Ochrana rostlin na zahradě: choroby, škůdci i správné přípravky
Ochrana rostlin na zahradě zahrnuje mnohem víc než jen postřik. Zjistěte, jak rozpoznat choroby, škůdce i plevele a jak je účinně potírat biologicky i chemicky.
Co je skutečná ochrana rostlin a proč nestačí jen postřik
Řekne-li se ochrana rostlin, představíme si většinou ochranu proti chorobám a škůdcům chemickými přípravky. Řekne-li se ochrana, myslí se na postřik. Ale ochrana rostlin je mnohem širší pojem! Především je to ochrana před všemi nepříznivými podmínkami — nevhodným klimatem, špatnou půdou, nevyhovující polohou, před mrazem či suchem.
Je to též ochrana před chybami v pěstování a ošetřování rostlin. Je to i ochrana proti chorobám, škůdcům a plevelům. Také ochranná opatření jsou různá: šlechtitelská, pěstitelská, mechanická, biologická, a až naposled chemická. Chceme-li, aby rostliny na zahradě byly zdravé, úrodné a krásné, musíme všechna opatření využívat komplexně; pokud možno máme nepříznivým jevům předcházet, a když se vyskytnou, včas je odstranit nebo léčit. Přitom je třeba dělat všechny ochranné zákroky záměrně, vědět, čemu jimi chceme předejít nebo co chceme odstranit, co léčit. To předpokládá znát příčinu, poznat, čím a jak je poškození způsobeno. Tomuto způsobu ochrany rostlin se říká integrovaná ochrana. Zahradní rostliny hodně trpí různými chorobami a škůdci, což je způsobeno hlavně tím, že se na jednom místě v poměrně hustých výsadbách pěstuje mnoho rostlin stejného druhu, a také tím, že jde o rostliny šlechtěné na vysokou užitkovost nebo kvalitní květy, takže u nich většinou byla oslabena přirozená obranná schopnost. Ve volné, člověkem neovlivňované přírodě málokdy docházelo k přemnožení některého škůdce nebo k nebezpečnému rozšíření některé choroby. Podle přírodního zákona regulace se při rozmnožení jednoho druhu obvykle rozmnoží zároveň i jiný druh, který mu konkuruje z hlediska množství potravy nebo je jeho přímým nepřítelem, a přemnožený druh omezí. Také šíření chorob je ve volné přírodě ztíženo tím, že ve společenstvích rostou rozmanité druhy rostlin, a tak choroby specializované na určité rostliny se nemohou příliš šířit. Nebezpečí přemnožení chorob nebo škůdců nastává při pěstování pouze jednoho druhu pohromadě v tzv. monokulturách. Tím vznikají pro rostliny nepřirozené podmínky, dochází nejen k jednostrannému čerpání živin z půdy, ale vzniká i možnost šíření chorob a škůdců. Člověk, který toto nepřirozené prostředí vyvolal, nemůže spoléhat, že „si příroda pomůže sama“, ale musí sám rostlinám pomoci od jejich přirozených nepřátel nebo alespoň omezit výskyt různých nepříznivých činitelů na nejmenší možnou míru.
Fyziologické choroby: když škodí klima, půda nebo mráz
Choroby rostlin – choroby rostlin dělíme podle původu na fyziologické, virové, bakteriální a houbové.
PORUCHY VYVOLANÉ NEPŘÍZNIVÝMI VLIVY
Tyto poruchy, které také nazýváme fyziologické choroby, jsou reakcí rostliny na nepříznivé podmínky prostředí. Mohou je vyvolat jak klimatické vlivy, např. příliš vysoká, a hlavně příliš nízká teplota, přebytek nebo naopak nedostatek vody, nevhodná intenzita světla nebo délky doby osvětlení atd., tak i půdní vlivy, např. přebytek nebo nedostatek některé živiny, nevhodná reakce půdního roztoku, zamoření půdy chemikáliemi aj., tak i různá mechanická poškození rostlin. Intenzita světla a množství slunečního svitu ovlivňuje fotosyntézu (asimilaci), a tím celkový růst a vývoj rostliny; jeho nedostatek (např. v husté výsadbě v pařeništi nebo v podkultuře pod hustými stromy) bývá příčinou příliš vytáhlých, slabých stonků, které snadno podléhají chorobám, přímé intenzívní sluneční záření může způsobit úpal (popálení listů) na volném záhoně, např. u angreštu a paprikových lusků, nebo při jejich pěstování pod sklem, např. u okurek. Teplo ovlivňuje veškeré životní pochody rostlin. Příliš nízké teploty vyvolávají u rostlin zachlazení, namrznutí, popřípadě i zmrznutí a uhynutí rostliny. Pozdní jarní mrazíky vyvolávají obyčejně zachlazení, které se projevuje žloutnutím rostlin, zastavením růstu, teplomilné dřeviny shazují plody, okurky, u nichž může dojít k tzv. tepelnému šoku, se na určitou dobu zarazí v růstu. Zimní mrazy způsobují někdy vážné škody na ovocných dřevinách, takzvané mrazové trhliny, které je nutno hladce vyříznout až do zdravého dřeva a zamazat štěpařským voskem, aby se jimi nedostávala do stromu infekce. Neošetřené mrazové trhliny a desky bývají u peckovin provázeny klejotokem, u všech dřevin se může objevit rakovinná deformace pletiv atd. Náchylnost rostlin k poškození mrazem se zvyšuje při přehnojení dusíkem, při oslabení rostlin chorobami, škůdci nebo suchem. Vysoké teploty vyvolávají zvýšený výpar vody z rostlin, které pak vadnou (ztrácejí turgor — buněčné napětí) a dokonce mohou i uhynout. Voda je pro život rostlin nezbytná, ale její nadbytek nebo nedostatek se v životě rostliny projevuje velmi nepříznivě. Při nedostatku vody rostliny vadnou, u některých plodin se zhoršuje jakost, např. dřevnatění kedlubnů nebo celeru. Nedostatek vody se okamžitě kriticky projeví u mladých přesazených rostlin. Při dlouhotrvajícím nedostatku vody zahradní rostliny hynou. Při nadbytku vody, zvláště náhlém (po prudkých lijácích), opadávají nebo pukají plody (např. u třešní, rajčat), povrch půdy se slévá, půda se