Okurka (Cucumis sativus)

Jednoletá teplomilná rostlina s úponky; vytváří mnoho různých forem.

Stanoviště: velmi teplé; půdy záhřevné a humózní
Prostor pro rostliny: různě velký podle odrůdy
Doba pěstování: závisí na odrůdě
Sklizeň: při určité minimální velikosti a váze plodu
Množení: výsevem

Okurka patří k tykvovitým rostlinám (Cucurbitaceae) a pochází z Indie a pravděpodobně také z tropické Afriky. Stonky jednoleté rostliny poléhají na půdě nebo se šplhají vzhůru a na opoře se přichycují úponkami. Vzhledem k původnímu rozšíření v tropech má okurka vysoké nároky na teplo. Při silném kolísání teploty a během chladných nocí se snižuje násada plodů, plody jsou hořké nebo znetvořené.

Okurkám se nejlépe daří v polohách chráněných proti větru a v půdách záhřevných, kyprých a zásobených humusem. Minimální teplota pro klíčení je 10-12 °C, při vyšší teplotě semena klíčí rychleji. Mladé rostliny snesou nižší teplotu vzduchu jen při vysoké půdní teplotě, proto zapravení chlévského hnoje do půdy působí příznivě. Pro optimální růst rostlin a plodů je zapotřebí teplota 20-24 °C.

Nároky na živiny a na vodu jsou vysoké, ale vysoký obsah solí ani zamokření půdy okurka nesnáší. Významným předpokladem pro úspěšné pěstování okurek je dostatek humusu v půdě.

Čím a kdy okurky během sezóny přihnojovat a kolik hnojiva jim dát, popisuje článek hnojivo na okurky.

Odrůdy mají různě utvářené květy. Některé mají výhradně samičí květy, jiné převážně samičí květy a další květy oboupohlavné. Partenokarpické odrůdy tvoří plody bez předcházejícího oplození. U okurek vznikly početné typy a odrůdy.

U skleníkových okurek jsou plody dlouhé a štíhlé, u venkovních a pařeništních okurek jsou většinou středně velké. Mnohé venkovní a pařeništní odrůdy se mohou vést stejně jako skleníkové okurky na šňůrách. Okurky k nakládání se sklízejí při velikosti plodů mezi 3 a 15 cm.

Okurky trpí více chorobami, např. padlím, plísní okurkovou, houbovým vadnutím a ve skleníku černí okurkovou. Škůdcem je sviluška.

Samostatné články k nejčastějším problémům: plíseň okurek a virová mozaika okurky.

Nakládačky tvoří menší plody, které se neloupané konzervují v octovém nálevu.

Při přímém výsevu od poloviny května se vkládají 3-4 semena do jednoho místa a místa se semeny jsou v řadě od sebe 30 cm vzdálená. Pokrytí půdy černou fólií působí příznivě na vzcházení a růst okurek. Podle počasí a odrůdy se sklízejí plody (3-15 cm velké) dvakrát až třikrát za týden.

Okurky potřebují teplo od prvního dne. Při poklesu teploty na 5–7 °C se zastaví růst a objeví se poruchy, kolem −1 °C rostliny hynou. Ven proto patří až po ledových mužích (12.–15. 5.). V teplých oblastech můžete začít o týden až dva dřív, na horách později.

• Stanoviště: slunce a závětří. Kde závětří chybí, pomůže zástěna z vyšších rostlin na návětrné straně záhonu, třeba z kukuřice, rajčat nebo růžičkové kapusty. V teplé chráněné poloze se okurky mohou pnout i po drátěném plotě.
• Půda: teplá, humózní, ne příliš těžká. Okurky patří do první tratě, tedy na záhon hnojený uleželým hnojem nebo kompostem. Na stejné místo se vracejí nejdřív po 2–3 letech. Na studené a vlhké půdě je sázejte na kopečky nebo hrůbky.
• Naklíčení: semena nechte naklíčit ve vlhkém hadříku při 20–25 °C a vysejte je, když mají klíčky asi 1 cm.
• Přímý výsev: v polovině května do hloubky 2–3 cm, na záhon široký 120 cm jednou řadou uprostřed. Po vytvoření prvních pravých listů vyjednoťte rostliny na 20 cm.
• Sazenice: nejlépe hrnkované, s nejméně jedním plně vyvinutým sytě zeleným pravým listem a prokořeněným balem. Sazenice se žlutými listy nebo bez balu se ujímají špatně. Sázejte po dvou na 30–50 cm v řádku a ne příliš hluboko. Přerostlou sazenici s dlouhou holou lodyhou položte šikmo a lodyhu přihrňte zeminou, vytvoří další kořeny.
• Ochrana před chladem: při ochlazení přikryjte rostliny kloboukem z plastu nebo papíru, případně netkanou textilií.

Hybridy, které tvoří hned od začátku samičí květy, dávají nejvyšší výnos. Aby měly čím se opylit, přisejte k nim 10–20 % rostlin klasické odrůdy, která kvete i samčími květy. Partenokarpické odrůdy plodí bez opylení a opylovač nepotřebují.

