Trvalky na slunce: nízké, středně vysoké i vysoké druhy pro záhon kvetoucí od jara do podzimu

Slunné místo je pro trvalkový záhon ideální. Většina kvetoucích trvalek potřebuje alespoň šest hodin přímého slunce denně, jinak se vytahuje, méně kvete a víc ji napadají houbové choroby. Výběr je tak velký, že se dá složit záhon, na kterém něco kvete od března do listopadu.

V článku najdete přes 70 trvalek a okrasných trav na slunce rozdělených podle výšky, s dobou květu, nároky na půdu a poznámkami k péči. Pod tabulkami je návod, jak z nich sestavit záhon kvetoucí celou sezónu, kolik rostlin na metr čtvereční nakoupit a kdy je stříhat. Obecné informace o trvalkách, jejich množení a chorobách najdete v průvodci pěstováním trvalek. Pro stinná místa máme samostatný přehled trvalek do stínu.

„Slunce“ v zahradnických tabulkách znamená místo, kam svítí slunce většinu dne. Na takovém stanovišti ale nejsou všechny podmínky stejné a rozhoduje hlavně půda:

• Slunné a suché místo (svah, okraj u dlažby, propustná písčitá nebo štěrkovitá půda): sem patří trvalky, které suchu přímo prospívají, například levandule, šanta, rozchodníky, netřesky, mateřídouška, devaterník, máčka nebo šater. Ve vlhké a těžké půdě vymokají.
• Slunné místo s dobrou, vlhčí půdou: tady se daří vzrůstným trvalkám, které chtějí víc živin a vody, jako jsou ostrožka, janeba, řimbaba, dračík nebo zavinutka.
• Vápnitá, nebo kyselá půda: většina trvalek je v tomhle ohledu tolerantní. Vápno vyhledávají třeba tařička, levandule, liliochvostec nebo protěž, naopak lupina, kamejka, hvozdík kropenatý a rozchodník ostrý vápno nesnášejí. Stav vlastní půdy prozradí jednoduchý test, viz článek o pH půdy.

Údaj „slunce i polostín“ v tabulkách znamená, že trvalka kvete nejlépe na slunci, ale snese i místo, kam slunce svítí jen část dne.

Nízké trvalky do 30 cm patří na okraj záhonu, do skalky, mezi kameny na suché zídce nebo jako obruba podél cesty. Většina z nich tvoří polštáře nebo koberce a na jaře kvete jako první.

Výška je běžná výška kvetoucí rostliny, měsíce udávají hlavní dobu květu. Polštářové druhy (huseník, tařička, iberka, plamenka šídlovitá) po odkvětu zkraťte zhruba o třetinu, zůstanou husté a lépe přezimují. Další druhy do skalky najdete v článku o skalničkách.

Trvalky vysoké 30 až 80 cm tvoří jádro záhonu. Mezi nimi jsou ty, které kvetou nejdéle: třapatkovka, turan, šater nebo pupalka vydrží kvést od června do září, řebříček a šuškarda až do října.

Hodně trvalek z této skupiny se hodí i k řezu do vázy nebo k sušení (máčka, limonka, šater, mochyně). Druhy se zimním krytem přikryjte koncem podzimu chvojím nebo listím.

Vysoké trvalky přes 80 cm patří do zadní části záhonu, k plotu nebo jako solitér do trávníku. Vzrůstné druhy jako ostrožka nebo kokarda potřebují ve větrné poloze oporu, kterou je dobré zapíchnout už na jaře, dokud rostlina neroste.

Liliochvostec, lupina, sidalcea a kleopatřina jehla mají dlouhé kořeny, které nesnášejí přesazování. Vyberte jim napoprvé místo, kde mohou zůstat řadu let. Další vysoké druhy včetně divizny a juky popisuje článek o trvalkách.

Záhon, který kvete celou sezónu, se skládá ze tří vln. Z každé vyberte dva až čtyři druhy a rozmístěte je po celé ploše, ne do jednoho rohu. Když jedna skupina odkvete, zakryjí ji listy těch, které teprve nastupují.

• Jaro (březen až květen): huseník, tařička, tařice, koniklec, iberka, trávnička, plamenka šídlovitá, na konci jara pivoňka, kosatce a pryšec Griffithův. Mezi trvalky se dají přisázet cibuloviny, které začínají ještě dřív.
• Léto (červen až srpen): nejbohatší období. Šanta, kakost, levandule, šalvěj hajní, hvozdíky, mák, lupina, denivka, kokarda, krásnoočko, třapatkovka, kopretina, ostrožka, liliochvostec a řimbaba.
• Pozdní léto a podzim (srpen až listopad): rudbekie, celík, šuškarda, záplevák, janeba, chryzantémy, mochyně s oranžovými kalichy, krvavec, hvězdnice keříčkovitá a okrasné trávy (ozdobnice, dochan), které vydrží ozdobné i přes zimu.

Prakticky to vypadá třeba takto: vzadu ozdobnice a ostrožky, ve středu třapatkovky, denivky, šater a rudbekie, vpředu šanta, levandule, hvozdíky a hvězdnice keříčkovitá, mezi ně tulipány a krokusy. Každá vlna má v záhonu zastoupení vpředu, uprostřed i vzadu.

Několik pravidel, která se vyplatí dodržet:

• Sázejte ve skupinách po 3, 5 nebo 7 kusech jednoho druhu. Jednotlivé rostliny se v záhonu ztratí.
• Kombinujte tvary květů: klasy (šuškarda, šalvěj, ostrožka), terče (třapatkovka, rudbekie, kopretina), okolíky (řebříček) a vzdušné závoje (šater).
• Několik stálezelených nebo zimně zelených druhů (levandule, svatolína, trávnička, iberka) a trávy udrží záhon zajímavý i v zimě.
• Na suchý okraj u dlažby dejte jen druhy, které snesou sucho. Žíznivé trvalky by tam potřebovaly zálivku každý den.

Trvalky se sázejí od března do května a od září do prosince, dokud půda nezamrzne. Rostliny v kontejnerech jdou do země kdykoli během roku, v létě je ale potřeba víc zalévat. Pro pozdní léto platí tipy z článku o srpnové výsadbě trvalek.

Kolik rostlin na metr čtvereční:

• polštářové trvalky a nízké trávy: vzdálenost 20–25 cm, tedy 18–20 rostlin na m²,
• středně vysoké trvalky: 25–35 cm, 10–15 rostlin na m²,
• vysoké trvalky: 40–50 cm, 6–10 rostlin na m².

Postup výsadby:

1. Celou plochu zryjte na hloubku rýče a pečlivě vyberte kořeny vytrvalých plevelů (pýr, svlačec, bršlice). Později mezi trvalkami už nejdou odstranit.
2. Rozprostřete asi 5 cm vlhkého organického materiálu, nejlépe vyzrálého kompostu, a hráběmi ho mělce zapravte.
3. Sazenice nenechávejte před výsadbou ležet na slunci ani ve větru. Kontejnery a baly ponořte do vody, dokud nepřestanou unikat bublinky. Prostokořenným trvalkám zkraťte kořeny nožem na polovinu.
4. Rostliny nejdřív rozložte po ploše podle plánu a teprve potom sázejte. Nesázejte příliš hluboko, i spodní listy potřebují světlo. Výjimkou je levandule, která se sází o něco hlouběji. Po připravené ploše choďte po prkně, ať půdu neušlapete.
5. Po výsadbě zalijte konví a celou plochu zamulčujte asi 2 cm vrstvou kompostu nebo drcené kůry. Víc o materiálech najdete v článku o mulčování.

Zálivka. Zavedené trvalky na slunci zalévejte jen v suchu, zato vydatně: jednou týdně asi 25 litrů na metr čtvereční, což odpovídá 2,5 cm srážek. Nejlepší je zalévat večer. Časté zalévání po troškách drží kořeny u povrchu a rostliny pak sucho snášejí hůř. Podrobnosti najdete v článku o zalévání.

Hnojení. Trvalkám stačí na jaře přihnojit kompostem nebo organickým hnojivem, které uvolňuje živiny postupně. Náročnější vzrůstné druhy (ostrožka, janeba, zavinutka, pivoňka) ocení dávku i v červnu. Dusíkem nehnojte po začátku srpna, rostliny by špatně vyzrály na zimu. Skromné druhy suchých stanovišť, jako jsou protěž, rozchodníky, levandule nebo mateřídouška, hnojení skoro nepotřebují. Jak hnojit organicky, popisuje stránka organické hnojivo.

Řez během sezóny. Odkvetlá květenství průběžně odstraňujte. Rostlina pak netvoří semena a u řady druhů (šalvěj, šanta, ostrožka, turan, kopretina) po zkrácení znovu vykvete.

Podzimní řez. Pozdě na podzim seřízněte trvalky 3–5 cm nad zemí. Výjimkou jsou:

• zimně zelené a stálezelené trvalky (levandule, svatolína, iberka, trávnička, netřesky, hvozdíky),
• trvalky s ozdobnými plodenstvími, které vypadají dobře i pod jinovatkou a slouží jako úkryt pro užitečné živočichy (třapatkovka, rudbekie, bělotrn, máčka, záplevák),
• okrasné trávy: na podzim je nestříhejte, vyšší druhy jen svažte do snopu. Stříhejte je až brzy na jaře, než začnou rašit.

Rozchodníky, svatolínu a mateřídoušku zkraťte až na jaře, smělek v únoru nebo březnu.

Zimní kryt. Zakrýt chvojím nebo vrstvou listí potřebují hlavně kleopatřina jehla, pampová tráva, inkarvilea, dračík, šater, svatolína a v prvním roce po výsadbě limonka. Chryzantémám stačí přikrýt kořeny.

Omlazení. Většina trvalek po 4 až 5 letech uprostřed trsu prořídne a hůř kvete. Na jaře nebo na začátku podzimu trs vyrýpněte, rozdělte rýčem a vitální okrajové části znovu zasaďte. Výjimkou jsou pivoňky, liliochvostce a lupiny, které je lepší nechat na místě.