Zámecké zahrady severních a západních Čech

Sever a západ Čech mají dvě silné skupiny zahrad. První tvoří barokní terasové zahrady, které vznikly pod vlivem Itálie: Růžová zahrada nad Děčínem, Ploskovice a Zákupy. Ty dvě poslední spojuje jedna osobnost, vévodkyně toskánská Anna Marie Františka ze sasko-lauenburského rodu. Druhou skupinu tvoří krajinářské parky z přelomu 18. a 19. století: Krásný Dvůr patří k prvním romantickým parkům v zemi, Kynžvart vznikl pro kancléře Metternicha a Sychrov pro Rohany.

Mezi nimi stojí Libochovice a Klášterec nad Ohří, kde se obě epochy potkávají: barokní parter nebo sala terrena uprostřed parku, který vysázeli až v 19. století.

O slozích podrobněji: barokní zahrada, parter a sala terrena a anglický krajinářský park. Všechny zahrady v Česku najdete v přehledu zámecké zahrady a parky.

Zahrada vznikla na sklonku 17. století, když hrabě Maxmilián Thun barokně přestavoval děčínský zámek. Ve stejné době vznikla i Dlouhá jízda, ohrazený příjezdový koridor k zámku. Architektura zahrady se připisuje J. B. Fischerovi z Erlachu, sochy jsou dílem Abrahama Felixe Kitzingera. Jméno Růžová zahrada je mladší: v 19. století zde zahradník František Jošt začal vysazovat růže a tradice zůstala.

Jak je zahrada uspořádaná: jde o obdélníkovou terasu na skalním útesu. Jednu dlouhou stranu tvoří mohutná zeď Dlouhé jízdy, druhou balustráda vyhlídky. Na kratších stranách stojí u zámku sala terrena a naproti ní vyvýšená terasa s glorietem.

• Gloriet je nezastřešený a vede k němu dramatické schodiště. Kromě výhledu do kraje tak nabízí i pohled vzhůru.
• Otevřené kapličky na straně do krajiny fungují jako okna. Každá rámuje jiný výhled.
• Mytologické sochy se proti nebi rýsují jako siluety.

Z vyhlídkové terasy je vidět na město a na panorama Děčínských stěn. Takový nadhled mají u nás jinak jen zahrady na svazích Pražského hradu. Zahrada byla rekonstruována v 60. letech 20. století a patří k nejpozoruhodnějším zahradám v Čechách. Velká barokní podzámecká zahrada dopadla hůř: nejprve ji přeměnili krajinářsky a později ji poškodily novodobé stavby.

Tip pro zahrádkáře: i malou zahradu lze postavit kolem jediného výhledu. Pravidelné záhony s růžemi, lavička a nízká zídka na okraji svahu stačí.

Ploskovické panství koupil roku 1663 saský vévoda Julius Jindřich z Lauenburgu, který předtím nechal kolem svého sídla v Ostrově nad Ohří založit rozsáhlý soubor manýristických zahrad (dnes zaniklý). Barokní vilu, tehdy jen jednopatrovou, si v Ploskovicích postavila vévodkyně toskánská Anna Marie Františka. Starší zámek, který stál poblíž, byl zbořen roku 1816.

Jak je zahrada uspořádaná:

• Vysoká příčná terasa dělí zahradu na horní a dolní část.
• Horní zahrada mírně stoupá a na konci hlavní osy stojí glorieta, upravená později na vstupní bránu.
• Dolní zahrada má rovinný parter s bazénem a fontánou.
• Grotta: suterén zámku je upraven jako několikaprostorová grotta s fontánami a bohatou sochařskou výzdobou. Vstupuje se do ní z dolní zahrady.
• Kolonády na hraně terasy spojují zámek s hospodářskými a správními budovami po stranách. Slouží zároveň jako vyhlídkové chodby a z obou vedou schodiště dolů.

V polovině 19. století byl zámek zvýšen o patro a upraven ve stylu druhého rokoka. Zahrada se tehdy změnila v krajinářský park, ale členění a hlavní osy zůstaly. Barokní parter obnoven nebyl. Díky terase s kolonádou se ale barokní podstata zahrady nikdy úplně neztratila.

Tip pro zahrádkáře: výškový rozdíl na pozemku není problém. Opěrná zídka se schodištěm uprostřed rozdělí zahradu na dvě části s jiným charakterem.

Barokní zahrada v Zákupech vznikla v 70. letech 17. století, krátce před tím, než sasko-lauenburský vévoda Julius František přestavěl renesanční zámek na raně barokní sídlo. Zásadní podobu dostala koncem století za jeho dcery Anny Marie Františky, která se provdala za toskánského vévodu a měla blízko k Itálii.

