Podnože a odrůdy révy vinné pro české vinice
Které podnože révy vinné zvolit podle půdy a odrůdy? A jaké odrůdy dávají nejlepší jakostní vína? Kompletní průvodce od Vitis riparia po Chardonnay a Rulandské modré.
Proč se réva vinná štěpuje na podnože — historie révokazu v Evropě
Podnože a odrůdy révy vinné pro naše oblasti
Po celé Evropě se réva vinná po staletí pěstovala jako rostlina pravokořenná. Teprve když byla do Evropy v roce 1863 zavlečena mšička révokaz (kořenová mšička), musela se začít réva štěpovat na podnože odolné proti révokazu. Révokazová kalamita zachvátila celou Evropu, téměř všechny vinice byly révokazem zničeny a postupně musely být obnoveny štěpovanými sazenicemi. Původně se užívaly jako podnože některé druhy rév, které se vyskytovaly volně v lesích severní Ameriky a které jsou proti révokazu dostatečně odolné. Později byly vyšlechtěny vhodnější podnože vzájemným křížením původních druhů mezi sebou (amerikoamerikány) nebo křížením amerických druhů s révou evropskou (frankoamerikány). Vznikly tak podnože, se kterými odrůdy evropské révy lépe srůstaly, měly lepší kompatibilitu a více na nich plodily, měly lepší afinitu. Současně byly lépe přizpůsobeny podmínkám evropských vinařských oblastí, měly lepší adaptaci než původní druhy.
Kompatibilita a afinita podnože s roubem — co to znamená pro pěstitele
Slučitelnost (kompatibilita) podnože s roubem evropské odrůdy se projevuje hlavně při výrobě štěpovaných révových sazenic, a zajímá proto nejvíce školkaře. Hodnotí se podle tvorby kalusového pletiva na srůstu a podle rychlosti diferenciace cévních svazků v tomto pletivu. Dále pak délkou přírůstků ve školce, počtem vzniklých kořenů na patce podnože i výtěžností sazenic I. třídy z celkového počtu naštěpovaných kusů v procentech.
Afinitní vztahy se projevují během celého života dvou seštěpovaných komponentů na určitém stanovišti a zajímají hlavně pěstitele révy. Zahrnujeme mezi ně vzájemný (reciproký) vliv na vzrůstnost podzemní i nadzemní části rostliny, vliv podnože na odkvétání a na plodnost ušlechtilé odrůdy, vliv podnože na dobu zrání hroznů i na jejich jakost a vliv vzájemného spojení na životnost keřů při běžně užívaných způsobech pěstování. Jestliže se tyto vztahy projevují na větším počtu stanovišť, může být současně posouzena šířka přizpůsobivosti (adaptace) určitého spojení podnože a roubu ke stanovištním podmínkám a k půdním, vlhkostním i mikroklimatickým poměrům ve větší šíři. Současně je nutno brát v úvahu i vlivy pěstování révy, jmenovitě velikost tvaru a zatěžování plodnými očky.
Původní americké druhy jako podnože: Vitis riparia, rupestris a berlandieri
Původní americké druhy užívané jako podnože
Vitis riparia (réva pobřežní) je druh, kterýje velmi vzdorný proti révokazu, houbovým chorobám a jeho kořenový systém má dobrou odolnost proti zimním mrazům pronikajícím hlouběji do půdy. Ve volné přírodě roste nejvíce kolem řek. Daří se mu nejlépe v hlubokých, provzdušených humózních a dostatečně vlhkých půdách, které mají nízký obsah vápníku. Má krátkou vegetační dobu a proti suchu je málo odolný. Řízky zakořeňují velmi dobře, ale kořenový systém se vyvíjí nehluboko pod povrchem půdy. S většinou evropských odrůd srůstá dobře. U nás se rozšířila nejvíce selekce V. riparia Portalis. Hlavní význam této podnože byl v době, kdy se užívaly malé tvary keřů révy (hlava) v husté výsadbě. Nejlepší výsledky dávala na půdách s kyselou reakcí a v místech s vyššími srážkami. Byla vhodná pro severní vinařské oblasti, protože má krátkou vegetační dobu a urychluje zrání hroznů, podporuje tvorbu barviva ve slupkách a zmírňuje bujný růst některých příliš bujně rostoucích odrůd. Na ní naštěpované odrůdy plodí brzy a hojně, snižuje se náchylnost na sprchávání. Je vhodná pro stolní odrůdy na malých tvarech, protože se na této podnoži zvětšuje velikost bobulí.
Ve většině vinařských oblastí byla V. riparia vyloučena z pěstování, protože se dnes užívají větší tvary keřů a pro ně je její vzrůstnost příliš nízká, a to zvláště při větším zatížení keřů. Při delších suchých obdobích keře zeslábnou příliš. Dá se používat jen na půdách s nízkým obsahem vápníku (do 6 % aktivního vápna). Proti háďátkům má střední odolnost a k virovým onemocněním je středně až velmi náchylná.
Vitis rupestris (réva skalní) má dlouhou vegetační dobu a bujný růst. Snáší poněkud více vápníku v půdě (do 12 % aktivního vápna). Odolnost proti suchu není vysoká, proti révokazu i houbovým chorobám je velmi dobrá. Prodlužuje vegetaci a zpožďuje zrání hroznů naštěpovaných odrůd. Používala se nejvíce v selekci V. rupestris du Lot v jižních vinařských oblastech. Pro severní vinařské oblasti se vůbec nehodí. Její užívání je silně omezeno ve prospěch vhodnějších podnoží.
Vitis berlandieri (réva vápnomilná) má dlouhé vegetační období, roste středně bujně, snáší sucho i vyšší obsah vápníku v půdě (do 40 % aktivního vápna). Odolnost proti révokazu je poněkud nižší nežli u dvou předchozích druhů, houbovým chorobám odolává dobře. Kořenový systém je málo odolný proti zimním mrazům a protože velmi špatně zakořeňuje, nedá se používat jako podnož. Má též malou slučitelnost s evropskou révou. Je vhodným doplňkem k vlastnostem předchozích dvou druhů, a proto byla použita ke křížení s nimi. Vznikly tak nejpoužívanější podnože: kříženci s V. riparia pro severní vinařské oblasti a s V. rupestris pro oblasti jižní Evropy.
