvetvuje. Majú jeden vrchol, z ktorého vyrastajú korene, listy aj kvety. Do dĺžky rastie rastlina len z jedného konca a môže mať aj niekoľko metrov. Patria tu napr.: phalaenopsisvanillavanda.
  • Viacnohé (sympodiálne) – ich stonka má rastový vrchol, na konci ktorého vyrastú kvety, a vtedy stonka prestáva rásť. Rastlina vyháňa nové stonky z bočných púčikov, z ktorých vyrastajú najprv listy, neskôr korene a napokon kvety. Tieto orchidey tvoria pseudohľuzy, ktoré slúžia ako zásobárne živín pri dlhšom období sucha.
orchideje

Najpestovanejšie orchidey u nás

K najobľúbenejším  orchideám, ktoré sa pestujú u nás, patria: 

– Phalaenopsis (Lišajovec) –  je to u nás asi najčastejšie pestovaná bytová orchidea. Kvitne spravidla v zime a na jar malými až strednými kvetmi rôznych farieb, od bielej až po tmavobordovú, takmer čiernu. Pri dobrej starostlivosti môže kvitnúť dokonca 4 až 6 mesiacov.

Lišajovec nevytvára pseudohľuzy, ale ako zásobáreň živín  používa dva až šesť listov, ktoré môžu dosiahnuť až do 80 cm. Lišajovec má korene zelenostriebristej farby. Vyrastajú z dolnej strany stonky a aj spomedzi listov.

Dariť sa im bude v teple nad 22 °C, na nie veľmi intenzívnom svetle východnej a juhovýchodnej strany.

orchideje
orchideje

– Paphiopedilum (Črievičkovec) – pochádza z tropickej Ázie od Číny až po Novú Guineu. Rod črievičkovcov pozostáva zo 60 druhov, ktoré sú nesmierne rozmanité a všetky sú medzinárodne chránené, preto obchodovať sa smie len s rastlinami, ktoré boli na tento účel vypestované. 

Sú to suchozemské orchidey a uprednostňujú zostať vlhké, ale nie mokré pri koreňoch a vo všeobecnosti vyžadujú nízke až stredné svetelné podmienky.  

Tvar kvetov,  sa podobá črievičke a zohráva dôležitú úlohu pri opeľovaní. Vzhľadom láka hmyz, ktorý padne do vnútra „črievičky“ a von sa dostatočne len jedinou cestou cez bliznu a okolo peľnice.

– Cattleya (Katleja) – zahŕňa asi 45 druhov orchidey od miniatúrnych po robustné. Pochádza z tropickej Ameriky. Často sú pestované aj na komerčné účely. Väčšinou sú to epifytické orchidey alebo rastúce na skalách. Majú pahľuzy, ktoré im slúžia ako zásobný orgán rastliny vznikajúci zhrubnutím stonkového článku.

Kvety sa skladajú z troch kališných lístkov a troch okvetných lístkov, pričom jeden výraznejší ako „pysk“. Katleja môže mať od jedného až do tridsať kvetov.

Pre dobré prosperovania a kvitnutie potrebuje dostatok svetla, ale nie priame slnečné žiarenie. Ideálna je východná strana. Ak ju umiestnite na južnej strane, použite mierne tienenie pomocou priesvitného závesu. Od júna do neskoršej jesene môžete katleju pestovať vonku, nie však na priamom slnku, aby nedošlo k spáleniu listov.

orchideje
orchideje

– Dendrobium (Dendrobium) – zahŕňa viac ako 1800 druhov a tisíciek hybridov dorastajúcich do výšky od  5 cm do cca 4,5 metra. Vyskytujú  sa cez celú tropickú a  subtropickú Áziu, Austráliu až po tichomorské ostrovy.  Mnohé sú vždyzelené, zatiaľ čo iné sú každoročne opadavé a kvitnú iba na bezlistých paliciach. Najpopulárnejšie komerčne dostupné majú listnatú rastovú formu podobnú trstine.

Tento rod vykazuje ohromne rozmanitú morfológiu medzi jednotlivými druhmi. Táto veľká rozmanitosť foriem je výsledkom špecifických adaptácií jednotlivých druhov. Môžeme ich rozdeliť na:

* TEPLOMILNÉ (Dendrobium phalaenopsis) ktoré majú trvalo olistenú pseudohľuzu. Z nej vyrastá dlhší stvol s kvetmi na vrchole. Kvety sú fialové, ružové, biele, žltozelené s červeným stredom a nevoňajú. Majú rady teplotu okolo 28 °C a južné okná, v lete s trochou tieňa.

CHLADNOMILNÉ (Dendrobium nobile) – má kvety po celej dĺžke pahľuzy a vyrastajú nad jednotlivými kolienkami po dvoch až troch kvetoch. Tento typ potrebuje v lete vonku polotieň a vnútri chlad na svetlom mieste, inak sa mu nedarí.

– Oncídium (Oncídium) – pochádza z kolumbijských, peruánskych a ekvádorských Ánd a Brazílie. Prvé rastliny  boli objavené na Karibských ostrovoch v roku 1800. Vyznačujú sa silnou vanilkovou vôňou.

Kvety tejto orchidey pripomínajú motýle, preto sa dajú ľahko rozpoznať. Súkvetie sa skladá z mnohých jednotlivých kvetov, ktoré bývajú škvrnité, ich základná farba je zväčša žltá. Veľkosť a  množstvo kvetov na stopke je variabilné od jedného (Oncidium papilio) po niekoľkých desiatok kvetov (Oncidium varicosum).

Jednotlivé druhy sa od seba líšia požiadavkami na teplotu a vlhkosť. Cez deň majú rastliny radšej teplé svetlé až polotienisté miesta, bez priameho slnka s 18 až 24 °C a v noci dávajú prednosť o niečo chladnejšiemu prostrediu.  Vlhkosť vzduchu by sa mala pohybovať medzi 60  až 70 %. V zime dobre reagujú na prisvetľovanie, kedy im predĺžime deň na 14 až 16 hodín.

orchideje
orchideje

– Vanda (Vanda) –  tento rod zahŕňa asi 80 druhov pestrofarebných orchidey rozšírených od južnej a juhovýchodnej Ázie, po Novú Guineu,  cez časť Austrálie a niektoré ostrovy v západnom Pacifiku.  Väčšinou sú epifytické a majú dlhé pevné stonky, ktoré nesú tesne rozmiestnené strapcovité listy.  Kvety sú zvyčajne veľké, ploché, krásne, dlhotrvajúce. Majú krátku výbežku na pere a mnohé sú voňavé.

Uprednostňujú teplé až horúce podmienky na pestovanie s veľkým množnostvom svetla a s vysokou vlhkosťou. Vyhovuje dobre priepustné médium.  Nesadia sa do substrátu, ale pestujú sa voľne na vzduchu alebo v košíčkoch či vo vázach. Na starostlivosť je táto kvetina náročnejšia. Vyžaduje vysokú vlhkosť a každodenné namáčanie do vody alebo sprchovanie. 

