Péče o dřeviny mimo les v ČR: od počátků po současnost
Péče o dřeviny rostoucí mimo les má v České republice bohatou historii. Zjistěte, jak se od 19. století vyvíjela ochrana stromů, jakou roli sehrály okrašlovací spolky a co přinesl zákon č. 114/1992 Sb.
Proč lidé odjakživa pečovali o stromy a chránili je
Péče o dřeviny rostoucí mimo les v ČR
Již do doby, kdy lidé začali v krajině zemědělsky hospodařit, lze situovat počátek zájmu o významné stromy. Stromy měly odpradávna zvláštní postavení, a to nejen z hlediska hospodářského významu. Často jim byla přisuzována nadpřirozená síla. Budily respekt z důvodu jim přičítaných schopností, později i proto, že si lidé více dokázali uvědomit věkovitost stromů a představit si, co všechno se již pod korunami těchto velikánů mohlo odehrát. Protože stromy požívaly takové vážnosti, byly často sázeny na rozcestích jako hraniční či orientační body, u křížků a kapliček, na návsích a hradních nádvořích a na místech význačných událostí na jejich paměť. Tyto významné stromy pak lidé chránili, uctívali a pečovali o ně.
Počátky institucionální ochrany dřevin v českých zemích
4.1 Počátky péče o dřeviny v ČR
Počátky cílevědomé péče o neovocné dřeviny rostoucí mimo les lze na území ČR, podobně jako ve světě, situovat do doby zakládání okrasných zahrad, parků a později i arboret. Česká republika je mimořádně bohatá na množství těchto většinou památkově chráněných objektů všech slohů od velikosti několika arů ve stísněném prostoru hradních zahrad až po celé komponované krajiny (asi nejznámějším příkladem je Lednicko–Valtický areál).
Institucionální ochrana dřevin rostoucích ve volné krajině mimo les a cílevědomá organizovaná péče o ně mají mladší historii. V České republice je spojena s počátky ochrany přírody a s okrašlovacími aktivitami.
První chráněná území v českých zemích (tehdy byly součástí rakousko-uherské monarchie) vznikla v 19. století a jednalo se o soukromé pralesní rezervace, vzniklé z iniciativy osvícených jedinců. Nejstarší z nich založil v roce 1838 Jiří Augustin Langueval Buquoy v Novohradských horách (Veselý, 1954). Státní ochrana přírody se prosazovala velmi pomalu. Takovými dílčími kroky byla například nařízení z roku 1837 o povinném udržování stromů a stromořadí u veřejných cest a zákon z roku 1870 o ochraně zemědělsky užitečných druhů zvířat (převážně ptáků), který platil pro území Čech. Návrhy zákonů na ochranu přírody, obsahujících i ochranu dřevin rostoucích mimo les, podávané od začátku 20. století, narážely dlouho na nepochopení jak u vídeňské poslanecké sněmovny, tak u zemského sněmu v Praze. V roce 1914 vydalo ministerstvo orby ředitelstvím státních statků a lesů oběžník
o ochraně přírodních památek. Za 1. světové války sílily snahy po vytvoření ochranářsky orientovaných komisí při zemských úřadech, ale bez úspěchu (Kovařík & Pešout, 2000).
Dne 5. 5. 1833 vydalo c. k. Zemské presidium z iniciativy nejvyššího českého purkrabího Karla hr. Chotka nařízení č. 4164, v němž se vybízejí krajské úřady, aby po příkladu hlavního města Prahy a jiných větších měst ustavily komise, které by se staraly o zkrášlení měst a obcí ve svých obvodech. Svůj zájem měly upřít mj. právě na nelesní zeleň. Jednotlivé komise, v jejichž čele byl postaven krajský komisař jako zástupce gubernia, byly vyzvány, aby podávaly své návrhy a žádosti krajskému úřadu, který měl rozhodovat a uskutečňovat je podle svých možností. Zemské presidium si vyžádalo o podniknutých akcích občasnou zprávu, jakož i oznámení jmen osob, které se o okrašlování nějak zasloužily. Bohužel tato iniciativa skončila zároveň s odchodem hraběte do soukromí v r. 1843 a byla poznamenána značnou těžkopádností shora nařízené akce. Přesto to byla první soustředěná snaha, která předznamenala rozvoj okrašlovacích spolků ve druhé polovině století (Ptáček, 2000).
