Barokní zahrada: parter, broderie, bosket a sala terrena

Barokní zahrada je stavba z rostlin. Zámek v ní stojí jako střed, z něj vybíhá hlavní osa a všechno ostatní se k ní souměrně řadí: parter s ornamentálními záhony, stříhané zelené stěny, fontány, kanály a nakonec aleje, které pokračují daleko do krajiny. Majitel měl z okna hlavního sálu vidět celou kompozici najednou a pochopit, že i příroda tu poslouchá jeho řád.

V českých zemích vzniklo barokních zahrad několik stovek. Většinu z nich v 19. století přeměnila móda anglických parků, takže to, co dnes vidíte, bývá buď šťastně dochované torzo, nebo novodobá rekonstrukce. I tak se dá u nás projít celá škála od monumentálních francouzských parterů po drobné terasové zahrady pod Pražským hradem. Přehled všech zahrad najdete v článku Zámecké zahrady a parky v Česku.

Baroko převzalo od renesance geometrii, ale změnilo měřítko. Renesanční zahrada byla uzavřený, samostatný prostor vedle domu. Barokní zahrada se se zámkem spojila v jeden celek a rozběhla se do šířky. Za vzor sloužila Francie a zahrady André Le Nôtra ve Versailles, proto se jí často říká francouzská zahrada.

• Hlavní osa. Vychází ze středu zámku, prochází parterem, často i vodním kanálem nebo alejí a končí na obzoru nebo u výrazného cíle, třeba glorieta, obelisku či hory v dálce.
• Souměrnost. Levá a pravá strana se zrcadlí. Příčné osy vytvářejí síť, v jejích uzlech stojí fontány a sochy.
• Odstupňování od domu. U zámku je nejzdobnější a nejnižší parter, dál vyšší stříhané stěny a boskety, na okraji les nebo obora s průseky.
• Voda. Kanály, bazény, kaskády a fontány zahradu oživují a zrcadlí oblohu.
• Sochy. Mytologické postavy, alegorie ročních dob, měsíců nebo světadílů dávají zahradě příběh.

Vedle francouzského typu existovala italská terasová zahrada, která se hodila do svahu. V Čechách se oba typy často mísily. Buchlovice například dostaly ještě před rokem 1850 francouzskou úpravu, ale komorní měřítko a terasy jim zachovaly italskou atmosféru.

Parter je pravidelná rovinná plocha přímo před zahradním průčelím zámku. Je nízká, aby nezakrývala výhled, a nejbohatší na detail. Dělí ji cesty na pravoúhlá pole, uprostřed bývá fontána nebo bazén.

Broderie (z francouzského slova pro výšivku) je ornament, který ta pole vyplňuje. Kreslí se nízkým stříhaným buxusem (zimostrázem), mezery se vysypávají barevnými štěrky, pískem nebo osazují květinami. Z okna zámku pak parter vypadá jako vyšitý koberec.

Na obnovených českých parterech uvidíte broderie v několika podobách:

• S květinami. Květinová výsadba v broderiích je jen v několika zahradách, například v kroměřížském Libosadu, na Dobříši a v Libochovicích, kde parter na terase nad Ohří obnovil po roce 1912 zahradník Josef Rublič.
• Z letniček. Ve Vrtbovské zahradě tvoří obnovené broderie zhruba deset tisíc violek ve čtyřech barvách.
• Z barevných štěrků. Jaroměřice nad Rokytnou mají broderie vysypané štěrkem. Řešení je věrné baroku a přitom nenáročné na údržbu.
• Jen náznakem. V Miloticích nahradil broderie trávník, v Náchodě, Slavkově, Zákupech nebo u Trojského zámku je ornament jen naznačený stříhaným zimostrázem.

Kdo chce ornament z buxusu zkusit doma, najde postup v článku Buxus.

Za parterem začíná vyšší „zelená architektura“. Dřeviny se v ní stříhají do stěn, kvádrů a chodeb, takže tvoří místnosti pod širým nebem.

