Zámecké zahrady jižní Moravy: Milotice, Buchlovice, Lysice, Slavkov a Bučovice

Jižní Morava se obvykle spojuje s Lednicí a Valticemi. Kolem nich je ale několik menších zámeckých zahrad, které jsou v něčem vzácnější: Bučovice ukazují renesanční zahradu s broderiemi, Milotice jeden z nejjednotnějších barokních celků u nás, Buchlovice italskou terasovou zahradu, kterou nezničila móda anglických parků. Lysice překvapí visutou kolonádou nad terasami a Slavkov obnoveným barokním parterem.

Většina zahrad leží v Jihomoravském kraji, Buchlovice už ve Zlínském kraji kousek za hranicí. Zámky v Miloticích, Buchlovicích, Lysicích a Bučovicích spravuje Národní památkový ústav, zámek ve Slavkově patří městu.

Jak vznikla. Roku 1722 začala přestavba renesančního zámku pro Karla Antonína Serényiho, autorství se připisuje Domenicu Martinellimu. Architekt chytře využil korunu starého renesančního opevnění jako terasu pro půlkruhový čestný dvůr, který uzavírá zámek a symetrická přízemní křídla s konírnou a jízdárnou. Do bažantnice přibyl v roce 1766 střelecký pavilon. Na počátku 19. století se plánovala přeměna na krajinářský park, k té ale naštěstí nedošlo. Zahrada byla rekonstruována na přelomu 60. a 70. let 20. století.

Co tu uvidíte:

• vodní příkop a vstupní most se sfingami a branou, sochařská výzdoba je dílem Kryštofa Schletterera,
• balustrádu s vázami na straně příkopu,
• salu terrenu v přízemí a dvojramenné schodiště z patra přes vyhlídkovou terasu,
• dvě oranžerie po stranách zahrady,
• nástupní parter s fontánou a hlavní parter s osovou cestou a další fontánou,
• dva pravoúhlé bloky stříhaných habrových loubí, stromové rondely v křížení cest a alej po obvodu,
• bažantnici s hvězdicí průseků, rybníkem a střeleckým pavilonem.

Rostliny. Místo někdejších broderií jsou v parteru trávníky. Vzhled zahrady určují habrová stříhaná loubí, aleje a kvetoucí stromy před jižní fasádou, které připomínají štěpnici.

Tip pro zahrádkáře: řada stejných kvetoucích stromků v pravidelném rastru je jednoduchá moderní štěpnice. Na jaře kvete, v létě stíní a na podzim dá ovoce.

Jak vznikla. Zámek Buchlovice je postavený jako italská vila. Navrhl ho pro Jana Gerharda Petřvaldského Domenico Martinelli, podle upraveného projektu ho postavil Mořic Grimm a dokončen byl roku 1738. Svažitý terén dovolil řešit nástup do zahrady terasami, jak bylo v italských zahradách zvykem. Ještě před rokem 1850 dostala zahrada francouzskou úpravu, komorní měřítko a terasy jí ale ponechaly atmosféru intimní italské zahrady.

Buchlovice unikly módě anglických parků, která v českých zemích zničila stovky formálních zahrad. Krajinářský park tu vznikl až v polovině 19. století, kdy už potřeba všechno nahrazovat odezněla. Josef Lacowský navrhl jeho rozšíření jižním směrem, volné cesty na několika místech navazují na parter u zámku.

Co tu uvidíte:

• terasový nástup do zahrady využívající několikametrový výškový rozdíl,
• formální parter s bazénkem a obeliskem uprostřed a sochami na podstavcích,
• stříhané stěny a živé ploty,
• krajinářský park v mírném svahu bez výrazné terénní modelace.

Rostliny. Park sloužil jako místo pro dendrologické úlovky majitelů, cestovatelů a vzdělanců Leopolda a Bedřicha Berchtoldových. Ze starších soupisů vyplývá 57 druhů jehličnanů, mezi nimiž vyniká mohutný tisovec, a 127 druhů listnáčů. Buchlovice jsou známé i sbírkou fuchsií, která čítala 650 druhů a odrůd.

Tip pro zahrádkáře: svažitá zahrada se dá rozdělit na terasy jako v Buchlovicích. Formální část u domu může plynule přecházet do volnější výsadby dál od něj.

Jak vznikla. Lysická zahrada je ukázkou toho, jak lze renesanci, baroko a klasicismus spojit do jednoho celku.

• Renesance (před rokem 1634): za Jiřího Březnického z Náchoda se svah nad zeleninovou zahradou rozdělil na tři terasy. Na nejnižší byla otevřená míčovna s ochozem, na druhé zvěřinec a na nejvyšší květinový parter s cibulovinami. Nad štěpnicí v zadní části užitkové zahrady vznikly další dvě menší terasy se schodišti, později zvané Kapucínka.
• Baroko (1. polovina 18. století): za Serényiů se jednotlivé části propojily. Přední část užitkové zahrady se změnila v okrasnou, přibyly balustrády a 22 soch, mezi nimi dvanáct měsíců s trpaslíky. Samostatně stojící sala terrena spojila zámek s parterem nejvyšší terasy a Kapucínku propojilo barokní schodiště.
• Klasicismus a pozdní empír (1840–1860): Dubští z Třebomyslic změnili zeleninovou zahradu v malý krajinářský park. Místo zdí míčovny postavili dórské sloupořadí, které nese dřevěný zastřešený ochoz. Salu terrenu rozšířili o pavilon s oválným sálem a balustrády nahradilo cihlové zábradlí s terakotovými vázami.