přemokřuje a růst rostlin se zastaví, rostliny žloutnou i odumírají. Nadbytek vody také podporuje rozvoj chorob, zvláště houbových. Škodám z nedostatku vody čelíme pravidelnou zálivkou, zejména u kultur, které vyžadují hojnost vody, při nadbytku vody naopak rychle rozrušujeme povrch půdy, trvale přemokřené půdy odvodňujeme. Vzduch je pro rostlinu nepostradatelný, a to jak atmosférický, tak půdní. Nedostatek vzduchu v půdě bývá obvykle spojen s přemokřením půdy, kdy kořenům chybí kyslík. Kořeny pak hnědnou a odumírají, a to se projevuje hynutím celé rostliny. Ovzduší v blízkosti průmyslových závodů bývá znečištěno celou řadou průmyslových škodlivin, které buď poškozují rostliny přímo nebo spadají na půdu a otravují ji. Jednotlivé druhy rostlin jsou různě citlivé na průmyslové škodliviny. Nejcitlivější bývají červený rybíz a keříčkové fazole, které se také mohou používat ke zjišťování stupně znečištění ovzduší jako tzv. indikační rostliny. Nejnebezpečnější je kysličník siřičitý, který působí rozklad chlorofylu (zeleně listové), listy žloutnou a nakonec opadávají. Kromě rybízu jsou na něj citlivé jabloně, méně škodí hladkolistým ovocným dřevinám, např. hrušním a višním. Malý obsah kysličníku siřičitého ve vzduchu neškodí, naopak omezuje rozvoj strupovitosti především u hrušní. Ostatní kouřové plyny poškozují vegetaci podobně jako kysličník siřičitý — listy žloutnou, předčasně opadávají. Kromě těchto přímých poškození okyseluje kysličník siřičitý půdu, omezuje uvolňování fosforu a dalších živin a takto opět může poškodit rostliny. Prašnost ovzduší je dána především obsahem popílku ve vzduchu, ovšem také prachem jako produktem různých výrob (cementárny) i z větrné eroze apod. Popílek a prach bezprostředně rostlinám neškodí, při větším spadu však vytvoří na listech povlak, který omezuje fotosyntézu (asimilaci) i transpiraci (výpar). Snižuje krásu květin a u některých plodů snižuje jakost (např. u květáku). Proti vlivu průmyslových škodlivin nemůžeme rostliny chránit přímo, nepřímo můžeme zabránit škodám výběrem odolných druhů a odrůd. Na zdravotní stav rostlin mají vliv i vlastnosti půdy. Lehké a vysychavé půdy nesvědčí jádrovinám, košťálovinám, kořenovým a plodovým zeleninám. Těžké studené půdy jsou nevhodné pro teplomilné peckoviny, révu vinnou a cibuloviny, kterým se zase dobře daří v lehčích půdách s dostatečnou zásobou humusu. Na pozemku s vysokou hladinou podzemní vody se nedaří ovocným stromům, protože po deštích hladina vody stoupá, vytlačuje kyslík z půdy a kořeny se dusí a odumírají. Fyziologické choroby se projevují u mnoha rostlin při nevhodné půdní reakci. Například jádroviny a réva vinná trpí v půdách s alkalickou reakcí žloutenkou, stejně jako okurky, rajčata apod. Některým okrasným rostlinám, zejména vřesovištním, alkalita půdy natolik škodí, že mohou i odumřít. Fyziologické choroby mohou být vyvolány také nedostatkem nebo přebytkem určitých živin v půdě, nejen hlavních, tedy dusíku, draslíku, fosforu a vápníku, ale i stopových prvků. Například při nedostatku bóru se projevuje u hrušek tzv. kaménkovitost, u jablek tzv. křenčení dužniny, znetvoření a drobnost plodů, u celeru černání nebo šedivění dužniny, u révy vinné žloutnutí a blednutí listů. Při nedostatku molybdenu se objevuje u květáku tzv. vyslepnutí (nevytvoří se růžice). S některými hnojivy nebo i zálivkovou vodou se do půdy dostává chlor, jehož nadbytek se projevuje tzv. zasolením půd, které zahradní rostliny vesměs (kromě révy vinné a jahodníku) špatně snášejí. Rostliny se mohou rovněž poškodit některými přípravky na ochranu rostlin. Například většina odrůd jabloní a hrušní nesnáší za zelena měďnaté a sirné přípravky, které u nich mohou vyvolat hnědnutí listů a korkovatění plodů. Také broskvoně a angrešt jsou choulostivé na měďnaté přípravky, které se proto u nich nemají používat v době vegetace. Okurky jsou zase citlivé na všechny přípravky na bázi chlorovaných uhlovodíků (DDT, HCH); po ošetření jim žloutnou a odumírají listy. Mezi fyziologické choroby počítáme i různá mechanická poškození, způsobená např. kroupami, odřením, ohryzem zvěře atd. Otevřené rány jsou branou infekcím, a proto se musí neprodleně ošetřit. Konifery bývají poškozovány sněhem, kdy pod tíhou mokrého nebo zmrzlého sněhu se mohou rozlomit. Také námraza může způsobit mechanická poškození dřevin. Zvláštní skupinou chorob jsou tzv. komplexní choroby, které jsou vyvolány současným působením několika různých faktorů, především fyziologických. Jsou to zejména mrtvice meruněk (apoplexie) a fyziologická žloutenka rostlin. Apoplexie se projeví náhlým zvadnutím a uschnutím celého stromu nebo jeho části. Bývá způsobena nízkými teplotami na jaře, vysokou hladinou podzemní vody, přehnojením dusíkem, nevhodným způsobem štěpování. Přesné příčiny nejsou dosud objasněny. Fyziologickou žloutenku rostlin (chlorózu) může způsobit nedostatek vláhy nebo vliv nízkých teplot na jaře, namrznutí kořenů, nedostatek dusíku, bóru a zinku nebo nadbytek vápníku v půdě, který znemožňuje přijímání železa, takže vlastní příčinou je nedostatek železa. Souhrnně lze říci, že fyziologické choroby jsou nepřenosné, neinfekční a jsou většinou způsobeny opomenutím správné výživy, volbou nevhodného prostředí, nedostatky v ošetřování. Odstranit je můžeme jen tím, že odstraníme příčinu jejich vzniku.