Pestovanie

Orchidey potrebujú pre svoje prosperovanie teplo, svetlo a vzdušnú vlhkosť.  Väčšina z  nich sa pestuje v špeciálnom substráte na orchidey. Aj tento substrát v určitých prípadoch, napríklad pri pôdnych orchideách má špecifické zloženie. Aj keď je to menej časté, ale môžu sa niektoré druhy orchidey pestovať aj špeciálnym spôsobom, kedy korene nie sú umiestnené v substráte na orchidey, ale vo vzduchu.

Podľa toho, akú máte orchideu je potrebné jej prispôsobiť podmienky. Vo všeobecnosti platí, že denné teploty im vyhovujú medzi 22°C 27 °C a v noci približne o 6 °C menej, pričom znesú aj krátkodobé výkyvy teplôt. 

Ak chceme dopriať orchideám dostatok svetla, je vhodné ich umiestniť ich na východnej či západnej strane pri okne, avšak nie na priame slnko. V zimnom období uprednostňujú južnú svetovú stranu.

Pre svoje fungovanie orchidey potrebujú  50 až 80 percentnú vlhkosť vzduchu, preto je vhodné ich zvlhčovať napríklad rozprašovačom. Dostatok vlhkosti im môžeme dopriať v originálnych kvetináčoch/črepníkoch na orchidey, do ktorých sa na dno naleje voda, ale korene sa ich nedotýkajú. 

orchideje
orchideje
orchideje
orchideje
orchideje
orchideje

Polievanie a hnojenie

Každá orchidea má svoje špecifické nároky na množstvo vody a výživu a treba sa jej venovať aj podľa špecifických podmienok, ktoré máte doma. Platí však, že medzi zalievaním by mal substrát na orchidey trochu vyschnúť. Teda nemá byť neustále vlhký. Vo všeobecnosti platí, že väčšina orchidey v kvetináči s priemerom okolo 12cm alebo väčšou bude vyžadovať dôkladnú zálievku približne 1x za týždeň. Menšie kvetináče často vysychajú rýchlejšie a môžu vyžadovať zalievanie 2x až 3x týždenne. Odporúča sa priebežne kontrolovať orchideu  každé 2 – 3 dni. Ak nie ste si istý, radšej 1 – 2 dni so zálievkou počkajte. Platí, že korene nesmú dlhodobo stáť vo vode, inak odhnijú a rastline hrozí uhynutie! 

Ak pestujete orchideu mimo kvetináča,  teda nemá korene umiestnené v substráte na orchidey, doprajte jej vlahu každý deň.

TIP: Ak chcete zistiť, či je substrát vlhký, môžete si pomôcť napríklad zastrúhanou drevenou ceruzkou. Tú zapichnite do substrátu. Keď ju vytiahnete a drevo na špičke ceruzky bude stmavnuté (vlhké),  substrát je vlhký.

Pri orchideách, je nutné si uvedomiť, že zo substrátu určeného pre orchidey získavajú len minimum živín. Preto je dôležité im ich pravidelne dopĺňať. Používame vhodné hnojivo na orchidey, ktoré zabezpečuje vyvážený prísun živín. Hnojík je vyvážené  České prírodné organické hnojivo s REPELENTNÝMI účinkami na škodcov. Okrem zdravého a vyváženého prosperovania orchidey, posilňuje ich imunitný systém, podporuje bohaté kvitnutie a zároveň pomáha brániť sa škodcom a chorobám.

Jednou z foriem, ktorou môžete zásobovať vaše orchidey, je použitie závlahy. Do vody na závlahu pridávame hnojivo na orchidey, ktoré sa vylúhuje a tak zabezpečíte orchidey spolu dostatok výživy i vlahy. Hnojík môžete aplikovať všetkými spôsobmi závlahy. Pomer vody a Hnojíka na prípravu výluhu použijeme  1 liter vody s 1 čajovou lyžičkou Hnojíka a necháme 1- 24hodín lúhovať. Takýto výluh použijeme spôsobom ako  bežne zavlažujeme orchideu. Môžeme si vybrať z viacerých spôsobov.

orchids gb5494facc 1920
orchids g717850141 1920
orchids ga4ba309cb 1920
orchid g973b0f7c0 1920

Aplikácia zavlažovania orchidey:

  • Namáčaním do vody: orchideu s kvetináčom s ponoríme do odstátej vody (výluhu)  a po približne 10 až 15 minútach orchideu s kvetináčom vyberieme a prebytočnú zálievku zlejeme.

  • Polievaním: Orchideu zalejeme priamo do kvetináča a po 10 minútach prebytočnú závlahu (výluh) zo spodnej misky či ozdobného obalu kvetináča vylejeme. Pri polievaní dávame pozor, aby sa voda nedostala do srdiečka v strede listov, resp. do listových pazúch.

  • Postrekovaním / rosením: Je to vhodný spôsob, ktorým sa ľahko vyhneme premokreniu a zároveň pri škodcoch a chorobách je postrek výluhom Hnojíka na listy účinným spôsobom, ako sa rastlinke pomôcť brániť. Rovnako ako pri polievaní dbáme na suché srdiečko a nepremokrenie substrátu.

  • Odparovaním: Dostatok vlhkosti orchideám vieme zabezpečiť odparovaním zo spodnej misky či ozdobného obalu kvetináča, kde nalejeme cca 2 až 3 cm vody. Tu si treba všimnúť, aby sa voda nedotýkala koreňov, aby nezačali odhnívať. To môžeme zabezpečiť drenážnou vrstvou kamienkov, ktoré zalejeme tak, aby  ich vrch ostal suchý.  Pri tomto spôsobe závlahy odporúčame jemný posyp koreňov orchidey suchým Hnojíkom. Odparovanie bude zabezpečovať primeranú vlhkosť rastlinky i schopnosť zužitkovať Hnojík ako hnojivo na orchidey, z ktorého budú rastlinky pozvoľne čerpať živiny.

Zvyšný výluh z Hnojíka a jeho pevný podiel, ktorý zostal po zavlažovaní orchidey, nelikvidujeme, ale zužitkujeme ho pre ďalšie izbové či záhradné rastliny, kríky či stromy. Hnojík, je odporúčané  hnojivo na orchidey a používame ho počas celého rastu orchidey, čím prispievame k zdravému rastu, vývoju, silnej imunite a  bohatému kvitnutiu rastlín. Relepentné účinky Hnojík vďaka Chitínu, ktorý obsahuje, pomáha rastlinám v boji proti škodcom a chorobám. Viac o Chitíne si môžete prečítať tu.

Od marca do októbra je nutné udržovať pravidelne rastliny mierne vlhké.