Okrašlovací spolky a jejich přínos pro ochranu stromů (19. a 20. století)
4.2 Péče o dřeviny od druhé poloviny 19. století
Ve druhé polovině 19. století se začala rozvíjet činnost okrašlovacích spolků. V roce 1849 vzniká první okrašlovací spolek v Kutné Hoře. Následovaly Červené Pečky (1864), Domažlice (1867), Kosmonosy (1869), Jičín (1870), Jindřichův Hradec (1871), Mladá Boleslav (1872), v roce 1873 byl založen první moravský okrašlovací spolek v Prostějově a v roce 1893 první slezský okrašlovací spolek v Polské Ostravě. V roce 1880 bylo spolků již 28. V roce 1904, kdy byl ustaven Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém (v r. 1905 přejmenovaný na Svaz českých okrašlovacích spolků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a v roce 1919 na Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny), činil počet organizovaných spolků 237 a již v roce 1913 dosáhl čtyř set. Významnou činností okrašlovacích spolků hned od počátku jejich činnosti byly především stromové slavnosti, které se např. v roce 1906 konaly v 500 obcích v celých Čechách, na Moravě a ve Slezsku. K jejich konání vydal též metodickou literaturu. Od roku 1908 svaz organizoval zakupování sazenic pro okrašlovací spolky z různých dotací a zprostředkovával darování přebytečných sazenic ze státních školek atd. Ve výroční zprávě za rok 1938 se konstatuje, že za 30 let bylo okrašlovacím spolkům rozdáno 5,8 milionu sazenic v celkové hodnotě 800 tisíc korun.
Svaz též vyjednal u některých školek slevu 5–15 % a 50% slevu u c. k. železnic na dovozné mj. sazenic. V roce 1922 byl z popudu generálního konzervátora Rudolfa Maximoviče a za spolupráce Československé obce učitelské a Ústřední jednoty československého lesnictva zahájen soupis významných stromů. Svaz též svou autoritou často zasahoval mj. ve věci poškozování vzrostlých stromů, záchrany dutých stromů, kácení stromořadí nebo památných stromů atd. Například v roce 1931 začlenilo ředitelství pošt a telefonů do svých směrnic ochranu stromů poté, co svaz poukázal na poškozování stromových alejí státní správou pošt a telefonů (Ptáček, 2000).
Dne 25. ledna 1946 vydal Zemský národní výbor v Praze oběžník „Zákaz kácení stromů", kterým ukládal okresním národním výborům vydat výnosy zakazující kácení ojedinělých stromů, jejich skupin starších 40 let, stromů starých a památných s estetickým významem v krajině. K řešení konkrétních případů měl ONV přizvat zástupce Státního památkového ústavu (Kovařík & Pešout, 2000).
V roce 1951 byla zrušena činnost okrašlovacích spolků a bylo úředně zastaveno vydávání svazového časopisu Krása našeho domova. Takto smutně se uzavřelo bezmála stoleté úsilí okrašlovacích spolků o ochranu přírody a krajiny vč. významných stromů. Tak skončila činnost organizace, která v době svého největšího rozkvětu sdružovala přes 400 spolků, v nichž pracovalo více než 30 000 dobrovolníků. Dodnes však ve většině obcí, kde okrašlovací spolky působily, vidíme jejich práci. V řadě měst kvalitní stromy, dnes staré kolem 100 let, vysadily právě tyto organizace.
Zákony a vyhlášky: jak se formovala legislativní ochrana stromů
4.3 Rozvoj péče o dřeviny ve druhé polovině 20. století
V letech 1950 – 1954 probíhal „Soupis památných neb význačných stromů, stromořadí a porostů" organizovaný referátem pro ochranu přírody a krajiny na ministerstvu školství a národní osvěty. V roce 1956 bylo naplněno více než půlstoletí trvající úsilí Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny, když vyšel Zákon o ochraně přírody č. 40/1956 Sb. Ten proklamoval ochranu přírody jako celku a její provádění na vědeckém základě. Svým obsahem byl však orientován hlavně na ochranu nejcennějších částí naší přírody vč. ochrany významných stromů. Umožňoval speciální ochranu stromů jejich vyhlášením za chráněné přírodní výtvory.
