Výběr stanoviště pro vinici: klima, půda a reliéf
Úspěch vinice závisí na správném výběru stanoviště. Zjistěte, jak hodnotit teplotu, srážky, půdu, svahy i nadmořskou výšku při plánování výsadby révy vinné.
Proč je výběr stanoviště pro vinici tak důležitý
Výběr stanoviště a jeho hodnocení
Na růst a životní děje révy vinné, a tím více na její plodnost a hlavně na jakost plodů, působí výrazně mikroklimatické a půdní podmínky na daném stanovišti. Ty se projevují na jednotlivých odrůdách jako souhrnné působení daných ekologických faktorů. Abychom lépe porozuměli působení stanoviště na růst révy a mohli správně zvolit nejpříhodnější stanoviště, máme-li k tomu možnost, musíme si nejprve osvětlit působení jednotlivých stanovištních faktorů na keře révy v průběhu vegetace.
Teplota a vegetační období: základní požadavky révy vinné
Teplota je nejdůležitějším stanovištním faktorem při pěstování révy vinné, protože jde o teplomilnou rostlinu. Podle průměrných denních teplot vyšších než 10 °C určujeme délku vegetačního období pro révu. Průměrná denní teplota 10 °C je aktivní teplota, při níž se začínají odvíjet životní děje v nadzemní části keře. Vegetační období pro révu zjistíme tak, že spočítáme počet dní, které uplynou ode dne, kdy se zjara ustálí průměrná denní teplota vyšší než 10 °C, až ke dni, kdy na podzim průměrné denní teploty poklesnou pod tuto hodnotu. Délka vegetačního období odrůdy se počítá od jejího vyrašení až po den sběru hroznů a pohybuje se u velmi raných od 105 do 115 dnů (Čabanská perla, Irsay Oliver, Sieger). To tedy znamená, že takové odrůdy můžeme vysazovat na stanovištích, které mají delší vegetační období, než je pro ně potřebné, protože musíme mít na stanovišti určitou rezervu v délce vegetačního období, neboť v průběhu let značně kolísá. Rané odrůdy potřebují vegetační období 115 – 125 dní (Košutův hrozen, Julski biser, Královna vinic). Pro středně rané je zapotřebí 130 až 145 dní (Müller-Thurgau, Veltlínské červené rané, Chrupka bílá a Chrupka červená, Pannónia Kincse). Pro pozdní odrůdy počítáme se 150 – 165 dny (patří k nim většina moštových odrůd u nás pěstovaných) a pro velmi pozdní se 165 – 180 dny (Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, André, Frankovka).
Jestliže sečteme všechny průměrné denní teploty vyšší než 10 °C, které uplynuly od začátku vegetačního období révy vinné až do konce tohoto období, dostaneme sumu aktivních teplot stanoviště. Tato suma aktivních teplot za vegetační období musí dosáhnout nejméně 2200 °C, aby se na stanovišti daly vysadit nejranější odrůdy révy vinné. Při 2500 °C se dá již pěstovat i Müller-Thurgau a při průměrné roční sumě 2700 °C většina středně pozdních moštových odrůd.
Sečteme-li za celé vegetační období révy vinné jen zvýšení průměrných denních teplot nad 10 °C, tedy teploty, které vytvářejí biologický efekt růstu a vývinu révy, a kterým proto říkáme efektivní teploty, dostaneme sumu efektivních teplot, která nesmí klesnout na stanovišti vybraném pro výsadbu vinice pod 1000 °C za vegetační období. Určujeme ji v dlouhodobém průměru, nejlépe za 10 let, podle záznamů nejbližší meteorologické stanice.
Průměrná teplota nejteplejšího měsíce, kterým u nás bývá obvykle červenec, by neměla klesnout v místech, kde se má pěstovat réva vinná, pod 17 °C. Při 19 °C již dosahují některé středně zrající odrůdy dobré jakosti vína a při teplotě nad 19 °C se dá dosahovat výborné jakosti vín z odrůd u nás pěstovaných.