Od novembra do marca je nutné ich zavlažovať tak, aby listy nerástli veľmi rýchlo a substrát necháme preschnúť. V tomto období obmedzujeme v zálievke aj hnojivo na orchidey.

Počas vegetácie je dobré 1x za 3 týždne použiť hnojivo na orchidey. Pri aplikácii Hnojíka je možné v prípadne potreby  hopoužiť častejšie.  Hnojík odporúčame preto, lebo s ním máme výborné skúsenosti. Môžete sa však  rozhodnúť aj pre iné hnojivo pre orchidey, či už ide o tyčinky s hnojivom alebo tekuté hnojivo na orchidey. Vtedy sa treba zamerať osobitne na dávkovanie, aby ste svoje rastlinky neprehnojili a nedošlo tak k ich úhynu.

flower gc56b09133 1920
flowers gbc8aa69fa 1920
orchid black checkered g742638e83 1920
orchid g8a3965fb1 1920
laelia purpurata g3c50efcdc 1920
orchid g491a79fad 1920

Presádzanie

Existuje niekoľko rôznych spôsobov presádzania a rôzne odrody orchideí môžu vyžadovať rôzne techniky presádzania. 

Vo všeobecnosti väčšina orchidey, ktoré rastú v kvetináčoch, rozloží médium (substrát na orchidey) v priebehu 1 až 3 rokov. Taký substrát už neumožňuje dostatočnú cirkuláciu vzduchu a nepreschýna  a spôsobuje, že korene  orchidey môžu začať zahnívať.

Ďalším dôvodom na presádzanie je, ak orchidea napriek oporným paličkám je v kvetináči nestabilná alebo jej korene vyrastajú z kvetináča.

Presádzanie je nevyhnutné, ak dôjde k napadnutiu orchidey chorobou či škodcom.

Orchidey potrebujú substrát, v ktorom dobre cirkuluje vzduch,  vďaka čomu sa vlhkosť v ňom nedrží príliš dlho a koreňom poskytuje dobrú oporu. Pre väčšinu orchidey môže byť z borovicovej kôry, sušených koreňov, korku, perlitu, minerálnej vlny, lávových kameňov, hrubého štrku, prípadne ich kombinovaním. Pre zemné orchidey (paphiopedilum a cymbidium) je vhodný substrát s rašelinníkom a kokosovým vláknom.

Pri presádzaní odstránime starú zmes z kvetináča a dávame pozor, aby sme neporušili alebo nerozdrvili príliš veľa koreňov. Zoschnuté, duté alebo kašovité korene je dobré odstrániť. Dôkladne opláchneme koreňový systém, aby bol flexibilnejší a vyčistil sa od starého substrátu. Vložíme rastlinu do nového kvetináča, opatrne ohýbame vzdušné korene do kvetináča. 

Ak potrebujeme len vymeniť substrát a použijeme pôvodný kvetináč, je vhodné ho vydezinfikovať. Odporúča sa, aby kvetináč na orchidey bol priesvitný a prepúšťal ku koreňom dostatok svetla. Veľkosť nového kvetináča  vyberáme podľa koreňového systému. Korene by mali mať asi 1 cm navyše, kde sa môžu rozrastať.

Orchidey by sa nemali presádzať, keď kvitnú alebo nahadzujú puky. Ak sa však vyskytne naozaj závažný problém, ktorý si vyžaduje presádzanie, je lepšie prísť o kvety či púčiky ako o  celú rastlinku.

Po presádzaní sa zväčša odporúča zredukovať zálievku a hnojenie. To však neplatí, ak orchidea prejavuje príznaky nedostatku vlahy či podvýživy, prípadne bojuje so škodcami či ochorením. Vtedy treba starostlivosť o orchideu prispôsobiť týmto situáciám.

Choroby a škodcovia

Medzi najčastejšie problémy, ktoré nás pri pestovaní orchidey môžu stretnúť patria:

vírusové, hubové a bakteriálne ochorenia – hniloba koreňov a pseudohľuzí, čierna hniloba, bakteriálna mäkká hniloba, hnedá hniloba, pleseň na kvetoch 

 – živočíšni škodcovia – štítničky, puklice, roztoče, strapky, vošky

U orchidey, tak ako pri každej inej rastline, je jednoduchšie snažiť sa chorobám a škodcom  predchádzať, ako riešiť ich následky. Preto je dôležité okrem tepla, svetla a vzdušnej vlhkosti zabezpečiť vyvážený prísun živín. Dostatok správne vyvážených živín vieme orchidey zabezpečiť pravidelným zavlažovaním s výluhom z Hnojíka. Vďaka ktorému budú nielen dobre rásť a pekne kvitnúť, ale zároveň posilníme aj jej imunitný systém,  aby mohla lepšie brániť nielen chorobám a škodcom, ale aj následkom stresu. 

orchid-g87b821a56_1920.png
phalaenopsis g144fc2e74 1920 1

Ak sa predsa vyskytnú ochorenia alebo škodcovia, čo s tým?

U vírusových, hubových a bakteriálnych ochorení platí, že je potrebné poškodené, nahnité a zoschnuté časti rastliny, či sú to korene, presudohľuzy, listy či kvety, sterilným nástrojom opatrne odstrániť, aby sa predišlo rozšíreniu ochorenia. Odporúča sa takto ošetrenú orchideu umiestniť do nového substrátu na orchidey. Ak používame pôvodný kvetináč, je potrebné ho vysterilizovať. 

U škodcov je vhodné orchideu dôkladne opláchnuť a odstrániť zoschnuté časti, kde by sa mohli škodcovia ukývať. Následne umiestniť do čistého substrátu na orchidey a vydezinfikovaného kvetináča a použiť Hnojík buď postrekom na list alebo jeho suchým aplikovaním posypom na zvlhčený list.

Viac o použití Hnojíka na rastliny napadnuté chorobami a škodcami sa dočítate na stránke Použitie hnojiva.

Zaujímavosti

Vedeli ste, že…

… orchidey sa môžu používať aj v potravinárstve pri výrobe korenín či na dekorovanie v múčnikov a tort v cukrárskej výrobe.

vanilka sa získava z orchidey Vanilla planifolia?

… že sa používajú  aj pri výrobe parfumov a aj v medicíne.

… väčšina hybridov Oncidium, často získa niekoľko malých čiernych škvŕn na listoch kvôli slnku. V tomto prípade ide o prirodzenú škvrnitosť, ktorá rastline neškodí.

a wedding cake g11d5f1d36 1920

Čo hovoria listy orchidey

Na zdravej rastline spodné listy prirodzene menia farbu na žltú a odumierajú. Orchidea namiesto nich vytvorí nové.

