Klejotok třešní, broskvoní a meruněk: příčiny a ošetření

Klejotok je vytékání klovatiny, tedy lepkavé, zpočátku čiré a později jantarově hnědé hmoty, z kmene, větví nebo plodů peckovin. Není to samostatná nemoc, ale reakce stromu na poškození nebo stres. Strom jím uzavírá poraněné místo. Když klejotok vidíte, je potřeba najít příčinu, jinak se bude vracet a rána se může rozšiřovat.

Klovatina vytéká z kůry v kapkách nebo souvislých stružkách. Čerstvá je měkká a lepivá, na vzduchu tuhne a tmavne až do tvrdých hnědých hrudek. Nejčastěji se objevuje:

• na kmeni, často na jižní straně nebo u země,
• v rozvětvení, kde z jednoho místa vyrůstá víc silných větví,
• kolem řezných ran a míst, kde byla kůra poraněná,
• na mladých výhonech po napadení houbovými chorobami,
• na plodech, hlavně broskví a meruněk, po poškození hmyzem nebo kroupami.

Pod klovatinou bývá kůra propadlá, zhnědlá nebo odumřelá. Při malém poškození se rána zahojí sama. Pokud ale příčina trvá, odumřelé místo se postupně zvětšuje.

Klejotok je typický pro peckoviny. Nejvíc jím trpí broskvoně, třešně a višně, méně meruňky a slivoně, tedy švestky, renklódy a mirabelky. U jádrovin, jako jsou jabloně a hrušně, se prakticky nevyskytuje. Podobně vypadající výron na jehličnanech je pryskyřice, která s klejotokem nesouvisí.

Příčin bývá víc najednou a vzájemně se sčítají:

• Nevhodné stanoviště. Těžká, mokrá, studená půda s nedostatkem vápníku. Peckoviny potřebují propustnou půdu a přemokření snášejí špatně.
• Namrznutí kmene a větví. Prudké střídání slunečných dnů a mrazivých nocí v předjaří vede k mrazovým trhlinám a mrazovým deskám. Z poškozených míst klovatina vytéká ještě dlouho potom.
• Mechanické poškození, zvlášť v době vegetačního klidu: náraz sekačkou, křovinořezem, otlučení kroupami, utržená větev.
• Silný řez a průklest v předjaří. Velké rány udělané v zimě se u peckovin hojí špatně a klejotok po nich patří k nejčastějším.
• Houbové a bakteriální choroby, například moniliniová spála, bakteriální rakovina nebo suchá skvrnitost listů a výhonů (choroby švestek).
• Jednostranné přehnojení dusíkem. Bujné měkké přírůstky špatně vyzrávají a snadno namrzají.
• Housenky žijící pod kůrou. Klejotok mohou vyvolat například housenky obaleče Woeberova, které žerou pod kůrou peckovin, nejčastěji meruněk a třešní. Přehled housenek na stromech je v článku housenky na stromech.
• Nevhodný tvar koruny. Když hlavní větve vyrůstají z jednoho místa, rozvětvení je slabé a pod tíhou úrody nebo sněhu se snadno trhá.

Třešně mají hladkou tmavou kůru, která se na zimním slunci rychle ohřeje, a proto jsou k mrazovým trhlinám zvlášť náchylné. U třešní a višní jsou častou příčinou klejotoku i bakteriální infekce, které pronikají do kůry ranami a jizvami po listech, hlavně za vlhkého počasí na podzim a na jaře. Napadená místa se propadají, kůra hnědne a větev nad nimi může během léta uschnout.

Co třešním pomáhá:

• řezat až po sklizni v létě, kdy se rány hojí nejrychleji, a vždy za suchého počasí,
• netvořit velké rány, raději odstranit větev včas, dokud je tenká,
• bílit kmeny a spodní část kosterních větví na zimu,
• vysazovat na propustnou půdu, nikdy do zamokřeného místa nebo mrazové kotliny.

Pokud klejotok provází usychání konců výhonů hned po odkvětu, jde nejspíš o moniliniovou spálu. Pokud jsou listy dírkovité s červenofialovými okraji skvrn, podívejte se na skvrnitost listů třešně a višně.

Ránu ošetřujte na jaře v době, kdy proudí míza a strom začíná růst. Tehdy rány nejrychleji zarůstají. Vyberte suchý den.

1. Odstraňte klovatinu a uvolněnou odumřelou kůru, aby bylo vidět, jak velké je poškození.
2. Vyřízněte ránu ostrým nožem do zdravé kůry. Okraj veďte do tvaru protáhlé elipsy, zašpičatělé nahoře a dole, ve směru toku mízy. Taková rána zarůstá rychleji než kulatá nebo rozervaná. Do zdravého dřeva hluboko neřežte.
3. Nechte řez zaschnout.
4. Zatřete ránu štěpařským voskem, stromovým balzámem nebo bílou latexovou barvou, aby nevysychalo kambium na okrajích.
5. Nářadí očistěte a vydezinfikujte lihem, než přejdete k dalšímu stromu.

Dříve se rány vytíraly octem nebo roztokem modré skalice a pod ránou se dělaly mělké zářezy do kůry. Přínos těchto postupů není doložený a dnes se nedoporučují. Rozhoduje čistý řez do zdravé kůry a odstranění příčiny.

Odřezanou kůru a suché větve ze zahrady odstraňte, na kompost nepatří. Pálení zahradního odpadu je navíc v mnoha obcích omezené vyhláškou.

• Stanoviště. Peckoviny sázejte na teplé, propustné místo. Těžkou půdu před výsadbou vylehčete, mokrou odvodněte. Na velmi těžké půdě je bezpečnější peckoviny vůbec nesázet.
• Vápnění. Peckoviny potřebují dostatek vápníku. Na kyselé půdě vápněte podle rozboru pH, ne naslepo. Roli vápníku vysvětluje článek vápník v životě rostlin. Pro zahradu máme přírodní hnojivo Vápník na bázi křídy.
• Ochrana kmene. Kmeny a spodní část silných větví na zimu natřete bílým nátěrem, postup je v článku bílení stromů. Chrániče proti okusu kmen zároveň zastíní.
• Tvar koruny. Při výchovném řezu volte kosterní větve tak, aby z kmene vyrůstaly v odstupech, ne všechny z jednoho místa.
• Termín řezu. Peckoviny, zejména meruňky a broskvoně, neřežte v zimě. Řežte až v době rašení nebo v létě po sklizni, za suchého počasí. Větší řezné rány zatřete štěpařským voskem.
• Výživa. Hnojte vyrovnaně a bez přebytku dusíku, poslední dávku dejte nejpozději v létě. Organické hnojení uvolňuje živiny pozvolna a riziko přehnojení je menší, viz hnojivo na ovocné stromy.
• Ochrana proti chorobám. Odstraňujte mumie a suché výhony po moniliniové spále a zasahujte proti chorobám, které klejotok vyvolávají.

Jednotlivé kapky klovatiny u malé rány strom zvládne sám. Zpozorněte, když:

• klovatina vytéká na více místech kmene najednou,
• odumřelá kůra obepíná víc než třetinu obvodu kmene nebo větve,
• listy nad postiženým místem žloutnou, vadnou nebo usychají,
• klejotok se objevuje rok co rok na stejném místě a rána se zvětšuje.

Větev, kterou odumřelá kůra obepnula dokola, už nezachráníte. Odřízněte ji do zdravého dřeva. Pokud náhle uschne celá větev nebo strom, jde často o mrtvici, která postihuje meruňky, ale i třešně a švestky.

• Zimní řez peckovin. Nejčastější příčina klejotoku na zahradě.
• Jen seškrábnutí klovatiny. Klovatina je následek, ne příčina. Bez vyříznutí odumřelé kůry a bez nápravy příčiny se klejotok vrací.
• Hluboké vyřezávání do dřeva. Stačí odstranit odumřelou kůru po zdravé okraje.
• Sekačka a křovinořez až ke kmeni. Kolem kmene nechte volný kruh nebo kmen chraňte chráničem.
• Dusík na podzim. Pozdní přihnojení oddaluje vyzrávání dřeva a zvyšuje riziko namrznutí.

Zdroje fotografií

• Klejotok na kmeni třešně: Rosser1954, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Kapky klejovitého výronu na kůře: Bernd Schwabe, CC BY-SA 4.0, zdroj