V roce 1953 vychází publikace J. Friče „Ošetřování starých stromů" (Frič, 1953). V letech 1958–1959 byla přeorganizována dosavadní Státní památková správa na Státní ústav památkové péče a ochrany přírody s krajskými středisky. V roce 1958 vyšel Zákon o kulturních památkách č. 22/1958 Sb., podle něhož byly chráněny četné historické zahrady a parky, případně rozptýlená zeleň. V září stejného roku byla ustavena při Společnosti Národního muzea v Praze sekce ochrany přírody, později nazvaná Sbor ochrany přírody, který sdružoval odborníky i laiky na celém území státu a organizoval celostátní akce jako např. „Strom republiky". Tato organizace se stala v roce 1969 základem nově ustaveného Svazu pro ochranu přírody a krajiny – TIS, který se přihlásil k tradici spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. TIS vyhlásil program „Československo – zahrada Evropy" a mj. se zaměřil na výsadbu a udržování zeleně (Kovařík & Pešout, 2000).
V roce 1965 vydalo ministerstvo zemědělství vyhlášku č. 89/1965 Sb., podle níž ke kácení stromů rostoucích mimo les byl nutný souhlas místního národního výboru. Pokud šlo o stromy v břehových porostech, stromy registrované v zájmu všeobecné ochrany přírody nebo chráněné podle předpisů o státní ochraně přírody, byl k pokácení nezbytný souhlas okresního národního výboru v součinnosti s orgánem státní ochrany přírody.
V roce 1980 byla vydána zásadní vyhláška č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, postup při výjimečném povolování jejich kácení a způsob využití dřevní hmoty z těchto stromů. K vydání této vyhlášky bylo ministerstvo kultury zmocněno zákonem č. 114/1992 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Novou vyhláškou byla zrušena do té doby platná vyhláška č. 89/1965 Sb. (ve znění vyhlášek č. 154/1968 Sb. a č. 142/1969 Sb.). Vzhledem ke komplikovanosti tohoto právního předpisu vypracovalo ministerstvo kultury Metodický návod pro jednotné provádění výkladu vyhlášky č. 142/1980 Sb. Vyhláška rozlišovala stromy I. a II. kategorie. Rozhodování o kácení stromů podle této vyhlášky provádějí místní národní výbory, pokud si tuto pravomoc nevyžádaly okresní národní výbory. Vyhláška č. 142/1980 Sb. se však nevztahovala na stromy chráněné podle zvláštních předpisů (Maršáková, 1983).
Z hlediska ochrany a péče o dřeviny rostoucí mimo les bylo přelomové přijetí moderního zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Podle zákona jsou chráněny před zničením či poškozováním všechny stromy a keře rostoucí mimo les. Stromy chráněné státem se začínají nazývat památnými stromy a je zaveden jejich centrální registr, který spravuje AOPK ČR Praha. Zákon také přinesl právo pro občanská sdružení účastnit se správních řízení, která se dotýkají mj. ochrany nelesní zeleně.
Usnesením vlády ČR č. 415 byl v r. 1998 přijat Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, který stanovuje prioritní opatření v ochraně přírody a krajiny, z nichž vybraná se týkají i zeleně mimo les (Mlčoch & al. 1998).
Rozvoj odborné arboristiky a péče o dřeviny v druhé polovině 20. století
Ve druhé polovině sedmdesátých let se začíná více rozvíjet péče o dřeviny díky aktivitám RNDr. Boženy Gregorové, CSc., která v rámci podniku Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy řešila problematiku konzervace stromů pomocí chemického ošetření a stromové chirurgie.
V roce 1979 byl založen Český svaz ochránců přírody, který se od počátku své existence věnoval péči o dřeviny rostoucí mimo les (viz dále).
V témže roce vychází dlouho chybějící publikace v ČR, věnující se komplexně péči o dřeviny, pod názvem „Ošetřování okrasných dřevin" (Bartosiewicz, Siewniak, 1980) a v r. 1981 práce „Ošetření poraněných stromů a jejich dutin pomocí epoxidových pryskyřic" (Gregorová, 1981).
Při AOPK ČR byla vytvořena dendrologická laboratoř, která se speciálně věnovala péči o dřeviny rostoucí mimo les. V rámci tohoto pracoviště vznikla řada projektů a publikací (z poslední doby např. Gregorová, 1995, 2000; Res, 1998 apod.). V roce 2003 se laboratoř začlenila do Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice, který se dlouhodobě péči o dřeviny rostoucí mimo les věnuje a je pracovištěm, kde je řešena řada výzkumných úkolů v této oblasti.