Orchidey nevyhovuje intenzita priameho slnečného žiarenia. Listy môžu nadobúdať bledozelenú, bielu, až žltú farbu,  získať žlté fľaky, zmäknúť a ochabnúť. Orchidea potrebuje dostatok svetla, ale nie priame slnečné žiarenie. Riešením môže byť premiestnenie na inú svetovú stranu, či jemné zatienenie záclonou.

Listy orchidey signalizujú napadnutie hnilobou.  Takéto príznaky sa môžu objaviť aj na iných častiach rastliny. Mnohokrát táto hniloba začína ako žlté škvrny, ktoré postupne prechádzajú do hnedej alebo čiernej farby. Rastlinu  odizolujte od ostatných rastlín. Je potrebné skontrolovať a ošetriť ako koreňový systém, listy, tak celú rastlinu. Silno napadnuté časti bezpečne odstrániť vydezinfikovaným nástrojom a zlikvidovať. Odporúča sa ošetriť orchideu fungicídnym prípravkom a následne presadiť rastlinu do nového sterilného substrátu a vydezinfikovaného kvetináča. Hniloba sa zvykne vyskytovať u orchidey, ktoré sú v príliš vlhkom prostredí a majú oslabenú imunitu, preto je potrebné prispôsobiť množstvo a intenzitu zálievky a zabezpečiť dostatočný vyvážený príjem živín. Orchideu je potrebné sledovať 7 až 10 dní a pri opätovnom výskyte príznakov, zopakovať ošetrenie fungicídnym prípravkom.

U hybridov Oncidium sa môžu na listoch objaviť malé čierne škvrny zo slnka – ide o ich prirodzenú škvrnitosť.

Zvráskavené listy a striebrosivé korene sú prejavom nedostatočnej závlahy, ale môže to signalizovať aj ich premočenie. Na zistenie príčiny môžete vybrať rastlinu z kvetináča a skontrolovať korene. Ak sú pevné, biele alebo hnedé, je potrebné zvýšiť frekvenciu zalievania. Ak sú korene kašovité, odstrihnite ich, orchideu presaďte do nového substrátu a znížte frekvenciu zalievania. Pamätajte, že orchidey nesmú dlhodobo stáť vo vode!

Orchidea má nedostatok svetla, potrebuje zvýšiť jeho intenzitu. Ale pozor, nie priame slnečné žiarenie, ktoré by ju mohlo spáliť, ale rozptýlené svetlo. Riešením môže byť aj umelé prisvedcovanie. 

Lepkavá hmota, ktorá sa môže vyskytovať na listoch, stopkách a kvetoch je pre väčšinu orchidey prirodzená. Tento cukrový sekrét môžete zvlhčiť vlažnou vodou, aby sa rozpustil.

Zdroje informácii:

Ako hnojiť na záhrade

Nákup v eshope

muškáty

Hnojivo na muškáty

HMYZÍ TRUS JAKO HNOJIVO NA MUŠKÁTY

muškáty

Obsah

hnojivo na muškáty

Muškáty

muškáty v truhlíku

Muškáty každoročně od jara až do prvních mrazů zdobí okenní parapety, balkony, terasy či zahrady v mnoha koutech Čech.

Odborný název muškátu je pelargonie. U nás v Čechách jsou jedněmi z nejrozšířenějších okrasných květin a jejich pěstování má dlouhou tradici.

Muškáty (latinsky Pelargonium) patří do rodu pakostotvaré (Geraniales), čeledi pakostovitých (Geraniaceae). Tato čeleď zahrnuje více než 200 divoce rostoucích druhů.

Jsou to stálozelené trvalky. Najdeme u nich opravdu krásnou různorodost. Od bylin až po dřevnaté keře, dorůstající od 40 – 150 cm, kromě u nás pěstovaných běžných muškátů známe druhy, které v půdě vytvářejí větší či menší hlízy, s kulovitým či velmi řídkým květenstvím, se souměrným nebo nesouměrným jednoduchým či složitým květem, který může být jednobarevný, vícebarevný, případně s tmavším očkem. Různorodost je opravdu obrovská.

muškáty
muškáty

Většina z nich je původem z jižní Afriky. Asi pouhých 10 druhů se přirozeně vyskytuje na Blízkém Východě nebo v jižní Austrálii.

První muškáty byly z Afriky přivezeny do botanických zahrad Evropy před více než 300 lety.

Prvními šlechtiteli muškátů byli Angličané. Po nich následovali hlavně němečtí, francouzští a američtí šlechtitelé.

Prudký rozmach šlechtění klasických muškátů nastal v první polovině 19. století, kdy jich už prý bylo kolem 1000 různých odrůd, ačkoli mnoho z nich už dnes bohužel neznáme.

V současnosti pěstované muškáty jsou výsledkem křížení asi 30 divoce rostoucích druhů

Druhy muškátů

Muškáty, které se u nás nejčastěji pěstují, můžeme rozdělit do 6. základních skupin:

  • Muškáty kroužkované (pelargonium zonale) dostaly své pojmenování kruhových vzorů na svých listech. Mají vzpřímený růst a dlouhé stonky s jednoduchými nebo dvojitými květy v kulovitých shlucích. 
  • Tahavé muškáty (pelargonium peltatum) s dlouhými úzkými stonky s hrubými kožovitými listy
  • Velkokvěté muškáty (Pelargonium grandiflorum) zvané někdy také jako anglické nebo královské (regal) muškáty, jsou kompaktní křovité a velmi rychle dřevnatí a dozrávají, díky čemuž začínají kvést velmi brzy 
  • Andělské muškáty (Angels Regal pelargonium) s kompaktnějším vzrůstem a menšími listy i květy připomínajícími fialky, s často dvoubarevnými květy.
  • Voňavé muškáty (Pelargonium graveolens) s listy, které při doteku uvolňují vůni a menšími nevýraznými květy. Muškáty unique, které jsou podobné voňavým muškátem, ale s většími atraktivnějšími květinami., ktoré sú podobná voňavým muškátom, no s väčšími atraktívnejšími kvetmi.
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty
geranium g01ec64571 1280
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty
muškáty

Pestování muškátů

Muškáty – pelargonie dostaly pojmenování „děti slunce“. Je to proto, že jsou velmi náročné na jeho dostatek a množství slunečního záření, které ovlivňuje také jejich kvetení. Velmi dobře snášejí intenzivní sluneční záření, proto nejkrásněji kvetou na slunečních stranách ať už je to ve Středomoří, ať u nás, či pod Himalájemi. Zvyknout si dokážou ale i na polostín nebo zastínění v průběhu léta. Při nedostatku světla v zimním období rostou velmi pomalu a překonávají období vegetačního klidu.