Virové choroby rostlin: přenos, příznaky a jak jim předcházet
VIROVÉ CHOROBY
Virové choroby (virózy) jsou infekční choroby, které se přenášejí z nemocných rostlin na zdravé výhradně cizím prostřednictvím. Nejčastějším přenašečem virů je savý hmyz, např. mšice. Někdy je přenašečem sám pěstitel, který přenáší např. virus mozaiky okurek nářadím nebo rukama z rostliny na rostlinu. Nebezpečné jsou viry přenosné půdou, které přenášejí háďátka (např. virus černé kroužkovitosti rajčat). U některých plodin se přenáší virová choroba semenem. Příznaky viróz jsou velmi rozmanité; v podstatě je lze rozdělit do dvou skupin, z nichž první je charakteristická změnami barevnosti a druhá změnami tvaru. K nejčastějším barevným změnám patří tzv. mozaiky, projevující se světle zelenými, žlutavými až bělavými skvrnami na listech, a tzv. pestrobarevnost květů, např. u tulipánů. Vlivem virové infekce se mnohdy projevují na listech deformace, jako zkadeření, svinutka, nitkovitost čepele, u květin deformace květů a sterilita (jalovost). Někdy dochází ke zpomalení růstu a zakrslosti rostlin. Virové choroby škodí přímo snižováním výnosů a nepřímo snižováním kvality sklizně. Virózní rostliny bývají menší, zakrslé, mají sníženou násadu plodů a plody podřadné jakosti. Semena virózních rostlin špatně klíčí a vyrůstají z nich neduživí jedinci. Virus mozaiky tabáku může na rajčatech a paprice snížit sklizeň na polovinu. Virózní česnek dá podstatně nižší výnos a má zhoršenou skladovatelnost. Šarka může znehodnotit celou úrodu slivoní. Virózní hlávkový salát špatně vytváří hlávky. Chryzantémy mají vlivem virózy znehodnocené deformované květy atd.
Ochrana proti virovým chorobám záleží především v hubení přenašečů — savého hmyzu, a v úzkostlivém dodržování hygieny a čistoty na zahradě. Dalším významným opatřením je včasné zjištění nemocné rostliny v porostu a její okamžité odstranění (nejlépe spálením). K preventivním opatřením patří správná výživa a ošetřování rostlin, protože zdravé rostliny jsou odolnější proti nákaze. Patří k tomu i ničení plevelů, protože mnohé plevele jsou hostiteli virů přenosných na kulturní plodiny. Při práci s rajčaty se nemá kouřit, protože virus by se mohl přenést z tabáku na rajčata. Nůžky a nůž i jiné nástroje, které jsme použili při práci s likvidací virózních rostlin, je třeba dezinfikovat 2—3% roztokem formalínu nebo ohněm, abychom jimi nákazu nepřenesli na zdravé jedince. Proto také není správné, když si zahrádkáři mezi sebou vyměňují rouby. Nejvýznamnějším způsobem likvidace nebo alespoň omezením viróz je šlechtění odrůd odolných proti virózám a všechna opatření státu, aby výchozí materiál (rouby, podnože, semena, sadba) byl viruprostý.
BAKTERIÁLNÍ CHOROBY
Bakteriální choroby (bakteriózy) jsou vyvolávány baktériemi, nejjednoduššími jednobuněčnými organismy, které se za vhodných podmínek teploty a vlhkosti v těle hostitelské rostliny rychle množí a vyvolávají příznaky onemocnění. U většiny bakterióz se jako první příznaky objevují vodnaté nebo mastně prosvítavé skvrny.
Bakteriální choroby: spála, měkká hniloba a preventivní ochrana
Baktérie způsobují na rostlinách různé chorobné změny, a to: abnormální bujení pletiv — vznikají rakovinové nádory u všech druhů ovocných rostlin i na okrasných rostlinách. Rozpad pletiv — napadené rostliny a jejich části měknou a zahnívají (např. měkká hniloba cibule, hlíz mečíků apod.). Ucpávání svazků cévních, které se projevuje vadnutím rostlin (např. u okurek). Onemocnění bakteriózou se na rostlině nepozoruje hned. Když už se projeví, nedá se většinou rostlina léčit. Proto boj proti bakteriózám záleží především v preventivní ochraně. To znamená správné střídání plodin, ošetřování rostlin, moření osiva a dezinfekce půdy, okamžité odstraňování a likvidace napadených částí rostlin nebo celých rostlin. Bakteriózy se nejčastěji projevují u jádrovin a peckovin jako spála, u zelenin jako měkká hniloba.