Kříženci V. berlandieri × V. riparia: Kober 5 BB, SO 4, Teleki 5 C a další
Kříženci mezi americkými druhy – podnože současnosti
Dnes používané podnože v našem vinohradnictví pocházejí hlavně z křížení V. berlandieri x V. riparia a původně byly všechny vyšlechtěny v Maďarsku šlechtitelem S. Teleki. Později prošly klonovým výběrem v zahraničí i u nás a byly vybrány nejvhodnější typy pro určité stanovištní podmínky.
Kříženci V. berlandieri x V. riparia
Z této skupiny podnoží je v Listině povolených odrůd z r. 1995 uvedeno 5 odrůd. Každá z nich má vymezeny určité ekologické podmínky a určitý soubor evropských odrůd, pro které se hodí.
Kober 5 BB. Roste bujně v podnožové vinici a na ni naštěpované evropské odrůdy mají také bujný růst. Postupně se zakládají podnožové vinice jen z osvědčených viruprostých klonů této podnože. Z našeho šlechtění je zapsán v Listině povolených odrůd (LPO) klon MO – XVI/50. Z německých klonů jsou nejznámější a nejvíce užívané 13 Gm, Fr.148, Wü 137, 101 N. V Rakousku vznikl z původních výsadeb F. Kobera ve Wiener Neustadt klon vyšlechtěný J. Weissem, který nese označení opírající se o původní materiál: Berlandieri x Riparia Teleki, Selektion Kober Nr. 5 BB, Klon A 3/12 Weiss.
Vzdornost proti révokazu je dobrá, proti háďátkům velmi dobrá, proti vyššímu obsahu vápna v půdě je v sušších půdách dostatečná, proti suchu je střední až vyšší. Osvědčuje se nejlépe na hlinitých i štěrkovitých půdách ve vlhkých oblastech a při nižším obsahu aktivního vápníku.
Podnož Kober 5 BB je vhodná hlavně pro plodné odrůdy, které nejsou náchylné na sprchávání květenství a které nemají příliš bujný růst: Ryzlink vlašský, Müller-Thurgau, Veltlínské zelené, Sylvánské, Rulandské bílé, šedé, modré, Chardonnay, Modrý Portugal, André. Při intenzivním pěstování révy je nutno vzít v úvahu, že odebírá z půdy přednostně dusík a fosfor a jen omezené množství draslíku a hořčíku, což může vést k nevyrovnané výživě. Projevuje se to pak často totálním vyčerpáním keřů a jejich odumíráním, a to hlavně na půdách pro ni méně vhodných, kde je obsah aktivního vápníku vyšší nežli 10 % za současného působení vyšší půdní vlhkosti. Hodí se hlavně pro půdy neutrální, případně s kyselou reakcí, kde je lepší příjem draslíku.
V nových výsadbách by se měly používat jen osvědčené a viruprosté klony podnože a vyloučit staré mateční vinice se širokou populací různých typů této podnože. Při předrychlování štěpů na této podnoži je třeba k vytvoření kalusu středně vysoká teplota (26 – 28 °C).
Craciunel 2. Byla vyselektována v Rumunsku z podnože Kober 5 BB jako klon, u něhož lépe vyzrálo dřevo. To se projevuje i u nás, ale v nepříznivých ročnících se tato vlastnost podstatně zhoršuje. Ve srovnání s dříve rozmnožovanou širokou populací podnože Kober 5 BB měla podnož Craciunel 2 výhodu v tom, že porost byl velmi vyrovnaný a též na ní naštěpované odrůdy dávaly velmi vyrovnané vinice a dobré přírůstky i výtěžnost při výrobě štěpovaných sazenic ve školkách. Její vlastnosti jsou podobné jako u podnože Kober 5 BB. Odolává poněkud lépe suchu. Je vhodná jak pro lehké, štěrkovité půdy, tak i pro půdy hlinité. Snáší dobře půdy vápenité do 20 % aktivního vápníku. V LPO je zapsán klon Craciunel 2 PO – 06.
Kober 125 AA. V podnožové vinici roste bujně a naštěpovaným odrůdám dává růst středně bujný. Není vzdorná proti suchu a nesmí se vysazovat do půd mělkých a na výsušná stanoviště. Hodí se do půd písčitohlinitých, hlinitých i jílovitých, případně slinitých. Je vhodná na úpatí svahů s naplavenými půdami. Hodí se pro velké tvary keřů a dobře se osvědčuje u odrůd burgundských i u Tramínu. Ve vinicích štěpovaných na 125 AA se nesmějí užívat vysoké dávky dusíku, protože se pak potlačuje příjem draslíku touto podnoží. V podnožové vinici dává velké výnosy řízků. V LPO je zapsán klon Kober 125 AA PO – 03.
Teleki 5 C. V podnožové vinici má středně bujný růst a naštěpované odrůdy na ní rostou též středně bujně. Hodí se hlavně pro střední způsoby vedení révy a pro menší zatížení keřů. Při větším zatížení zrají na ní některé odrůdy pomalu. I odrůdy náchylné na sprchávání dávají na ní dobré výsledky. Je vhodná pro Ryzlink rýnský a Tramín. Nesnáší studené a vlhké půdy, ani půdy písčité. Je vhodná hlavně do půd hlinitých a v nich snese i vyšší obsah vápna, až do 20 % aktivního vápníku. Lze používat jen klonový materiál, dřívější široká populace dávala nestejnoměrné výsadby. V LPO je zapsán klon Teleki 5 C PO – 3/7. Z německých klonů se nejvíce rozmnožuje klon 6 Gm.