Okurkám víc než teplý vzduch pomáhá teplá půda. Proto se osvědčuje dát jim pod kořeny zdroj tepla nebo je přikrýt:

• Teplý záhon s příkopem: uprostřed záhonu vykopejte příkop asi 30 cm hluboký a 40 cm široký, naplňte ho koňským, ovčím nebo aspoň hovězím hnojem a nad ním navršte záhonek z vykopané zeminy smíchané s kompostem. Hodí se hlavně na těžké půdy.
• Tráva místo hnoje: čerstvě posečená, pevně našlapaná tráva zasypaná kompostem se během několika dní zapaří a půdu také prohřeje.
• Jámy: ve sponu 120 × 120 cm vykopejte jámy 40 × 40 × 40 cm, naplňte je hnojem nebo trávou, navrch dejte zeminu se zvýšeným okrajem a do každé vysaďte 2–3 hrnkované sazenice. Zpočátku je přikryjte skleněnou tabulkou nebo rámečkem s fólií.
• Fólie: na záhonu nastýlaném fólií, pod tunelem nebo pod přenosným pařeništním rámem je vyšší teplota i vzdušná vlhkost. Okurky pak plodí dřív a obvykle i víc. Podrobnosti najdete v článku fólie a netkané textilie.
• Pařeniště: v polovině března ho osejte ředkvičkou nebo osaďte salátem a v dubnu po sklizni ředkviček, případně do mezer mezi salát, vysaďte hrnkované okurky. Do studeného pařeniště se okurky sázejí až začátkem května. Sazenice se předpěstovávají 4–6 týdnů při 18–20 °C, nejvýš 25 °C.

V pařeništi držte 18–22 °C. Nad 25 °C větrejte, pod 15 °C na noc přikrývejte a za silného slunce stiňte. Postranní výhony přichyťte háčky k zemi, aby se nedotýkaly skla a nespálily se. Zalévejte oteplenou vodou, zpočátku ne přímo ke krčku.

• Kypření: jen mělce, kořeny jsou těsně pod povrchem. Zeminu přihrňte k rostlině, lépe zakoření a krček nehnije. Dobře poslouží mulč z uleželého hnoje nebo kompostu.
• Zaštipování: u klasických odrůd zaštípněte vrchol za 4.–5. pravým listem. Postranní výhony pak nesou víc samičích květů. U hybridů to nutné není. Dlouhé lodyhy rozkládejte střídavě na obě strany řádku.
• Zálivka: pravidelná, odstátou vlažnou vodou, nejvíc v době první sklizně. Za chladna zalévejte opatrně, studená mokrá půda kořeny zastaví. Když průměrná denní teplota klesne pod 11 °C, nezalévejte vůbec.
• Přihnojování: několikrát za sezónu slabou hnojivou zálivkou. Nadbytek dusíku oddaluje plody a zhoršuje jejich jakost.
• Sklizeň: každé 2–3 dny. Nakládačky sklízejte mladé, salátovky, jakmile se zaoblí žebra plodu. Přerostlé plody na rostlině brzdí nasazování dalších. Plody raději odřízněte nožem než trhejte, ať nepoškodíte lodyhu ani kořeny, které se na ní vytvořily.

Proč plody hořknou a jak tomu předejít, rozebírá samostatný článek hořké okurky.

Semena se dají získat jen z klasických odrůd. Z hybridů F1 vyrostou rostliny s jinými, obvykle horšími vlastnostmi.

1. Vyberte zdravou a úrodnou rostlinu s typickými plody: malý jádřinec, křehká dužnina, nasládlá, ne nahořklá chuť, tmavozelená slupka.
2. Na semeno nechte u salátových okurek 3–4, u nakládaček 6–8 nejranějších zdravých plodů. Ostatní plody z této rostliny odstraňte.
3. V polovině září, když plody zežloutnou, je utrhněte a nechte na slunci změknout.
4. Plody rozkrojte, semena i s rosolovitým obalem vyškrábněte do sklenice a nechte asi týden kvasit, občas zamíchejte.
5. Semena propláchněte na sítku čistou vodou a pozvolna usušte.

Okurka je cizosprašná. Aby se odrůda nezkřížila, neměly by v okruhu asi 500 m kvést jiné odrůdy okurek. Na zahradě to obvykle zajistit nejde, proto se květy izolují sáčkem a samičí květ se opyluje štětečkem nebo utrženým samčím květem téže odrůdy. Ruční opylení potřebují i skleníkové okurky, které jinak plodí bez opylení.

Salátové okurky

• Pro vytápěné skleníky: Sandra, Bella, Birgit, Alcor, Corona, Valore, Santo
• Pro pařeniště: Hoffmanns Produkta, Saturn, Heike, Cresta, Tanja-Auslese
• Pro venek: Hoffmanns Giganta, Moneta, Sprint, Chinesische Schlangen, Highmark II, Tanja, Marketmore

Okurky k loupání: Riesen Schäl, Hawo, Obi, Fatum, Carnimus

Nakládačky

• Převážně se samičími květy: Osiris, Olympia, Bingo, Favola, Ilonca, Fanto, Mempram
• Partenokarpické (výhradně se samičími květy): Melanie, Christine, Wilma, Accordia
• S oboupohlavnými květy: Mainstolz, Nimbus, Mervita

Okurky jsou náročné na živiny i na vodu — poměry pro pravidelnou zálivku najdete v dávkování, přehled živin shrnuje univerzální hnojivo a obecný postup článek Hnojení zahradních rostlin. Podrobný návod na výsev, konstrukce a pěstování ve skleníku najdete v článku Okurky; z příbuzných tykvovitých mají podobné nároky cuketa, tykev nebo melouny. Na zpracování sklizně se hodí okurkový salát.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Okurky patří mezi plodiny, kterým svědčí teplá a kyprá půda. Právě proto se jim daří ve vyvýšeném záhonu, který se na jaře prohřeje dřív než volná půda.