Jedlá zahrada a jedlý les: patra, keře, živý plot a založení

Jedlá zahrada nahrazuje okrasné keře a tuje rostlinami, které plodí. Jedlý les, někdy nazývaný lesní zahrada nebo anglicky food forest, jde ještě dál: stromy, keře, byliny a popínavé rostliny v něm rostou v patrech nad sebou, podobně jako na okraji přirozeného lesa. Po několika letech potřebuje méně práce než zeleninová zahrada a dává úrodu po celou sezónu.

Jedlý les je jedním ze základních prvků permakultury. Článek vychází mimo jiné ze zkušeností rakouského permakulturisty Seppa Holzera.

Klasický sad tvoří stromy v řadách a pod nimi posekaný trávník. V jedlém lese je každé místo využité. Pod korunami stromů rostou keře, které snesou polostín, pod nimi byliny a půdopokryvné rostliny a na kmenech se pnou liány. Půda je stále krytá, opadané listí se mění v humus a vlhkost se drží déle než na otevřené ploše.

Jedlá zahrada nemusí být velká. Stačí jedlý živý plot místo tújí, několik keřů bobulovin a jeden strom. Příkladem větší realizace je rodinná zahrada v Chýni u Prahy od ateliéru Zahrada pro radost. Na pozemku o 2100 m² tvoří velkou část jedlý les, kolem vede živý plot s jedlými keři a severní hranici lemují špalíry jabloní a hrušní.

Obvykle se popisuje sedm pater. Na malé zahradě nemusíte mít všechna, jde o to, aby rostliny využily světlo v různých výškách a nepřekážely si.

1. Vysoké stromy: ořešák, jedlý kaštan, jabloň nebo hrušeň na silné podnoži, jeřáb moravský.
2. Nižší stromy: ovocné stromy na slabších podnožích, mišpule, dřín, líska.
3. Keře: rybíz, angrešt, arónie, muchovník, zimolez kamčatský, rakytník.
4. Byliny a trvalky: reveň, bylinky, kopřiva, šťovík, pažitka.
5. Půdopokryvné rostliny: jahodník, jetel plazivý, mateřídouška.
6. Kořenové patro: topinambur, křen, česnek medvědí.
7. Popínavé rostliny: aktinidie, réva, ostružiník, popínavé fazole.

Jako osmé patro se někdy uvádějí houby na kmenech a pařezech. Jak je pěstovat, popisuje článek Pěstování hub na zahradě.

• Vysoké stromy na sever. Stromy sázejte na severní stranu pozemku a nižší keře před ně, aby si nestínily.
• Počítejte s dospělou velikostí. Ořešák nebo kaštan za 20 let zastíní celou malou zahradu. Na malý pozemek patří spíš keře a stromy na slabých podnožích.
• Keře s plody na slunce. Rybíz a angrešt mají rády slunné místo. Ve vlhkém stínu je víc ohrožuje padlí, v polostínu jim ale stačí aspoň několik hodin slunce denně.
• Teplá zeď. Jižní zeď domu přes den akumuluje teplo. Hodí se pro broskve, meruňky nebo révu ve špalíru.
• Nechte prostor vývoji. Porost se mění. Na začátku převažují světlomilné rostliny, pod dorůstajícími stromy postupně přibývá stínomilných.

Tabulka uvádí druhy, které u nás spolehlivě přezimují. Výšky jsou orientační, záleží na odrůdě, podnoži a stanovišti.

Další druhy, například kdouloň, oskeruši nebo moruši, popisuje článek Méně známé ovocné druhy a přehled Ovocné rostliny v zahradě.

Jedlý živý plot je nejjednodušší cesta k jedlé zahradě. Chrání před větrem a pohledy, dává plody a poskytuje hnízdiště ptákům. Na rozdíl od stříhaného plotu z tújí se nechává růst volně a jen se prosvětluje. Holzer navíc používá trnité keře jako ochranu cennějších stromů před okusem zvěří.

Vhodné druhy:

• nižší plot (do 2 m): rybíz, angrešt, josta, arónie, zimolez kamčatský, šípková růže;
• vyšší plot a větrolam (2–5 m): líska, dřín, muchovník, rakytník, bez černý, trnka, hloh;
• trnitá bariéra: trnka, šípková růže, dřišťál, rakytník, angrešt.

Spon. Volně rostoucí plot se sází nejčastěji do dvou řad posunutých proti sobě, řady asi 50 až 80 cm od sebe. Orientační vzdálenosti v řadě:

Druhy, které silně odnožují (trnka, rakytník, maliník, kustovnice), dávejte tam, kde se mohou rozrůstat, nebo je oddělte kořenovou bariérou. Keře střídejte tak, aby plot kvetl a plodil postupně od jara do podzimu. Pro keře se dvěma pohlavími, jako je rakytník, zasaďte do skupiny i samčí rostlinu. Postup výsadby najdete v článku Výsadba stromů.

Příprava půdy. Holzer plochu pro jedlý les nejdřív zlepšuje zeleným hnojením. Na kyselé půdě po smrkovém lese mu to trvalo přibližně dva roky. Hluboko kořenící lupina, komonice nebo vojtěška půdu otevřou do hloubky, bobovité druhy do ní přinesou dusík. Kolem vysazených stromků je vysévá i později.