Oppenheim SO 4. V podnožové vinici roste středně. Naštěpované odrůdy na ní rostou středně bujně. V podnožové vinici vyzrává réví brzy a dobře. Urychluje zrání hroznů a vyzrávání dřeva naštěpovaných odrůd. Má velmi dobrou vzdornost proti révokazu a háďátkům. Má velmi dobrou odolnost proti vysokému obsahu vápna v půdě (do 20 %). Je však málo suchovzdorná, a proto se hodí hlavně do hlinitých, rovnoměrně vlhkých půd. Nehodí se pro lehké a málo úrodné půdy, ani pro půdy vysychavé. Je vhodná hlavně pro všechny jakostní odrůdy a zejména pro takové, které jsou náchylné na sprchávání nebo příliš bujně rostou. Většina odrůd pro výrobu jakostních vín dosahuje na ní nejlepších výsledků. Plodné odrůdy se mohou na ní pěstovat jen v dobrých půdních podmínkách a při dobré výživě. Je vhodná i pro skleníkovou kulturu révy vinné. V LPO je zapsán klon SO 4 PO – 07. Tato podnož, která pochází z původní podnože Teleki 4, byla vyšlechtěna ve vinařské škole a pokusném ústavu v Oppenheimu. Tam vznikla též její mutace, která má obojké květy a přináší drobné plody. Byla nazvána Binova a je poněkud bujnějšího růstu, urychluje zrání plodů i dřeva a má ještě vyšší odolnost proti vápnu (do 30 % aktivního vápníku).
Pro speciální ekologické podmínky je po celé Evropě rozšířena v menším množství podnož ze stejného křížení, která však není zapsána do naší LPO:
Teleki 8 B. V podnožové vinici má růst bujný, ale naštěpované odrůdy na ní rostou jen středně. Roste dobře na hlinitých půdách, ale tam dávají jiné podnože lepší výsledky. Její předností je dobrý růst naštěpovaných odrůd i na půdách jílovitých a slínových, kde vzdoruje dobře chloróze. Hodí se jak pro suché, tak i pro vlhké podmínky. Snáší obsah aktivního vápníku v rozmezí kolem 20 %. Je vhodná hlavně pro jakostní odrůdy, zejména pro Rulandské modré. Pro plodné odrůdy je méně vhodná. Má výbornou odolnost proti révokazu, háďátkům a suchu. Nehodí se pro půdy zasolené.
Tuzemské a zahraniční podnože: LE-K/1, Amos, 26 G a Fercal
Kříženci V. riparia x V. rupestris
Jsou to jednak podnože staršího původu, které u nás nejsou v LPO. Nejvíce byla používána 101-14 MG a 3.309 C. U nás pak podnož Schwarzmann. Za použití původních kříženců byly u nás vyšlechtěny nově dvě podnože tohoto typu, zapsané do LPO:
LE – K/1. V podnožové vinici roste velmi bujně, dává vysokou produkci podnožových řízků a její dřevo vyzrává brzy a dobře. Ve školce velmi dobře koření a má mnoho jemných kořínků. Má výbornou slučitelnost se všemi odrůdami a vytváří bohatý zával kalusového pletiva. Štěpy na této podnoži se však nesmějí předrychlovat při vysokých teplotách, protože vzniká nadměrně velký kalus. Je vhodnou podnoží pro odrůdy s velkým hroznem jako Veltlínské zelené, Frankovka, Svatovavřinecké, Müller-Thurgau. Plodí na ní dobře i Ryzlink rýnský a vlašský. Roste dobře i v horších půdních podmínkách a snáší i podmínky suché. Nelze ji však použít na půdách vápenitých. Snese obsah aktivního vápníku do 7 %. Byla vyšlechtěna ve Vinařském ústavu Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě prof. V. Krausem. Vznikla ze složitého křížení: /V. riparia x V. rupestris/ x Ortliebské/ x Svatovavřinecké generace F2. Je to tedy frankoamerikán.
Amos. V podnožové vinici roste bujně, dává dobré výnosy řízků, neboť její dřevo dobře vyzrává. S většinou odrůd srůstá dobře. Ve školce dobře koření. Její kořenění je svým rozvětvováním mezi stavbou kořenového systému intenzivního a mezi systémem extenzivním. To umožňuje dobrý příjem živin a kladně ovlivňuje i výnosy hroznů. Je vhodná pro lehčí a dobře odvodněné půdy hlinitopísčité i hlinité. Nesnáší v půdě vyšší obsah vápna (do 10 % aktivního vápníku). Do LPO byla zapsána v r. 1990 a je nutné nasbírat větší zkušenosti s jejím používáním. Byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici v Polešovicích ing. V. Křivánkem z křížení Severnyj x Schwarzmann. Severnyj je kříženec mezi Malingre x V. amurensis. Je to tedy frankoamerikán.
Zahraniční frankoamerikány
Původně se objevila poměrně dost velká skupina frankoamerikánů vyšlechtěných ve Francii a v Německu. Nejrozšířenější byly kříženci mezi Aramon x V. rupestris a mezi Aramon x V. riparia. Postupně však byly z pěstování vytlačeny vhodnějšími podnožemi ze skupiny amerikoamerikánů, které jsou též odolnější proti révokazu. Pro severní vinařské oblasti zůstávají ještě dvě podnože, které mají stále celou řadu aktuálních předností. V naší LPO nejsou zapsány, ale mohly by i u nás sehrávat důležitou roli.
26 G. V podnožové vinici roste bujně a její dřevo dobře vyzrává. Odolnost proti révokazu je dostačující jen v severních vinařských oblastech, kde nemá révokaz tolik generací. Je to podnož středních půdních poměrů. Nehodí se pro půdy vysychavé. Dává dobré výsledky v půdách hlinitých do obsahu aktivního vápníku 30 %, takže odolává vápnu velmi dobře. Má mohutný kořenový systém, má výbornou afinitu s evropskými odrůdami. Je to výborná podnož pro Ryzlink rýnský a další odrůdy náchylné na sprchávání. Urychluje zrání hroznů a zvětšuje bobule naštěpovaných odrůd, takže by byla vhodná i pro odrůdy stolní. Byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu pro šlechtění révy v Geisenheimu. Nejvhodnější je viruprostý klon 26 G – 27/7. Vznikla z křížení Trolínské x V. riparia.
Fercal. Je středně bujného růstu v podnožové vinici. Dává středně velké množství podnožových řízků. Má dobrou afinitu s evropskými odrůdami a ve školce dobrou výtěžnost štěpovaných sazenic. Odolnost proti révokazu i proti háďátkům je velmi dobrá. Je nejodolnější podnoží proti vysokému obsahu vápna v půdě ze všech pěstovaných podnoží. Je suchovzdorná a vhodná do vápenitých půd; předčí dosud používanou podnož 41 B. Byla vyšlechtěna ve
Výzkumném ústavu vinařském v Bordeaux křížením /V. berlandieri x Colombard/ x /Cabernet Sauvignon x V. berlandieri/.
