Křídlatka (Fallopia)

Rychlerostoucí invazní rostlina s vysokými lodyhami a hustým porostem

• Stanoviště: vlhké, slunné až polostinné
• Výška: 1,5–3 m
• Doba kvetení: srpen–září
• Množení: oddělky, výjimečně semeny

Křídlatka (Fallopia spp.) je rod vytrvalých bylin z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Zahrnuje několik druhů, které jsou známé především svou agresivní schopností šíření a potlačování původní vegetace.

Nejčastěji se vyskytují křídlatka sachalinská (Fallopia sachalinensis), křídlatka japonská (Fallopia japonica) a jejich kříženec Fallopia × bohemica.

Rostlina vytváří mohutné lodyhy, podobné bambusu, které rychle rostou a v krátké době dosahují výšky až 3 metrů. Listy jsou střídavé, široce vejčité, květy drobné, bělavé až nazelenalé, uspořádané v latách. Podzemní oddenky se šíří do velkých vzdáleností a tvoří rozsáhlé a husté porosty.

Jednotlivé druhy poznáte podle vzrůstu a tvaru listů:

• Křídlatka japonská (Fallopia japonica, dříve řazená jako Reynoutria japonica) — nejrozšířenější druh, dorůstá zhruba 1,5 až 3 metrů. Listy jsou široce vejčité s rovně uťatou bází.
• Křídlatka sachalinská (Fallopia sachalinensis) — největší z trojice, běžně přerůstá 3 metry. Listy bývají až 40 cm dlouhé a mají srdčitou bázi.
• Křídlatka česká (Fallopia × bohemica) — kříženec obou předchozích, popsaný poprvé z území Čech, odkud má i jméno. Roste ze všech nejrychleji, snáší nejhorší podmínky a znaky má mezi oběma rodiči.

Ve starší i v odborné literatuře se pro celý rod používá také jméno Reynoutria — jde o tytéž rostliny, jen podle jiného pojetí rodu.

Křídlatka se často objevuje na rumištích, podél cest, železnic a toků, kde rychle zarůstá okolí. Je velmi odolná vůči mechanickému poškození, sečení i běžné chemii, a její likvidace bývá náročná.

V Česku patří spolu s bolševníkem a netýkavkou k nejznámějším invazním bylinám; ze dřevin má podobnou pověst akát. Hustý porost křídlatky propouští k zemi tak málo světla, že pod ním prakticky nic nepřežije, a po odumření lodyh zůstává půda přes zimu obnažená — na březích toků pak snadno podléhá erozi.

Množí se především vegetativně – i malý kousek oddenku dokáže zakořenit a vytvořit novou rostlinu.

V některých zemích je považována za invazní druh s negativním dopadem na biodiverzitu a ekosystémy.

Samotné sečení křídlatku nezlikviduje — naopak ji nutí obrážet z oddenků, které sahají do hloubky přes dva metry a do stran i několik metrů. Účinný postup kombinuje opakovanou sečbu po celou sezonu s cíleným ošetřením listové plochy na konci léta, kdy rostlina stahuje zásoby do oddenků. Zásah je obvykle potřeba opakovat několik let po sobě, než porost skutečně ustoupí.

Zeminu ani posekanou hmotu z místa s křídlatkou nedávejte do kompostu a nevozte na jiný pozemek. Každý úlomek oddenku na novém stanovišti zakoření — přesuny výkopové zeminy jsou hlavní cestou, kterou se křídlatka po Česku šíří.

Po vyčištění pozemku bývá půda vyčerpaná a chudá na humus. Než na takové místo něco vysadíte, vyplatí se ji doplnit organickou hmotou; dávkování a složení najdete v přehledu univerzálních hnojiv.

Přesto bývá křídlatka výjimečně využívána v krajinářství nebo jako medonosná rostlina.

Kvete pozdě, v srpnu a září, kdy už většina lučních rostlin odkvetla, a včelaři ji proto znají jako pozdní snůšku. Rozsáhlé porosty to ale nevyváží: tam, kde křídlatka zdomácněla, ubývá původních květnatých druhů, na kterých je většina opylovačů závislá.

Jak vypadá křídlatka?
Duté, kolénkatě článkované lodyhy připomínají bambus a za jednu sezonu vyrostou do 1,5 až 3 metrů. Listy jsou velké, široce vejčité, střídavě postavené; drobné bělavé květy vykvétají v latách v srpnu a září. Na zimu nadzemní část odumře a zůstanou suché rezavé lodyhy, které na místě vydrží až do jara.

Jak se zbavit křídlatky japonské?
Jednorázový zásah nestačí. Kombinuje se opakovaná sečba po celou sezonu s ošetřením listů na konci léta, kdy rostlina stahuje zásoby do oddenků, a postup se opakuje několik let. Zeminu ani zbytky rostlin z takového místa nelze přemísťovat jinam.

Je křídlatka jedlá?
Mladé výhonky křídlatky japonské se v Japonsku i v Británii jedí podobně jako rebarbora a chutnají kysele. Vysoký obsah kyseliny šťavelové ale znamená totéž omezení jako u rebarbory a sběr z volné přírody se nedoporučuje — porosty na veřejných pozemcích bývají ošetřované.

Odkud se křídlatka u nás vzala?
Do Evropy se dostala v 19. století jako okrasná a pícní rostlina z východní Asie. Z výsadeb se rozšířila podél vodních toků a železnic, které dodnes zůstávají hlavními koridory jejího šíření.