Průměrná teplota celého vegetačního období je hrubou orientační veličinou a neměla by ve vinařských oblastech klesnout pod 14 °C.
Výskyt mrazíků ve vegetační době je pro pěstování révy velmi důležitou charakteristikou daného prostředí. V místech, kde se má pěstovat, nesmějí být více než 3 roky z 10 tak silné jarní mrazíky, že jsou zničeny její letorosty. Je-li jich více, není tam pěstování révy rentabilní.
Kritické teploty v jednotlivých fázích vývoje révy
Kromě dlouhodobého působení teploty na révu vinnou rozeznáváme ještě její působení v určitých vývinových fázích vegetačního cyklu jako její kritické působení. To znamená, že k překonání určitého růstu a vývinu orgánů révového keře je třeba určité výše teploty, jinak by se vývin zastavil nebo by nedošlo k založení orgánů. Ke kritickému působení teploty dochází zejména:
– V období slzení, kdy doba slzení, jeho intenzita a složení exsudátu vytékajícího z řezných ran se řídí oteplováním půdy. Kritická teplota půdy je 5 až 6 °C.
– V období rašení, kdy se termín, intenzita a místo rašení na keři řídí oteplováním vzduchu. Kritická teplota vzduchu je podle genetických vlastností odrůdy 8 – 12 °C.
– V období kvetení, kdy několik dní před kvetením a během něho nesmí teploty klesnout pod 15 °C v denním průměru. Při teplotách 10 – 13 °C se pyl stává neklíčivým a není schopen opylování – kvítky sprchávají. Termín kvetení se řídí od vyrašení sumou průměrných denních teplot vyšších než 15 °C a nastává, když tato suma dosáhne 180 °C.
– V období zakládání květenství, kdy vyvolává iniciaci květních základů a podporuje jejich zvětšování. Kritická teplota pro zakládání květenství je 20 °C po dobu nejméně 4 hodin denně. Zvyšování teploty působí kladně až do 30 °C.
– V období růstu letorostů, kdy se podle teploty předchozího dne řídí růstová rychlost letorostu v následujícím dni.
– V období růstu bobulí, kdy teplota společně s dalšími faktory působí na velikost bobule, a to jak v její I., tak i III. růstové fázi bobule.
– V období zrání bobulí a dřeva, kdy teplota urychluje odvádění asimilátů do bobulí i tvorbu barviv, taninu a aminokyselin a záporně ovlivňuje tvorbu aromatických látek. Určuje diferenciaci vnitřních tkání lýkové části, čímž spolu s dalšími faktory rozhodne o vyzrálosti réví.
– V období dormance, kdy má vliv na hloubku dormance zimních pupenů a ve vhodném rozmezí teplot působí otužení réví.
Mezi teplotou a průběhem vegetačního cyklu révy vinné je možno stanovit korelace, které odpovídají místním stanovištním podmínkám. Zjistili jsme, že existuje všeobecně platná závislost mezi sumou aktivních teplot za období od konce kvetení do sklizně hroznů a mezi cukernatostí moštu, kterou pozorovaná odrůda vytvoří. Jestliže sumu aktivních teplot za toto období (tzv. sumu zrání), vyjádřenou ve stupních Celsia dělíme číslem 100, rovná se zjištěný podíl přibližné cukernatosti moštu v klosterneuburských stupních. Tím způsobem můžeme vypočítat hodnotu cukernatosti, jaké by měla moštová odrůda na daném stanovišti v určitém roce dosáhnout, jestliže měla možnost dokonale využít teploty, které měla k dispozici. Nebylo-li předpokládané cukernatosti dosaženo, pak je odrůda buď málo výkonná a neměla by se na daném stanovišti pěstovat, nebo jsme udělali v jejím ošetření nějakou agrotechnickou chybu: zvolili jsme příliš velké zatížení, nevhodný tvar, zanedbali jsme ochranu proti chorobám a škůdcům, nesprávně hnojili, popřípadě přísun vody byl v minimu.