Podnož Börner — imunní podnož budoucnosti proti révokazu
Podnože imunní proti révokazu
Velkou snahou šlechtitelů podnožové révy bylo a zůstává vyšlechtění takových podnoží, které by byly zcela imunní proti napadení kořenů mšičkou révokazem. Na všech doposud užívaných podnožích může révokaz v omezené míře vegetovat. Jsou proti révokazu více či méně tolerantní. Tím, že mu umožňují přežívat, zůstává stále riziko, že by se mohl jednou v příhodných podmínkách opět více rozmnožit, což nezáleží jen na vnějších podmínkách, ale i na adaptační schopnosti škůdce a jeho agresivitě. Zatím existuje v americké přírodě druh révy, který není na kořenech napadán révokazem. Je to Vitis rotundifolia, který se nedá jako čistý druh pro nízkou srůstavost a velmi špatné kořenění i vysoké nároky na teplo jako podnož využít. Šlechtitelská práce s ním je velmi složitá pro odlišný počet chromozomů. Dalším velmi odolným druhem je Vitis cinerea, který byl šlechtitelsky dlouhá léta využíván, ale teprve koncem 20. století se podařilo vyselektovat z kříženců vytvořených C. Börnerem v Naumburgu jednu elitu, která je do značné míry imunní proti révokazu.
Börner. Roste ve vinici bujně, réví vyzrává dobře, má dobrou rezistenci proti houbovým chorobám a hlavně proti révokazu i háďátkům v podmínkách severních vinařských oblastí. Brání tak přenosu virových onemocnění. Koření dobře, srůstavost s evropskými odrůdami je dobrá. Je vhodná do většiny půd a má i dobrou suchovzdornost. Odrůdy ušlechtilé révy na ní plodí dobře. Vznikla z křížení V. riparia 183 G x V. cinerea Arnold. Ze semenáčů po C. Börnerovi ji vyselektoval H. Becker v Geisenheimu. Původní číslo Na 5152 – 54. Postupně se rozšiřuje v Německu.
Jak vybrat podnož podle odrůdy a půdních podmínek — přehledný návod
Volba podnoží podle jednotlivých kritérií
Podle vlastností naštěpovaných odrůd Pro odrůdy velmi plodné: Kober 5 BB, Kober 125 AA, LE K-1, Amos, G 26. Pro odrůdy slabě rostoucí k podpoře růstu: tytéž podnože. Pro odrůdy náchylné na sprchávání: SO 4, případně G 26. Pro odrůdy středního růstu v hlinitých půdách a na středním vedení: 5 C, případně CR 2.
Podle půdních podmínek: Do max. obsahu aktivního vápníku 10 %: Půdy písčité, výsušné: K 1, Amos, případně CR 2. Půdy hlinité, středně vlhké: většina podnoží, výběr podle odrůdy révy. Půdy těžké: 125 AA, 5 C, případně G 26. – Půdy vápenité, 10 – 20 % aktivního vápníku: Půdy výsušné: 5 BB, CR 2, Fercal, 8 B. Půdy hlinité, středně vlhké: 5 C, 5 BB, 125 AA, CR 2, SO 4, G 26. Půdy slínovité, těžké, vápenité: 125 AA, 5 C, Fercal, 8 B.
Jakostní bílé odrůdy: Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Chardonnay, Tramín a Sauvignon
Odrůdy, jejich hospodářské vlastnosti a výběr
Sortiment pěstovaných odrůd vinné révy podléhá jen velmi pomalu větším změnám a v průběhu 20. století se ustálil ve většině renomovaných oblastí na základních odrůdách, které dávají vína pro oblast typická, která si vydobyla v mezinárodní konkurenci své stálé místo. Nicméně přibývá erudovaných milovníků vín, kteří se stávají pravými znalci a často se pídí po méně známých vínech buď ze starších, téměř zapomenutých odrůd, jejichž vína vyrobená moderními technologiemi často překvapí zajímavými a přitažlivými vlastnostmi. Nebo po vínech z odrůd vzniklých novošlechtěním, kde mohou významnou roli sehrát odrůdy tolerantní k houbovým chorobám, vhodné pro výrobu biovín.
Odrůdy pro výrobu jakostních bílých vín
Do této skupiny řadíme takové odrůdy, které dávají plná, extraktivní vína s charakterem typickým pro odrůdu, popřípadě s jemnými aromatickými nebo kořenitými látkami. Jejich rozšiřování je v našich podmínkách velmi žádoucí, neboť se tak zvyšuje konkurenceschopnost našeho vinařství v soutěži s víny zahraničními.
Ryzlink rýnský je typickou odrůdou severních vinařských oblastí. Předpokládá se, že vznikl v Porýní jako samovolné křížení lesní révy s některým kultivarem dovezeným do tamní oblasti Římany. Raší pozdě, takže někdy unikne jarním mrazíkům, roste bujně, ve stáří středně, hrozny vyzrávají velmi pozdě, ale jejich jakost se dá vystupňovat pozdními sběry, které patří k zvláštnostem vín vyráběných z této odrůdy. Je poměrně vzdorný proti houbovým chorobám, jen plíseň šedá napadá snadno třapinu, a to již před kvetením. Je proto vhodné použít přípravky proti plísni šedé před kvetením, případně po nasazení bobulí a před uzavřením hroznů. Trpí také fyziologickým vadnutím třapiny, hlavně při jednostranném přehnojení dusíkem a draslíkem, kdy se objeví bujný růst a zhoršený příjem vápníku a hořčíku. Platí to zvláště na kamenitých a suchých půdách, kam se často vysazuje.