Houbové choroby na zahradě: padlí, strupovitost a šedá hniloba
HOUBOVÉ CHOROBY
Houbové choroby (mykózy) jsou vyvolávány činností různých druhů hub a jsou to nejrozšířenější choroby na zahradních rostlinách. Houby jsou drobné organismy bez chlorofylu, které nemohou asimilovat, a proto si opatřují výživu rozkladem pletiv hostitelské rostliny. Jejich tělo se skládá z vláken, která se rozrůstají v těle nebo na povrchu hostitele a vytvářejí podhoubí. Rozmnožují se výtrusy, kterými se také choroba přenáší na další rostliny. K houbovým chorobám patří mnoho nebezpečných a na zahradě velmi nevítaných chorob, které se projevují různými příznaky. Některé houby dráždí pletiva hostitele k bujení, a tím vyvolávají deformace, např. kadeřavost u broskvoní, puchrovitost švestek nebo čarovníky na švestkách. Velmi nebezpečnou chorobou je padlí, jehož podhoubí se rozrůstá na povrchu hostitelských rostlin a pokrývá je bělavým povlakem. Často se vyskytuje na růžích, jabloních, angreštu, révě, na tykvovitých rostlinách i na okrasných rostlinách, např. begóniích, jiřinách, chryzantémách aj. Dále se houbové choroby projevují jako strupovitost u jabloní a hrušní, jako skvrnitost u listů švestky a jahodníku. Patří sem i antraknóza, která se vyskytuje na ořešáku, chryzantémách, rybízu aj. Rovněž moniliová hniloba jádrového a peckového ovoce je houbového původu. Nebezpečnou houbovou chorobou je na jahodách šedá hniloba (botrytida), kterou vyvolává příbuzný druh houby a která napadá i jiné druhy ovoce, zeleniny a okrasných rostlin, např. cibuli, lilie, tulipány atd. Na ovocných stromech se někdy vyskytují černě.
Tyto houby rostou na sladkých výkalech savého hmyzu, takže samy rostlině vlastně neškodí. Vytvářejí však na povrchu rostlinných orgánů černé sazovité povlaky, a tím znehodnocují plody, z nichž se černý povlak špatně odstraňuje a které se hůře skladují, nebo omezují asimilaci listů atd. Houby této skupiny se vyskytují na ovocných rostlinách, zelenině (okurky, rajčata, mrkev) a na květinách (karafiáty, kosatce). Houbových chorob je mnoho a bojujeme proti nim preventivně mořením osiva a sadby i ochranou rostlin postřikem některého vhodného fungicidu.
Živočišní škůdci rostlin: kdo ohrožuje vaši zahradu
Škůdci rostlin
Na rostlinách škodí velké množství živočichů z nejrůznějších skupin živočišné říše. Kořeny i dužninu plodů ožírají různé larvy brouků (ponravy, drátovci) i housenky motýlů, a také hryzci a myši. Na listech škodí různý savý hmyz, jako mšice, puklice, svilušky, a velké množství dalších škůdců, zejména brouků, housenek, svými požerky.
Z ptáků je škodlivý kos černý, vrabec a špaček. Značné škody může napáchat zajíc a králík, zvláště v zimě na mladých stromech. Ochrana proti živočišným škůdcům se značně liší podle toho, o kterého škůdce jde a na jaké rostlině se vyskytuje. To je uvedeno u každé popisované rostliny.
Plevele jako skrytý nepřítel: jak se jich zbavit trvale
Plevele
Mezi škůdce kulturních rostlin také právem počítáme plevele. Ubírají rostlinám místo, vláhu, živiny, utlačují je, jsou hostiteli chorob a živočišných škůdců, a tím vším snižují výnosy i jakost plodů, a navíc snižují estetický vzhled záhonů a celé zahrady. Plevele jsou jednoleté a vytrvalé. Jednoletých je mnoho, rozmnožují se semeny a jejich likvidace není příliš obtížná. Čím mladší rostlinky vytrháme, tím lépe — tolik neuškodí a snadno se vytrhají.
Nesmíme je nechat vykvést — příliš by se rozmnožily. Kvetoucí plevele ani nedáváme do kompostu, protože mnoho plevelných semen i zde dozraje, a takovým kompostem se pak zaplevelují záhony. Je správné kompost dezinfikovat Nematinem, který zničí i semena plevelů. Vytrvalých plevelů se zbavujeme obtížněji. Rozmnožují se většinou podzemními částmi a rostou dál i po likvidaci nadzemní části. Proto je třeba při pletí opatrně vytáhnout celý kořen nebo oddénky. Nejlépe se to daří po dešti, kdy je půda měkká. Kromě mechanického hubení plevelů pletím a okopáváním můžeme se jich zbavit i pomocí chemických přípravků — herbicidů. Jejich použití na zahrádce je však problematické. Musí se dodržovat přesná koncentrace a určité množství roztoku na jednotku plochy. Při jakékoliv nepřesnosti se mohou poškodit i kulturní rostliny.
Biologická ochrana rostlin: slunéčka, lumčíci a užitečný hmyz
Způsoby ochrany
ŠLECHTITELSKÁ A PĚSTITELSKÁ OPATŘENÍ
Šlechtitelská opatření jsou nepřímým způsobem ochrany před škůdci a chorobami. Šlechtitelé se ve své práci zaměřují na získání odrůd odolných proti škodlivým činitelům. Používáním těchto odolných odrůd se snižuje možnost napadení, a tím nutnost ochranných zákroků. Na zahrádkách bychom měli používat odolné odrůdy u všech druhů, kde jsou již vyšlechtěny. Pěstitelská opatření jsou všechny zákroky, kterými vytváříme nejvhodnější podmínky pro zdárný růst a vývoj rostlin. Zdravé, silné rostliny pěstované od mládí ve vhodném prostředí jsou odolnější proti škodlivým činitelům, kdežto rostliny slabé, podvyživené a rostoucí za nepříznivých podmínek snadno podléhají nákazám a škůdcům.
MECHANICKÝ ZPŮSOB OCHRANY
Mechanickým způsobem ochrany rozumíme všechny mechanické zákroky, sloužící především k odstranění zdrojů nákazy, ale i jejich následků. Patří sem odstraňování všech posklizňových zbytků, napadených rostlin a jejich částí, např. moniliových plodů, housenčích hnízd atd., odstraňování plevelů jako nositelů a hostitelů četných infekcí a škůdců, ochranné sítě a jiné pomůcky chránící dozrávající ovoce a hrozny před škodlivými ptáky apod.