Světlo a sluneční svit ve vinici: vliv na jakost hroznů
Světlo je velmi důležitým stanovištním faktorem nejen z hlediska světelného požitku na stanovišti, ale i z hlediska jeho využívání odpovídajícím tvarováním keřů a rozložením jejich listové plochy tak, aby byla co největší část osvětlena přímým dopadem slunečních paprsků. Zakládání květenství v očkách révy je sice řízeno hlavně teplotou, ale také intenzita světla má na ně značný vliv.
Zjistili jsme, že intenzita světla zjištěná na daném stanovišti v joulech na 1 cm² v měsíci květnu, červnu a červenci je v přímé závislosti k počtu květenství založených v očkách pro úrodu příštího roku.
Protože se v jednotlivých vinařských oblastech délka slunečního svitu pozorovaná v hodinách značně liší, používá se tento údaj pro hodnocení podmínek osvětlení potřebných pro tvorbu jakostní úrody. Podmínky k vyzrávání hroznů charakterizuje dobře údaj o počtu hodin slunečního svitu za poslední tři měsíce před sklizní hroznů.
Srážky a voda: jak vodní režim ovlivňuje révu vinnou
Vodní srážky jsou důležité nejen v celkovém úhrnu za rok, ale i podle jejich rozdělení během vegetace. 300 mm srážek za rok se považuje za minimum pro udržení sporého růstu révy a nízké plodnosti. Jako optimum se udává roční úhrn 600 – 800 mm srážek v severních vinohradnických oblastech. Mezi vinohradnickými oblastmi Evropy je zásadní rozdíl z hlediska rozdělení srážek. Severní vinohradnické oblasti Evropy mají maximum srážek v letních měsících (červen, červenec), kdežto jižní mají maximum v zimních měsících (říjen až březen) a léto v nich bývá suché. Menší množství vody v letním období spolu s velkou intenzitou světla a tepla působí v jižních vinohradnických oblastech snížení růstové mohutnosti letorostů, urychlené zrání hroznů a dřeva, zvýšení koncentrace cukru v bobulích a snížení obsahu kyselin, jmenovitě kyseliny jablečné.
Réva vinná je potřebou vody adaptována na tři základní období zvýšené spotřeby. První období je před rašením oček, kdy je voda kritickým faktorem pro určení počtu vyrašených oček na keři. Při nedostatku vody jich raší málo, popřípadě praskají kmeny révy, a při nadbytku raší nejen očka na réví, ale i spící očka na stařině. Druhé období je po odkvětu, v době nasazování bobulí, kdy obsah vody v půdě ovlivňuje počet nasazených bobulí a tedy budoucí hustotu hroznů. Současně je voda důležitá v první vývojové fázi bobulí, kdy kladně ovlivňuje dělení buněk v bobulích a přispívá tak k možnosti jejich zvětšení v době nalévání. Třetí období zvýšené potřeby vody je těsně před zaměkáním bobulí, kdy jde o rovnoměrnou pružnost čerpání vody z půdy k dokonalému nalití bobulí.
V hodnocení stanoviště je důležité věnovat pozornost nejen úhrnu srážek a jejich rozdělení, ale i formě, ve které srážky přicházejí. Dešťové přívaly jsou nebezpečné na svažitém území s ohledem na erozi půdy. Časté rosy v letním období jsou nebezpečné pro zvýšený výskyt peronospory. Pravidelné ranní mlhy jsou v podzimním období příznivé pro tvorbu aromatických látek ve zrajících hroznech a pro odbourávání kyselin v nich.
Vliv větru a složení ovzduší na pěstování révy
Vzdušné proudy a složení ovzduší se výrazně odrážejí na životních dějích v révě vinné. Větry mohou značně měnit teplotní poměry viničních poloh. Vzdušné proudy se většinou rozdělují na ochlazující nebo oteplující dané prostředí. V našich poměrech převažuje ochlazující působení, a proto viniční polohy vystavené většímu působení větrů zpožďují vegetaci révy vinné a dosahuje se na nich horších výsledků než v chráněných polohách. Do takových ploch je třeba volit ranější odrůdy. Kromě toho má na některé odrůdy nepříznivý vliv i mechanické působení větru, a to hlavně v době kvetení (Neuburské, Muškát Ottonel, Chrupka bílá a Chrupka červená), kdy vlivem větru se sníží nasazení bobulí nebo u odrůd s tenkou listovou čepelí se poškodí listy (Portugalské modré, Müller-Thurgau).
Ve složení ovzduší hraje důležitu úlohu obsah oxidu uhličitého, který se však ve vinici nedá měnit. Hektar vinice spotřebuje ročně asi 10-14 t oxidu uhličitého. Nepříznivý vliv na růst révy mají některé exhaláty z průmyslových podniků. Patří sem hlavně oxid siřičitý, jehož trvalá přítomnost ve vyšší koncentraci způsobuje deformace listů. Snížením růstu a plodnosti reaguje réva vinná na vyšší koncentraci výfukových zplodin. Velmi nebezpečně působí na růst i plodnost révy vinné výpary herbicidních látek užívaných k ničení plevelů zejména v obilninách (na bázi 2,4 D). Jsou na ně citlivé všechny odrůdy, zejména však Veltlínské zelené, Neuburské, Tramín, Portugalské modré. Jejich listy se deformují a připomínají náznaky onemocnění roncetem (viróza), květenství sprchávají, dřevo nevyzrává a nezakládají se květenství pro úrodu příštího roku. Poškození tedy mívá negativní vliv ve dvou letech. V blízkosti vinic je třeba ošetření takovými herbicidy vyloučit, popřípadě drobné vinice v blízkosti obilnářských honů nezakládat.
Nadmořská výška a reliéf krajiny: orientace svahů pro vinici
Nadmořská výška omezuje pěstování révy vinné v závislosti na zeměpisné šířce daného místa. Všeobecně se dá říci, že při zvýšení nadmořské výšky o 100 m poklesne průměrná cukernatost hroznů asi o 1 – 1,5 °ČNM a současně se zvýší obsah kyselin o 0,9 promile. Se stoupající nadmořskou výškou se zpožďují jednotlivé fenofáze vegetačního cyklu, který se tak prodlužuje. Má to negativní vliv nejen na cukernatost moštů, ale i na úrodnost révy vinné, která může velmi poklesnout u některých odrůd náročných na vysokou tepelnou intenzitu. V našich vinařských oblastech je nejvhodnější pěstovat révu vinnou při nejnižší nadmořské výšce, ale nesmějí to být mrazové kotliny. V závislosti na reliéfu krajiny se dají u nás využívat vhodně položené pozemky do nadmořské výšky 250 – 300 m. Ve vyšších polohách již jde jen o výsadbu ojedinělých keřů u zdí domů nebo v jinak chráněných místech.
Reliéf krajiny působí na stanovištní poměry jednak svažitostí pozemků, jednak přivrácením svahů k různým světovým stranám. Podle těchto dvou
parametrů se mění osluněnost pozemků, a tedy i jejich mikroklimatické podmínky. Jižní svahy mají nejteplejší podmínky, pak následují jihozápadní, jihovýchodní, západní a východní. Stejně studené jsou severozápadní a severovýchodní svahy, nejstudenější severní. Půdy severních svahů mívají průměrnou letní teplotu o 4,4 °C nižší než jižní svahy a průměrnou zimní teplotu o 2,4 °C nižší.
Na jižních svazích bývají půdy spíše skeletové, mívají méně humusu, více na nich působí erozivní činnost vody a je tu i větší výpar vody z půdy. Proto jsou jižní svahy nejsušší, réva vinná na nich roste slaběji a pokud jsou během vegetace období, kdy se révě nedostává voda, pak jsou sklizně na jižních svazích nižší. Vyzrávání hroznů tu začíná dříve a může se dosáhnout i vyšší jakosti, ovšem pokud není tvorba cukrů omezena nedostatkem vody.
Západní svahy mají mocnější a vlhčí půdní vrstvy než jižní nebo východní. Úrodnost na nich bývá vyšší ve srovnání s jižními nebo východními svahy. Zvyšuje se na nich napadení révy houbovými chorobami, protože její listy po nočních rosách pozvolna osychají.
Východní svahy zaujímají co do růstu a plodnosti révy asi střední postavení mezi jižními a západními svahy. Protože oslunění listů působí na nich hned ráno, bývá na nich prudší střídání mezi nízkými nočními a vysokými denními teplotami. To může vést v době jarních mrazíků ke zvýšenému poškození listů. Pod vlivem ranního slunce se rychle vypařuje voda, která vytvořila v mezibuněčných prostorech krystaly ledu, a tím se list vysušuje. Pletiva listů mohou při značnějším úbytku vody uhynout.
Na dlouhých svahových polohách se mění půdní podmínky a vlhkost půdy. Spodní části svahů mívají vlhčí, hlubší a úrodnější půdy a patří na ně odrůdy plodnější a náročnější na vodu, později rašící a vzdornější proti mrazům. Střední části svahů jsou teplé a vyhovují odrůdám pozdnějšího zrání. Vrchní části svahů jsou suché a někdy i větrné. Patří na ně odrůdy méně náročné na vláhu a popřípadě ranější.
Půdní typy pro vinici: kamenité, štěrkovité a písčité půdy
Viniční půdy a kořenový systém révy. Ve vinohradnických oblastech se setkáváme s nejrůznějšími typy půd, a to nejen kulturních, ale i primárních, které se nehodí pro ostatní zemědělské plodiny. Réva vinná je na půdní druh velmi nenáročná a dá se pěstovat téměř všude, kde je předpoklad dostatečného provzdušnění půdy, její přiměřené vlhkosti a vhodné zásoby minerálních živin. Réva vinná však velmi výrazně reaguje na půdní typ, mechanické složení půdy, vodní a tepelný režim, obsah minerálních látek a hloubku půdní vrstvy nejen růstem a plodností, ale i jakostí hroznů a proměnlivostí chuťového vjemu vína. Často se dá pozorovat, že táž odrůda révy poskytuje větší variabilitu v chuťových odstínech vína v závislosti na druhu půdy než na klimatických podmínkách.
Mohutnost a kyprost půdní vrstvy jsou základním předpokladem pro rozvoj kořenů révy. Na stanovištích s mohutnou půdní vrstvou postačuje před založením vinice mělčí kypření půdy (50 – 60 cm). Tam, kde jsou půdy mělké a hlavně suché, musí být před výsadbou vinice prokypřeny hlouběji (70-100 cm).
Kamenité půdy mají pro růst révy příhodný vzdušný a tepelný režim. Vodní režim je na nich značně proměnlivý, neboť srážková voda se rychle zasakuje a nehrozí na nich vodní eroze. Je-li pod vrchní kamenitou vrstvou horizont
prostoupený jílovými částečkami, takže se vodní kapacita spodní vrstvy zvýší, růst révy bývá bujný a plodnost vysoká. Kameny pokrývající půdní povrch brání výparu a je-li jejich vrstva vyšší, kondenzují mezi nimi vodní páry. Nad kamenitým povrchem se rychle ohřívá vzduch, a tím se otepluje přízemní ovzduší vinic. Vyšší teplota se udržuje i během noci, protože kamení, které se ve dne značně zahřálo, postupně uvolňuje teplo do ovzduší. Růst plevelů je pomalý a bývá jich málo. Obdělávání takových půd je ale obtížné. Přípravě kamenitých půd pod vinice je třeba věnovat náležitou pozornost, hlavně tehdy, vystupuje-li mateční hornina nehluboko pod povrch půdy. Dbáme na to, aby byla rozrušena do hloubky 60 – 80 cm a aby se vrchní zvětralá vrstva dostala do spodiny a kamenitá spodina na povrch. Na kamenitých půdách je velmi dobrý příjem živin a závisí hlavně na vodním režimu. Kamenité půdy jsou typickými půdami pro závlahu, která má na nich vysokou efektivnost. Řadíme je mezi jakostní půdy pro výsadbu vinice, zvláště když se zvětráváním mateční horniny uvolňují některé vhodné živiny. Bez závlahy na nich někdy trpí růst a plodnost révy, se závlahou může být dobrá plodnost i vysoká jakost.