Ryzlink rýnský je velmi náročný na polohu. Vyžaduje jen jižní svahy do 200 m nadmořské výšky. Nároky na půdu má malé. Vhodné jsou podnože SO 4, 5 C, 125 AA, K 1, G 26. Nesmí se vysazovat na bujné podnoži do dobré půdy, pak sprchá. Svědčí mu větší vzdálenosti výsadby a řez na tažně, jejichž délka musí být volena tak, aby nevznikaly krátké letorosty s řídkými hrozny. Vhodné zatížení se pohybuje od 8 do 12 oček na m² v závislosti na prošlechtění materiálu a požadavku na jakost hroznů. Vyžaduje vyrovnané hnojení a opatrnou aplikaci dusíku. Nesmí se hnojit čerstvým hnojem, používá se rozležený kompost. Hlavní předností je vysoká odolnost proti mrazům, pravidelné sklizně, malá pracnost při ošetřování keřů, menší náchylnost k houbovým chorobám a výborné víno. Nedostatky jsou v pozdním zrání, náchylnosti na onemocnění třapiny a sklon ke sprchávání.
Ryzlink rýnský se řadí mezi světově uznávané nejlepší odrůdy pro výrobu jakostních vín.
Rulandské bílé vzniklo jako pupenová mutace Rulandského šedého (francouzsky Pinot gris) a bylo označeno Burgundské bílé (Pinot blanc). Název Burgundské bílé není tak starý. Vznikl roku 1874 v Německu na doporučení ampelografické komise pro bílou mutaci Burgundského šedého, která se dříve označovala jménem Klevner (Weisser Klevner). Jméno Burgundské bílé bylo zvoleno proto, aby se zdůraznila příslušnost k burgundským odrůdám, které postupně vznikaly z Burgundského modrého. V současné době se u nás nesprávně nazývá Rulandské bílé, což je název podle německého obchodníka vínem, který kdysi objevil mutaci Burgundského šedého na keřích Burgundského modrého a započal ji množit. Jeho příjmení bylo Ruland a podle toho se mutaci říkalo Rulandské. Původní staročeský název odrůdy je Roučí bílé.
Je středního růstu, raší brzy, list středně velký, málo dělený, olistění husté. Hrozen je malý a střední, hustý, s malými bobulkami, které mají tenkou slupku. Zraje středně pozdě a dosahuje vysoké cukernatosti. Je to odrůda pro výrobu vín s přívlastkem – tedy necukřených, a proto by se její hrozny neměly sklízet dříve, dokud nedosáhnou alespoň kabinetní jakosti. Požadavky na polohu jsou vysoké. Patří jen do nejlepších poloh, na hlinité půdy s obsahem vápníku. Na lehkých půdách je víno málo extraktivní. Úrody jsou středně vysoké a pravidelné. Vhodné podnože jsou 5 C, SO 4, 5 BB. Zatížení 8 – 10 oček na m². Vína jsou plná, s pikantní kyselinou a výrazným odrůdovým charakterem, vhodná pro zrání na láhvi. Správně vyzrálé víno má chlebnatou příchuť. Hlavní předností je dobrá zimovzdornost a velmi jakostní víno. Nedostatkem je snadné napadení hroznů plísní šedou.
Rulandské šedé (Rulandské) vzniklo jako pupenová mutace z Rulandského modrého a bylo dále prošlechtěno jako samostatná odrůda. Je středního růstu, listy jsou menší, málo vykrajované, poměrně hladké. Olistění je středně husté, hrozny malé až střední, husté, bobule se slabou slupkou, která je šedomodrorůžová. Dosahuje vysoké cukernatosti, vyzrává středně. Odolnost proti houbovým chorobám je poměrně dobrá, jen na plíseň šedou je náchylné. Mrazuodolnost je dobrá. Na půdy není náročné. Velmi plodné klony potřebují hlinité a výživné půdy, na nichž vznikají vína extraktivnější. V dobrých půdních podmínkách se osvědčuje podnož SO 4, případně 125 AA. V horších pak 5 BB nebo CR 2. Je to odrůda vhodná i pro vyšší tvary keřů. Víno mívá střední i nižší obsah kyselin, většinou je alkoholické a má neutrální chuť. Vhodné pro zrání na láhvi. Výhodou odrůdy je dřívější zralost hroznů a dosahování vysoké cukernatosti. Nevýhodou je nižší prodejnost vín, která nejsou tak oblíbena jako vína Rulandského bílého. Víno se dá dobře využít ke spojení s vínem Rulandského modrého na výrobu vín růžových.
Chardonnay je velmi podobné odrůdě Rulandské bílé. Raší poněkud dříve, list je málo dělený, někdy i slabě pětilaločný, řapíkový výřez lyrovitý. Ohraničení lyry tvoří holá nervatura bez listové čepele. Hrozny bývají řidší nežli u Rulandského bílého. Vyžaduje velmi dobré polohy a úrodnější půdy, hlinité, s obsahem vápna. Úrody jsou pravidelné, středně vysoké. Mrazuodolnost je dobrá, náchylnost na napadení plísní šedou poněkud nižší nežli u Rulandského bílého. Je vhodná pouze pro výrobu vín s přívlastkem z dobře vyzrálých hroznů. Proto se volí nižší zatížení a pozdní sběr hroznů. Víno je plné, extraktivní, s výraznými kyselinami. V současné době patří k nejvíce vyhledávaným bílým vínům světa, která dosahují velmi dobrých cen. Je to víno velmi vhodné pro zrání na láhvi a pro výrobu sektů vyšších cenových skupin.
Tramín raší středně, má střední až bujný růst, réví má krátká internodia, a tím i husté olistění. List je malý, kruhovitý, málo členěný. Čepele listů jsou sytě zelené a mají hrubý povrch. Hrozny jsou malé, rozvětvené a široce kónické, husté. Bobule jsou malé, mají tlustou slupku a masitou dužninu s vysokým obsahem cukru. Zbarvení bobulí je u Tramínu červeného červené, u kořenného červenošedé, u žlutého jantarově žluté a u bílého, který se kdysi pěstoval v Čechách pod jménem Broništ nebo Prynč, jsou zelenožluté a jejich zrání je pozdní. Variety Tramínu nejsou stálé a na zbarvení hroznů i kořenitost mají velký vliv pěstitelské podmínky, půda a ročník. Tramín není zvláště náchylný na houbové choroby. Největším nedostatkem je husté olistění, které může způsobovat i náchylnost na sprchávání a napadení bobulí plísní šedou. V příliš zahuštěných keřích se nezakládá dostatek květenství pro úrodu dalšího roku.