Kromě slunečního záření vyžadují také spoustu tepla. Nemají rády přehnanou zálivku, protože s vodou umí dobře hospodařit. Jsou k tomu uzpůsobeny z domovského prostředí. Vodu si shromažďují v listech a stoncích. Pokud muškát přelijete, začne vám hnít. I když muškáty snášejí sucho lépe než vláhu, pozor na přílišné vyschnutí. Jako extrém přelití vodou i extrém přílišného přesušení není pro muškáty dobrý.

Půda by měla být vždy vlhká, ne však promočená. Nejvhodnější je muškáty zalévat ráno nebo večer, kdy slunce nesvítí prudce a muškáty mohou vodu využít podle potřeby. Vždy vodu lijeme do květináče, ne na listy a její množství přizpůsobujeme podle počasí. V zimním období zmenšete objem zálivky. Pokud se vám bude zdát, že muškáty nestíhají pít vodu, zálivku můžete omezit a zalévat jen jednou měsíčně. Při zalévání lze použít Hnojík, který je vhodný jako hnojivo na muškáty v každé fázi vegetace.

 

muškáty
muškáty
muškáty
muškáty a kola

Přezimování

K přezimování vyžadují chladnější místa, kde však musí mít dostatek světla. Začátkem září postupně snižujte zálivku. Na rostlinky bychom již neměli v tomto období používat hnojivo na muškáty, aby dále nerostly, ale naopak, aby se růst zastavil. Odstraňte suché a odumřelé listy nebo květiny.

Nové výhonky se musí seříznout těsně pod kolínko, aby v zimě nerostly a zbytečně rostlinu nevyčerpaly. Potom muškáty přesuneme do skleníku nebo najdeme chladné a světlé místo. Nejvhodnější teplota je v rozmezí 8-10 °C. Zálivku je třeba omezit. Nezapomínáme, že muškáty nesmí zamrznout. Muškáty během zimy kontrolujeme a odstraňujeme spadané listy a květy.

Koncem ledna začneme přidávat hnojivo na muškáty, doporučujeme Hnojík, a zvyšovat zálivku. Muškáty můžeme znovu vyložit, bude-li teplota nad 10°C. V dubnu hnojíme pravidelně, alespoň jednou za týden. Nové výhonky je třeba zkrátit, aby se mohly lépe rozvětvit. Nemusíte je vyhazovat, odřezky můžete použít k vypěstování mladých muškátů.

Na jaře je důležité přesadit muškáty do nového substrátu, do kterého přimícháme Hnojík – hnojivo na muškáty, aby nabrali čerstvé živiny. Zálivku zvyšujeme podle zvyšování teploty. V květnu je nutné hnojit pravidelně jednou týdně.

 

Zajímavosti o pěstování muškátů

opylování muškátů

Opylování

Viděli jste už plod nebo semeno muškátu? V Africe květiny opylují ptáci, u nás musíme květiny uměle opylit, i tak je oplodnění slabé. Zobákovitý plod se rozpadává na 5 plůdků, semeno má chlupatý zobáček, který je hygroskopický a po dozrání s luštěnitě mačká a zavrtává semeno do půdy

Exteriér

Výsadba do květináčů různých tvarů na ozdobu oken, balkonů a teras je známa asi všem. Méně častá je ovšem výsadba na záhonu v parcích či městských zahradách. V exteriéru můžeme také použít táhlé muškáty jako sezónní půdopokryvné rostliny na dostatečně slunných stanovištích. I při výsadbě v exteriéru je vhodné pravidelně používat hnojivo na muškáty .

Interiér

Prosvětlená chladnější schodiště či chodby jsou ideální pro pěstování velkokvětých a andělských muškátů. Některé polodřevnaté druhy muškátů lze tvarovat a pěstovat jako bonsaje. A přestože nejnovější studie prokázaly, že voňavé muškáty (muškát citrónový) neodpuzují dotěrné komáry a mouchy, pěstované v interiéru nám vytvoří příjemnou aromaterapii.

Potravinářství

Listy některých odrůd voňavých muškátů se mohou používat jako koření do jídel a nápojů ak dekorování v moučníků a dortů v cukrářské výrobě.

Průmyslové využití

Druhy muškátů pěstované na plantážích v Africe a v teplých oblastech Asie se využívají k průmyslovému získávání éterických olejů.

muškáty v potravinářství

Nemoci a škůdci

Mezi nejčastěji se u nás vyskytující nemoci muškátů a škůdců patří:

chloróza listů a jiných částí rostliny z přemokření substrátu, nízké teploty, nevhodného pH nebo nedostatku živin

korkovitost listů jako důsledek velkého kolísání vodního režimu rostliny, při současně vysoké vzdušné vlhkosti a nízké teplotě

virová onemocnění – například. pestrokvětost pelargonií, žlutá skvrnitost pelargonií, kroužkovitost pelargonií, kroužkovitost tabáku

bakteriální onemocnění – například. bakteriální skvrnitost listů, nádorovitost kořenů, bakteriální vadnutí a skvrnitost

houbová onemocnění kořenů a odřezků – postupné zčernění a hniloba kořenové soustavy muškátů nebo spodní části stonků zasazených odřezků (černá noha) je většinou způsobeno houbami rodu pythium.

živočišní škůdci – mšice listová, molice skleníková, roztoči

muškáty v květináčí

Nemoci a škůdci mohou znepříjemnit pěstování muškátů. Jak se s pomocí Hnojíku – organického hnojiva na muškáty a další okrasné a užitkové rostliny a plodiny vypořádat s výše uvedenými problémy při jejich pěstování naleznete na: Použití hnojiva.

Odpovědi na

Časté otázky

Muškáty mají vysoké nároky na obsah živin v půdě. Hnojení je při nich důležité, chcete-li mít krásné a zdravé květiny. Protože rostliny pěstované zvláště v květináčích, vyžadují větší důraz na doplňování živin hnojením. Bez optimální výživy nebudou rostliny v dobré kondici, budou mít oslabenou imunitu, slabší budou odolávat chorobám i škůdcům, a to se podepíše i na množství a kvalitě květin.

Na jaře, když přesazujete muškáty, přimíchejte do substrátu hnojivo Hnojík a promíchejte je. Dopomůže k výživě muškátů na další období. Od jara do podzimu hnojte pravidelně přidáním hnojiva do vody, se kterou budete zalévat jednou za 1 až 2 týdny, podle potřeby. Zaléváme ke kořenům. Kapalné hnojivo nebo výluh z HNOJÍKU lze aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače, a to zejména při napadení muškátů chorobami nebo škůdci.

Nemusíte nutně použít HNOJÍK, můžete použít i jiná hnojiva z kategorií

  • Pevná hnojiva
  •  
  • Kapalná hnojiva
  •  
  • Ekologická hnojiva

 

Je třeba mít na paměti, že kapalné hnojivo sice rostlinám pomůže ihned, ale příliš dlouho v půdě nevydrží, a tak je třeba používat i pevná hnojiva, která budou dlouhodobě zásobovat živinami.

