Výškové práce na stromech: techniky, vybavení a bezpečnost

Stromolezectví

Vymezení pojmu stromolezectví

Stromolezectví (z anglického tree climbing), toto v našem jazyce dosud nezvyklé slovo, bylo u nás poprvé použito v souvislosti s péčí o stromy v roce 1996. Z hlediska arboristiky je to úzce specializovaná činnost v principu založená na používání výškových lezeckých technik a prostředků osobního zajištění, pro bezpečné provádění odborných zásahů a operací v korunách stromů. Přestože každá definice má svá slabá místa, důležité je sdělení, že lezení na stromy v souvislosti s jejich ošetřováním či jinou odbornou činností se profesionalizovalo.

Vývoj tohoto oboru neprobíhal ve všech zemích zcela koordinovaně a zdaleka ne na stejné úrovni (viz kapitola 3). Proto dnes existují různé metody, techniky a vybavení používané pro práci na stromech, ve kterých se laik obtížně orientuje. Přesto se ale za desetiletí vyprofilovala světově jednotná podoba stromolezectví, která se dále vyvíjí a zdokonaluje.

Výchozí situace stromolezectví v ČR

Řada českých stromolezců stále používá různě modifikovanou, tzv. jednolanovou techniku (JLT). V současnosti však celkový trend stromolezectví, především díky vývoji jednotných lezeckých technik a bezpečnostních předpisů, jednoznačně směřuje k evropskému modelu tzv. dvoulanové techniky (DLT). Ta má u nás již své pevné postavení a čím dál širší základnu uživatelů. Princip JLT a DLT je popsán podrobněji v dalších kapitolách. Velký posun v českém stromolezectví nastal v roce 1997, když byla DLT poprvé oficiálně představena naší odborné veřejnosti. Přesto by nebylo správné jednolanovou techniku zavrhovat nebo ji dokonce považovat za špatnou. Tato technika doznala rovněž velkých změn i zdokonalení a práci na stromech je s ní možné provádět zcela plnohodnotně. Preference JLT je do značné míry věcí zkušeností, zvyku a schopností stromolezce. Zkušenosti ze zahraničí (a dnes již i z ČR) však ukazují, že noví, začínající stromolezci mnohem rychleji zvládají DLT a snadněji se díky ní vyrovnávají s náročným pohybem v korunách. Právě jednoduchost a přehlednost DLT je důvodem, proč s ní začíná nejen většina mladých stromolezců, ale čím dál více se na ni přeorientovávají dosavadní uživatelé JLT.

Čeští stromolezci si postupně dobývají uznání a prestiž tím více, čím intenzivněji zdokonalují svou odbornou úroveň a kvalitu provedené práce. Tento trend by měl v budoucnu zajistit stromolezcům jasné a vyhraněné postavení v arboristice, které bude obecně uznáváno a vyžadováno s vysokou kvalitou.

O stromolezeckých technikách lze říci, že jsou z hlediska jejich univerzálnosti nejvhodnější a nejšetrnější metodou pro provádění výškových prací v korunách stromů. Současné stromolezecké techniky lezcům umožňují při zachování správných technologických postupů provádět většinu potřebných prací bezpečně, s výrazně sníženým rizikem úrazu (v porovnání s minulými lety).

Při rozhodování o způsobu provádění zásahů na stromech je dobré zamyslet se i nad tím, v jakém případě a za jakých podmínek je vhodné zvolit stromolezecké techniky a za jakých okolností použít mechanizace (nejčastěji manipulační plošinu). Realizátor arboristických prací by měl umět objektivně posoudit, ve které situaci je vhodné použít manipulační plošinu a kdy stromolezeckou techniku. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody a často i jejich správná vzájemná kombinace může být v konečném výsledku nejproduktivnějším řešením. Na druhou stranu se setkáváme s řadou případů, kdy preference jak prvního, tak i druhého způsobu není jednoznačná a možná jsou obě řešení. I když srovnání může být v některých případech relativní, přesto je vhodné vyzdvihnout některé obecné výhody a úskalí stromolezeckých technik v porovnání s těžkou mechanizací (v tomto případě manipulačními plošinami).

Výhody stromolezeckých technik

Snadná dostupnost ke stromům – tam, kde není možný přístup žádné mechanizace, může se stromolezec bez větších problémů dostat (uzavřené objekty, hřbitovy, svažité terény, stromy v porostech, u nejrůznějších mechanických překážek v podobě budov, nadzemních vedení apod.).

Univerzálnost – komplexní provedení práce v celém objemu koruny, bez závislosti na výšce – stromolezec je schopen dolézt nebo dosáhnout do většiny míst v koruně stromu a jeho dostupnost není limitována ani délkou pracovního ramene stroje (pokud je strom vyšší, než je dostupnost stroje), ani velikostí a tvarem pracovního koše v případě hustého větvení.