Hlavní pěstitelské podmínky pro Tramín se týkají jeho nároků na půdy, které mají být hluboké, záhřevné, hlinité nebo sprašové, případně vulkanického původu (tufy) a současně jen v příznivých vinohradnických polohách. Na chudých půdách Tramín degeneruje, vápenité půdy nesnáší. Výnosy jsou u Tramínu nižší, nežli dávají ostatní jakostní odrůdy. Lepších výsledků se dá dosáhnout na větších tvarech s větším množstvím stařiny, čímž se zmírňuje vzrůstnost ve prospěch plodnosti a současně se zvyšuje i obsah kyselin, kterých bývá někdy příliš málo. U Tramínu je velmi důležité zabezpečit řídké rozestavení letorostů podlomem a snížení hustoty listové plochy vylamováním fazochů ve spodní polovině letorostů.
Tramín dosahuje každoročně dobré cukernatosti a pod tlustou slupkou bobulí je mnoho kořenitých a aromatických látek. Víno je plné, extraktivní, aromatické, s nižším obsahem kyselin. Hodí se pro zvláštní příležitosti, hlavně ke sladkým dezertům, má-li zbytek nezkvasaného cukru. Ke zvýšení obsahu kyselin ve víně se mnohde sbírají hrozny ve dvou termínech. Z prvního sběru se získává víno s větším množstvím kyselin, reduktivnější vůní a nižším obsahem cukru. Z druhého sběru je více látek kořenitých a vyšší obsah cukru. Obě vína se pak ve vhodném poměru spojují a vzniká víno s jemnou harmonií. Vhodné podnože SO 4, 125 AA. Výhody odrůdy spočívají hlavně ve vysoké cukernatosti, výrazných kořenitých látkách a toleranci k těžším, ale málo vápenitým půdám. Nevýhodou je husté olistění, nevhodnost pro chudé půdy, náchylnost na chlorózu a případně i náchylnost na sprchávání.
Sauvignon raší středně brzy, má bujný růst, listy jsou pětilaločné, ale málo dělené, čepel je světle zelená, silně zvlněná s tupým zoubkováním. Růst je vzpřímený, hrozny jsou malé, válcovité, husté, se zelenavými nebo žlutozelenými bobulemi, které mají tlustší slupku a zrají pozdě. Pod slupkou jsou uloženy typické aromatické látky, jejichž spektrum sahá od kopřivové, přes černorybízovou, broskvovou až po muškátovou vůni. Náchylnost na peronosporou není velká, ale oidiem trpí velmi často vzhledem k hustému olistění. Také plíseň šedá napadá třapinu i bobule snadno. Nesnáší suché podzimní a zimní počasí, které poškozuje větší počet oček a může vyvolat i prasknutí kmenů. Při velmi bujném růstu trpí snadno zimními mrazy. Nesnáší bujné podnože. Vyhovuje mu SO 4, 5 C a jen na kamenitých nebo písčitých půdách je možné použít 5 BB. Při řezu je třeba vybírat slabší réví. Podobně jako u Tramínu je důležitý podlom a vylamování fazochů, aby se proředila hustá listová plocha. Výnosy jsou střední, někdy i vyšší, méně pravidelné, dosti odvislé od prošlechtění, na kterém záleží i zatěžování keřů 8 – 12 očky na m².
Sauvignon poskytuje v dobrých ročnících vína vysoké jakosti jak v jižních, tak i v severních vinařských oblastech. Víno je oceňováno nejen pro zvláštní aroma, ale i pro plnost a dlouhou uchovatelnost na láhvi. Zvláštní charakter získává školením v sudech barrique. Vysoká jakost vína je hlavní předností. Nedostatkem je nízká mrazuodolnost, náchylnost na oidium, náročnost na polohu, husté olistění, hnití hroznů.
Muškát Ottonel raší středně a má většinou slabý růst, některé selekce střední. List je malý, olistění řidší, hrozny střední, s většími žlutými bobulemi, které mají velmi jemné muškátové aroma. Odolnost proti zimním mrazům je dobrá. Nesnáší vápno v půdě, ani postřiky měďnatými prostředky na ochranu proti peronospoře. Snadno sprchává, zvláště ve větrných polohách. Odkvět podporuje postřik boraxem v době před kvetením a hlavně teplé mikroklima v chráněných polohách. Potřebuje hlavně lehce záhřevné, kypré, strukturní, hlinité a hluboké půdy. Na chudých a nehlubokých půdách slábne růst. V dobrých půdních podmínkách je nejlepší na podnoži SO 4. Potřebuje dlouhý řez na tažně, ale malé zatížení plodnými očky: 6 – 8 oček na m². Výnosy jsou nepravidelné. Hlavní předností jsou jemná, harmonická, dostatečně plná a příjemně muškátová vína. Byl zatlačen do pozadí novou odrůdou Muškát moravský.
Odrůdy střední jakosti: Müller-Thurgau, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Neuburské
Odrůdy pro výrobu vín bílých střední jakosti
V této skupině jsou v první řadě tři nejrozšířenější odrůdy révy vinné v České republice. Je to Müller-Thurgau, který je nejrozšířenější odrůdou jak v Čechách, tak i na Moravě, kde k němu přistupuje Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský. Tyto tři odrůdy tvoří zatím jednu polovinu plochy našich vinic.
Müller-Thurgau raší středně a má v mládí bujný růst. Listy jsou velké, pětilaločné, hluboce dělené. Hrozen je středně velký až velký, středně hustý a řidší. Bobule jsou mírně oválné, žlutozelené, s lehkým muškátovým aromatem. Zrání hroznů je rané až středně rané, cukernatost střední. Odolnost proti houbovým chorobám je nízká a stejně tak proti zimním mrazům. Odrůda se rychle rozšířila po druhé světové válce díky ranému zrání hroznů a vysoké i pravidelné úrodnosti. Keře se však nesmějí přetěžovat úrodou, protože se mohou úplně vyčerpat a uhynout. Vhodné zatížení je 4 – 6 oček na m² půdy. Müller-Thurgau není náročný na polohu, ale potřebuje hluboké, hlinité a vododržné půdy s dobrou výživou hlavně s důrazem na draslík, který přijímá pomalu, zejména v letech s nižším slunečním svitem, kdy je i jeho asimilační činnost nízká. Nejvhodnější je kombinace organických hnojiv doplněných hnojivami draselnými. Víno je středně plné, harmonické, pitelné, s jemnou muškátovou vůní, příjemné ke stolování. Víno se rychle vyvíjí a dá se brzy lahvovat. Při školení je nutno věnovat pozornost dostatečnému obsahu kyselin, které se snadno odbourávají a víno pak rychle stárne a rozšiřuje se jeho chuť do nepříjemných tónů. Odrůda byla vyšlechtěna původně v Geisenheimu v Německu, pak převezena do Švýcarska a odtud se rozšiřovala hlavně až po roce 1924. Její vznik v roce 1882 byl označen jako kříženec odrůd Ryzlink rýnský x Sylvánské zelené, což se do nedávné doby předpokládalo jako správné označení. Genetické rozbory opřené o analýzu nukleových kyselin ukazují, že rodičovskými odrůdami byly Ryzlink rýnský a Chrupka bílá. Podnože: 5 BB, 125 AA, 5 C.
