Jedlé plevele: co ze zahrady sbírat, jak to připravit a s čím se nesplést

Nejběžnější jedlé plevele ze zahrady jsou ptačinec, kopřiva, pampeliška, bršlice kozí noha, sedmikráska, česnáček, sléz, merlík bílý, laskavec, pěťour, jitrocel a hluchavka. Sbírají se hlavně na jaře, dokud jsou mladé a nekvetou, a to jen na čistých místech bez postřiků. Platí jediné pevné pravidlo: jezte jen to, co s jistotou poznáte. Několik jedlých druhů má jedovaté dvojníky, kteří rostou na stejných místech.

• Jistota v určení. Sbírejte jen druhy, které bezpečně poznáte. U nové rostliny si ji nejdřív nechte určit někým zkušeným nebo podle spolehlivého klíče a sledujte ji celou sezónu, včetně květů.
• Čisté místo. Ne u silnic a cest, ne na okrajích polí a sadů, kde se stříká, ne tam, kde se venčí psi. Nejlepší je vlastní zahrada, kterou ničím chemicky neošetřujete.
• Mladé rostliny. Listy jsou nejjemnější před květem. Pak tvrdnou a u řady druhů hořknou.
• Střídmě. Kopřiva, merlík nebo laskavec z přehnojených míst u hnojiště a kompostu mohou hromadit dusičnany. Šťovík, merlík a šrucha obsahují kyselinu šťavelovou. Jezte je občas a vařené, ne denně ve velkém.
• Nejdřív ochutnat. Novou rostlinu zkoušejte v malém množství. Lidé alergičtí na pyl hvězdnicovitých rostlin mohou reagovat i na pampelišku, sedmikrásku nebo řebříček.
• Zpracovat čerstvé. Natě rychle vadnou. Sbírejte nůžkami do košíku, doma je propláchněte a zpracujte ještě týž den.

V chráněných územích se rostliny sbírat nesmějí a chráněné druhy nikde. Na zahradě a na běžné louce tahle omezení obvykle neřešíte.

Ptačinec prostřední je nejvděčnější jedlý plevel vůbec. Roste na úrodné, kypré půdě, plazivými lodyhami rychle pokryje volný záhon a nepřestává ani v zimě pod sněhem. Jemná nať chutná nasládle, trochu po čerstvé kukuřici. Stříhá se celá i se stonky a dá se jíst syrová v salátu nebo přidat na konci vaření do polévky. Místo pletí ho můžete prostě průběžně otrhávat.

Pampeliška má nejjemnější listy na jaře před květem. Jejich hořkost zjemní zálivka s vejcem nebo opečenou slaninou. Pokud chcete listy méně hořké, přikryjte rostlinu na několik dní kbelíkem nebo květináčem, listy pak zbělají. Víc o pěstování a bělení v článku pampeliška.

Sedmikráska dodá salátu barvu. Jedí se listy, poupata i rozkvetlé úbory.

Česnáček lékařský roste v polostínu u plotů a pod keři. Rozemnuté listy voní po česneku a v salátu nebo tvarohové pomazánce ho nahradí. Nejlepší jsou mladé listy na jaře.

Orsej jarní se objevuje jako jeden z prvních jarních plevelů. Sbírejte jen mladé lesklé lístky před rozkvětem a jen v malém množství. Po odkvětu ho už nejezte, v rostlině přibývá dráždivých látek.

Hluchavka bílá vypadá jako kopřiva, ale nežahá. Mladé listy se hodí do salátu i na špenát a bílé květy mají na bázi sladký nektar.

Do salátu se dá přidat i šťovík kyselý, ale jen jako ochucení. Obsahuje hodně kyseliny šťavelové a lidé se sklonem k ledvinovým kamenům by ho měli vynechat.

Kopřiva je základ každé jarní polévky z bylin. Trhají se vrcholky se dvěma až čtyřmi horními listy, nejlépe v rukavicích. Spařením přestane žahat. Postup sběru, sušení a recepty najdete v článku kopřiva.

Bršlice kozí noha chutná po mrkvi a celeru a v polévce nahradí petrželovou nať. Mladé listy po posečení neustále dorůstají. Jak ji poznat a jak ji udržet na uzdě, popisuje článek bršlice kozí noha.

Merlík bílý, lebeda rozkladitá a laskavec jsou příbuzní špenátu i mangoldu a připravují se stejně. Používejte jen mladé listy a vrcholky, krátce je povařte a vodu slijte. Z hnojišť a přehnojených záhonů je nesbírejte, mohou tam obsahovat hodně dusičnanů.

Pěťour maloúborný je teplomilný letní plevel z Jižní Ameriky, který u nás zarůstá záhony brambor a zeleniny. Jeho mladé lodyhy a listy jsou jemné a dávají se do polévek nebo dusí jako špenát. V Kolumbii je to známé koření do polévky.

Jitrocel větší i kopinatý má mladé listy do polévky, z větších listů se odstraňují tuhé žilky. Mladé, ještě zelené klasy se dají krátce podusit jako zelenina.

Truskavec ptačí, nízký plevel sešlapaných cest a dvorů, se dá využít podobně jako špenát, pokud ho sbíráte z čistého místa.

Pokud chcete jedlé listy pěstovat záměrně, podívejte se na netradiční zeleninu, kde najdete lebedu zahradní, merlík všedobr nebo šruchu.

• Chmel: mladé jarní výhonky se připravují jako chřest, krátce povařené nebo opečené na másle.
• Křídlatka: výhonky rostou na jaře velmi rychle, za pár dní ztvrdnou. Mladé, dokud jsou křehké, se dají použít jako rebarbora na kompot nebo koláč. Je to invazní rostlina: nešiřte ji, zbytky oddenků nevyhazujte do přírody a na zahradě ji držte mimo záhony.
• Pampeliškové „kapary“: pevná zavřená poupata se osolí, nechají odležet a zalijí horkým octovým nálevem.
• Pampeliškový kořen: na podzim se dá nakrájet a upéct spolu s bramborami. Pražený a namletý je tradiční náhražkou kávy.
• Pýr: jeho dlouhé bílé oddenky, kvůli kterým ho zahrádkáři nesnášejí, se dají usušit a namlít do pečiva nebo kaše. Kdo ho z pýru vybírá na záhonu, má surovinu zadarmo.

Z jarních bylin se tradičně vařila polévka na Zelený čtvrtek, takzvaná zelená devítka. Recepty se liší kraj od kraje, nejčastěji v ní najdete kopřivu, pampelišku, sedmikrásku, ptačinec, bršlici, jitrocel nebo česnáček.

Některé rostliny, které se v literatuře o jedlých divokých bylinách objevují, zahrádkářům nedoporučujeme:

• Bolševník obecný má sice jedlé mladé výhonky, ale jeho šťáva na slunci dráždí kůži a snadno se zamění s nebezpečným bolševníkem velkolepým. Víc v článku bolševník.
• Blatouch bahenní a pryskyřníky jsou syrové jedovaté. Ani nakládaná poupata blatouchu nestojí za riziko.
• Lilek černý a durman jsou běžné jedovaté plevele zeleninových záhonů. Lilek černý má bílé květy a černé bobule podobné malým rajčatům, durman ostnité tobolky.
• Kerblík lesní a jiné jemně dělené okoličnaté rostliny ponechte zkušeným. Riziko záměny s bolehlavem je příliš velké.

Které květy se jíst dají a které ne, shrnuje článek jedlé květy.

Jedlé plevele nejsou důvod nechat záhony zarůst. V době, kdy klíčí a vzchází setá zelenina, je potřeba je plít, jinak mladou zeleninu udusí. Jakmile ale zelenina povyroste, můžete být shovívavější:

• Pletí jako sklizeň. Mladý ptačinec, merlík nebo laskavec z meziřádků rovnou použijte v kuchyni, místo aby skončil na kompostu.
• Nechte jim kout. Kopřivám a bršlici dejte místo na okraji zahrady, kde nepřekážejí, a pravidelně je sekejte. Po každém posečení obrazí mladými listy, které jsou na jídlo nejlepší.
• Nenechte je vysemenit. Jediná rostlina ptačince vytvoří zhruba 15 000 semen a ta v půdě vydrží klíčivá desítky let. Sklízejte proto i jedlé plevele před dozráním semen.
• Kryt půdy. Nízký ptačinec mezi vzrostlou zeleninou zastíní půdu a drží v ní vláhu podobně jako mulč.

Jak plevele na záhonech udržet pod kontrolou, popisuje článek plevel na zahradě. Co prozrazují o vaší půdě, najdete v článku pH půdy.

Zdroje fotografií

• Sběr mladých listů pampelišky nůžkami na zahradě: Dominicus Johannes Bergsma, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Ptačinec prostřední s drobnými bílými květy: Robert Flogaus-Faust, CC BY 4.0, zdroj
• Ptačinec prostřední s drobnými bílými květy: Viktoria Bilous, CC BY 4.0, zdroj
• Ptačinec prostřední s drobnými bílými květy: Jennifer Ogle, CC BY 4.0, zdroj
• Ptačinec prostřední s drobnými bílými květy: Sandy Wolkenberg, CC BY 4.0, zdroj
• Mladé výhonky chmele připravené jako chřest: Matvei Kiselev, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Mladé výhonky chmele připravené jako chřest: Adjoka, Public domain, zdroj
• Merlík bílý a laskavec mezi zeleninou na záhonu: Krzysztof Ziarnek, Kenraiz, CC BY-SA 4.0, zdroj