BIOLOGICKÁ OCHRANA — PERSPEKTIVNÍ ZPŮSOB
Při biologickém způsobu ochrany rostlin člověk záměrně užívá neškodné živé organismy k ničení nebo omezení škodlivých organismů. V přírodě se totiž vyskytuje mnoho živočichů, kteří jsou přirozenými nepřáteli škůdců rostlin. Pěstitel toho může využít tím, že podporuje rozvoj užitečných živočichů, neničí je, ale naopak jim poskytuje přirozený nebo umělý úkryt přes zimu nebo je dokonce uměle rozmnožuje a nasazuje na ohrožená místa proti škůdcům. Je velmi potřebné, aby zahrádkáři uměli rozpoznat živočichy užitečné od škodlivých. Například na listech zelí můžeme v srpnu nalézt drobné žlutavé zámotky lumčíka žlutonohého. Zahrádkáři je často mylně považují za vajíčka běláska zelného a ničí je, ovšem ke své škodě. Lumčík totiž patří k užitečnému hmyzu — jeho samička klade vajíčka do housenek běláska zelného. Z vajíček se líhnou larvy, které housenku zahubí tím, že z ní žijí, pak se prokousají ven a na listech se zakuklí. Z každého zámotku se vylíhne lumčík, který zase dále pomáhá ničit housenky běláska zelného. Chránění lumčíka je biologickou ochranou proti bělásku zelnému. Všeobecně je známo, že proti mšicím máme výborného pomocníka ve slunéčkách — sedmitečných i dvoutečných. Brouci i larvy se živí mšicemi a dovedou v krátké době decimovat celé jejich kolonie. Starší zahrádkáři často sbírali v přírodě slunéčka a vypouštěli je na své mšicemi zamořené stromy. Tato biologická ochrana dávala dobré výsledky. Slunéčka pomáhají také ničit puklice a štítenky. Rozvoj mšic omezují i larvy různých druhů, např. pestřenek a denivek, ale i lumčíků. Tomuto užitečnému hmyzu pomáháme, když mu poskytneme úkryt přes zimu tím, že ponecháme na různých místech zahrady malé hromádky listí nebo bramborové natě. Housenky některých škůdců z řad motýlů, jako bělásků, osenic aj., podléhají často epidemiím, vyvolávaným virovou nákazou. Takovýchto příkladů biologického boje probíhajícího v přírodě by bylo možno vyjmenovat ještě mnoho. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že není příliš obtížné nějakým vhodným způsobem namnožit přirozené nepřátele škodlivého hmyzu a použít je na ohrožených místech. Ovšem praktické použití biologické ochrany v zahradách ve větším měřítku je značně problematické z několika důvodů: Namnožení nebo napěstování potřebného hmyzu nebo viru nebo baktérie v laboratorních podmínkách je poměrně značně obtížné. Převážná část těchto ničitelů škůdců není zaměřena jen na určitý druh a napadá i jiný, třeba neškodný hmyz. Také namnožený užitečný hmyz se po vypuštění v přírodě značně rozptýlí a praktický výsledek je malý nebo nepatrný. Záměrnému používání biologického boje brání i to, že každý druh užitečného parazita má požadavky na specifické podmínky jak pro svůj vlastní život, tak i pro působení proti škůdci. V praxi často nelze tyto podmínky zajistit. Výzkum se stále zabývá možnostmi, jak v praxi lépe využít biologickou ochranu. Zahrádkáři mohou jen podporovat ty druhy, které jsem uvedl, a dále užitečné ptactvo, které zvláště v době hnízdění spotřebuje pro výživu svou i svých mláďat spousty hmyzu, housenek a kukel. Biologický způsob ochrany proti škůdcům a chorobám je perspektivní, měl by snížit rozsah používání chemických látek, z nichž některé patří mezi nebezpečné jedy. Bez nadsázky lze říci, že lidstvo by uvítalo každou možnost, jak potírat choroby a škůdce bez používání chemikálií. Za dnešního stavu vědy a techniky se však tomu nevyhneme, a tak hlavním těžištěm ochrany rostlin stále ještě zůstává chemická ochrana.
Fungicidy a insekticidy: přehled chemických přípravků na ochranu rostlin
CHEMICKÁ OCHRANA — ZPŮSOB STÁLE NUTNÝ
Rostlinolékaři a veterináři se intenzívně zabývají studiem chemických přípravků na ochranu rostlin, jejich případnou škodlivostí pro zdraví lidí a zvířat i vlivem zbytků těchto přípravků, které mohou zůstávat na rostlinách nebo v rostlinách po ošetření. Na základě poznatků jsou stanoveny normy pro každou chemikálii, které se musí dodržovat. Zejména jde o tzv. ochrannou nebo karenční lhůtu, to je dobu, která musí uplynout mezi posledním použitím chemické látky a sklizní ošetřené rostliny nebo plodů. Při dodržování stanovených zásad, jak co do množství, tak i koncentrace a doby použití přípravku (podle návodu na obalu přípravku), jsou konzumenti chráněni před případnými škodlivými následky. Používání chemických látek však nepřináší jen problémy zdravotně hygienické, ale ještě další. Je to především vliv těchto látek na jakost pěstované zeleniny a ovoce, projevující se například v chuti plodů. Někdy se projeví již v požívání za syrova, někdy, zvláště u zelenin, ovlivňují chemické látky a jejich zbytky (rezidua) chutnost výrobků z chemicky ošetřené zeleniny. Takže kromě zdravotních důvodů jsou to i důvody chuťové, které radí k opatrnosti při používání chemických přípravků a při dodržování ochranných lhůt.
