Renesanční zahrada a libosad: giardinetto, štěpnice a manýrismus

Renesanční zahrada přišla do českých zemí z Itálie v 16. století, spolu s přestavbami hradů na pohodlné zámky. Je menší a uzavřenější než barokní zahrada a se zámkem ještě netvoří jeden celek. Je to spíš samostatná místnost pod širým nebem: obehnaná zdí, rozdělená na pravidelná pole, s fontánou uprostřed a ovocným sadem za zdí.

Většina renesančních zahrad zanikla nebo byla přestavěna v barokním či krajinářském stylu. Dochovaly se hlavně jejich architektonické rámce: zdi, arkády, letohrádky, terasy. Náplň záhonů bývá obnovena podle dobových obrazů a plánů, často jen náznakem. Přehled všech zahrad najdete v článku Zámecké zahrady a parky v Česku.

• Je uzavřená. Ohraničuje ji zeď, arkádová galerie nebo vodní příkop. Na rozdíl od baroka nemíří do krajiny, výhledy se otevírají jen z vyvýšených míst.
• Je pravoúhlá. Cesty se kříží v pravém úhlu a dělí plochu na čtverce nebo obdélníky. Uprostřed křížení stojí fontána.
• Pole jsou samostatná. Každé pole je uzavřený obrazec lemovaný nízkým stříhaným zimostrázem. Celkový ornament přes celou plochu, typický pro barokní broderie, renesance ještě nezná.
• Spojuje krásu a užitek. Okrasná část, ovocná štěpnice a zelinářská zahrada leží vedle sebe a často jsou odděleny jen zdí nebo kanálem.
• Má italský vzor. Stavitelé byli většinou Italové a zahrady napodobovaly italské vily.

Proč zahrady vznikaly zrovna v 16. století? Šlechta měnila způsob života. Hrady přestávaly sloužit k obraně a vodní příkopy a parkány mezi hradbami se uvolnily. Právě v nich se zakládaly první zahrady, vodní příkop už chránil jen klid a soukromí.

Giardinetto je italsky „zahrádka“, malá intimní zahrada, u nás typicky v úzkém prostoru mezi zámkem a hradbou nebo na koruně opevnění. Několik takových zahrad se dochovalo dodnes:

• Jindřichův Hradec. Koncem 16. století vznikla v úzkém parkánu mezi zahradním pavilonem Rondel a Velkými arkádami malá zahrada lemovaná arkádovou chodbou. Rondel postavil G. M. Falconi podle projektu B. Maggiho na základech bývalé bašty a vyzdobil zlacenými štuky. Uprostřed pravidelného květinového parteru je malá fontána, na další baště přibyla grotta. Zahrada patří k nejpřesvědčivějším ukázkám renesanční zahrady v sevřeném prostoru středověkého opevnění.
• Telč. Zachariáš z Hradce přestavěl gotický hrad na renesanční rezidenci, v 70. letech 16. století ji dokončil Baltassare Maggi. Zahrada leží na hradbách směrem k náměstí, při zdi ji lemuje arkádová galerie s šestibokým věžovým pavilonem v nároží. Obnovený parter má fontánu uprostřed a čtyři tvarované tisy.
• Královská zahrada Pražského hradu. Mezi renesančními stavbami vzniklo i giardinetto se Zpívající fontánou před letohrádkem královny Anny.

Na tradici giardinett na hradbách navazují i mladší zahrady. Piccolominská zahrada v Náchodě vznikla roku 1751 na kruhovém bastionu zrušené pevnosti a malým prostorem a terasovou polohou připomíná italskou renesanční zahradu. Podobný dojem budí terasa Růžové zahrady v Děčíně. Obě popisují regionální články Východní Čechy a Severní a západní Čechy.

Štěpnice je ovocný sad, název pochází od „štěpu“, tedy roubovaného ovocného stromu. V renesanční zahradě neměla jen užitek: jarní květ a stín v létě byly součástí zážitku stejně jako fontána.