Štěrkovité půdy mají podobné vlastnosti jako kamenité půdy a liší se od nich velikostí částic půdního skeletu. Mají do 50 % skeletových částic velikosti 3 – 5 mm. Mohou vznikat zvětráváním mateční horniny přímo na místě nebo se s nimi setkáváme jako s náplavy řek. Náplavy mívají různou povahu. Je-li mezi valouny více jílovitých částic, jsou i vlhkostní poměry příjatelnější. Je-li štěrk ve vysoké vrstvě, pak je potřebná závlaha. Na štěrkovitých půdách se velmi dobře osvědčují modré odrůdy pro výrobu červených vín, popřípadě Ryzlink vlašský tam, kde je dostatek jílovité příměsi. Štěrky jsou vhodnými podklady pod vinice, ale chybí-li jílovitá příměs, pak bývají bílá vína lehká.
Písčité půdy jsou vhodným stanovištěm pro révu vinnou za určitých předpokladů. Odrůdy se musí pečlivě vybírat. Lepší jakosti vína dosahují na písčitých půdách modré odrůdy pro výrobu červených vín (Frankovka, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, popřípadě i Burgundské modré a Modrý Portugal). Chceme-li pěstovat bílé odrůdy, pak volíme takové, které mají dostatečně extraktivní vína (Sauvignon, Veltlínské červené rané, Rulandské šedé). Z podnoží je vhodná K 1, Craciunel 2, 5C, popřípadě 5 BB. Kvantitní odrůdy dávají na písčitých půdách řídká, málo výrazná vína. Písčité půdy se hodí i pro pěstování stolních odrůd, protože na nich hrozny brzy zrají, málo hniijí a dobře se vybarvují. Je však nutné volit opět odrůdy bujného růstu. Na písčitých půdách je velmi důležité dodržovat zvláštní způsob hnojení – v menších dávkách a častěji. Hlavně je důležité dodržovat správný poměr mezi antagonistickými prvky draslíkem, hořčíkem a vápníkem. Draslík se na písčitých půdách přijímá rychle, ale hořčík a vápník obtížně. Závlaha je tu velmi efektivní.
Kořenový systém révy vinné a jeho růst v půdě
Rozvoj kořenového systému je v půdě ovlivňován půdním mikroklimatem. Optimální teplota pro růst kořenů je 25 °C. Kořeny přestávají růst při teplotách nižších než 10 °C a nad 30 °C. Právě tak důležitá je vlhkost prostředí. Révové kořeny rostou jak v tekoucí vodě, tak ve vzduchu nasyceném vodní párou. Odumírají však ve stojaté, neokysličené vodě právě tak jako v suchém vzduchu. Nejcitlivější na vlhkost vzduchu jsou kořenové vlásky, které odumírají již při poklesu relativní vzdušné vlhkosti půdní atmosféry pod 97 %. Kořeny rostou nejvíce v té půdní vrstvě, kde jim přiměřená vlhkost dovoluje vytvářet nejmenší savé napětí. Bývá to v hlubších půdních vrstvách, kde je půda vlhčí. Současně však o tom rozhoduje provzdušnění půdy. Směrem do hloubky půdní vrstvy klesá totiž obsah kyslíku a zvyšuje se obsah oxidu uhličitého, kterého může být ve vrstvě hluboké 50 – 60 cm již kolem 4 – 5 %, což je pro růst kořenů škodlivé. Růstem kořenů se mění složení půdní atmosféry. Spotřebovává se kyslík a zvyšuje se obsah oxidu uhličitého, který klesá do hlubších půdních vrstev. Proto se kořeny rozrůstají jen v určité půdní hloubce, která jim poskytuje ideální prostředí, což je závislé na mechanickém složení půdy (v těžkých půdách blíže k povrchu, v kamenitých hlouběji), na tepelné vodivosti půdy, její vlhkosti a způsobu kypření. Při mělkém kypření jsou kořeny blíže povrchu a při hlubokém se provzdušní půda do větší hloubky, a proto nacházejí kořeny i ve větší hloubce dostatečně příznivé podmínky pro růst.