Chemická ochrana se dělí na preventivní zásahy, kterými se rostliny chrání předem před napadením škůdci nebo chorobami, a na zásahy léčebné, kterými léčíme již napadené rostliny. K preventivním zásahům počítáme především moření osiva a sadby, postřik proti různým houbovým chorobám (např. peronospora, strupovitost) i proti různým živočišným škůdcům (vrtule třešňová, obaleč jablečný). Jsou účinné jen tehdy, zasáhneme-li v době biologicky nejvhodnější. Léčebné zásahy používáme tehdy, když jsou rostliny již chorobou nebo škůdcem napadeny. Většinou jde však jen o omezení dalšího šíření choroby nebo škůdce. Chemicky ošetřujeme různými způsoby — postřiky, popraše, aerosoly, popřípadě vykuřovadla. Neexistuje univerzální přípravek, který by chránil rostliny před všemi chorobami a škůdci. Proto určité přípravky působí jen na určité škodlivé činitele.
Chemické přípravky pro ochranu rostlin
Chemické látky pro ochranu rostlin (pesticidy) podle účinnosti na škodlivého činitele rozdělujeme do těchto skupin: fungicidy — houbomorné látky, insekticidy — hmyzohubné látky, akaricity — přípravky k ničení pavoukovitých škůdců, např. svilušek, rodenticidy — přípravky k ničení hlodavců, moluskocidy — přípravky proti slimákům, nematocidy — přípravky proti háďátkům, repelenty — látky odpuzující škůdce, herbicidy — plevelohubné látky.
FUNGICIDY
Fungicidy — houbomorné přípravky jsou chemické látky, které se používají proti houbovým chorobám, a to většinou preventivně před výskytem choroby. Ve vyšších koncentracích mohou poškodit rostliny nebo jejich části. Některé jsou i prudce jedovaté (rtuťnaté přípravky). Fungicidy rozdělujeme na měďnaté, sirné, organické a rtuťnaté. Měďnaté fungicidy působí na mnoho parazitických hub, s výjimkou skupiny padlí. Na zahradě se používají proti většině chorob zahradních plodin (peronospóra révy vinné, fytoftora rajčat, septorióza celeru aj.). Mnohé rostliny jsou na měďnaté přípravky citlivé, na mnoha odrůdách jabloní tyto přípravky způsobují např. popálení listů a korkovatění plodů. Citlivé jsou rovněž některé odrůdy hrušní, angreštu a broskvoní. Postřikovat lze nejpozději dva týdny před sklizní. Klasickým a v mnoha případech dosud používaným měďnatým přípravkem je tzv. bordeauxská jícha — směs roztoku modré skalice a vápenného mléka. Účinný jednoprocentní roztok získáme tak, že 1 kg modré skalice rozpustíme v 50 litrech vody a ve stejném množství vody (ale v jiné nádobě) rozpustíme 1 kg páleného (nebo 2 kg hašeného) vápna. Pak vlijeme za stálého míchání roztok modré skalice do roztoku vápna. Jícha se musí ihned spotřebovat, jinak ztrácí účinnost. Z průmyslových měďnatých fungicidů se v zahradě používají tyto: Cupravit Blau, na révu vinnou Cuprosan super D, na révu vinnou a zeleninu Haft vitigran, Kuprikol 30 a Kuprikol 50, Neroxon 50. Sirné fungicidy obsahují jako účinnou látku síru. Jsou účinné proti všem houbám ze skupiny padlí i proti některým jiným houbovým chorobám, např. proti strupovitosti. Kromě toho ničí i svilušky a jiné pavoukovité škůdce. Účinnost sirných přípravků klesá při teplotách nižších než 18 °C. Při vysokých teplotách (více než 25 °C) hrozí nebezpečí popálení listů ošetřovaných rostlin. Některé rostliny jsou na sirné přípravky vůbec citlivé, např. angrešt, některé odrůdy jabloní a hrušní, maliník a rybíz. Ze sirných fungicidů se na zahradě používají tyto: Cercobin WP 50 proti strupovitosti jádrovin a padlí jabloňovému, Delan 75 proti houbovým chorobám ovocných stromů a keřů, Microlux proti padlí, strupovitosti a sviluškám, Morestan proti padlí, Orthocid 50 proti houbovým chorobám ovocných a okrasných rostlin, Orthophaltan 50 proti peronospoře révy vinné, Perozin 75 B proti houbovým chorobám zeleniny a okrasných rostlin a proti peronospoře révy vinné, Pol-Sulkol proti padlí, Polybarit na ochranu broskvoní, jádrovin, révy vinné a okrasných rostlin proti houbovým chorobám a sviluškám, Sulikol K proti padlí a Sulka proti houbovým chorobám, roztočům, sviluškám a háďátkům (i na zelenině a okrasných rostlinách) a Thiovit proti padlí, sviluškám a strupovitosti. Kromě těchto postřikových přípravků se k ošetřování révy vinné používá poprachový fungicid síra Sfinx. Organickými fungicidy se v poslední době stále více nahrazují dosud užívané přípravky. Tyto fungicidy na rozdíl od měďnatých a sirných přípravků nezpůsobují popáleniny na listech a mohou se použít i k postřiku choulostivějších rostlin. Organické fungicidy mají různé chemické složení a osvědčují se velmi dobře v praxi. Stříkáme jimi proti strupovitosti, peronospoře révy vinné, hnilobě jahod a salátu a ve formě zálivky se používají proti padání klíčních rostlin. Z organických fungicidů se používá na zahradě: Alisan proti plísni šedé na hlávkovém salátu, Benlate proti původcům mnoha chorob, zvláště proti padlí, omezuje i svilušky, Brestan proti septorióze celeru, Crotothane proti padlí na okurkách, jabloních, angreštu a révě vinné, Daconil proti septorióze rajčat, Dithane M 45 proti strupovitosti a Dithane Z 78 proti hnilobě košťálovin, plísni zelné, septorióze rajčat, peronospóře révy vinné, rzi karafiátové apod., Euparen proti plísni šedé na jahodách a révě vinné, Fundazol proti padlí na jádrovinách, Polyram Combi proti strupovitosti jádrovin a Polyram Ultra proti plísni šedé na zelenině a ovoci i okrasných rostlinách, Tecto Flowable proti padlí na okurkách a chorobám hlíz a cibulí okrasných rostlin, Topsin M proti strupovitosti a padlí na jádrovinách, Venturol proti všem houbovým chorobám ovocných dřevin. Rtuťnaté fungicidy se většinou používají k moření semen. Jako suché mořidlo se používá Agronal, jako mokré mořidlo Falisan. Kromě rtuťnatých mořidel se používají i organické fungicidy (Hermal, Nexion-L-Kombi-Beize), které jsou zvlášť vhodné k moření citlivých zeleninových semen.