• Kratochvíle. Vilém z Rožmberka získal roku 1580 dvorec Leptač od svého regenta Jakuba Krčína z Jelčan, přejmenoval ho na Kratochvíli a v 80. letech nechal Baltazara Maggiho z Arogna postavit letohrádek po vzoru italské vily. Po Vilémově smrti roku 1592 dokončil areál Petr Vok, hotovo bylo roku 1595. Letohrádek s okrasnou zahradou stojí na ostrově obklopeném kanálem, vně leží travnatá štěpnice a užitková zahrada. Obnova postupovala podle dobového obrazu, obnoveny byly kanál, výsadby i fresky na zdi.
• Bučovice. Zámek nechal v letech 1567–1585 postavit Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Zahradu obepíná zeď s nárožními bastiony, pole parteru lemuje stříhaný zimostráz, v rozích stojí kuželovitě stříhané habry a v křížení cest čtyři menší fontány a jedna velká. Podél bočních zdí rostou ovocné stromy jako připomínka štěpnice. Zahrada je volnou rekonstrukcí na dochované dispozici, ale jarní pohled z kvetoucí štěpnice přes parter k zámku dává vzácnou představu o renesanční atmosféře.
• Lysice. Před rokem 1634 rozčlenil Jiří Březnický z Náchoda svah nad zeleninovou zahradou do tří teras: dole otevřená míčovna, uprostřed zvěřinec, nahoře květinový parter s cibulovinami. Nad štěpnicí leží dvě menší terasy, později zvané Kapucínka, s atmosférou skryté zahrádky giardino secreto.

Štěpnici měly i barokní zahrady, třeba Holešov nebo Jaroměřice nad Rokytnou s hvězdicovým půdorysem cest. Renesanční původ se ale v této části zahrady drží nejdéle.

Nejvýznamnější renesanční zahrada českých zemí je Královská zahrada Pražského hradu. Založil ji Ferdinand I. roku 1534 na severní straně hradčanského návrší za Jelením příkopem, na místě středověkých vinic.

• Letohrádek královny Anny (Belveder) stavěl do roku 1552 Paolo della Stella, v letech 1556–1563 dokončil Bonifác Wohlmuth patro s typickou střechou. Patří k nejhodnotnějším renesančním stavbám severně od Alp.
• Zpívající fontána byla odlita podle návrhu Francesca Terzia v dílně zvonaře Tomáše Jaroše.
• Míčovna Bonifáce Wohlmutha z druhé poloviny 16. století sloužila hrám s míčem, které k renesančnímu dvoru patřily.

Samotnou renesanční zahradu zničili roku 1648 Švédové, barokní obnovu pak francouzská a pruská vojska. Dnešní park je směsí různých období a jeho největší hodnotou zůstávají renesanční stavby. Podrobněji v článku Pražské zahrady.

Míčovnu měly i Lysice, kde ji v 19. století nahradilo dórské sloupořadí s krytým dřevěným ochozem.

Libosad je staré české slovo pro okrasnou zahradu určenou k potěšení, obdobu německého „Lustgarten“. Dnes se tak říká hlavně Květné zahradě v Kroměříži, proto obě jména znamenají totéž.

Manýrismus je sloh na přechodu mezi renesancí a barokem. Bere renesanční geometrii a přidává do ní hru, překvapení a umělost: grotty, vodní hříčky, umělé pahorky, bludiště. Zahrada se stává divadlem.

Kroměřížský Libosad je jednou z nejčistších ukázek manýristické zahrady v Evropě a je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO:

• Koncepci připravil pro olomouckého biskupa Karla z Liechtensteina-Castelcornu císařský architekt Filiberto Lucchese, po jeho smrti roku 1666 dohlížel na stavbu Giovanni Pietro Tencalla.
• Podél ohradní zdi se táhne 244 metrů dlouhá galerie (kolonáda) se sochami.
• V křížení hvězdicových cest stojí osmiboká rotunda s grottami.
• Stříhané stěny a špalíry dělí plochu na čtvercová pole s broderiemi, bludištěm a trávníky.
• Dva jahodové vršky jsou umělé pahorky se spirálovými cestami.
• Zahrada se po tři sta let zásadně neměnila; ve 40. letech 19. století k ní Antonín Arche přistavěl skleníky a nový vstup.

