Proč zelenina vybíhá do květu: jarovizace a délka dne

Záhon salátu, který měl vydržet do července, v červnu najednou vyroste do výšky a zhořkne. Ředkvičky místo bulviček tvoří stonky, celer vykvete už první rok. Zahrádkáři tomu říkají vybíhání do květu nebo do semene. Není to choroba ani chyba osiva, ale přirozená reakce rostliny na podmínky, které jí signalizují, že je čas se rozmnožit.

Každá rostlina prochází dvěma fázemi. Ve vegetativní fázi tvoří listy, kořeny a zásobní orgány. V generativní fázi kvete a tvoří semena. U většiny zeleniny sklízíme právě tu první fázi: listy salátu, bulvu celeru, kořen ředkvičky.

Když rostlina přejde do generativní fáze předčasně, vytáhne se do výšky vyrůstající květní lodyha, rostlina přestane tvořit listy a zásobní orgány a veškeré živiny přesune do květů. Listy hrubnou a ztrácejí chuť. Salát a čekanka navíc zhořknou, protože v jejich mléčné šťávě přibude hořkých látek. Bulvy a kořeny dřevnatí.

O tom, kdy rostlina začne kvést, rozhodují hlavně tři signály:

• délka dne (fotoperiodismus),
• období chladu (jarovizace),
• stres, tedy horko, sucho, nedostatek živin nebo poškozené kořeny.

Fotoperiodismus je schopnost rostlin reagovat na délku dne a noci. Díky němu rostliny „vědí“, v jaké části roku jsou. Podle toho se dělí do tří skupin:

• Rostliny dlouhého dne kvetou, když dny přesáhnou určitou délku. Kvetou proto na přelomu jara a léta.
• Rostliny krátkého dne kvetou, když se dny zkrátí, typicky na konci léta a na podzim.
• Neutrální rostliny na délku dne nereagují a kvetou, až dosáhnou určité velikosti nebo stáří.

Často se uvádí hranice 12 hodin, ale jde o zjednodušení. Každý druh má vlastní kritickou délku dne a rostliny ve skutečnosti měří spíš délku nepřerušené noci. U nás je den delší než 12 hodin zhruba od jarní do podzimní rovnodennosti a kolem 21. června trvá zhruba 16 hodin. Proto se salát, špenát nebo ředkvičky vysetí koncem jara dostávají rovnou do podmínek, které je nutí kvést.

Zvláštním případem je cibule. Dlouhý den u ní nespouští kvetení, ale tvorbu cibule. Proto se u nás pěstují odrůdy přizpůsobené dlouhému dni a sázejí se brzy na jaře, aby před nástupem dlouhých dnů stihly vytvořit dost listů.

Jarovizace (vernalizace) je potřeba rostliny projít obdobím chladu, aby mohla kvést. Týká se hlavně dvouletých druhů. Řepa, mrkev, celer, petržel nebo košťáloviny první rok tvoří listy a zásobní orgán, přes zimu projdou chladem a teprve druhý rok vykvetou. Stejně funguje ozimé obilí.

Potíž nastává, když rostlina „zimu“ zažije už na jaře. Pokud mladé rostliny delší dobu stojí v chladu, obvykle při teplotách zhruba pod 10 °C po dobu několika týdnů, vyhodnotí to jako přezimování a vykvetou hned v prvním roce. Přesná teplota a doba se liší podle druhu a odrůdy, citlivé jsou hlavně rostliny, které už mají několik pravých listů.

Typické situace:

• Celer předpěstovaný v chladné místnosti nebo vysazený ven před zmrzlými. Místo bulvy vyžene květ.
• Kedlubny a raný květák vysazené brzy ven a zastihnuté chladným jarem.
• Červená řepa a mangold vyseté příliš brzy do studené půdy.
• Cibule ze sazečky, pokud se velké sazečky skladovaly v chladu a pak se sázely do studené půdy.
• Pekingské zelí vyseté na jaře, kde se sejde chlad s prodlužujícími se dny.

Jak chránit sazenice před jarními mrazy a chladnými nocemi, popisujeme v článku jarní mrazíky.