INSEKTICIDY
Insekticidy — hmyzohubné přípravky jsou chemické látky, které hubí škodlivý hmyz v různých vývojových stádiích. Podle způsobu, jak postihují škůdce, dělíme insekticidy na žaludeční (otrava proniká zažívacím ústrojím), dotykové (pronikají povrchem těla) a vdechovací (vnikají průdušnicemi do těla hmyzu). Mnoho hmyzohubných přípravků má kombinovaný účinek. Insekticidy jsou látky na ničení škodlivého hmyzu. Pod toto označení však často v praxi zahrnujeme i látky k ničení i jiné skupiny škodlivých živočichů, např. moluskocidy, rodenticidy, akaricity. Z insekticidů se na zahradě používají tyto: Actellic k hubení dřepčíků a molic na okrasných rostlinách a brukvovitých zeleninách, Anilix proti sviluškám, Anthio k hubení škodlivého hmyzu a svilušek na jádrovinách, peckovinách a okrasných rostlinách, Arafosfotion k hubení škodlivých roztočů a savého i žravého hmyzu, Arborol M k hubení přezimujících živočišných škůdců včetně vajíček svilušek na stromech i keřích, Birlane 24 EC k hubení květilek na košťálové zelenině a na cibuli a mandelinky bramborové, Brevinyl Z 50 k hubení škodlivého hmyzu a roztočů na rostlinách, Diazinon 60 k hubení škodlivého hmyzu a roztočů na rostlinách, Dimecron 20 k hubení savých a žravých škůdců na ovocných dřevinách (kromě třešní), na zelenině a okrasných rostlinách, Dyfonate granule k hubení škodlivého půdního hmyzu, Fosfotion k hubení savých škůdců, Gardona 24 EC k hubení savých a žravých škůdců na košťálové zelenině a Gardona 50 — WP na brukvovité zelenině, Gesfid k hubení škodlivého hmyzu a roztočů, Lidenal k hubení škodlivého půdního hmyzu, Lidykol k hubení některých žravých škůdců na košťálových zeleninách a luskovinách, Metation k hubení savých a žravých škůdců, Nexagan EC 40 k hubení květilek na košťálovinách, Nexion EC 40 k hubení škodlivého hmyzu na jabloních, peckovinách, na mrkvi a ředkvičce, Nitran 10 G k hubení škodlivého půdního hmyzu, Nitrosan 50 k hubení přezimujících škůdců v době vegetačního klidu, Nogos EC 50 k hubení škodlivého hmyzu a roztočů, Phosdrin 24 EC k hubení škodlivého hmyzu a roztočů, Pirimor proti mšicím, Rospin k hubení svilušek, Soldep k hubení žravých škůdců, Tedion V 18 proti roztočům, Thiocron 30 EC k hubení žravých a savých škůdců na peckovinách a jádrovinách, Thiodan EC, Ultracid, Unden, Wofatox Spritzpulver 30 a Zolone liquide k hubení škodlivého hmyzu a roztočů. Akaricity jsou určeny k hubení pavoukovitých škůdců rostlin, jako jsou svilušky, vlnovníci apod. Kromě insekticidů se širokým spektrem účinnosti působí na tyto škůdce také všechny sirné fungicidy a speciální přípravky, jako je např. Animert a Tedion. Rodenticidy jsou určené k hubení všech škodlivých hlodavců, především myší, hrabošů a potkanů. Používají se ve formě návnad. Jsou to Arrex, Arvalin, Kumatox, Niva-zrna a M-Köder Klein. Moluskocidy jsou přípravky proti slimákům a plžákům. V praxi se osvědčil přípravek Nivacid. Mesurol Schnekkenkorn jsou návnady a používají se k ochraně zeleninové sadby. Nematocidy jsou speciální přípravky proti háďátkům. Zapravují se do půdy před výsevem nebo výsadbou. Jsou to: D-D, Di-Trapex a Nematin. Repelenty jsou látky odpuzující škůdce. Většinou je odpuzují svým pachem, jako např. Karnofer, který zabraňuje ohryzu mladých stromků zvěří. K hubení mravenců se používá návnada Formitox.
HERBICIDY
Herbicidy jsou chemické přípravky určené k hubení plevelů. Z praktického hlediska je rozdělujeme na totální a výběrové (selektivní). Totální herbicidy ničí veškerou vegetaci, a proto se používají k ničení plevelů na cestách, dvorcích, hřištích apod. Je to např. Travex, Aktion. Výběrové herbicidy poškozují nebo ničí plevele, neškodí však kulturním rostlinám.
Herbicidy a pomocné látky: hubení plevelů a péče o postřikové roztoky
Důležité je ovšem zachovávat povolené a doporučené množství herbicidu na jednotku plochy v předepsané koncentraci, dále použít jej v době správné růstové fáze jak plevele, tak kulturní rostliny. Patří sem Afalon (do mrkve, petržele, hrachu, bobu), Alicep, Alipur a Prevenol (do cibule a tulipánů), Balan (do okurek a salátu), Selektin (do jahod, zeleniny a okrasných rostlin), Treflan (do rajčat, papriky, cibulnatých zelenin, jahod a okrasných rostlin), Camparol (do gladiolů a narcisů), Aminex a Caragard (do ovocných sadů), Sasoron (do ovocných sadů a bobulovin), Gramoxone (do zeleniny, ovocných sadů a vinic), Semparol a Ustinex (do ovocných sadů a vinic), Hungazin (do vinic, jahod, bobulovin, ovocných sadů, narcisů, tulipánů a růží). K hubení širokolistých plevelů v trávníku je určen přípravek Japolinex.