O Libosadu i sousední Podzámecké zahradě píšeme podrobně v článku Kroměřížské zahrady.

K manýrismu patří i Valdštejnská zahrada v Praze. Palác a zahrada Albrechta z Valdštejna (od roku 1623) mají tvarosloví pozdní italské renesance s dekorem rudolfinského manýrismu: krápníkovou stěnu, grottu s voliérou a bronzové sochy Adriaena de Vries. Originály soch odvezli Švédové roku 1648 jako válečnou kořist, v zahradě stojí kopie z let 1914–15. Na manýrismus odkazuje i kašna Pietra Materny z roku 1635 na nádvoří v Bučovicích. Velkolepé manýristické zahrady vévody Julia Jindřicha Sasko-Lauenburského v Ostrově nad Ohří z 20. let 17. století zanikly téměř beze zbytku.

• Zimostráz (buxus) lemoval pole a tvořil drobné ornamenty, například v Bučovicích. Jak ho pěstovat a stříhat, popisuje článek Buxus.
• Tvarované dřeviny: kuželovitě stříhané habry v Bučovicích, čtyři tvarované tisy kolem fontány v Telči.
• Ovocné stromy ve štěpnicích (Kratochvíle, Bučovice, Lysice).
• Cibuloviny a květiny v květinovém parteru, doložené třeba na nejvyšší terase v Lysicích.
• Vinná réva: Královská zahrada vznikla na místě vinic, na první terase Pálffyovské zahrady pod Hradem rostou vedle ovocných stromů i keře révy.

Dnešní obnovené renesanční zahrady bývají osázené skromněji, než byly původně. V Bučovicích se pole vyplňují jen broderiemi ze zimostrázu bez náročných květinových výsadeb, v Jindřichově Hradci zůstaly v obnoveném parteru vzrostlé stromy z 19. století.

Zajímavou pozdní ozvěnou je zahrada v Novém Městě nad Metují. Dušan Jurkovič ji navrhl roku 1913 na terasách bývalého opevnění a spojil secesi a lidovou architekturu se vzpomínkou na italskou renesanční zahradu.

Renesanční zahrada je ze všech historických slohů nejbližší dnešní zahradě u rodinného domu. Je malá, uzavřená a spojuje okrasnou a užitkovou část.

• Kříž cest. Čtyři pravoúhlá pole s nádobou, sochou nebo fontánkou uprostřed fungují i na pár metrech čtverečních.
• Nízké obruby. Pole lemovaná stříhaným zimostrázem a uvnitř zelenina, bylinky nebo květiny. Tak vypadá i klasická klášterní a selská zahrádka.
• Tvarované akcenty. Kužel z habru nebo tisu v rohu každého pole dá zahradě řád i v zimě.
• Ovocné stromy podél zdi. Štěpnice nemusí být velký sad, stačí řada stromů u plotu nebo zdi. Na jaře kvetou, na podzim dají úrodu.
• Uzavřenost. Zeď, živý plot nebo pergola udělají ze zahrady soukromý prostor. Jak vybrat rostliny na plot, popisuje článek Živý plot.

Další nápady najdete v článku Inspirace z historických zahrad. Na renesanční zahradu navazuje barokní zahrada a po ní anglický park.

Zdroje fotografií

• Květná zahrada Kroměříž: Radim Holiš, CC BY-SA 3.0 cz, zdroj
• Zámek Jindřichův Hradec: Michal Klajban, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Zahrada u Kratochvíle: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Kratochvíle, jiný pohled na zahradu: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Kolonáda Květné zahrady v Kroměříži: Irigi, CC BY-SA 3.0, zdroj