Architekt Octavio Broggio navrhl dvě terasy s centrálním schodištěm, balustrádami a řadami nik s fontánami. Sochy jsou od Jeremiase Süssnera. Italský terasový typ se tu použil, přestože Zákupy nemají svažitý terén, což je u nás ojedinělé. Terasy navíc při pohledu ze zahrady zakrývají hlavní průčelí zámku, takže obvyklá vazba zámku a zahrady tu nefunguje.

Další vývoj:

• původní formální parter zanikl za slezských válek,
• úprava ve stylu druhého baroka z poloviny 19. století také,
• v 19. století vznikl nevelký krajinářský park s rybníčkem, glorietem a skleníky,
• dnešní parter je náznaková rekonstrukce z počátku 70. let 20. století.

Terasy a jejich vodní systém se při obnově nepodařilo zprovoznit. Bez vody, která byla jejich hlavní ozdobou, působí zahrada jen jako připomínka původní podoby.

Barokní zahradu navrhl roku 1658 architekt Antonio della Porta, kterého hrabě Gundakar Dietrichstein pozval k raně barokní přestavbě zámku. Zahradník J. Tulipán pak založil obdélníkový, geometricky členěný parter a za ním užitkovou zahradu na nové terase nad nivou Ohře. Ke stejnému areálu patřila chmelnice, štěpnice a bažantnice. Školkařská tradice v Libochovicích sahá do roku 1690.

Jak se zahrada měnila:

• 1822: zahradník Siegerschmidt nahradil všechny části zahrady krajinářským parkem. Využil staré duby v bažantnici a břehy doplnil domácími dřevinami lužního lesa.
• 1912: nový majitel, hrabě Herberstein-Proskau, botanik a milovník zahrad, a jeho „inspektor zahrad“ Josef Rublič obnovili pravidelný historický parter. Během třiceti let pak Rublič upravil celý areál způsobem, který předběhl dnešní metody péče o historické zahrady.

Co tu dnes uvidíte:

• barokní květinový parter s broderiemi, hlavní podélnou osou a fontánou uprostřed,
• sala terrena obložená mušlemi a dvojramenné schodiště z patra zámku,
• oranžerie a ohradní zeď po levé straně parteru,
• výhled z terasy na řeku,
• krajinářský park s mohutnými staletými duby kolem.

Tip pro zahrádkáře: u vody a na vlhkých místech se osvědčí domácí dřeviny lužního lesa. Libochovický park je ukázkou, že k nim formální část nepotřebuje exotiku.

Barokní formální zahradu dokončili koncem 80. let 17. století, ale o sto let později ji zničil požár zámku a už se neobnovila. Zůstala z ní volně stojící sala terrena od C. Luraga a J. B. Matheye s terasou a balustrádou. Sochy na balustrádě vytvořil Jan Brokof: alegorie ročních dob, planet a světadílů. Sala terrena je jednou z nejzajímavějších zahradních staveb v Čechách.

Po druhém požáru roku 1856 byl zámek přestavěn novogoticky a v jeho okolí vznikl krajinářský park. Strmé svahy údolí Ohře se ukázaly jako výhoda: cesty ve svazích i aleje na břehu nabízejí výhledy na řeku a protější břeh.

Co tu dnes uvidíte:

• vodu v mnoha podobách: řeku, starší labutí rybníček, říční kanál s kamenným mostem a potok s kaskádami,
• aleje na břehu Ohře a vyhlídkové cesty ve svazích,
• přírodní alpinum na skalních útesech na východním konci parku,
• o bohatý sortiment se zasloužil botanik Osvald hrabě Thun, park měl 71 druhů jehličnatých a 129 druhů listnatých dřevin.

Pod Thunovým vedením dostal park koncem 19. století v podstatě podobu, kterou má dodnes.

Tip pro zahrádkáře: svah je příležitost. Skalnatou část lze využít pro alpinum a cestu po vrstevnici jako vyhlídku.

Renesanční vila s obezděnou zahradou zanikla, když zámek ve 20. letech 18. století barokně přestavoval František Maxmilián Kaňka. Z baroka zůstal čestný dvůr a dvě ze tří stromořadí. V roce 1779 se Jan Rudolf Černín vrátil z cest nadšený anglickými zahradami a začal je napodobovat. Park byl hotov roku 1793 a převzal ho zahradník Födisch, vyškolený v Anglii. Později se už výrazně neupravoval, a proto je dnes ojediněle čistou ukázkou romantického parku. Patří k prvním svého druhu u nás.

Stavby a místa v parku:

• kaskáda pěti rybníků na Leskovském potoce a umělý vodopád,
• Panův templ ve tvaru antického chrámku,
• kilometrové stromořadí na hřebeni, zakončené 26 metrů vysokým obeliskem (stromy byly kdysi stříhané),
• vyhlídkový gloriet a pseudogotický templ,
• čínský pavilon s pramenem v grottě,
• Goethův pavilon a holandská Červená hájovna,
• torzo poustevny, podzemní chodba k zaniklé kapli a umělá jeskyně se sarkofágem.