Obvykle je nutné hnojit od začátku vegetace, během růstu až do kvetení, aby mělo hnojení muškátů potřebný efekt a oni přinášeli svým vzhledem, případně vůní radost.

HNOJÍK je jediné ekologické organické hnojivo, které kromě živin poskytne přírodní ochranu proti škůdcům a pomáhá bojovat rostlinám s onemocněními. Má neutrální PH a obsahuje Chitin, ze kterého muškáty budou čerpat další benefity a jejich pěstování bude tak jednodušší.

Zdroje informácí:

Výživa rastlín a hnojenie

Ako hnojiť na záhrade

Nákup v eshope

papriky

Hnojivo na papriky

hnojivo na papriky

Jak na hnojení papriky

Obsah

papriky

Paprika

Paprika roční, latinsky Capiscum annuum, patří do čeledi lilkovité a její plody obsahují nejvíce vitamínu C ze všech druhů zeleniny. Kromě toho v ní najdete také velké množství karotenoidů a v zelené paprice také chlorofyl. V červené paprice se nachází mnoho betakarotenu a také lykopen, chránící před některými druhy rakoviny, oranžová v sobě ukrývá alfa- a gamakaroten a žlutá paprika má v sobě lutein a zeaxantin, které příznivě ovlivňují zdraví našich očí.

Paprika má podle všeho svůj původ v oblasti Střední a Jižní Ameriky, kde ji pěstovali již řadu let před naším letopočtem. Pěstovala se však iv oblasti Indie. Do Evropy se paprika dostala v roce 1493 díky Kolumbovi a poměrně rychle se adaptovala na evropské podmínky. V 17. století se paprika pěstovala nejen v Evropě, ale rozšířila se i do Afriky a Asie. Do Severní Ameriky se dostala s prvními kolonizátory.

Jak pěstovat papriky

hnojivo na papriky

Paprika je v našich končinách oblíbená. Dorůstá od 30 – 100 cm, výjimečně i více. A její plody mohou mít různý tvar: od krátce nebo dlouho kuzelovitého, po kvadratický nebo kulovitý. Barva plodů v technické zralosti může být bílá, zelená, fialová i hnědá. V botanické zralosti mohou být plody červené, oranžové či žluté.

Uplatnění našla čerstvá ve studené kuchyni, v teplé kuchyni i jako koření od sladké až po nesmírně pálivou koření díky kapsaicinu. A nesrovnatelně lépe chutná, když si ji vypěstujeme sami.

Papriku můžete vysazovat z sazenic, které si buď vypěstujete sami, nebo je koupíte již vypěstované. Podívejme se tedy na několik tipů, jak postupovat při pěstování papriky, a to při sázení papriky ze semen a následně výsadbě sazenic.

Výsev papriky s Hnojíkem

Papriku vyséváme zpravidla v první polovině února (ale můžeme i později – zvláště v chladnějších oblastech). Je vhodné využít substrát pro výsev a množení, protože je vhodný pro klíčení semen, ale i pro pikírování (přesazování) sazenic, které nám vyrostly.

Vysévat papriky můžeme do různých nádob na způsob minipařenišť. K substrátu přimícháme Hnojík, který je vhodný jako hnojivo na papriku, promícháme se zeminou a jemně upěchujeme.

Jednotlivá semínka dáváme většinou vedle sebe, tak aby rozestupy byly přibližně 0,5 až 3 cm. Doporučuje se je pak zvlhčit rozprašovačem a zakrýt vrstvou zeminy asi 0,3 až 0,5 mm a opět použít rozprašovač ke zvlhčení. Minipařeniště pak zakryjeme víkem a dáme do místnosti, ve které je stálá teplota.

pěstování paprik

Ideální teplota pro klíčení paprik je kolem 25 stupňů, ale stačí jim také teplota kolem 21 stupňů. Důležité je, aby pařeniště mělo víko s otvory.

Sjeté rostlinky pak pikírujeme například do kelímků od jogurtů s propíchnutým dnem, případně do květináčů o průměru asi 6 až 10 cm. A opět do zeminy přimícháme Hnojík pro výživu, ale i imunitu přísady a ochranu před chorobami či škůdci.

Jedním z častých problémů při pěstování papriky ze semínek bývá zaplesnutí zeminy, což způsobí, že se plíseň následně přenese i na sazenice. Pomocí posypu Hnojíkem na zeminu, na které se začíná tvořit plíseň, máme v tomto boji účinný nástroj na záchranu sazenic.

Přesazování papriky a hnojení

Sazenice paprik můžete přesadit do skleníku již 3 měsíce od výsevu. Chceme-li sázet papriky přímo do zahrady nebo do fóliovníku, doporučuje se prosadit je ve druhé polovině května, respektive když už nehrozí přízemní mrazy.

Místo k vysazování paprik je třeba správně vyjmout a předem připravit. Vhodná půda zásadně ovlivňuje jak zdraví a vitalitu rostlin, tak jejich úrodnost. Na výsadbu papriky si proto vybíráme slunečné místo s dobře zavlažovanou, avšak propustnou půdou, na kterém jsme dříve papriku nepěstovali. Půda by měla být bohatá na živiny, ale v případě, že tomu tak není, je třeba její živiny doplnit. Můžeme tak učinit kompostem, chlévským hnojem, přírodním hnojivem na papriky či Hnojíkem, který je vhodným organickým hnojivem na papriky.

Před vysazováním sazenic nezapomeneme půdu odplevelit, překypřit, pohnojit a sazenice následně vydatně zalít. Já osobně do každé jamky ke kořínkům sazenic sypnu Hnojík. U Hnojíku nehrozí přehnojení, spálení kořenů, ale zajistí dostatečný přísun živin pro papriku. A pokud mi ujde ruka a sypnu ho víc, rostlinkám to neublíží, ale bude je o něco déle vyživovat.

Před vysazením sazenic je postupně otužujeme, po oteplení je vystavujeme vnějším podmínkám na pár hodin denně. Doporučuje se tak činit od 3 do 7 dnů před plánovanou výsadbou.

Vysazujeme silné paprikové sazenice po dvě do jednoho hnízda sponě ideálně 50 x 50 cm (minimálně 40 x 40 cm). V případě, že sázíme papriky s velkými plody, je vhodné jim poskytnout oporu například. bambusovou hůl.

Hnojení papriky v květináči, truhlíku

papriky

Papriku, tak jako rajčata a některé další plodiny, můžeme pěstovat iv přiměřeně velkém květináči. A tak, jako každá zelenina, v květináči, truhlíku či jiné nádobě, potřebuje takto pěstovaná paprika častěji hnojení, než ta, která je zasazena v záhonu.