Veltlínské červené rané raší brzy a má bujný růst. List je velký, pětilaločný a měkký, světle zelený. Pěstuje se hlavně pro rané zrání hroznů, které jsou velké, křídlaté, husté, s drobnými, kulatými bobulemi, světle růžové barvy. Hrozny dosahují dobré cukernatosti, ale jsou poněkud náchylné na napadení plísní šedou. Proto je nutné udržovat keře řídké stavby. To se daří hlavně na méně úrodných půdách. Odrůda je vhodná pro pozemky po terénních úpravách, tam kde byla obnažena spodina, nebo na půdy kamenité či písčité. Není vhodná do hlinitých úrodných půd, kde roste příliš bujně. Dřevo pak špatně vyzrává a snadno zmrzá. Při bujném růstu je i plodnost nepravidelná. Nesnáší vápno v půdě a je náchylná na žloutenku. Je to odrůda vhodná na velké tvary, hodí se i na pergoly. Odolnost proti peronospoře je nízká. Potřebuje dlouhý řez, zatížení je vhodné kolem 10 oček na m². Úrody jsou střední a méně pravidelné. Víno je plné, extraktivní, s nízkým obsahem kyselin a poměrně rychle zraje. Je náchylnější na oxidaci. Je vhodné pro scelování.
Veltlínské zelené raší poměrně brzy, má středně bujný růst a hrozny vyzrávají pozdě. List je středně velký, pětilaločný, se středně hlubokými zářezy, vrcholky letorostů jsou bíle plstnané. Hrozny jsou velké, křídlaté, se středně velkými bobulemi, zelené nebo zeleno-žluté barvy, v závislosti na prošlechtění jsou husté nebo řídké či sprchlé. Odolnost proti peronospoře je nižší, plísní šedou trpí málo, odolnost proti oidiu je střední. Zimními mrazy trpí středně, jarními více. Odrůda vyžaduje velmi dobré polohy a nejvhodnější jsou půdy hluboké, sprašové nebo hlinité, s dostatečnou vodní jímavostí. Dává dobré výsledky hlavně z osvědčeného klonového materiálu na podnožích 5 BB, CR 2, K-1 i SO 4. Odrůda je vhodná pro Guyotův řez s jedním tažněm nebo pro vedení Vertiko s velmi krátkým řezem na čípky, případně i pro Moserovo vedení s řezem na střídavé čípky. Zatížení odpovídá v rozmezí 4 – 6 oček na m². Na vápenitých půdách trpí chlorózou. Sklizně jsou vysoké a pravidelné. Víno je pepřnatě kořenité, někdy hořkomandlové, jindy s lipovou vůní na sprašových půdách. Je osvěžující příjemnými kyselinami, pobízivé chuti a dosahuje výborné jakosti jen z velmi dobře vyzrálých hroznů, které zrají pomalu vzhledem k své velikosti. Pro odrůdu je důležité sledovat pečlivě vývoj podmínek pro infekci houbovými chorobami koncem července, kdy je nejnáchylnější.
Ryzlink vlašský raší velmi pozdě, takže často unikne pozdním jarním mrazíkům. Roste středně, jen v mládí bujně, letorosty jsou vzpřímené, úponky dlouhé. List je tří až pětilaločný, hladký a s ostrým zoubkováním. Réví je tenčí a má světlou barvu. Hrozny jsou středně velké, válcovité, většinou s přívěškem menšího hroznu. Bobule jsou malé, mají na vrcholu tečku tmavé barvy. Jejich slupka je tenká, obsah řídký s neutrální chutí a výraznými kyselinami. Stopka hroznů je dlouhá a trpí někdy vadnutím třapiny. Zrání hroznů je velmi pozdní a cukernatost přibývá hlavně v posledních fázích zralosti, proto se hrozny nesmějí předčasně sklízet. Mrazuodolnost je dobrá, výnosy vysoké a pravidelné.
Pro výrobu vín s vysokou jakostí a výrazným odrůdovým charakterem je nutno volit výborné polohy, záhřevné půdy s hlubokým profilem, středně těžké a dobře zásobené nejen hlavními živinami, ale i hořčíkem, zvláště tam, kde je vyšší obsah vápníku. Ryzlink vlašský však plní u nás i další úkol. Poskytuje vína s vyšším obsahem příjemných kyselin a je vhodný pro směsi vín známkových a hlavně pro výrobu sektů. Proto se mnohdy vysazuje i do méně vhodných poloh a do okrajových oblastí, kam nepatří. Ryzlink vlašský není vhodný pro suchá stanoviště, kde trpí růst keřů, plodnost i jakost vín.
Pro Ryzlink vlašský jsou vhodné podnože 5 BB, 125 AA i SO 4, případně K-1. Používá se řez na tažně, ale plodí dobře i na krátkých čípcích. Protože je jakostní rozpětí vín velmi široké, je možno volit i různé zatížení podle účelu využití vína. Pohybuje se od 4 do 10 oček na m² půdy. Odolnost proti houbovým chorobám je vcelku dobrá.
Poskytuje vína řízná, s vyšším obsahem příjemných kyselin, svěží, pitelná a s jemně ovocnými tóny ve vůni.