Co tu uvidíte: terasy ve svahu, květinový parter se dvěma rondely a fontánou uprostřed, grottu s kovovou sochou Flory zabudovanou do opěrné zdi nejvyšší terasy, salu terrenu s pavilonem, sochy a Kapucínku. Hlavní dominantou je kolonáda. Na komorní prostor je trochu předimenzovaná, ale právě ona dává zahradě jedinečný ráz: z ochozu se otevírá pohled shora na terasy.

Tip pro zahrádkáře: Kapucínka je typ renesančního giardina segreta, tedy malého uzavřeného koutu stranou hlavní zahrady. Jde udělat i na malé ploše za živým plotem nebo zídkou.

Jak vznikla. Na přelomu 17. a 18. století začal hrabě Dominik Ondřej z Kounic stavět barokní sídlo podle projektu Domenica Martinelliho. Dokončil ho až o padesát let později Maxmilián Oldřich z Kounic. Na místě starší renesanční zahrady vznikl horní parter, přístupný ze zámku po mostě přes příkop, nejprve se dvěma, později se třemi bazény a fontánou.

Pod terasou s fontánou se rozkládal rozsáhlý dolní parter. Uprostřed vedl dlouhý vodní kanál, později rozdělený na několik bazénů, kolem pravoúhlá pole s fontánami, boskety a bludišti. Sochařskou výzdobu vytvořil Giovanni Giuliani. Hlavní osy prodlužovaly do krajiny čtyřřadé aleje.

Ve 20. letech 19. století zahradu potkal osud stovek barokních parterů. Pravidelné členění i vodní nádrže zmizely, sochy se přestěhovaly na nádvoří a místo bosketů vznikly kulisové výsadby stromů s dlouhým průhledem.

Co tu uvidíte. V 70. letech 20. století byl podle archeologických nálezů a plánu z roku 1774 obnoven horní parter s vodními nádržemi a sochami. Je to sotva čtvrtina někdejší zahrady. Dolní část je krajinářská, s jedním obnoveným bazénem v příčné ose. Oba partery spojuje svah s rampami, který nahradil zaniklou terasu. Zachoval se dřevěný čínský pavilon.

Slavkov u Brna je známý hlavně bitvou tří císařů z roku 1805, zahrada ale stojí za návštěvu i bez historického programu. Jak barokní partery vypadaly v plné kráse, popisuje článek Barokní zahrada.

Jak vznikla. Zámek v Bučovicích nechal v letech 1567–1585 postavit Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Projekt se připisuje buď Pietru Ferraboscovi di Lagno, nebo Jacopu Stradovi. Na nádvoří stojí manýristická kašna, kterou roku 1635 vytvořil Pietro Materna. Dnešní zahrada je volnou rekonstrukcí na dochované dispozici, ne autentickým stavem.

Co tu uvidíte:

• obdélníkovou zahradu za zdí s nárožními bastiony, kterou kdysi obklopoval vodní příkop,
• přísně souměrnou síť cest se čtyřmi menšími fontánami a jednou větší uprostřed,
• pravoúhlá pole lemovaná stříhaným zimostrázem, ze kterého jsou vytvořené i ornamenty broderií,
• kuželovitě stříhané habry v rozích polí a ve špalírech u zámku,
• ovocné stromy podél zdi po obou stranách parteru jako připomínku štěpnice,
• trojpodlažní arkádové nádvoří se štíhlými toskánskými sloupky.

Jarní pohled z kvetoucí štěpnice přes parter k zámku dává vzácnou představu, jak renesanční zahrada působila. U nás se jich v původní podobě dochovalo jen málo. Více v článku Renesanční zahrada.

Tip pro zahrádkáře: Bučovice ukazují, že broderie nemusí být drahá na údržbu. Pole jsou ohraničená nízkým stříhaným buxusem a obejdou se bez náročných květinových výsadeb.

Lednicko-valtický areál je největší zahradní dílo jižní Moravy a památka UNESCO. U lednického zámku je francouzský parter, za ním romantický krajinářský park s rybníky, ostrovy a hrázemi, minaret, Janův hrad, akvadukt a skleník z oceli a litiny. Areál pokračuje krajinou až k Valticím. Podrobně ho popisujeme v samostatném článku Lednicko-valtický areál.

Při cestě po jihomoravských zámcích se opakuje jedno jméno. Italský architekt Domenico Martinelli, který působil hlavně ve Vídni, pracoval kolem roku 1700 pro nejvýznamnější šlechtické rody na Moravě:

• Lednice – podílel se na barokní přestavbě zámku Liechtensteinů koncem 17. století,
• Slavkov – projekt barokního sídla Kouniců,
• Buchlovice – návrh italské vily pro Petřvaldské,
• Milotice – přestavba pro Serényie se mu připisuje.

Každé z těchto míst ale dopadlo jinak. V Lednici a Slavkově barokní parter zničila móda krajinářských parků, v Buchlovicích a Miloticích se pravidelná zahrada udržela. Porovnání ukazuje, jak velkou roli při záchraně zahrady hrála náhoda a vkus dalších majitelů.

Zahrady dalších krajů najdete v rozcestníku Zámecké zahrady a parky v Česku. Nejblíže na sever navazuje Kroměříž (Kroměřížské zahrady) a Holešov s Čechami pod Kosířem (Zámecké zahrady střední a severní Moravy). Co si z historických zahrad vzít domů, shrnuje článek Inspirace z historických zahrad.

Zdroje fotografií

• Zámek Milotice zahrada: Nikolice.n, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámek a zahrada Buchlovice: Michal Klajban, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Park zámku Buchlovice: Czech Wikipedia user Marzper, Public domain, zdroj
• Kolonáda v zámecké zahradě Lysice: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Kolonáda a krytá pergola v zámecké zahradě Lysice: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámek Bučovice: Radek Linner, CC BY 3.0, zdroj
• Zámek Lednice: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj