Réva vinná: jak zlepšit jakost hroznů a zvláštní pěstitelské techniky
Chcete vypěstovat dokonalé stolní hrozny? Naučte se prořeďovat květenství, kroužkovat tažně, cizelovat bobule, pěstovat révu ve skleníku i přeštěpovat keře na stanovišti.
Zvláštní práce ve vinici pro zlepšení jakosti hroznů
Doplňkové práce ve vinici
Každý, kdo pěstuje révu vinnou ze záliby, zajímá se i o některé zvláštní práce, které se běžně nedělají, ale které vedou ke zvýšené jakosti hroznů, nebo zkouší některá zvláštní pěstitelská opatření, nové odrůdy apod.
Zásahy pro zlepšení jakosti stolních hroznů
Uplatňování zvláštních zásahů při pěstování stolních odrůd pro zlepšení jakosti hroznů není u nás zavedeno a nemá žádnou tradici, protože se stolní odrůdy pěstují jen okrajově a běžnými způsoby jako moštové odrůdy. Chceme-li vypěstovat zvláště pěkné hrozny, je třeba zařadit do běžného ošetření i některé zvláštní zásahy.
Prořeďování květenství a bobulí u stolních odrůd
Prořeďování květenství je základním zásahem, který se užívá ve všech oblastech, kde se stolní odrůdy tradičně pěstují. Není nutné u všech stolních odrůd, jen u všech velmi plodných, u nichž vzniká při vysoké plodnosti nevhodný poměr mezi velikostí listové plochy a sklizní. Počítá se, že by na 1 g hmotnosti hroznu mělo připadat 10 – 12 cm² listové plochy keře. Tento poměr je třeba zjistit pro každou pěstovanou odrůdu orientačně a prověřit si tak, kolik hroznů podle hustoty olistění a hmotnosti hroznů dané odrůdy je možné na letorostu ponechávat. Čím větší hmotnost mají hrozny, tím větší listovou plochu potřebují. Stává se, že podle uvedené korelace zjistíme, že by u odrůd s hrozny velké hmotnosti měly být na jeden hrozen dva letorosty, abychom dosáhli správného poměru. Tento poměr není důležitý jen pro vývin bobulí a hmotnost celého hroznu, ale je velmi důležitý pro brzké vyzrávání stolních hroznů, atraktivní vybarvení bobulí a příjemné chuťové vlastnosti. Květenství prořeďujeme v době, kdy jsou letorosty asi 10 – 15 cm dlouhé a kdy květenství trčí nad listy letorostů, takže je dobře přístupné. Květenství vyštipujeme palcem a ukazováčkem, u odrůd s méně hmotnými hrozny tak, aby na každý letorost připadlo jedno květenství, a u odrůd s velkými hrozny tak, aby na dva letorosty připadlo jedno květenství. Tento zásah je hlavně vhodný u odrůd s řídkými hrozny, protože se po zásahu kvítky lépe oplodní a hrozny se zahustí. Vzhledem k lepšímu vývinu jednotlivých hroznů zůstává většinou celková sklizeň na keř stejná, jako kdybychom květenství neprořeďovali, ale podstatně se zlepší vývin i chuťové vlastnosti jednotlivých hroznů. Tento zásah je bezpodmínečně nutný u Košutova hroznu a je vhodný u odrůd Volžský, Krása Povolží, Pannónia Kincse, Cardinal, Chrupky bílé a Chrupky červené.
Prořeďovat bobule lze dvěma způsoby: odříznutím terminální části střední třapiny hroznu nebo cizelováním hroznů.
Odříznutí třapiny a cizelování hroznů pro větší bobule
Odříznutí terminální části třapiny je vhodné pro stolní odrůdy s dlouhými hrozny. Odřízneme-li v době po odkvětu, kdy se bobule začínají rychle zvětšovat, terminální části třapiny hroznu tak, že na hroznu ponecháme jen 3 – 6 postranních větví vycházejících z bazální části třapiny u stopky hroznu, pak dosáhneme v hroznu několika změn. V tomto období mají postranní větve hroznu možnost protáhnout se do délky zvýšeným přílivem růstových látek (giberelinů). Tím se hrozen zvětší do šířky. Současně se zmenšením počtu bobulí zbylé bobule na postranních větvích třapiny rychleji rostou a jsou větší i v konečné fázi jejich velikosti. Protože je hrozen zkrácený, ale široký, bobule umístěné na bazální části hroznu rovnoměrně zaměkají a vyzrávají. Získáme tak hrozny, které mají všechny bobule dobře vyzrálé a zrání se uspíší.