Hnojík – České přírodní organické hnojivo – je vhodný jako hnojivo na papriku. Pro takové pěstování papriky je ideální použití našeho hnojiva ve formě zálivky 2x měsíčně. Jeho velká výhoda je v tom, že výluh ze zálivky poskytne okamžitou výživu a zbytek nerozpuštěného hnojiva zůstane na povrchu zeminy, kde se bude ještě 14 dní postupně rozkládat, a tak rostlinu stále vyživovat.

 Pokud by se vám zdálo, že vaše paprika potřebuje ještě více přihnojit, nebo že ji napadli škůdci nebo nějaká nemoc, nemusíte se bát častějšího použití Hnojíku. I když na druhé straně to s hnojením není třeba přehánět. Platí pravidlo – zvláště u škůdců při postřiku – raději méně a častěji.

Nemoci a škůdci

Tak jako většina rostlin, i paprika může trpět různými chorobami a škůdci.

Může to být vadnutí papriky způsobené houbovitou fuzariózou; stolbur, který přenášejí cikádky a za zdroj infekce se nejčastěji považuje svlačec rolní a jetel luční; suchá skvrnitost zapříčiněná neharmonickou výživou, při nedostatku vápníku, nedostatkem vláhy v období intezivního růstu plodů a přehnojení dusíkem a draslíkem.

Papriku mohou napadnout i bílá, šedá a fytoftorová hniloba.

Papriku ohrožují i škůdci, zejména mšice, molice, třásněnky, svilušky, hlemýždi a hraboši.

Kromě toho může papriku potrápit také sluneční úpal, který vzniká například i při výsadbě sazenic během horkého slunečného počasí. Příčinou však může být i náhlá změna počasí, kdy se po několika zatažených dnech náhle oteplí a svítí prudké slunce.

hnojivo na papriky

Na cestě za naší chutnou paprikou nás tedy může potkat několik nepříjemností. Výhodou použití našeho hnojiva na papriku je mimo jiné také v tom, že posiluje imunitu rostlin, a tak jim pomáhá zdolat nemoci. Repelentní účinek Hnojíku zase pomáhá paprice zbavit škůdců díky Chitínu. Pokud Vás zajímá, co to Chitin je a jak účinkuje, můžete si o něm přečíst zde: https://hnojik.cz/chitin/. O tom, jak používat Hnojík u rostlin napadených škůdci píšeme v tomto článku: https://hnojik.cz/aplikace-hnojiva/.

Odpovědí na

Časté otázky

Papriku můžete hnojit všemi běžnými způsoby. Na list, společně se zálivkou i zapracováním hnojiva do půdy. Použijte způsob, který je Vám nejbližší. HNOJÍK lze použít i v závlahovém květináči, truhlíku. Kapalné hnojivo nebo výluh z HNOJÍKU lze aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače. Tuto možnost mají v oblibě zejména zahrádkáři, kteří půdu kolem paprik zakrývají textilií.

Papriku můžete hnojit všemi běžnými způsoby. Na list, společně se zálivkou i zapracováním hnojiva do půdy. Použijte způsob, který je Vám nejbližší. HNOJÍK lze použít i v závlahovém květináči, truhlíku. Kapalné hnojivo nebo výluh z HNOJÍKU lze aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače. Tuto možnost mají v oblibě zejména zahrádkáři, kteří půdu kolem paprik zakrývají textilií.

Nemusíte nutně použít HNOJÍK, můžete použít i jiná hnojiva z kategorií

  • Pevná hnojiva
  • Kapalná hnojiva
  • Ekologická hnojiva

Je třeba mít na paměti, že kapalné hnojivo sice rostlinám pomůže ihned, ale příliš dlouho v půdě nevydrží, a tak je třeba používat i pevná hnojiva, která budou papriku dlouhodobě zásobovat živinami.

 
 

Obvykle je nutné hnojit od začátku vegetace, během růstu až do kvetení a tvorby plodů, aby mělo hnojení papriky potřebný efekt.

HNOJÍK je jediné ekologické organické hnojivo, které kromě živin poskytne paprikám přírodní ochranu proti škůdcům a plísním. Má neutrální PH a obsahuje Chitin, ze kterého papriky budou čerpat další benefity a jejich pěstování bude tak jednodušší.

Pro dosažení vyšší úrodnosti se doporučuje odtrhnout první květiny, aby mladou rostlinu papriky příliš nevyčerpaly. Tím rostlina zesílí a následně přinese větší množství kvalitních plodů. Vylamování papriky, jak to známe při pěstování rajčat, není třeba. Je vhodné z porostu odstraňovat rostlinné zbytky, protože mohou být příčinou různých chorob papriky.

Zajímavosti

Rádi experimentujete? O netradičním pěstování papriky si můžete prohlédnout na videu a lze se inspirovat.

Zdroje informací:

Výživa rastlín a hnojenie

Ako hnojiť na záhrade

Nákup v eshope

hnojení rajčat

Hnojení rajčat

Hnojení rajčat

Obsah článku

Hnojivo na rajčata

Jak a kdy hnojit rajčata

Rajčata, stejně jako papriky, využijí z půdy značné množství. Málo plodí a jsou slabé s viditelným poškozením listů. Je proto nezbytné rajčatům živiny doplňovat. To platí dojnásob u rajčat pěstovaých v kýblíku nebo květináči. 

Všechny prvky musejí být v rovnováze, například převaha dusíku v půdě způsobí menší příjem ostatních prvků, čímž se rostliny rajčat dále oslabují a nerovnováha živin se zvětšuje.

Příprava půdy je základ pro pěstování. Rajčata vyžadují hnojení ještě před samotnou výsadbou. Ideální je hluboké zrytí záhonu na podzim a přihnojení organickým hnojivem (hnůj, kompost, nebo HNOJÍK). Přihnojování pak pokračuje i během růstu rajčat. První přihnojení by mělo být do týdne od výsadby.

Poté přihnojujte 1x za tři týdny, pokud budete hnojít HNOJÍKem. Stačí posypat kolem rostliny dávku jedné polévkové lžíce tak, aby vrstva nebyla moc silná a tak se  hnojivo snadno rozkládalo. Hnojivo bude postupně mizet a jakmile bude úplně rozložené, můžete zvážit další přihnojení. Udeje-li Vám ruka s hnojivem, vůbec to nevadí. Díky neutrálnímu PH hnojiva HNOJÍK nemůžete rostlině nijak ublížit.

 

hnojení rajčat

Projevy nedostatku živin u rajčat

Dusík je klíčový pro buněčný růst rajčatových keřů a vytváření chlorofylu. Pomalý růst a žloutnoucí listy rajčat (nejdříve většinou ty nejstarší) ukazují na nedostatek dusíku.

Fosfor je důležitý pro rozvoj kořenového systému rajčete a pro zrání plodů. Nedostatek fosforu se projevuje nedostatečným růstem, listy mají zelenomodrý nádech a květy o plody se objevují pozdě a v malém množství.