Třetím spouštěčem je stres. Rostlina, která cítí ohrožení, se snaží co nejrychleji vytvořit semena. U salátu, špenátu, ředkviček nebo koriandru se stres sčítá s dlouhým dnem a vybíhání pak přichází velmi rychle.

• Horko: salát, špenát a ředkvičky jsou zeleninou chladnějších měsíců. Dlouhotrvající teploty nad 25 °C kvetení urychlují. Salát navíc v teplé půdě špatně klíčí.
• Sucho: nepravidelná zálivka, kdy se půda střídavě vysuší a přemokří.
• Poškozené kořeny: přerostlé sazenice v malých buňkách, pozdní přesazování nebo pošramocení kořenů při okopávce.
• Nedostatek živin a místa: příliš hustý výsev bez protrhání, chudá půda.

• Dodržujte termíny výsevu. Zelenina dlouhého dne patří na záhon brzy na jaře a znovu od srpna, kdy se dny zkracují. Teplomilné a citlivé druhy vysazujte až po zmrzlých (12.–14. 5.).
• Vybírejte odrůdy. Na obalu osiva hledejte označení „letní“, „odolná proti vybíhání“ nebo „pro letní pěstování“. U salátu a špenátu je rozdíl mezi jarními a letními odrůdami velký.
• Sazenice chraňte před chladem. Celer, kedlubny a raný květák předpěstovávejte v teple a při otužování je nenechávejte venku přes studené noci.
• Stín v létě. Salát a ředkvičky v létě sejte do polostínu, mezi vyšší zeleninu nebo pod stínovku. Na ochlazení půdy pomáhá i mulčování.
• Pravidelně zalévejte. Rovnoměrně vlhká půda znamená méně stresu. Salát zalévejte ráno ke kořenům.
• Sejte postupně a méně. Menší dávky každé 2–3 týdny se sklidí dřív, než stihnou vyběhnout.
• Nepřesazujte přerostlé sazenice. Sazenice se zkroucenými kořeny v malé buňce jsou náchylnější.
• Sklízejte včas. Když salát začne v srdíčku protahovat, sklidit ho hned je lepší než čekat.

Místo boje se špenátem v červenci je jednodušší vysít na léto zeleninu, která v teple a dlouhém dni roste bez potíží:

• Čtyřboč (novozélandský špenát): sklízí se od června do mrazů.
• Bazela (malabarský špenát): popínavá, nejlépe ve skleníku.
• Mangold ze setí v květnu: sklízí se postupně celé léto.
• Laskavec: mladé listy jako špenát.
• Šrucha zelná: teplomilná, s nakyslými listy.

Víc druhů najdete v přehledu netradiční zelenina. Salát a špenát pak znovu vysejte v srpnu a září, kdy se dny zkracují a noci ochlazují.

Pokud si chcete vypěstovat vlastní osivo, využijete stejné principy obráceně:

• Jednoleté rostliny dlouhého dne (salát, špenát, ředkvičky) nechte na záhonu vykvést v létě. Pro semena vybírejte rostliny, které vyběhly nejpozději, ne první. Tím si udržíte odolnost proti vybíhání.
• Dvouleté druhy (mrkev, řepa, petržel, celer, košťáloviny) musí projít zimou. Bez chladu nevykvetou a semena nevytvoří. Kořeny a bulvy přezimujte na záhonu pod nastýlkou nebo ve sklepě a na jaře je znovu vysaďte.
• Cizosprašné druhy jako řepa, mangold nebo košťáloviny se kříží s příbuznými odrůdami (řepa například s mangoldem), proto na semeno nechte kvést vždy jen jednu odrůdu z dané skupiny.

Vyrovnaná výživa je jedna z cest, jak rostlinám ubrat stres. Listová zelenina potřebuje dostatek dusíku pro rychlý růst, kořenová a bulvová zelenina spíš vyrovnaný přísun živin a humózní půdu, která drží vláhu. Před výsevem zapravte zralý kompost a během sezóny přihnojujte organickým hnojivem, které uvolňuje živiny postupně, například přírodním hnojivem Hnojík. Doporučené dávky pro jednotlivé druhy zeleniny najdete v přehledu dávkování. Hnojivo samo vybíhání nezastaví, pokud je příčinou délka dne nebo chlad.