• Bosket je blok stromů a keřů ohraničený stříhanými stěnami. Uvnitř se skrývá malý sál, kabinet s lavičkou, fontána nebo bludiště. Slavkov měl na dolním parteru pravoúhlá pole s fontánami, boskety a bludišti; ve 20. letech 19. století je nahradily volné výsadby.
• Loubí je chodba ze stříhaných dřevin, často klenutá. V Miloticích tvoří dva pravoúhlé bloky habrových loubí, v Holešově loubí spolu se stromořadími drží kompozici, i když broderie a sochy zmizely. Na Dobříši vymezuje loubí střední terasu.
• Špalír je řada stříhaných stromů nebo vysoká zelená stěna. Obnovené habrové špalíry rámují terasový parter v Lysé nad Labem, tvarované habrové stěny dělí Valdštejnskou zahradu.
• Bludiště patřilo k barokní zábavě. Najdete ho v kroměřížském Libosadu, u Trojského zámku připomíná kruhové bludiště zaniklou štěpnici.

Pro stěny a loubí se nejčastěji používal habr, protože dobře snáší řez a tvoří hustou stěnu. Jak ho pěstovat a stříhat, popisuje článek Habr.

Voda a osy jsou páteř barokní zahrady. Několik českých a moravských zahrad to ukazuje velmi čistě:

• Holešov. Zahradu navrhl pro hraběte Jana Rottala Filiberto Lucchese. Osou je dlouhý vodní kanál napájený kaskádou z obory, dvě vedlejší ramena obklopují parter a střední ústí do nádrže v jeho středu. Půdorys připomíná Neptunův trojzubec a perspektivu uzavírá hora Hostýn. Ve střední Evropě jde o vzácné použití Le Nôtreových principů se sítí kanálů.
• Jaroměřice nad Rokytnou. Říčka Rokytná byla napřímena do kanálu širokého 20 metrů. Odděluje parter od trojúhelníkového divadelního ostrova a za ním leží štěpnice s hvězdicovými cestami. Zahradu navrhl Jean Trehet pro hraběte Jana Adama Questenberga.
• Slavkov u Brna. Dolní parter měl v ose dlouhý kanál, čtyřřadé aleje prodlužovaly osy do krajiny. Obnovený horní parter s bazény a sochami Giovanniho Giulianiho je dnes zhruba čtvrtinou původní zahrady.
• Dobříš a Český Krumlov. Kaskádové fontány v křížení os patří k nejpozoruhodnějším vodním prvkům u nás. Na Dobříši je to sousoší Tritonů a Heliových koní, v Krumlově fontána navržená Andreou Altomontem se sochami J. A. Zinnera a J. Griesslera.

Aleje vedly osy daleko za zahradní zeď. Na Kačině se v oboře dochovala hvězdicová síť průseků s alejemi, v Čechách pod Kosířem zbylo z barokní zahrady jen stromořadí mířící na Velký Kosíř.

Sala terrena je zahradní sál v přízemí zámku, otevřený arkádami přímo do parteru. Sloužil jako chladné letní místo k odpočinku, hostinám a hudbě a byl plynulým přechodem z domu do zahrady. Výzdobu tvoří fresky, štuky a často i grotty s krápníky a mušlemi. Někdy sala terrena stojí jako samostatný pavilon.

Kde sala terrena stojí za návštěvu:

• Valdštejnská zahrada v Praze: monumentální samostatně stojící lodžie s freskami a štukaturou Baccia Bianca na náměty z trojské války.
• Vrtbovská zahrada: vstupní sala terrena s mytologickými malbami Václava Vavřince Reinera a sochami Bakcha a Cerery od Matyáše Bernarda Brauna.
• Klášterec nad Ohří: volně stojící sala terrena od Carla Luraga a Jeana Baptisty Matheye s terasou a sochami Jana Brokofa. Zahrada kolem ní zanikla po požáru zámku, sala terrena zůstala.
• Libochovice: sala terrena obložená mušlemi.
• Kroměříž, Podzámecká zahrada: grotty, z nichž jednu zdobí výjevy z rudných dolů.

Glorieta (gloriet) je vyhlídkový altán nebo arkáda na nejvyšším místě nebo na konci osy. Uzavírá pohled a zároveň nabízí výhled zpět na zámek. Nejznámější glorieta stojí na vrcholu Vrtbovské zahrady, v Ledeburské zahradě je osmiboký gloriet z roku 1787.

Oranžerie byla zimoviště pro citrusy a další choulostivé rostliny v nádobách, které se v létě vynášely do parteru. Na Dobříši uzavírá zahradu rokoková oranžerie s iluzivní malovanou architekturou, která opticky prodlužuje zahradu. V Miloticích stojí dvě oranžerie po stranách parteru. O přezimování rostlin v oranžeriích a zimních zahradách píšeme v článku Oranžerie a zimní zahrady.