Malý zábor manipulační plochy – např. na silnicích a frekventovaných komunikacích je při použití mechanizace nutné částečné nebo úplné uzavření po celou dobu provádění zásahu. Při použití stromolezecké techniky je možné uzavírku minimalizovat a práci kdykoliv přerušit bez složité manipulace se strojem.

Kvalitní vizuální prohlídka koruny, kmene a větví – probíhá tím nejdetailnějším způsobem. Zvyšuje se tak možnost zjištění problematických záležitostí neviditelných ze země nebo špatně rozpoznatelných z koše manipulační plošiny.

Minimální negativní účinky na strom a jeho okolí – stromolezectví nezpůsobuje podstatou svého založení žádnou škodu stromu ani jeho okolí. Při použití těžké mechanizace může snadno dojít např. k oděru větví a kmene, poškození trávníkových ploch, zhutnění půdy, poškození kořenů nadměrnou hmotností stroje apod.

Ekologický provoz – ekologické i hygienické zatížení okolí stromu za použití stromolezeckých technik je podstatně menší než u těžké mechanizace.

Úzký a přirozený kontakt se stromy – stromolezecké techniky jsou tou nejužší a nejpřirozenější formou kontaktu pracovníka se stromy. Je osvědčenou zkušeností (ne však pravidlem), že člověk, který se ve stromě pohybuje a svým způsobem na něm „visí jeho život“, má ke své práci pozitivní až osobní vztah a při provádění zásahů si počíná citlivěji.

Úskalí stromolezectví v porovnání s použitím manipulačních plošin

Větší časová a fyzická náročnost výstupu do korun stromů – instalace lana v koruně stromu a výstup jsou náročnější než při použití stroje (pokud instalace stroje do pohotovostní polohy nevyžaduje zvláštní opatření a více času).

Zhoršená dostupnost okrajových částí koruny – stromolezec má ztížený přístup k větvím na obvodu koruny. Typickým příkladem může být například pravidelný řez živých stěn a vysokých živých plotů, kdy je bezpodmínečně nutný přístup z vnější strany.

Špatná dostupnost staticky nebezpečných stromů – lezec se buď se značnými obtížemi, nebo vůbec nedostane na staticky nebezpečné stromy. Jedná se zpravidla o stromy dlouho suché, přeštíhlené, extrémně křehké, rozlomené stromy po kalamitách, stromy s rozsáhlými hnilobami, které mohou způsobit pád celého stromu nebo jeho částí apod.

Menší efektivita u některých jednoúčelových zásahů – v případech, kdy cílem zásahu je například zajištění bezpečné vzdálenosti větví od elektrického vedení či komunikace, zajištění podjezdných výšek atd. a kdy je možno dostat se k jednotlivým odřezávaným částem pomocí manipulační plošiny z jedné pojezdové linie (silnice, chodník, koleje…), může být využití této mechanizace efektivnější.

Omezené využití u stromů s malou únosností – mezi takovéto případy může patřit například provádění řezu na mladých stromech, na které již nelze dosáhnout ze země nebo ze žebříku a není ještě možné vylézt do koruny bez rizika poškození, nebo na úzkých sloupovitých kultivarech apod. (často může být použit pouze samonosný žebřík nebo pojízdná rampa).

Poněkud větší závislost na počasí – po mokrých nebo vlhkých větvích je lezení komplikovanější a nebezpečnější a většina lezců v takových podmínkách práci přerušuje. Za deště, sněžení, mrazu či silného větru se také výrazně snižuje hygiena práce a tyto nepříznivé podmínky mohou při dlouhém trvání práce prodloužit. Pokud tedy investor plánuje provedení většího rozsahu prací v době rizikového počasí a je tlačen pevným termínem ukončení, je dobré se i nad tímto problémem zamyslet.

Účelem tohoto porovnání není vyvolávat jednostrannou preferenci jednoho či druhého způsobu, ale má být pouze konstatováním obecných problémů, které by měly být zohledněny. Bohužel tato celkem jednoduchá úvaha je často podceňována. Neefektivní způsob práce může konečné dílo nejen zkomplikovat, ale trvale znehodnotit. Pokud zadavatel stojí před rozhodnutím, jakou metodu výškové práce v korunách stromů zvolit, je třeba pečlivě zvážit všechna pro a proti výše uvedených bodů, ale také se přizpůsobit dané situaci. Rozhodující je dobrý výsledek práce. Pakliže dodavatel prací garantuje kvalitní výsledek a při realizaci nedojde k žádným škodám, není podstatné, pro jakou metodu se rozhodne.