Půdopokryvné trvalky: druhy na slunce i do stínu, výsadba a péče

Půdopokryvné trvalky jsou nízké vytrvalé rostliny, které se rozrůstají do šířky a během jedné až dvou sezón vytvoří souvislý koberec. Na slunné a suché místo se nejlépe hodí mateřídouška, rozchodníky, rožec, plamenka šídlovitá nebo acéna, do stínu pod stromy barvínek, pachysandra, mochnička, kopytník, škornice nebo kakost oddenkatý. Drobné druhy se sázejí po 20–25 cm, tedy kolem 16–25 rostlin na metr čtvereční. Trávník umí nahradit tam, kde se nechodí nebo jen občas: pod stromy, na svahu, v úzkých pásech a mezi šlapáky.

Půdopokryvné rostliny se šíří plazivými výhony, které zakořeňují, podzemními výběžky nebo jen hustými polštáři. Jakmile se zapojí, nenechají na povrchu holé místo, a proto mají v zahradě praktickou úlohu:

• Potlačí plevel. V zapojeném porostu semena plevelů nemají světlo ani místo.
• Chrání půdu. Kryjí ji před vysycháním, vyplavováním i rozbahněním a na svahu ji drží kořeny.
• Ušetří práci na místech, kde se špatně seká nebo kde tráva neroste: pod stromy, u severní zdi, na prudkém svahu, kolem šlapáků.
• Vyplní prostor mezi keři, vysokými trvalkami nebo na okraji záhonu.

Na výběru záleží víc než u běžných trvalek. Půdopokryvná rostlina na nevhodném místě se nezapojí a mezery mezi trsy zaroste plevel. Proto vybírejte nejdřív podle světla a vlhkosti půdy, až potom podle květu. Nízké keříky s podobnou funkcí (třeba půdopokryvné růže, břečťan nebo plazivé jalovce) se hodí na větší plochy, sem patří jen trvalky.

Na slunci a v propustné, spíš chudší půdě se daří druhům ze skalek a suchých strání. Přehnojená a stále vlhká půda jim nesvědčí, rostou pak řídce a vyhnívají.

Na skalku a suché zídky se hodí ještě trávnička, dryádka nebo lomikámen; tvoří spíš jednotlivé polštáře než souvislý koberec. Další druhy na slunné záhony najdete v přehledu trvalky na slunce.

Pod stromy a keři, u severní zdi nebo na stinném svahu tráva řídne a mechovatí. Stínomilné půdopokryvné trvalky tu fungují lépe, protože jde většinou o rostliny lesního podrostu. Mnohé jsou stálezelené a kryjí půdu i v zimě.

Do vlhkého stínu se hodí i konvalinka a svízel vonný (mařinka), které se ale rychle rozrůstají; konvalinka je navíc celá jedovatá. Mezi ně můžete zasadit kapradiny nebo bergénie jako výraznější prvek. Další stínomilné druhy najdete v článku trvalky do stínu.

Půdopokryvné trvalky se nesekají, nepotřebují hnojení dusíkem a v suchu nehnědnou jako tráva. Jedno ale nezvládnou: pravidelné chození. Žádná z nich nesnese sešlapání jako trávník, proto se hodí jen tam, kde se nechodí nebo jen výjimečně.

• Funguje: pod stromy a keři, na svazích, které se špatně sekají, v úzkých pásech podél zdí a plotů, kolem kamenů a v předzahrádce, kterou jen míjíte.
• Funguje s omezením: mezi šlapáky a dlaždicemi. Mateřídouška, úrazník, acéna nebo rozchodník snesou občasné šlápnutí, pravidelná cesta ale musí vést po kamenech.
• Nefunguje: na hřišti, na ploše pro psa, pod houpačkou nebo tam, kde se pravidelně prochází.

Pro stinná místa, kde trávník neustále řídne, je lepší rovnou barvínek nebo pachysandra než opakované přisévání (proč tráva ve stínu strádá, popisuje článek trávník ve stínu). Na velkých svazích se půdopokryvné trvalky dobře kombinují s keři, podrobnosti v článku zazeleňování svahů. Kdo chce místo souvislého koberce spíš kvetoucí plochu s cibulovinami, najde inspiraci v článku kvetoucí trávník.

Hustota výsadby rozhoduje o tom, jak dlouho budete plít. Hustší výsadba se zapojí rychleji, řidší je levnější, ale mezery mezi trsy je potřeba déle udržovat bez plevele.