Pionýrské dřeviny jsou odolné a rychle rostoucí druhy, které vytvoří ochranu pro náročnější stromy. Na větrných a drsných místech Holzer používá vrby, plané růže, kručinku, lupinu, komonici a kostival. Pod jejich ochranou pak rostou ovocné stromy. Když pionýrské dřeviny přerostou, pokácí se a dřevo i větve se použijí jako mulč nebo náplň vyvýšených záhonů. Dobrým pionýrem pro chudé půdy je i rakytník, který si díky symbióze s bakteriemi dokáže opatřit dusík sám.

Mulč místo trávníku. Pod mladé stromky a keře dejte vrstvu listí, slámy nebo štěpky, případně karton proti plevelu. Holzer místo mulče pokládá kolem stromku kameny, které drží vlhkost a vyrovnávají teplotu. Víc v článku Mulčování.

Ochrana před okusem. Škody jsou menší, když má zvěř dost jiné potravy. Holzer proto vysévá topinambur, jetel a pohanku, které zároveň slouží jako zelené hnojení, a u paty kmene nechává postranní výhonky. Kolem cenných výsadeb sází trnité keře. Na zahradě, kam chodí srnčí nebo zajíci, se ale mladé stromky vyplatí chránit i pletivem.

Holzer zakládá sady a jedlý les levně: stromky nesází, ale vysévá přímo na místo, kde mají růst. Semenáčky, které nikdo nepřesazoval, mají nepoškozený kořen a dobře se přizpůsobí stanovišti.

1. Osivo: výlisky z moštu a šťávy, případně jádra ovoce. Hodí se jablka, hrušky, třešně nebo švestky.
2. Příprava: výlisky nechá 4 až 5 týdnů kvasit. Tím se odbourají látky, které brání klíčení. Semena většiny našich ovocných dřevin potřebují přečkat chladné a vlhké období, proto je výsev na podzim přirozený.
3. Výsev: na plochu připravenou zeleným hnojením, zakrýt mulčem z listí nebo slámy. Klíčky chrání trnité větve položené přes výsev.
4. Protrhání: po jednom až dvou letech příliš husté stromky přesadí jinam.
5. Roubování: nejlepší semenáčky naroubuje na požadovanou odrůdu. Část jich nechá neroubovanou.

Semenáček nemá vlastnosti mateřské odrůdy. Plody mohou být menší nebo kyselejší, někdy ale překvapí. Holzer zmiňuje neroubované třešně s nečekaně sladkými plody. Semenáčky jsou zároveň silné podnože, které dorostou do velkých a dlouhověkých stromů. Jak na to, popisuje článek Roubování ovocných stromů.

Holzer sází plané a šlechtěné ovoce pohromadě. Plané druhy jsou nenáročné, přitahují opylovače a slouží jako živé ploty a větrolamy pro citlivější odrůdy. Protože každý druh kvete v jinou dobu, pozdní mráz nezničí celou úrodu. Z planých druhů uvádí:

• jabloň lesní a hrušeň polničku,
• třešeň ptačí a trnku,
• jeřáb ptačí, jeřáb břek a oskeruši,
• dřín a muchovník.

Staré a krajové odrůdy vznikaly v konkrétních podmínkách a často snášejí drsnější klima a méně péče než moderní odrůdy do intenzivních sadů. Když vybíráte, ptejte se ve školkách po odrůdách doporučených pro vaši oblast a nadmořskou výšku. Dobrým vodítkem jsou staré stromy v okolních vesnicích a alejích: co tam desítky let plodí, poroste i u vás.

Krameterhof leží ve výšce 1100 až 1500 m, tedy tam, kde podle místních odborníků pěstování ovoce končí. Holzer tam přesto sklízí jablka, hrušky, třešně i rybíz. Jeho zásady:

• Nehnojit minerálními hnojivy. Stromy pak podle něj rostou rychle, ale výhony nestihnou vyzrát a v zimě namrzají.
• Využít mikroklima. Kameny a vodní plochy odrážejí a akumulují teplo, terénní vlny a keře brzdí vítr.
• Míchat druhy a odrůdy s různou dobou kvetení.
• Počítat s pozdější sklizní. Odrůda Bílé průsvitné (Bartolomějské) dozrává ve 1100 m v polovině srpna a vydrží jen pár dní. Ve 1500 m dozrává koncem září, je pevnější a vydrží přes měsíc. Holzer uvádí, že ovoce z chladných poloh má díky chladným nocím výraznější aroma.

Pro podhorské oblasti se hodí zimolez kamčatský, arónie, rakytník, jeřáb moravský, rybíz a pozdně kvetoucí odrůdy jabloní. Kvetoucí stromy citlivé na mráz nesázejte tam, kde je ráno po mrazivé noci zasáhne prudké slunce. Jinovatka má roztát pomalu. Víc o výběru stanoviště najdete v článku Ovocné rostliny v zahradě.

V zavedeném jedlém lese vzniká velká část živin z opadaného listí, mulče a zeleného hnojení. Mladé keře a stromky na chudé půdě a bobuloviny, které rok co rok plodí, ocení na jaře organické hnojivo. Živiny se z něj uvolňují postupně a dobře se kombinuje s mulčováním. Stromky v prvním roce po výsadbě nepřehnojujte.