Při růstu kořenů lze pozorovat během vegetace dvě růstové vlny. První probíhá od jara do poloviny července a druhá se objevuje obvykle v září. Obě závisejí na půdní vlhkosti. Trvá-li na podzim trvale suché počasí, pak se druhá vlna růstu kořenů ani neobjeví. Naopak, je-li půda ve vinici trvale stejnoměrně vlhká, pak pokračuje růst kořenů během celé vegetace. V tom spočívá též význam takové závlahy, která by zajistila rovnoměrnou vlhkost půdního profilu po celé vegetační období (kapková závlaha). Při první růstové vlně se dá pozorovat nejprve růst kořenů do délky a teprve potom, když se objeví růst fazochů na letorostech, nastává též mohutnější větvení kořenového systému.
Zhruba můžeme říci, že asi do hloubky 30 cm se nalézá 30 % aktivních kořenů révy, ve vrstvě 30 – 45 cm je asi 60 % a asi jen 10 % proniká do větších hloubek. Na vývin kořenového systému nepůsobí jen půdní podmínky. Je rovněž závislý na sponu výsadby a na velikosti nadzemní části, protože mezi oběma částmi – nadzemní i podzemní – existuje těsná korelace. Se zvětšujícím se tvarem keře narůstá i mohutnost kořenové soustavy a zvětšuje se hloubka kořenění. Čím jsou tvar i spon keřů větší, tím větší je kořenový systém, ale současně je rozvětvování kořenů extenzivnější, takže půda je kořeny méně prostoupena.
Hlinité a jílovité půdy: výhody, rizika a vhodné odrůdy
Hlinité a jílovité půdy bývají nazývány půdami kvantitními. Mají velkou vodní jímavost, malou propustnost, slabě se provzdušňují, pomaleji prohřívají a jsou soudržné. To znamená, že většina jejich vlastností není zrovna nejvhodnější
pro růst a nerušený vývin kořenů a pro tvorbu jakostní sklizně. Hlavním problémem hlinitých, a tím více jílovitých půd je zapravení odpovídajících množství minerálních živin do hlubších horizontů a udržení příznivé struktury tak, aby nedocházelo ke vzniku utuženého podbrázdí, které se vytváří v místech, kudy jede při orbě plaz pluhu. Tato ztužená půdní vrstva brání prolínání živin do spodiny a zhoršuje tvorbu jemného kořenového vlášení ve tvrdé a nepružné spodině. Na hlinitých půdách pěstujeme hlavně velmi plodné odrůdy, jejichž dobrá plodnost se podporuje rovnoměrným příjmem vody na stejnoměrně vlhké hlinité půdě. Aromatické odrůdy na nich vyvíjejí intenzivní aroma. Závlahy na nich jsou problematické.
Hladina podzemní vody může být rozhodujícím činitelem při výsadbě vinic, je-li příliš vysoko. Réva vinná nesnáší zamokřené a málo vzdušné půdy. Na nich se vinice vysazovat nedají. Jde-li o menší místa uprostřed viničních areálů, je nutno je odvodnit. Nejvyšší hladina podzemní vody závisí na půdním typu. V půdách jinak dobře provzdušněných se může pohybovat kolem 2 m, v hlinitých kolem 3 m. Na zvýšených hřebenovitých násypech, které se dobře provzdušňují, se dá v extrémních případech pěstovat réva uprostřed pozemků s vyšší hladinou podzemní vody.