POMOCNÉ LÁTKY
Pomocné látky v ochraně rostlin jsou především přípravky, které se přidávají do roztoků postřikovaných látek, aby se zvýšila jejich přilnavost. Používá se k tomu např. Agral, Citowett, Mouillant a Sandovit. Dále sem patří lepy, kterými zabraňujeme některým škůdcům přístup do koruny stromu, např. píďalkám, larvám puklice švestkové. Používá se lep Cirine. Štěpařské vosky se používají při štěpování a k zamazávání ran, aby se dobře hojily a infekce nevnikala otevřenou ranou do organismu rostliny. K tomu slouží vosky Cirine, Santar, Jenten, Ribinol.
Jak správně míchat postřiky a co nikdy nedělat
Míchání přípravků na ochranu rostlin
Mícháním přípravků chceme dosáhnout při jedné práci dvojího účinku, např. proti houbovým chorobám a hmyzím škůdcům současně. Všechny přípravky však k míchání nejsou vhodné — záleží na chemickém složení přípravku. V návodu výrobce bývá obvykle uvedeno, zda je možné přípravek mísit s jiným.
Při míchání přípravků se nesnižují dávky ani jednoho z nich, ponechávají se stejné jako při odděleném použití. Přípravky nemísíme do zásoby, vždy jen bezprostředně před použitím, a to smícháním roztoků. Znamená to, že přípravky nemísíme v koncentrovaném stavu, nýbrž předem každý zvlášť rozmícháme v malém množství vody a teprve potom sléváme dohromady a doplňujeme vodou.
Bezpečnost při práci s chemickými přípravky: ochrana zdraví i přírody
Dodržovat hygienické a bezpečnostní předpisy
Chemické přípravky používáme opatrně. Při nesprávném použití hrozí nebezpečí poškození nebo zničení rostlin a také ublížení zdraví živočichů nebo lidí. Proto s chemickými přípravky nesmějí manipulovat děti a lidé nepoučení. Každý, kdo chemický přípravek používá, musí se nejdříve seznámit s jeho vlastnostmi.
Na každém obalu přípravku jsou uvedeny hlavní údaje. Při rozvažování přípravku z většího obalu je povinností toho, kdo přípravek rozvažuje, dát tyto údaje i do malého balení. Přípravky jsou toxikologicky klasifikovány a na obalu je uvedeno, zda jde o zvláště nebezpečný jed (označení ZNJ), nebo o jed (označení J). Není-li přípravek klasifikován, je na obalu uvedeno označení NK. Toto označení znamená, že přípravek sice není přímo jed, avšak je zdraví škodlivý. Prakticky neexistují chemické přípravky na ochranu rostlin, které by nebyly škodlivé lidskému zdraví. Přípravky klasifikované jako ZNJ by se neměly na zahrádkách vůbec používat. Ze známých přípravků je to Nitrosan k zimnímu postřiku. Proto také doporučuji spíše používat Arborol. S přípravky označenými J bychom měli pracovat zvláště opatrně. Na obalu přípravků je uvedeno, zda je přípravek škodlivý či neškodný včelám. Raději používáme přípravky včelám neškodné, včelám škodlivé přípravky používáme opatrně jen tehdy, když včely nelétají. U každého přípravku je také uvedena ochranná lhůta, po kterou zůstávají jeho zbytky v ošetřovaných rostlinách. Tato lhůta určuje, jak dlouho před sklizní se smí přípravek použít naposledy. Pokud by takový přípravek zasáhl i plodinu, která se má brzy sklízet (například při postřiku jabloní zalétne postřik na záhon s jahodami nebo na keře s rybízem), je nutné ihned zasaženou plodinu dostatečně postříkat čistou vodou. Lepší však je chránit podplodinu novinami nebo fólií, aby na ni přípravek nedopadl. Abychom se vyhnuli nebezpečí popálení ošetřovaných rostlin, stříkáme za podmračného dne brzy zrána nebo ještě lépe navečer, za bezvětří; nikdy ne během dne za prudkého slunce. Při zimním postřiku používáme hrubší trysky; roztokem nešetříme, neboť stromy mají být doslova omyty. Při postřicích ve vegetaci používáme jemné trysky a dbáme na to, aby postřikovaná jícha z listů či plodů nekapala dolů. Pomáhá k tomu silnější tlak ve stříkačce. Přípravky není dovoleno používat jinak než je uvedeno v návodu. Uváděné koncentrace jsou nejvhodnější, vyzkoušené a jejich dodržování by mělo zajistit dobrý účinek. Zvyšování koncentrace, stejně jako její snižování je neužitečné a mnohdy škodlivé. Při práci s chemickými přípravky se má používat ochranný oděv, gumové rukavice, gumové holínky, pokrývka hlavy a ochranný obličejový štítek nebo motoristické brýle. Při práci se nesmí jíst, pít a kouřit. Po skončení práce je třeba se umýt teplou vodou a mýdlem. Přípravky se skladují v originálních obalech odděleně od potravin. Nemají k nim mít přístup nepovolaní. Zbytky postřikové jíchy je nejvhodnější vylít do kompostu, který se nebude používat v nejbližší době. Nesmějí se vylévat v blízkosti studní, vodních toků a rybníků. Prázdné obaly se mají spálit nebo vymyté dát do sběru. Dostane-li se přípravek do oka, je třeba oko vymýt proudem čisté vody a vyhledat lékařské ošetření. Při požití je třeba vyvolat zvracení a dopravit postiženého k lékaři. Předtím se nedává nic jíst ani pít. Při zasažení kůže se postižené místo omyje vodou a mýdlem a opláchne proudem vody.