Rozvoj vzdělávacích aktivit v oboru péče o dřeviny je zcela samostatnou kapitolou a v rámci České republiky vždy tvořil neoddělitelnou složku řady oborů – zahradnictví, sadovnictví, zahradní architektury i lesnictví. V současné době probíhá specializované vzdělávání jak na úrovni středních, vyšších odborných a vysokých škol (např. Střední zahradnická škola a Vyšší odborná škola zahradnická Mělník, Integrovaná střední škola lesnická Vimperk, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno), tak i v oblasti kurzů celoživotního vzdělávání (Sekce péče o dřeviny SZKT, Schola arboricultura, s. r. o.).
Velmi příznivě se na péči o dřeviny rostoucí mimo les v posledních letech podílí státní dotační programy, zejména krajinotvorné programy MŽP (Program péče o krajinu, Program revitalizace říčních systémů), dotační tituly SFŽP (např. obnova přírodních prvků zámeckých parků) či program obnovy venkova MMR.
Program ČSOP Péče o dřeviny mimo les: vznik, aktivity a výsledky
4.4 Program ČSOP „Péče o dřeviny rostoucí mimo les"
Český svaz ochránců přírody se od svého vzniku (1979) zabývá péčí o dřeviny rostoucí v prostředí měst a ve volné krajině v rámci celostátního programu „Péče o dřeviny rostoucí mimo les" (Hron, 1983; Křížková, 1985).
Jednou z prvních odborných publikací, kterou ve své řadě metodických příruček svaz pod č. 5 v roce 1984 vydal, byla „Technologie konzervačního ošetřování stromů" od B. Gregorové (Gregorová, 1984). ČSOP tak reagoval na zaměření části základních organizací, které se ošetřováním zeleně po svém založení začaly zabývat. Kvalita práce při péči o zeleň byla v té době rozdílná podle subjektu, obvykle komunálního charakteru, který ji prováděl. Desítky let degradace tohoto řemesla, kdy se obor zahradník stal doménou absolventů zvláštních škol a péče o zeleň zůstávala na konci zájmu národních výborů, se negativně projevily zejména v péči o historické parky a stromořadí. Podniky sadů a lesů a komunálního hospodářství, či jen místní národní výbory, navázaly spolupráci se ZO ČSOP a ty začaly provádět ošetřování zeleně i její výsadbu. Celostátní působnost ČSOP a jeho napojení na státní zprávu, muzea, kulturní zařízení a následně projekční kanceláře měly i odborný dopad a zmíněná metodická příručka ČSOP byla po léta uváděna jako pramen v nejednom projektu z oblasti regenerace zeleně. Mezi historicky první velké akce ČSOP patří komplexní pěstební zásah na vojenském hřbitově v Olomouci-Černovíru provedený ZO ČSOP Valašské Meziříčí a ZO ČSOP Olomouc v letech 1981 a 1982. Velký kus práce v té době odvedly některé pražské a brněnské organizace. ČSOP uspořádal několik seminářů k odbornému ošetřování zeleně, které v podstatě vyvrcholily seminářem ČSOP v září 1992 Na Čertoryjích u Strážnice. To už do Československa pronikly nové technologie – například speciální popruhy pro vazby stromů, stromolezectví se všemi pomůckami a podobně (Klečková & Orálek, 1999).
V roce 1994 vychází metodické příručky ČSOP č. 5 a 6 pod názvem „Strom ve městě I" a „Strom ve městě II – Zásady výsadby, řezu a konzervačního ošetření stromů" (Kolařík, 1994 a, b).
V roce 1999 je vydána v rámci samostatného svazového programu „Záchrana krajových odrůd ovocných dřevin" metodická příručka „Ošetřování starých a výsadba nových ovocných dřevin" (Klevcov & al., 1999).
V roce 2002 je jmenován Ústřední výkonnou radou ČSOP novým odborným garantem Svazového programu „Péče o dřeviny rostoucí mimo les" Ing. Jaroslav Kolařík. V roce 2003 uvádí 160 z 360 základních organizací Českého svazu ochránců přírody, že se aktivně zabývají péčí o dřeviny rostoucí mimo les.