Barva půdy a jarní tání sněhu jako pomocné ukazatele stanoviště
Barva půdy se někdy považuje též za významný stanovištní činitel. Půda má vliv nejen na kořeny, ale i na nadzemní část, a to po stránce utváření přízemního klimatu. V oblastech s bohatým slunečním svitem se doporučuje vysazovat na světlé půdy bílé odrůdy a na tmavé půdy modré odrůdy. Světlé půdy odrážejí více slunečních paprsků. Hrozny bílých odrůd se zahřívají pomaleji než hrozny modrých. Proto se hrozny bílé odrůdy zahřejí více nad bílou půdou, která ve dne sluneční paprsky odráží, čímž se dosáhne vyšší jakosti hroznů. Modré hrozny, díky své tmavé barvě, jsou náchylnější na úpal, který se vyskytuje nad bělavými půdami častěji. Protože se modré hrozny zahřívají ve dne snadněji, nepotřebují tak teplý vzduch a mohou se pěstovat na tmavé půdě, která pohltí více slunečních paprsků, čímž se zahřeje a v noci vyzařuje teplo. To je pro modré hrozny výhodné, protože potřebují celkově teplejší mikroklima a nad tmavými půdami je noční vzduch teplejší. V našich severních vinohradnických oblastech, kde bývá v době zrání hroznů dosti často již studené počasí, nejsou rozdíly tak velké, a proto se toto pravidlo již tak nedodržuje.
Tání jarního sněhu je velmi dobrou pomůckou při hodnocení insolačních poměrů na různě položených pozemcích ve složitém reliéfu krajiny. Pozoruje se rychlost tání sněhu, který napadne v menší vrstvě v předjaří a vlivem intenzivněji působících jarních slunečních paprsků velmi rychle odtává na nejteplejších místech, zatímco na chladnějších se drží někde velmi dlouho.
Bodovací systém hodnocení viničních pozemků a závěr
Komplexně hodnotit viniční pozemky lze pomocí bodovacího systému. Rozsah používaných bodů je 0 – 9 pro každou vlastnost pozemku. Nevhodné vlastnosti se hodnotí 0. V rozmezí 1 – 3 jsou vlastnosti dostačující, v rozmezí 4 – 6 jsou vlastnosti dobré a v rozmezí 7 – 9 jsou vlastnosti výborné.
Pozemek, který máme podle uvedených vlastností komplexně hodnotit, předem projdeme a každou vlastnost ohodnotíme napřed samostatně, reálným číslem nebo hodnotou a pak příslušnými body. Bodové hodnocení sečteme a součet dělíme čtyřmi.
Příklady: Pozemek v nadmořské výšce 125 m, orientace rovinná, písčitá půda bez svahovitosti: 9+4+4+3= 20:4 = 5 bodů. Stejný pozemek, ale hlinitá půda: 9+4+8+3= 24:4 = 6 bodů. Pozemek v nadmořské výšce 150 m, JJZ, písčito-hlinitá půda, svah přivrácený 20°: 8+9+9+7 = 33:4 = 8,25 bodů.
Je-li pozemek ohrožován jarními mrazy, pak je nutno podle stupně ohrožení a podle hustoty výskytu jarních mrazů odečíst 1 – 2 body, v silně větrných polohách se odečítá od výsledku 0,5 bodu.
Výsadba vinice je poměrně značně dlouhodobou investicí. Proto musí být předem důkladně promyšlena a volba pozemku dobře uvážena, aby pozemek byl skutečně pro pěstování révy vinné vhodný a aby se na něm dalo dosahovat nejen dobrých, ale i jakostních sklizní. Protože jsou teplotní nároky révy poměrně vysoké, musíme v našich méně příznivých stanovištních podmínkách velmi dobře rozvážit vhodnost pozemků pro výsadbu vinice a vybírat takové, jejichž situace dává předpoklad ke zlepšení mikroklimatických podmínek jednak chráněností polohy před ochlazujícím větrem, jednak přivrácením svažitého pozemku k jihu. Na základě polohy, místních klimatických a půdních podmínek zvolíme pak odrůdy, odpovídající přírodním podmínkám a současně i pěstitelskému záměru.