Na paloucích stojí mohutné duby, které dnes patří k nejstarším v Čechách.

Tip pro zahrádkáře: procházka zahradou potřebuje cíl. Lavička pod velkým stromem nebo malý altán na konci cesty udělá i z obyčejného trávníku trasu, kam se chce chodit.

Barokní zahrady kynžvartského zámku z roku 1690 zanikly beze stopy. Ve 30. letech 19. století přestavěl rakouský kancléř Clemens Metternich zámek na venkovské sídlo v empírovém slohu. K přeměně údolí Pstružího potoka v krajinářský park si pozval z Vídně zahradníka Bíbu ze Schönbrunnu.

Co tu uvidíte:

• Kaskádu rybníků na potoce. Na posledním a největším je ostrov s loveckou chatkou.
• Pravý břeh je mírnější. Otevírají se z něj výhledy na obelisk a kapli, hlavní cestu lemuje stromořadí.
• Levý břeh prudce stoupá a protkává ho síť úzkých cest, místy se schodišti. Vedou k drobným stavbám: čajovně, vyhlídkovému altánu na osamělém balvanu a otevřené lesní kapli.

Strmé cesty mezi balvany dávají parku dramatický, skalnatý ráz, který je v českých krajinářských parcích vzácný.

Klasicistní park založil kníže Karel Alain Rohan, který po Velké francouzské revoluci emigroval do Čech. Z této doby pochází trojice pohledových os ve tvaru trojzubce, oblíbená už v baroku. Zámek se postupně rozšiřoval a dostal novogotickou podobu, poslední přestavbu vedl architekt Josef Prouvot. Romantický park z areálu udělal Kamil Rohan, nejdříve spolu s Prouvotem a poté se zahradníkem Vojtěchem Maškem, který park budoval a staral se o něj skoro celou druhou polovinu 19. století.

Tři osy parku:

• Střední osa vede přes dlouhou louku lemovanou kulisami stromů a končí u oranžerie s arkádovou galerií. Při pohledu zpět je přes arkádu vidět malý parter s kruhovým bazénem a fontánou a za ním zámek.
• Pravá osa je dlouhé stromořadí pyramidálních dubů, které navazuje na starší lipovou alej a pokračuje daleko za hranice parku.
• Levá osa končila romantickou branou v podobě Artušova hradu, ta však téměř zanikla.

Na okraji parku je Rudolfova vyhlídka, terasa s balustrádou nad zalesněným údolím Mohelky. K parku patřily sbírkové skleníky a arboretum. Zaznamenáno tu bylo 1 868 taxonů dřevin, k tomu orchideje a další rostliny z celého světa. Několik zde vyšlechtěných kultivarů dřevin neslo Rohanovo jméno.

Staveb je v parku málo a hlavní roli hrají stromy. Právě tahle střídmost mu dává poetický ráz.

Tip pro zahrádkáře: dlouhý pohled přes trávník k jednomu cíli (altánu, lavičce, stromu) působí víc než mnoho drobných prvků. Stromy nechte rámovat okraje.

Jak tyto prvky převést na běžnou zahradu, rozebíráme v článku inspirace z historických zahrad. Další regiony: střední Čechy, východní Čechy, jižní Čechy a Vysočina a pražské zahrady, kde najdete terasové zahrady pod Pražským hradem.

Zdroje fotografií

• Růžová zahrada Děčín: Pudelek, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Gloriet a kostel nad Růžovou zahradou v Děčíně: ŠJů (cs:ŠJů), CC BY-SA 3.0, zdroj
• Skála s glorietem Růžové zahrady v Děčíně zdola: ŠJů (cs:ŠJů), CC BY-SA 3.0, zdroj
• Fontána u zámku Ploskovice: VitVit, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Sala terrena zámku Ploskovice: Jan Polák, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Zámek Zákupy: SchiDD, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Barokní zahrada zámku Zákupy: Vladimirtregl, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Francouzská zahrada v Libochovicích: Lysippos, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Zámecká zahrada a park v Libochovicích: MartinVeselka, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Sala terrena v zahradě, Klášterec nad Ohří: SchiDD, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Sala terrena zámku v Klášterci nad Ohří: Lubor Ferenc, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Novogotický chrám v parku Krásný Dvůr: Gampe, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Dub Panny Marie v parku Krásný Dvůr: Gampe, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámecký park se zámkem Kynžvart: Jiří Strašek, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Vyhlídkový altán v zámeckém parku Kynžvart: Lubor Ferenc, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Oranžerie v zámeckém parku Sychrov: This image is a work by Miloslav Rejha (User:M.Rejha). When reusing, please cred, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Vodárenská věž v zámeckém parku Sychrov: This image is a work by Miloslav Rejha (User:M.Rejha). When reusing, please cred, CC BY-SA 3.0, zdroj