Neuburské zraje ve středních termínech a má bujný růst. List je střední až velký, třílaločný s tupým zoubkováním. Hrozny jsou malé až střední, bobule středně velké, zelené s tmavým tečkováním a masitým obsahem. Zrání hroznů je středně rané, cukernatost bývá vysoká. Odolnost proti houbovým chorobám je střední až vyšší, ale na hnití hroznů náchylnější, zvláště při napadení hroznů obalečem. Nesnáší větrné polohy, kde dochází ke zhoršenému opylování, a intenzivnější hnojení dusíkem, zvláště v období před kvetením. Nesnáší podnož 5 BB, především pak v lepších půdních podmínkách. Odrůda je náchylná na sprchávání květenství při bujném růstu. Proto je nutno tlumit bujný růst vhodnou podnoží jako je SO-4 a nevysazovat Neuburské do úrodné půdy. K lepšímu odkvětu pomáhá na stávajících, bujně rostoucích vinicích postřik keřů Neuburského 10 dní před kvetením 0,05 – 0,1% roztokem molybdenanu amonného. Neuburské je odolné proti suchu a je vhodné k výsadbě na terasách nebo na jiných pozemcích, kde byly provedeny větší přesuny půdy. Při respektování požadavků na stanovištní podmínky, vhodné podnože, umírněné dusíkaté hnojení lze dosahovat dobrých a pravidelných výnosů za předpokladu, že je vysazeno v poloze, kde není velké nebezpečí zimních mrazů, na které je citlivé vzhledem k řídké stavbě dřeva.
Víno je plné, jemné, harmonické, s příjemnými aromatickými látkami. Neuburské se dobře hodí k výrobě vín s přívlastkem, která by byla velmi vhodná pro export, neboť je tato odrůda v jiných oblastech, kromě Rakouska, neznámá a víno je i v cizině velmi dobře oceňováno.
Sylvánské zelené a červené — plodná odrůda pro harmonická vína
Sylvánské zelené a červené raší v pozdějších termínech a roste slabě až středně. List je světle zelený, okrouhlý, třílaločný s malými zářezy a s tupým zoubkováním. Hrozen je malý až střední, hustý, mírně větvený. Bobule jsou kulaté, středně velké, žlutozelené, uvnitř masité, s příjemnou chutí. Hrozny nesprchají a vyzrávají pozdě. Réví má krátké stavce, a tím je olistění husté. Vyzrálost réví postupuje velmi pomalu. Sylvánské je velmi plodné, a proto se keře nesmějí příliš zatěžovat plodnými očky. Oddálilo by se snadno vyzrávání dřeva a zvýšila tak náchylnost na poškození zimními mrazy. Vhodné zatížení je 4 – 6 oček na m² půdy a řez na jeden tažeň. Sylvánské vyžaduje dobré polohy a výživné, hluboké půdy s nízkým obsahem vápna, neboť snadno trpívá žloutenkou. Nesnáší půdy suché a chudé obsahem živin. Vhodné podnože jsou 5 BB, SO-4, případně 125 AA. Pokud se týká odolnosti proti houbovým chorobám, pak je možno Sylvánské zařadit mezi odrůdy Müller-Thurgau a Ryzlink rýnský. Téměř netrpí vadnutím třapiny a hrozny hníjí málo. Sylvánské dává vysoké a pravidelné výnosy při střední cukernatosti.
Při dobré vyzrálosti hroznů dává Sylvánské harmonická vína s příjemnou kyselinou, náznakem kořenitosti a s jemnou vůní. Vína z variety červené bývají označována za plnější. Při zpracování hroznů bývají problémy při lisování, neboť slizká dužnina těžko pouští mošt.
Červené odrůdy révy vinné: Rulandské modré a Jakubské
Odrůdy pro výrobu vín červených
Sortiment pro výrobu červených vín s vysokou jakostí je v severních vinařských oblastech značně omezen. Je to tím, že se v teplejších oblastech vytváří v hroznech modrých odrůd více barviva a tříslovin a současně tam klesá rychleji obsah kyselin, zejména kyseliny jablečné. Proto se některé později zrající odrůdy, vhodné pro výrobu vysoce jakostních červených vín, u nás nepěstují. Ale postupné oteplování zemského ovzduší a klesání srážkové činnosti vyvolává i u nás zatím mírné, ale přece jen patrné změny. A tak se začaly i u nás objevovat v devadesátých létech výsadby francouzských odrůd Cabernet Sauvignon a Merlot, které by mohly v nejlepších polohách a v nejteplejších oblastech dávat zajímavá vína.
Rulandské modré raší středně pozdě, roste středně bujně a zraje pozdě. List je středně velký, tmavě zelený, lehce třílaločný, s hrubým povrchem. Plodné klony mají listy velmi málo dělené. Réví je tmavohnědé, s málo vystouplými uzly. Hrozny jsou malé až střední, s malými bobulemi, které mají řídký obsah. Slupka je tenká a neobsahuje mnoho barviva. Klony s velmi hustými hrozny jsou náchylné na hnití.
Vyžaduje výborné polohy, nejlépe se suchým podzimem. Nejvhodnější jsou teplé, lehko záhřevné a hlinité půdy. Jakost vína je dobrá i na půdách štěrkovitých s větší příměsí hlinitých částic. Na těžkých a studených půdách sice dobře rodí, ale víno je málo typické, s vysokým obsahem kyselin a nízkou barevností. Zrání hroznů se urychluje na podnoži SO-4, vhodná je i 5 C a na sušším stanovišti i 5 BB. Výnosy jsou vysoké u plodných klonů, které jsou vhodné pro výrobu klaretu (bílého vína), používaného při produkci sektů. Většinou se užívá dlouhý řez na tažně se zatížením 6 – 8 oček na m², ale i na krátkých čípcích je plodnost dobrá. Z houbových chorob dělá největší problémy plíseň šedá.
Červená vína jsou jemná, sametová, kořenitá, plná a mají dlouhou uchovatelnost. Významné jakosti se dosahuje jen při omezené výšce sklizně a při dobré vyzrálosti hroznů. Jakost vína se zvyšuje delším ležením na sudech i na láhvi.
Z Rulandského modrého vznikla i pupenová mutace nazývaná Jakubské, jehož hrozny zrají již koncem srpna a v září. U nás se vyskytuje již jen ojediněle a užívá se jako raný stolní hrozen, většinou na velké tvary, kde lépe plodí. Víno z Jakubského