Kdy sázet

Na jaře od rozmrznutí půdy do poloviny května, na podzim nejpozději do konce září, v teplých oblastech do začátku října, aby rostliny do zimy zakořenily. Rostliny v květináčích lze sázet celou sezónu, jen ne do vedra a do zmrzlé půdy. Jarní výsadba se hodí pro suchomilné druhy (rozchodníky, mateřídouška), které v mokré zimě hůř zakořeňují.

Postup

1. Odplevelení. Z plochy pečlivě vyberte všechny kořeny vytrvalých plevelů, hlavně pýru, bršlice a svlačce. Co v půdě zůstane, proroste porostem a ze zapojeného koberce se to vytahuje velmi těžko. Na silně zaplevelené ploše je lepší jednu sezónu počkat a plevel likvidovat průběžně (návod v článku jak se zbavit plevele).
2. Příprava půdy. Prokypřete ji a zapravte vrstvu kompostu. Pro suchomilné druhy přidejte do těžké půdy písek nebo drobný štěrk, pro stínomilné listovku nebo kompost.
3. Rozmístění. Rostliny rozložte do trojúhelníkového sponu (na střídačku), tak se zapojí rovnoměrněji než v řadách.
4. Výsadba. Sázejte do stejné hloubky, v jaké rostly v květináči, zeminu přitlačte a důkladně zalijte.
5. Mulč. Mezery přikryjte asi 3–5 cm jemné kůry nebo kompostu, aby nevysychaly a nevzcházel v nich plevel (více v článku mulčování).

Pod stromy sázejte menší rostliny do kapes mezi kořeny, do každé přidejte hrst kompostu a první rok zalévejte i za kratšího sucha. Stromy si vodu berou dřív.

• Zálivka. První sezónu zalévejte za sucha vydatně a méně často, ať rostliny koření do hloubky. Zapojený porost už zálivku potřebuje jen výjimečně.
• Pletí. Dokud se porost nezapojí, plejte ručně a pravidelně. Plevel vytrhaný včas nestihne vysemenit ani zakořenit.
• Řez po odkvětu. Rožec, huseník a plamenku šídlovitou po odkvětu zkraťte zhruba o třetinu, polštáře zůstanou husté a uprostřed neprosychají. Mateřídoušku zastřihněte na jaře nebo po odkvětu, aby nezdřevnatěla.
• Jarní úklid. Ze stálezelených koberců (barvínek, pachysandra, mochnička) jemně shrabejte spadané listí, pod hustou vrstvou listí zahnívají. U škornic ostříhejte staré listy ještě před rašením, nové květy pak vyniknou.
• Hnojení. Stínomilným druhům stačí na jaře tenká vrstva kompostu nebo přihnojení organickým hnojivem, které uvolňuje živiny pozvolna. Suchomilné rozchodníky, mateřídoušku nebo kociánek nehnojte, v bohaté půdě řídnou.
• Omezování. Rožec, zběhovec, hluchavka nebo svízel se rozrůstají i tam, kde je nechcete. Okraje plochy zajistěte obrubníkem zapuštěným do země nebo přebytečné výběžky každé jaro vyryjte.
• Obnova. Holá místa dosaďte nebo do nich přemístěte zakořeněné výhony z hustšího místa. Polštářové druhy po letech uprostřed vyholí, pak je rozdělte a znovu vysaďte.

• Výsadba do zaplevelené půdy. Nejčastější důvod, proč se porost nikdy nezapojí. Pýr a bršlice prorostou i hustý koberec.
• Příliš řídká výsadba. Úspora na rostlinách se vrátí jako několik let pletí navíc.
• Netkaná textilie pod druhy s výběžky. Barvínek, zběhovec nebo mateřídouška zakořeňují výhony; přes textilii to nejde a porost se nerozroste.
• Špatné stanoviště. Rozchodník ve stínu vytáhne a uhnije, pachysandra na slunci a ve vápnité půdě žloutne.
• Agresivní druhy v malé zahradě. Pitulník (Lamium galeobdolon ‚Florentinum‘) nebo rožec dokážou přerůst i sousední záhony. Do malého prostoru volte pomaleji rostoucí druhy.
• Očekávání, že porost vydrží chození. Kde se chodí, patří šlapáky nebo trávník.

Zdroje fotografií

• Mateřídouška a rozchodníky na slunci: Krzysztof Golik, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Půdopokryvné rostliny ve stínu: SB Johnny, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Výsadba půdopokryvných trvalek: Triplec85, CC0, zdroj