Obr. 29. Zlepšení vývinu stolních hroznů odříznutím koncové části třapiny
Cizelováním hroznů získáme velmi velké bobule. Toto opatření se většinou používá při pěstování révy vinné ve skleníku. Spočívá v odstraňování jednotlivých bobulí nebo několika bobulí na malém rozvětvení třapiny hned po nasazení bobulí. Cizelování opakujeme ve 14denních intervalech až do zaměknutí bobulí. Pokaždé se odstraní jen část bobulí v místech, kde se hrozen příliš zahušťuje a kde se začínají bobule dotýkat. Někdy se spojuje cizelování s odříznutím terminální části třapiny, přičemž cizelování se několikrát opakuje. Postupným odstraňováním bobulí se dosáhne pomalého přechodu živin do bobulí ponechaných na hroznech. Kdyby se cizelování provedlo najednou hned po nasazení bobulí, upravil by se přívod živin pouze na ponechané bobule a ty by se zvětšily jen nepatrně. Cizelování se kdysi používalo při pěstování stolních hroznů v okolí Paříže a hroznům s abnormálně vyvinutými bobulemi se říkávalo „pařížské hrozny".
Kroužkování révy: jak zlepšit násadu, velikost bobulí i zrání
Kroužkování spočívá v odstranění asi 3 – 5 mm širokého proužku kůry a lýka z některé nadzemní části keře – kmene, ramen nebo tažňů. Kroužkování kmenů se dá sice nejsnáze provést, ale negativně ovlivňuje celou rostlinu. Ramena se kroužkují poměrně těžko, protože jejich povrch je značně nerovný. Nejčastěji se používá kroužkování tažňů, které ovlivňuje jen menší část rostliny. Musí se jím zcela přerušit odchod asimilátů z části nad kroužkem, přičemž nesmí být narušena dřevní část. Je-li vyříznut jen neúplný kruh
kůry a třeba jen úzký proužek kůry zůstane nepřerušený, nemá kroužkování žádný účinek. Kroužkováním se snižuje přívod asimilátů do kořenového systému, takže keře se zeslabují. Proto musí vždy zůstat určitá část keře bez kroužkování. Kroužkováním se mohou ovlivnit některé fyziologické pochody, což se projeví zlepšeným nasazováním bobulí, zvětšením hmotnosti bobulí nebo uspíšením zralosti hroznů.
Rostlina se snaží zahojit rány způsobené kroužkováním. Rychlé hojení rány ruší účinek, kterého se mělo dosáhnout. Proto se musí kroužkovat tak, aby rány byly otevřené, když se má objevit fáze vývinu, kterou chceme ovlivnit. Při kroužkování je fáze vývinu rostliny hlavním a jediným faktorem určujícím kvalitu a velikost výsledného účinku. Kroužkováním lze ovlivnit jak počet bobulí v hroznu, tak jejich velikost i dobu zrání.
Pro zlepšení násady bobulí je nutno kroužkovat na počátku kvetení nebo nejpozději v jeho průběhu. Tento zásah zlepšuje násadu bobulí hlavně u bezsemenných odrůd (Korintka, Sultánka, Perletta, Delight aj.). U semenných odrůd může mít tento zásah vliv jen na vývin malých a partenokarpických bobulek, které by jinak sprchly.
Kroužkování ke zvětšení velikosti bobulí je vyzkoušeno u bezsemenných odrůd. Musí se provádět v okamžiku přirozeného opadu bobulí po odkvětu, kdy se současně proředí bobule odříznutím terminální třapiny a tažně se okroužkují.
Pro urychlení zrání se dříve doporučovalo kroužkovat v období zaměkání bobulí. Tento termín je však vhodný jedině při velmi teplém počasí v období zrání, které v těchto podmínkách rychle postupuje. Podle bulharských zkušeností lze urychlit zrání bobulí v oblastech s nestálými klimatickými podmínkami jedině kroužkováním v období těsně po odkvětu. Zásah v tomto období je tedy vhodný nejen pro bezsemenné odrůdy, ale reagují na něj i četné stolní odrůdy, které vytvářejí semena. Nejvíce reagují pozdní odrůdy nako např. Bolgar. Kroužkováním se u Bolgaru nejen uspíší zralost o 10 – 14 dní, ale současně se zvýší cukernatost, sníží se obsah kyselin, zvětší se velikost a hmotnost bobulí i hmotnost celého hroznu. Zvyšuje se i schopnost hroznů snášet přepravu. Na keřích formovaných do větších tvarů je možno kroužkovat každoročně. Kroužkuje se kroužkovacími kleštěmi (nůžkami), kterými se napřed lehkým přivíráním a otvíráním naznačí kolem dokola obvodu tažně místo, kde chceme kroužkovat, a pak otočením lehce přivřených nůžek se strhne proužek kůry. Na slabších tažních se ponechává nad kroužkem 5-6 letorostů, na nichž se má účinek projevit, a na silnějších tažních 7-8 letorostů. Keře, které jsou přetíženy úrodou vlivem nadměrného zatížení plodnými očky, nereagují na kroužkování. Reakce na kroužkování se rovněž silně snižuje suchem. Proto je nejvýhodnější kroužkovat jen dobře živené, zavlažované a optimálně zatížené keře.
Sáčkování hroznů: ochrana před ptáky, hmyzem i chorobami
Sáčkování hroznů může sloužit jednak k jejich ochraně před ptactvem a hmyzem, jednak k ochraně stolních hroznů před postřikovými látkami i k urychlení jejich zralosti.
Na ochranu hroznů před poškozením ptactvem a hmyzem se používají buď běžné kupecké papírové sáčky, nebo sáčky ušité z organtýnu. Sáčky se
navlékají na hrozny po jejich zaměknutí. Papírové sáčky jsou málo prodyšné, takže v některých vlhkých letech se v nich dosti silně rozšíří plíseň šedá. Organtýnové jsou prodyšné, ale jejich zhotovení je pracné.
Ochranu hroznů před ptactvem i hmyzem zajistí též celofánové sáčky, které zároveň urychlí zralost hroznů. Při použití těchto sáčků uchráníme bobule před postřikovými látkami a bobule jsou zvláště pěkně vybarvené i ojíněné. Po odkvětu stolních odrůd uděláme poslední ochranný postřik tak, aby byla třapina chráněna před napadením houbovými chorobami. Potom květenství umístíme do dostatečně velkých celofánových sáčků, které lze koupit hotové. V celofánových sáčcích se bobule vyvíjejí poněkud rychleji, zvláště tehdy, jsou-li sáčky vystaveny slunečnímu svitu. Hrozny vyvíjející se uvnitř sáčků jsou chráněné před napadením houbovými chorobami a též před napadením hmyzem nebo ptactvem. Nejsou ani potřísněné ochrannými látkami, používanými v letním období k postřikům révy. Celofán je propustný pro plyny i vodní páry, a proto v něm bobule nehnijí. Nesmějí se používat sáčky z plastů, v nichž se sráží vodní pára a bobule brzy shnijí. Do celofánových sáčků lze umisťovat květenství ještě před kvetením, i když nebyla ošetřena ochrannými látkami proti chorobám a škůdcům. Celofánový obal je většinou uchrání od veškerého napadení. Riziko je však větší než při sáčkování po odkvětu.
Rychlení révy u jižních stěn: rané hrozny bez skleníku
Rychlení stolních hroznů u jižních stěn je dobře známým, ale málo využívaným způsobem zlepšování jejich jakosti. K jihu obrácené stěny ohradních zdí nebo zdí budov se velmi dobře hodí jako stabilní ochrana zmírňující proudění vzduchu a oteplující prostředí v bezprostřední blízkosti jak odrazem slunečních paprsků, tak akumulací tepla a jeho uvolňováním v noci. Réva vysazená u zdi a formovaná vhodným způsobem urychluje průchod jednotlivými fenofázemi a její hrozny dříve vyzrávají. Teplota a intenzita záření u jižní stěny mají současně velký význam pro zvýšení plodnosti. Proto je možno užívat u jižních stěn pravidelné tvary s krátkým plodonosným obrostem jako jsou vodorovné nebo svislé kordony, které dovolují lepší využití plochy. Jejich správné ošetření je sice pracnější, ale efekt je většinou větší než u volných palmet, které na stěnách nejčastěji vidíme.
Volné palmety bývají většinou přehuštěné letorosty, které směřují od stěny do volného prostoru a různě se překrývají a zastiňují. Tím se nevyužívají výhody, které je stěna schopna poskytnout, vedou-li se letorosty pravidelně do plochy, před kvetením se zastipují a jejich fazochy se vylamují. Působení stěny se může dále zvýraznit tím, že na horní okraj upevníme šikmou skleněnou stříšku, která chrání plošně na stěně vedené keře před smočením jejich listové plochy deštěm a současně zabraňuje rychlému stoupání teplého vzduchu podél jižní stěny vzhůru. Jeho akumulace pod stříškou zvyšuje teplotu. Mají-li se získat zvláště rané hrozny, je možno představit před jižní stěnu rámy potažené plasty, které sahají až pod vrchní skleněnou stříšku. Tak vznikne dočasně uzavřený prostor, kde se oteplení projevuje zvláště silně, a proto se musí zavést vhodné větrání. Teplota by neměla překročit 35 °C.
K výsadbě u jižních stěn užíváme hlavně odrůdy, jejichž hrozny zlepšením tepelných podmínek nejvíce zvyšují svou jakost, jako např. Pannónia Kincse. Vysazují se zde také odrůdy, které u stěn zvyšují plodnost, jako Chrupka bílá a Chrupka červená. Teplo se také může využít k získání velmi raných hroznů Čabaňské perly nebo k dozrání velmi pozdních odrůd, které by v dané oblasti vůbec neuzrály, např. Guzal kara, jejíž hrozny jsou atraktivní a hodí se i k uložení pro pozdější konzum.
Réva vysazená u stěny potřebuje pro dosažení vysoké plodnosti a jakosti hroznů i další podmínky. Je to důkladné a hloubkové zpracování půdy se zásobním hnojením před výsadbou, průběžné hnojení minerálními a organickými hnojivy v letech plodnosti a hlavně závlaha, protože pás půdy kolem stěny bývá sušší než volná půda na zahradě.
Pěstování révy vinné ve skleníku: typy, termíny sklizně a vhodné odrůdy
Pěstování révy vinné ve skleníku
Je zaměřeno na získání jakostních hroznů zvláštních odrůd, které by se nedaly v oblastech s méně příznivými klimatickými podmínkami pěstovat volně. Révu vinnou lze pěstovat ve vytápěných sklenících, což se uplatňuje hlavně v zemích s nízkými letními teplotami (Belgie, Holandsko, Anglie), nebo v oblastech s krátkou vegetační dobou (Leningrad aj.). Všude tam, kde suma aktivních teplot dosahuje 2400 °C, je možno pěstovat révu vinnou v nevytápěných sklenících. Vytápění skleníků je nákladné, a proto se pěstování révy ve vytápěných sklenících v oblastech s krátkou vegetační dobou nevyplácí, jedině v kombinaci s pěstováním zeleniny či květin. Révu vinnou lze v oblastech s dostatečně dlouhou vegetační dobou též krátkodobě přirychlít (1-2 měsíce). Přirychluje se zjara nebo se přitápí na podzim, což závisí na pěstovaných odrůdách. Způsoby pěstování révy vinné pod sklem můžeme podle úpravy vegetační doby a podle termínu sklizně rozdělit takto:
1. Velmi raná sklizeň hroznů (duben-květen): začátek vytápění v listopadu až prosinci. Vhodné odrůdy: Frankental, Fosterův semenáč.
2. Raná sklizeň hroznů (červen-červenec): začátek vytápění v únoru až březnu. Vhodné odrůdy: Frankental, Fosterův semenáč, Royal modrý i Royal bílý, Black Alicante a Cardinal.
3. Běžná sklizeň hroznů (září-říjen): bez vytápění. Všechny jmenované odrůdy.
4. Pozdní sklizeň hroznů (listopad-prosinec): přitápění na podzim, aby hrozny dozrály. Ty pak zůstanou viset na keřích až do pozdního sběru. Vhodné odrůdy: Dodrelabi (Gros Colman) a Muškát alexandrijský.
Pro pěstování révy vinné pod sklem jsou nutné určité typy skleníků. Nejlépe se osvědčuje belgický typ, který je sedlovým skleníkem s šířkou 7-10 m, délkou 20 m, výškou bočních stěn 1 m a výškou hřebene 3-3,5 m. Šířka šikmé zasklené plochy musí být nejméně 3,5 m, vhodnější je větší. Pod dlouhými stěnami skleníku se staví betonový základ tak, že se do půdy zapustí betonové sloupky na vzdálenost 200 cm od sebe do hloubky 80 cm a přes ně pak se pak vybetonuje armovaný překlad zapuštěný jen 20 cm do půdy a vyčnívající asi 20 cm ze země. Překlad nesmí sahat hluboko do půdy, aby kořeny
keřů mohly prorůstat i mimo skleník. Sedlové skleníky se orientují dlouhou osou ve směru sever-jih. Dají se používat i pultové skleníky, které mají svislou stěnu zděnou nebo jsou přistavěné k jižní stěně budovy či ohradní zdi. Tyto skleníky se doporučují hlavně pro oblasti s méně příznivými klimatickými podmínkami, protože únik tepla z nich je menší. Orientují se ve směru východ-západ. Jižní šikmá zasklená plocha musí být opět alespoň 3,5 m široká. Stoupání šikmých zasklených ploch je pro révu vinnou nejvhodnější pod úhlem 30-35° měřeno od horizontální roviny.
Příprava půdy, výsadba a tvarování keřů ve skleníku
Půda ve skleníku se připravuje rigolací do hloubky 80 až 100 cm. Těžkou půdu je nutno zlehčit nebo lépe vyměnit. Půda musí být záhřevná, kyprá, s vysokým obsahem humusu (3 – 5 %) a zaručující dobrou výměnu plynů i rychlý odtok přebytečné vody. Aby se při zavlažování půda nezamokřila, je výhodné položit v hloubce kolem 80 cm drenážní vrstvu štěrku nebo drenážní trubkový odvod, spádovaný do sběrné jímky. Při rigolaci doplníme půdu fosforečnými a draselnými hnojivy, tak jak již bylo naznačeno ve stati o zakládání vinic, a současně přidáváme rozleželý kompost. Půda se má připravit alespoň 1 m za obvod skleníku.
Sazenice se vysazují 100 cm od sebe podél dlouhých stěn ve vzdálenosti 50 – 70 cm od nízké stěny skleníku. Používají se sazenice štěpované na podnože, které snášejí vyšší zasolení půdy hnojivy, protože se půda ve skleníku vydatně hnojí. Nejčastější jsou podnože V. solonis x V. riparia 1616 C, V. riparia x V. rupestris 101-14 a V. berlandieri x V. riparia Kober 5 BB. Hledají se nové podnože. Většinou se štěpuje jen na krátké podnožové řízky (dvouoké) a sazenice se pěstují v kartonech či květináčích. Pro nevytápěné skleníky se používají sazenice s dlouhým kořenovým kmenem.
Keře se tvarují jako svislý kordon s kmenem 50-60 cm vysokým, který pak přechází v šikmé kordonové rameno vedené 30-40 cm pod střechou skleníku. Rameno mívá délku 300 až 400 cm a je na něm krátký plodonosný obrost ve formě dvouokých čípků pro odrůdy plodící z nejnižších očkem, popřípadě dlouhý obrost ve formě pětiokých čípků pro odrůdy plodné z výše postavených očkem. Hustotu obrostu řídíme podle plodnosti a bujnosti růstu odrůdy. Na starších kordonech bývají problémy s udržením dostatečné vzrůstnosti na spodních čípcích. Vyrovnanosti růstu se dá pomoci odvázáním terminální části šikmého kordonu a jeho skloněním k povrchu půdy v době rašení očkem a počátečního růstu letorostů.
Letní ošetření zelených letorostů je velmi pracné. Každý letorost se zaštípne na délku 5 listů a fazochy se na něm vylamují. Odstraňují se též úponky. Květenství se proředí na jeden hrozen na jednom letorostu. Letorosty se rozmísťují na dráty natažené ve vzdálenosti 30 – 40 cm pod střechovitou plochou skleníku a dbá se na to, aby slunečním paprskům byla vystavena v bezprostřední blízkosti skla co největší listová plocha. Optimální zatížení keřů plodnými očky je velmi důležité. Nadměrné zatížení zpožduje zrání, snižuje jakost hroznů a podporuje i možnost popraskání slupky bobulí, která je velmi slabá.
Hnojení, zálivka a ochrana révy před chorobami ve skleníku
Hnojení a zálivka jsou při pěstování ve skleníku velmi důležité. Organická a minerální hnojiva se zarývají na podzim po opadu listů a potom se zavlaží. Nejvhodnější je používat taková hnojiva, která jsou dobře rozpustná a mají málo balastu, aby se nezvyšovala zasolenost půdy. Tomu odpovídají nejlépe hnojiva řady HydroComplex nebo tekutá hnojiva Empekasol apod. Doporučované dávky hnojiv se značně liší. Jsou však poměrně vysoké, a proto je nutné doplňovat je neustále organickou hmotou, která se dodává každoročně ve formě rašeliny, kompostu nebo chlévského hnoje. Zálivka se doporučuje buď formou zadešťování, nebo lépe pomocí drenážních trubek uložených v hloubce 30 cm, aby se nenarušoval vzdušný režim půdy. Na podzim se zavlažuje 50 l vody na 1 m². Pak se dávají dvě závlahové dávky v polovičním množství zjara, a to jedna před rašením a druhá asi dvacet dní nato. Těsně před kvetením se opakuje znovu stejná dávka jako před rašením. V období před zaměkáním bobulí se dává několik menších dávek v desetidenních intervalech. Ve starších kulturách, kde se v půdě zvýšil obsah solí, se zasolení v zimních měsících občas vyplavuje vodou. Použije se dávka nejméně 100 l vody na 1 m².
Cizelování hroznů je nutné u některých odrůd, které mají hustší hrozen. Dosahuje se tak větších bobulí a menšího napadení plísní šedou. K vypěstování zvláště velkých bobulí se dá využít i postupného cizelování.
Udržování teplotního režimu je zvláště důležité a spočívá ve větrání, zastiňování a popřípadě vytápění skleníku. Ve vegetačním období révy by se měla pohybovat teplota v rozmezí 18 – 25 °C. Stoupne-li teplota venku na 25 °C, pak je nutno skleník zastínit. Větrání musí být účinné a trvale využívané. Vzdušná vlhkost se má pohybovat v rozmezí 60 – 70 % relativní vzdušné vlhkosti a udržuje se rozstřikováním vlažné vody.
Ochrana proti chorobám a škůdcům spočívá hlavně v ošetření proti kadeřavosti (draví roztoči), oidiu (0,5% roztok Sulikolu na letorosty dlouhé 10 cm před kvetením, po odkvětu a v létě podle potřeby), černé skvrnitosti (0,2% roztok Dithane M-45 po vyrašení nebo Folpan), sviluškám (0,1% roztok Neoronu podle potřeby během vegetace) a Botrytis cinerea (0,25% roztok Euparenu před kvetením, po odkvětu, před zaměkáním). K ochranným postřikovým látkám se přidává vždy komplexní listové hnojivo.
Odrůdy pro skleníky jsou přesně vymezené a je jich velmi málo: Royal se svými mutacemi, Fosterův semenáč a Frankental. Pro pozdní sklizně je možno zařadit Gros Colman. V menší míře se pěstuje Muškát alexandrijský, Black Alicante a zkouší se různé orientální odrůdy a novošlechtění (Vitra). Běžně užívané stolní odrůdy nedávají zdaleka tak dobré výsledky jako odrůdy vyzkoušené pro skleníkovou kulturu, u nichž se počítá se sklizní kolem 3 kg hroznů na 1 m² skleníku.
Pěstování révy vinné ve skleníku je pracné a náročné. Potřebuje značnou dávku odborných znalostí a nadšení.
Přeštěpování révy vinné na stanovišti: kdy a jak na to
Přeštěpování révy vinné na stanovišti
Velmi často se stává, že se ve vinici vyskytují keře, které plně nevyhovují požadavkům pěstitele. Buď to jsou keře nevhodné odrůdy, které se do výsadby dostaly jako příměs, nebo to jsou keře s nízkým stupněm prošlechtění, které nepravidelně plodí nebo sprchávají. Nevhodné keře můžeme na místě přeštěpovat a výsadbu ucelit. Přeštěpování se dá též využít ke změně odrůdy, která na daném stanovišti nevyhovuje, a přeštěpovat větší počet keřů. Často se toho využívá při zkoušení nových odrůd, kdy se nová odrůda naštěpuje na starší keře, aby se brzy dosáhlo plodnosti a mohlo se rychle orientačně posoudit, zda bude pro dané podmínky vyhovovat.
Dříve se přeštěpovávalo tvrdými rouby do rozštěpu na kořenový kmen. Při použití této metody je procento ujmutí vyšší jen v některých letech a kromě toho je nevýhodou i to, že se ujmuté rouby mohou po několika letech vylomit. Pokud se tato metoda ještě užívá, pak je důležité vybrat k přeštěpování správnou dobu. Nejvhodnější je doba, kdy se na keři, který chceme přeštěpovat, vytvořily již zelené letorosty délky 5 – 7 cm. Pak je i dělivá činnost kambia obnovena a rouby se brzy spojí s podnoží. V této době se keř seřízne pod místem štěpování a na kořenový kmen se nasadí do rozštěpu dva rouby proti sobě.
Rouby se odebírají již na podzim, kdy vybereme několik prutů dobře vyzrálého réví z keře, který má být naštěpován, dezinfikujeme je v roztoku Euparenu nebo Rovralu, vložíme je do polyetylénového sáčku a uchováme v chladném sklepě nebo zakopeme zabalené pruty do půdy na stinném místě. Před použitím namočíme rouby na 24 hodin do vody a pak je seřezáváme do klínu těsně pod očkem. Na roubu ponecháme 2 očka. Aby se kořenový kmen nerozštípl příliš hluboko, je vhodné ovázat jej asi 5 – 7 cm pod seříznutým místem drátem, který musíme po srůstu roubů uvolnit. Po nasazení roubů položíme přes vrchní vodorovnou řeznou ránu na podnoži proužek PE fólie a ohneme ji okrajem dolů. Nakonec omotáme vrch kořenového kmene počínaje drátěným úvazkem spirálově nahoru PE očkovací páskou, kterou dobře utahujeme. Je vhodné omotat též oba rouby, aby se z nich nevypařovala voda. Přitom však musíme dávat pozor na očka, která musí ze závitů pásky vyčnívat. Potom nakopčíme na přeštěpovaný keř půdu a lehce zakryjeme i rouby. Po vyrašení očkem odkryjeme vrcholky roubů a teprve v letním období odkopčíme celé keře. Ujímání roubů zlepšíme, budeme-li je přechodně napájet vodou, aby jejich pletiva nevysychala. Na vrcholky roubů se nasadí gumová hadička asi 15 cm dlouhá, která se přiváže ke kolíku zabodnutému do země, aby se roub nevylomil. Do hadičky se naleje destilovaná voda a nahoře se hadička uzavře gumovou zátkou. Nalévání destilované vody se opakuje denně asi po dobu 14 dní. Potom se rouby již natolik spojí, že není nutné sytit je vodou tímto způsobem.
Přeštěpování tvrdým roubem do zeleného letorostu krok za krokem
Ze všech způsobů přeštěpování na stanovišti, které jsme v Lednici vyzkoušeli, dává nejjistější výsledky přeštěpování tvrdým roubem do zeleného výhonu. Tento způsob je jednoduchý a dává možnost připravit rouby v místnosti u stolu. Proto by se též hodil pro velkovýrobu k přeštěpování kořenáčů podnožové révy, vysazených jako podsadba do starších vinic, kde se štěpované sazenice těžko ujímají, protože jim nemůže být věnována náležitá péče.
Tato metoda vyžaduje opět odběr roubů již na podzim, po přechodu slabších mrazíků. Rouby přechovávané přes zimu v PE fólii trpívají někdy napadením plísní šedou. Je proto vhodné dezinfikovat je před uložením v roztoku Chinosolu nebo Kryptonolu po dobu 12 hodin (popřípadě i v 0,25% roztoku Euparenu). Zjara keře, které mají být přeštěpovány, seřízneme nad místem štěpování. Z paty kmene vyraší ze spících očkem letorosty. Když jsou asi 15 cm dlouhé, vylámeme všechny, které jsou nevhodně umístěné, a ponecháme 3 po obvodu paty kmene. Za několik dní nato přeštěpujeme všechny tři letorosty tvrdými rouby. Rouby po zimním uložení napřed namočíme na 24 hodiny do vody. Pak řežeme ostrým nožem klíny těsně pod očkem. Rouby necháváme jednooké. Nařezané rouby vkládáme do čisté, měkké nebo destilované vody. V nádobě s vodou je pak vynášíme na stanoviště, kde se budou přeštěpovávat keře.