Draslík rajčata potřebují k růstu květů a plodů. Při jeho nedostatku mají rajčata malé výnosy a starší listy hnědnou a kroutí se.

Když rajčatům chybí hořčík nebo železo, začnou listy ztrácet barvu mezi žilkami, což se označuje jako chloroza neboli blednička.

hnojení rajčat

Rajčata potřebují v malém množství i další prvky jako je měď, zinek, síra, mangan nebo bór. Několik z nich může být rovněž příčinou výše zmíněné chlorózy rajčat. Tajemství dobré úrody ale nespočívá pouze ve správném hnojení rajčat, nýbrž i v tak základní věci, jako je správné zalévání.

Zajímavé odkazy

Výživa rostlin a hnojení

Jak hnojit na zahrádce

čím hnojit jahody

Hnojení jahod

Hnojení jahod

Obsah článku

Kdy hnojit jahody

Hnojení jahod před sezónou

Záhony jahodníku se připravují na podzim (konec srpna, začátek září). Je důležité tyto zasenice přihnojit organickým hnojivem.  Živiny jsou v tomto období důležité pro množství květů, které jahoda vytvoři. Jinými slovy, pokud pohnojíte na podzim, budete mít hodně květů a tímpádem i hodně jahod. Použijete-li HNOJIK.CZ, stačí na jedno sazenici polévková lžice hnojiva rozpsypaná kolem stonku rostliny.

 

hnojeni jahod

Hnojení jahod na jaře

Březen je měsícem, kdy se jahody probouzí ze zimního spánku. Pokud si je pěstujete na zahrádce, pak byste jim právě v tomto období měli poskytnout takzvanou jarní péči. Ta podpoří jejich prosperitu a zajistí bohatou úrodu v létě.

Jakmile jahodám začnou rašit první listy, je vhodné aplikovat HNOJÍK ve formě zálivky, která dodá jahodám živiny okamžitě a zbytek hnojiva na půdě odvede práci v následujících dnech.

Další pohnojení je vhodné po rašení sazenic, kdy začnou rašit listová srdéčka. Stačí dávka polévkové lžíce posypem kolem stonku rostliny. Další hnojení provedeme stejným způsobem když jahody nasadí plody.  Pokud budete používat naše hnojivo, tak byste s měli vyhnout škůdcům a plísním. Jinak je vhodné listy napadené chorobami odstraňovat.  Na závěr sezóny je vhodné jahodníky ochránit přikrytí před mrazy.

hnojeni jahod na jaře

Hnojení jahod v truhlíku

Jahody v truhlíku potřebují častější hnojení, než jahody posazené v záhonu. Iděální pro takové jahody je použití našeho hnojiva ve formě zálivky 2x měsíčně. Veliká výhoda HNOJÍKu je v tom, že výluh ze zálivky poskytne okamžitou výživu a zbytek nerozpuštěného hnojiva zůstane na povrchu zeminy, kde se bude ještě 14 dnů postupně rozkládat a rostlinu tak stále vyživovat.

hnojení jahod v truhlíku

Čím hnojit jahody

Na jahody můžete použít hmyzí trus HNOJÍK, kde stačí prostě vzít polévkovou lžicí hnojiva z balení a posypat kolem stonku rostliny, nebo při sadbě použít zálivku (1 čajová lžicka na 1l vody odstátá 4h). Hmyzít trus má neutrální PH, takže není třeba mít obav ze spálení rostlin. I kdyby Vám ruka ujela, tak rostlina bude prospívat. Takto aplikované hnojivo se bude postupně rozkládat po dobu 14 dní a zásobovat roslinu živinami. Okem poznáte kdy se hnojivo rozloží, protože má světlejší barvu jak samotná zemina.

U slepičince, který je také skvělým hnojivem na jahody si již musíte dát pozor na koncentraci.

Vezměte obyčejnou zavařovací sklenici o objemu jednoho litru a naplňte ji granulovaným slepičím hnojem. Poté toto množství nasypte do 10 litrů čisté vody, rozmíchejte a nechte rozpustit. To bude trvat asi dvě hodiny, takže celý proces určitě neuspěchejte. Po této době roztok znovu promíchejte. Protože by však byl pro jahody ještě stále příliš koncentrovaný, budete ho muset naředit ještě jednou.

Správným hnojivem je i granulovaný kravský hnůj.

čím hnojit jahody

ODPOVĚDÍ NA

Časté otázky

Oblíbené dotazy týkající se pěstování jahod.

FAQ

Protože sklidíte vyšší úrodu. Hnojení má vliv na velikost a kvalitu plodů. Bez optimální výživy nebudou rostliny ve vhodné kondici a to se podepíše i na sklizených jahodách.  Pokud budete jahody přihnojovat, sklidíte 5x větší objem jahod druhý rok po vysazení z jednoho trsu jahody a třetí rok opět 2x větší objem proti druhému roku.  V číslech to znamená 56g  první rok, 305g druhý rok,  671g třetí rok.

Jahody můžete hnojit všemi běžnými způsoby. Na list, společně se zálivkou i zapravením hnojiva do půdy. Použijte způsob, který Vám je nejbližší. HNOJÍK se dá použít i v závlahovém truhlíku.

Kapalné hnojivo, nebo výluh z HNOJÍKU je možné aplikovat také na list s pomocí zahradního postřikovače. Tuto možnost mají v oblibě zejména zahrádkáři, kteří půdu kolem jahod zakrývají fólií. Je dobřé dva týdny před sklizní a během sklizne postřikem nehnojit.

Nemusíte nutně použít HNOJÍK, můžete použít i jiná hnojiva z kategorií

  • Pevná hnojiva
  • Kapalná hnojiva
  • Ekologická hnojiva

Je třeba mít jen na pamětí že kapalné hnojivo na jahody sice rostlinám pomůže ihned, ale příliš dlouho v půdě nevydrží a tak je potřeba používat k pevná hnojiva která se budou jahody dlouhodobě zásobit živinami.

Obvykle je nutné hnojit pravidelně každý března až do října, aby mělo hnojení jahod potřebný efekt

HNOJÍK je jediné ekologické organické hnojivo, které kromě živin poskytně jahodám přírodní ochranu proti škůdcům a plísním. Slepičinec i žížalí kompost jsou skvělá hnojiva srovnatelná živinami s HNOJÍKem, ale jenom HNOJÍK má neutrální PH a obsahuje Chitin, ze kterého jahody budou čerpat další benefity a jejich pěstování bude tak jednodužší.

Jahody je vhodné pěstovat spolu s česnekem. Rostliny si vzájemně prospívají. Česnek má pozitivní vliv na odlákání škůdců.

Zajímavé externí články

Ucelený systém výživy jahod – dozvíte se jak poznat které látky jahodám chybí

Výživa rostlin a hnojení

Jak hnojit na zahrádce