Řízkování keřů a okrasných dřevin: řízky, hřížení a dělení

Řízkování je množení rostlin odříznutou částí výhonu, která v substrátu nebo v záhonu vytvoří vlastní kořeny. Nová rostlina má přesně stejné vlastnosti jako mateřská, včetně barvy květů a tvaru. Většinu okrasných keřů namnožíte bez skleníku. Snadno kořenící druhy (zlatice, pustoryl, meruzalka, vrby, zimolez) z dřevitých řízků nařezaných v zimě. Šeřík, hortenzii, plamének nebo skalník ze zelených řízků v květnu a červnu. Jehličnany z řízků s patkou v srpnu. Keře, které z řízků koření špatně, se množí hřížením, tedy zakořeněním výhonu, který zůstává spojený s mateřskou rostlinou.

Biologické pozadí, tedy jak vznikají kořeny a proč některé druhy koření snadno a jiné skoro vůbec, rozebírá článek zakořeňování řízků.

Je to nejjednodušší způsob a nepotřebujete k němu nic kromě nůžek, písku a kousku záhonu.

1. Kdy: od listopadu do začátku února, v bezmrazém dni.
2. Z čeho: z vyzrálých jednoletých, středně silných výhonů zdravých keřů. Vrcholky bývají nevyzrálé, ty nepoužívejte.
3. Délka: 20–30 cm, každý řízek se 4–5 pupeny.
4. Řez: spodní řez veďte mírně šikmo těsně pod pupenem, horní rovně asi 3 mm nad pupenem. Šikmý konec vám pak ukáže, kterým koncem řízek sázet.
5. Přes zimu: řízky svažte do svazků a zapíchněte je do poloviny do mírně vlhkého písku ve studeném, ale nemrznoucím sklepě. Na řezu se vytvoří zával (kalus), ze kterého na jaře vyrostou kořeny.
6. Na jaře: co nejdřív je vysaďte do lehké humózní půdy, do řádků 20–30 cm od sebe a v řádku po 10 cm. Sázejte kolmo nebo mírně šikmo tak, aby nad zemí zůstal jen horní pupen.
7. Za rok: zakořeněné rostlinky přesaďte na trvalé místo. Slabší nechte ještě rok růst.

Snadno kořenící druhy, jako jsou vrby, svída bílá nebo zlatice, můžete zapíchnout rovnou do záhonu už na podzim. Stejný postup se používá u rybízu a meruzalky.

Zelené (bylinné) řízky se řežou z letošních výhonů, které ještě nezdřevnatěly. Zakořeňují rychle, ale snadno vadnou, proto potřebují kryt a stálou vlhkost.

1. Kdy: květen až červen, u některých druhů i červenec. Stálezelené listnáče, když mají letorosty dorostlé, ale vrcholky ještě úplně nezatvrdly.
2. Řezání: časně ráno, kdy jsou výhony plné vody. Řízky hned vložte do vlhké utěrky nebo do fóliového sáčku, aby nezavadly.
3. Úprava: spodní listy odstraňte, velké listy můžete zkrátit o polovinu. Řízek pak méně odpařuje.
4. Sázení: jen 1–1,5 cm hluboko do vlhkého substrátu. Hlouběji zasazené zelené řízky snadno zahnívají.
5. Kryt: nádobu nebo pařeniště zakryjte fólií, sklem nebo průhledným víkem a postavte do světlého stínu. Na přímém slunci se řízky uvaří. Kryt denně krátce vyvětrejte.

Takhle se množí plamének, skalník, kdoulovec, třezalka, hlohyně, magnolie, šeřík, vajgélie, kalina, hortenzie, drobnokvěté rododendrony, vřesovce a japonské javory.

• Které: jalovce, tisy, zeravy (thuje), cypřišky a některé smrky.
• Kdy: od května, nejlépe v srpnu a začátkem září.
• S patkou: boční výhonek neuřízněte, ale odtrhněte směrem dolů, aby na něm zůstal kousek staršího dřeva, takzvaná patka. Z ní kořeny vyrůstají nejlépe. Roztřepenou kůru zarovnejte nožem.
• Odstranit jehličí: ve spodních 1,5–2 cm, které půjdou do substrátu.
• Trpělivost: jehličnany koření pomalu, často až do jara. Řízky přezimujte ve studeném pařeništi nebo v chladné světlé místnosti a substrát nenechte vyschnout.

Borovice, jedle a některé smrky z řízků koření jen velmi špatně. Ve školkách se roubují v srpnu a září na podnož stejného rodu. Jak pečovat o zakořeněné thuje a tisy, najdete v článcích thuja a tis.

