Barvínek, brčál (Vinca): půdopokryvná rostlina do stínu

Stálezelené plazivé polokeře

• Stanoviště: polostinná až stinná místa; čerstvé, kypré půdy
• Výška: 20–50 cm
• Doba kvetení: květen–září
• Množení: řízky nebo dělením

V Evropě až po Malou Asii se vyskytuje 12 druhů rodu brčál (Vinca). Jen dva z nich se pěstují v Evropě. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Jsou to převážně plazivé polokeře, jejichž výhony leží naplocho na zemi a zakořeňují, jen květní výhony rostou vzpřímeně.

Jednoduché, celokrajné, kožovité, lesklé listy jsou vstřícné. Pětičetné květy mají trubku a plochý lem. Květy jsou většinou modrofialové, vzácněji zbarvené červenavě nebo bíle. Plod je podlouhlý dvojitý měchýřek.

Oba druhy barvínku jsou v zahradě výborné půdopokryvné rostliny k plošnému ozelenění pod stromy a keři. Daří se nejlépe na svěžích, kyprých půdách a snášejí i silně zastíněná stanoviště. Ve stinném koutě se jim dobře snáší třeba bohyška nebo kapradiny.

Je až 30 cm vysoký polokeř, výhony silněji dřevnatějí. Listy jsou vejčité, 3–7 cm dlouhé, leskle tmavozelené, na bázi zaokrouhlené až skoro srdčité. Modré 3–4 cm široké květy rozkvétají v květnu až září. Ve střední Evropě nezřídka zmrzne až k zemi, avšak vyraší znovu a kvete ještě v témže roce. Po poškození mrazem je třeba jej sestřihat až u země.

Má výhony ploše poléhavé, květní výhony až 15 cm vysoké. Listy 2–5 cm dlouhé jsou na bázi zaokrouhlené, široce kopinaté, lysé a lesklé. Šeříkově modré květy jsou 2–3 cm široké a objevují se od března až do května, znovu i v září.

Roste v Evropě a Malé Asii. V našich zahradách je velmi častý; kromě druhu se pěstují také tyto odrůdy:

• ‘Alba’ – listy menší, květy bílé
• ‘Purpurea’ – květy hojné, vínově červené

Barvínek roste pod stromy a keři, kde si o živiny i vláhu konkuruje s jejich kořeny — a právě tam se přihnojení projeví nejvíc. Stačí slabá dávka na jaře při rašení, rozhozená po ploše koberce a zapravená do vlhké půdy; hnojivo se pak spláchne mezi výhony ke kořenům. Druhá dávka po prvním odkvětu podpoří druhou vlnu květů v září. V kyprých, humózních půdách si barvínek vystačí i bez hnojení, na vyčerpaném stanovišti pod starým stromem ale bez něj řídne. Stejný režim vyhovuje i ostatním trvalkám ve stinném záhonu. Jak vybrat hnojivo, které pokryje celou zahradu najednou, rozebíráme v článku Univerzální hnojivo; poměry pro zálivku najdete v dávkování.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Ano, jde o dva názvy téhož rodu Vinca z čeledi toješťovitých. Barvínek je běžnější, brčál je starší botanické označení.

Barvínek menší (Vinca minor) má poléhavé výhony a květní stonky do 15 cm, kvete od března do května a znovu v září. Barvínek větší (Vinca major) doroste až 30 cm, má větší vejčité listy a modré květy 3–4 cm široké od května do září, ale ve střední Evropě často zmrzne k zemi.

Ano, snáší i silně zastíněná stanoviště. Právě proto je oblíbený k plošnému ozelenění pod stromy a keři, kde většina jiných rostlin strádá. Chce ale čerstvou, kyprou půdu.

Řízky nebo dělením. Plazivé výhony samy zakořeňují tam, kde se dotýkají země, takže stačí zakořeněný kus oddělit a přesadit.

U barvínku většího se to ve střední Evropě stává běžně. Po poškození mrazem se sestřihne až u země — znovu vyrazí a stihne kvést ještě v témže roce.