Při větším množství přeštěpovávaných keřů si můžeme připravit rouby den předem. Na stanovišti, kde máme již předem připravené keře se třemi letorosty, vkládáme rouby do letorostů seříznutých do rozštěpu. Provádíme to tak, že letorosty seřezáváme pokud možno nízko nad druhým až třetím očkem. Pak vyřízneme ostrým nožem na zeleném letorostu výřez tvaru V. Do vyříznutého letorostu nasadíme do klínu seříznutý tvrdý roub a zatlačíme jeho špičku až do kolénka letorostu. Přitom dbáme o zachování střídavého postavení očkem mezi letorostem a roubem. Pak vezmeme očkovací PE pásku a omotáme místo štěpu spirálovitě tak, že začneme pod kolénkem, do něhož jsme zatlačili špičku roubu. Postupujeme nahoru a dbáme na to, aby se spirálovité závity překrývaly a nikde nevyčnívala pletiva letorostu nebo tvrdého roubu. Páskou ovineme jen místo spojení, případně celý roub, na němž opět vynecháme očko, které musí ze zábalu vyčnívat. Při posledním závitu pásku dvakrát podvlékneme a pevně zatáhneme její konec. Takto ošetřené rouby se velmi dobře ujímají a ze tří roubů na jednom keři rostou vždy nejméně dva. Na slabších keřích stačí k přeroubování dva letorosty. U přeroubovaných keřů v letním období neustále a pravidelně vylamujeme všechny letorosty rostoucí ze stařiny původního keře a vyvazují se letorosty narůstající z očkem roubů a vylamují se na nich fazochy. Nejvhodnější je ponechat na každém přeroubovaném keři jen dva nejlépe rostoucí rouby a nejslabší roub i s letorostem, na němž sedí, odstranit. V suchých obdobích roku se vyplatí zálivka přeroubovaných keřů, popřípadě jejich přihnojení kombinovaným hnojivem. Letorosty z roubů mohou dorůst délky 100 až 200 cm i více. Koncem srpna je zaštípneme, abychom podpořili vyzrávání dřeva. V následujícím roce z nich hned formujeme kmeny i tažně, na kterých již sklízíme první úrodu nově naštěpované odrůdy. Přeštěpování tvrdým roubem do zeleného letorostu se dá provádět i na vrcholu kmenů větších tvarů, nechceme-li starší tlusté kmeny zcela odstraňovat. Musíme hlavně dbát na to, abychom na přeštěpovávaných keřích nenechávali buď žádné další letorosty, jde-li se o malé tvary unifikovaného vedení, nebo silně zredukovali korunu velkých tvarů. Ovinutí roubů PE páskou uvolňujeme až v následujícím roce během vegetace. Brzy uvolněné rouby se mohou vylomit.
Výstavní hrozny: jak připravit krásný exponát z vlastní vinice
Výstavní hrozny
Každoročně pořádají odbočky Českého zahrádkářského svazu místní či okresní výstavy ovoce a zeleniny. Na nich bývají vystavovány i hrozny. Z keřů odtržené hrozny, položené na misky, propadají brzy zkáze. Pěkně se na výstavě vyjímají hrozny na letorostech, vyrůstajících z květináčů. Takový výstavní exponát se připravuje po celou vegetaci. Zjara se ponechá na keřích, jejichž hrozny chceme vystavovat, jeden polotažeň navíc. Ostatní tažně nařežeme jen krátké, abychom na nich poněkud zredukovali úrodu. Vybraný polotažeň provlékneme dnem většího květináče, ve kterém jsme spodní otvor poněkud zvětšili, abychom umožnili protažení. Očka pod dnem květináče i očka, která budou uvnitř květináče, vyslepíme. Polotažeň ve zvětšeném otvoru utěsníme kouskem dřevité vlny, na dno květináče dáme drenážní vrstvu hrubého písku a pak ho naplníme lehčí, strukturní zahradní zeminou. Nad povrch zeminy necháme vyčnívat 3 – 4 očka. Květináč upevníme na vhodném podstavci, aby ho vítr neshodil. V květináči udržujeme zeminu vlhkou, a aby tak rychle nevysychala, ovážeme vrchní plochu PE fólií. Necháme růst jen letorosty nad povrchem květináče a když jejich květenství odkvétají, pak pod dnem květináče polotažeň okroužkujeme. Tím dosáhneme vývinu pěkných hroznů a současně podpoříme růst kořenů v květináči. V době zralosti hroznů odřízneme polotažeň těsně pod dnem květináče a můžeme se zúčastnit pěkným exponátem některé z výstav. Hrozny vhodných stolních odrůd vydrží v zalévaných květináčích dlouho do zimy, jsou čerstvé a chutné. Je nutno uchovávat je v chladné a větrané místnosti.