• Stimulátor zakořeňování: řeznou plochu navlhčete ve vodě, namočte do práškového stimulátoru a přebytek sklepněte. Stimulátor pomáhá hlavně u zelených řízků a jehličnanů. U vrb a zlatic není potřeba.
• Substrát: vzdušný a chudý na živiny, například výsevní substrát smíchaný napůl s pískem nebo perlitem. V hutné zemině řízky zahnívají.
• Sázení: nejdřív udělejte do substrátu otvor kolíčkem, ať se stimulátor při zasouvání neotře. Pak substrát kolem řízku přimáčkněte a zalijte.
• Nádoby: menší množství sázejte do kelímků nebo květináčů, každý řízek zvlášť. Při přesazování se pak nepoškodí kořeny.
• Vlhkost: pod krytem udržujte stále vlhko, ale ne mokro. Shnilé nebo plesnivé řízky hned odstraňte.
• Kdy je zakořeněno: když řízek začne rašit a při lehkém zatažení klade odpor. Pak ho postupně otužujte a až potom přesaďte.

Mladé rostlinky po přesazení nehnojte hned. Až začnou růst, stačí slabá dávka, například výluh z organického hnojiva. Víc o předpěstování a přisvětlování mladých rostlin najdete v článku množení rostlin a přisvětlování.

Při hřížení výhon zakoření, zatímco ho pořád živí mateřská rostlina. Je to nejspolehlivější způsob u druhů, které z řízků koření neochotně. Získáte méně rostlin, ale silnějších.

Obyčejné hřížení

1. Na jaře ohněte k zemi pružný jednoletý výhon a uložte ho do rýhy hluboké 15–20 cm.
2. V místě ohybu ho přichyťte drátěným háčkem. Zakořenění urychlí mělký zářez na spodní straně nebo zaškrcení drátkem v ohybu.
3. Rýhu zasypte kompostní zeminou a udržujte ji vlhkou.
4. Konec výhonu vyveďte nad zem a zkraťte ho tak, aby na něm zůstaly 2–3 pupeny.
5. Na podzim nebo příští jaro zakořeněný výhon oddělte a přesaďte.

Paprskovité hřížení

Dává víc sazenic najednou. Rok předem keř seřízněte asi 5 cm nad zemí a dobře pohnojte, vyrazí silné nové výhony. Na jaře pak 5–10 nejsilnějších zkraťte o třetinu, rozložte je paprskovitě kolem keře a přichyťte háčky k zemi nebo do mělkých rýh. Až z pupenů vyrostou letorosty dlouhé asi 25 cm, obvykle koncem května a v červnu, postupně je přihrnujte kyprou zeminou nebo písčitým kompostem. Několik výhonů uprostřed keře nechte nepřihrnutých, aby keř měl čím rostlinu živit. Po skončení vegetace zakořeněné výhony oddělte.

Hřížením se dobře množí plamének, zlatice, vrby, vajgélie, vistárie, líska, čilimník, hortenzie, magnolie, meruzalka, rododendrony, azalky, vřes, vřesovec a mahonie. Z užitkových keřů angrešt, rybíz a ostružiník.

Některé keře samy tvoří kořeny na spodní části výhonů. U nich stačí na jaře odhrnout zeminu od báze, odříznout zakořeněné výhony i s kořeny a zeminu zase přihrnout. Patří sem pustoryl, meruzalka, kerie (zákula), mochna křovitá, svída, hortenzie, třezalka, dřevité pivoňky, mahonie a kdoulovec.

U nízkých vřesovištních rostlin (azalky, vřes, vřesovec) a drobných stálezelených keříků (dryádka, lýkovec) prosypejte na jaře trs směsí rašelinného substrátu a písku tak, aby zemina zapadla mezi výhony, a zalijte. Výhony v ní během léta zakoření a další jaro trs vyzvednete a rozdělíte. Pozor, lýkovce jsou jedovaté, pracujte v rukavicích.

• Roubování na jaře roubem nařezaným v době klidu se používá u japonských javorů, převislých bříz a jív, ušlechtilých šeříků, pokroucené a červenolisté lísky, velkokvětých rododendronů a dřevitých pivoněk. Postup je stejný jako u ovoce, viz roubování ovocných stromů.
• Očkování v srpnu se hodí pro okrasné jabloně, třešně, slivoně, hlohy a jeřáby.
• Výsev: semena magnolie, lýkovce, kdoulovce, dřišťálu, hlohyně nebo botanických plaménků se před výsevem stratifikují, tedy uloží na několik týdnů do vlhkého písku v chladu. Semeno dryádky vysejte na povrch hned po dozrání. Pamatujte, že semenáče nejsou věrnou kopií odrůdy, ze semen se množí jen botanické druhy.

• Řízky z nemocných nebo slabých keřů. Nemoc i slabost si nesou dál.
• Vyschnutí před sázením. Zelený řízek, který zavadne, už většinou nezakoření.
• Příliš hluboko. Zelené řízky sázejte jen 1–1,5 cm hluboko.
• Slunce a přemokření. Pod krytem na slunci se řízky přehřejí, v mokrém substrátu zahnívají.
• Výhony s květy. Na zelené řízky berte nekvetoucí výhony, kvetoucí koření hůř.
• Předčasné přesazení. Řízek, který raší, ještě nemusí mít dost kořenů. Počkejte, až při zatažení drží.

Zdroje fotografií

• Dřevité řízky: peganum from Small Dole, England, CC BY-SA 2.0, zdroj
• Zelené řízky v množárně: KVDP (talk), Public domain, zdroj