Kde nebylo místo na rozlehlý parter, stavěli architekti do svahu terasy spojené schodišti. Omezený prostor se tak stal předností a velkolepost nahradily výhledy.

• Zahrady pod Pražským hradem. Ve druhé polovině 17. století si pobělohorská šlechta stavěla paláce co nejblíž hradu a na svazích nad Valdštejnskou ulicí vznikly terasové zahrady: Ledeburská, Malá a Velká Pálffyovská, Kolovratská a Fürstenberské. Některé terasy jsou široké jen dva až tři metry.
• Vrtbovská zahrada. František Maxmilián Kaňka ji v letech 1712–1720 rozdělil do pěti teras zakončených glorietem s výhledem na Pražský hrad a Malou Stranu.
• Děčín, Růžová zahrada. Obdélníková terasa na skále, vymezená zdí Dlouhé jízdy, sala terrenou a vyhlídkovou terasou s glorietem.
• Zákupy. Dvě terasy s centrálním schodištěm, nikami s fontánami a sochami Jeremiase Süssnera, navržené Octaviem Broggiem. Zajímavé je, že stojí na rovině, ne ve svahu.
• Lysá nad Labem. Terasový parter hraběte Šporka s jedním z největších zahradních sochařských souborů u nás.
• Dobříš. Dvě stě metrů zahrady v mírném svahu rozdělených na tři úrovně.

Podrobně o pražských terasách píšeme v článku Pražské zahrady.

V polovině 18. století baroko změklo do rokoka. Zahrady se zmenšily, zjemnily a přibyly v nich hravé detaily. Typickou ukázkou je Dobříš, kterou pro Colloredo-Mansfeldy navrhli Julius Robert de Cotte a Giovanni Nicola Servandoni. Bývá označována za labutí píseň formální zahrady v Čechách. V Praze přestavěl Ignác Jan Palliardi v letech 1784–88 Malou Fürstenberskou zahradu v rokokovém stylu, s oranžeriemi mezi terasami a pnoucími růžemi na zábradlích.

Pak přišla móda anglických krajinářských parků a smetla v Čechách stovky formálních zahrad. Parter se změnil v louku, kanály v jezírka, sochy se stěhovaly. Formální zahrady přežily hlavně tam, kde bylo dost místa, aby krajinářský park mohl vyrůst vedle nich, jako na Dobříši nebo v Buchlovicích. Jak vypadá zahrada, která přišla po baroku, popisuje článek Anglický park.

Barokní řád se ale vrátil. V letech 1906–1913 vznikla na Konopišti pro Františka Ferdinanda d’Este Růžová zahrada, geometrický parter s plastikami a obelisky, ojedinělý příklad pozdní inspirace barokem. A ve 20. století se v řadě zámků barokní partery obnovovaly: Milotice na přelomu 60. a 70. let, Holešov, Jaroměřice, Zákupy nebo Valdštejnská zahrada.

Výběr zahrad, kde je barokní řád nejlépe čitelný:

Barokní zahrada je stavěná pro zámek, ale její principy fungují i na malém pozemku:

• Jedna osa. Cesta od terasy domu k jednomu cíli (lavička, socha, nádoba s rostlinou) uspořádá i malou zahradu.
• Nízký ornament. Malý parter s obrubami ze stříhaného buxusu a štěrkem místo květin vypadá barokně a nedá moc práce.
• Zelené stěny. Stříhaný habr nebo tis rozdělí zahradu na „místnosti“ a dá jí strukturu i v zimě.
• Terasy ve svahu. Svah lze proměnit ve dvě tři úrovně se schodištěm a výhledem z té nejvyšší.
• Voda v ose. I malý bazének nebo fontánka v průsečíku cest dá zahradě střed.

Další nápady najdete v článku Inspirace z historických zahrad.

Zdroje fotografií

• Zámecká zahrada Dobříš: Ondřej Žváček, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámek a zahrada Holešov na podzim: Dan Šamánek, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámecká zahrada Jaroměřice nad Rokytnou: Nikolice.n, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Francouzská zahrada v zámeckém parku Jaroměřice: Jiří Sedláček, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Francouzská zahrada zámku Dobříš: JAn Dudík, CC BY 3.0, zdroj
• Valdštejnská zahrada a sala terrena na Malé Straně: VitVit, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Pohled na sala terrenu přes Valdštejnskou zahradu: Ymblanter, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Vrtbovská zahrada, celkový pohled: VitVit, CC BY-SA 4.0, zdroj