Závlaha ve skleníku: teplota vody, kapková závlaha a úprava tvrdosti
Jak správně zalévat rostliny ve skleníku: dávkování vody, teplota zálivkové vody, kapková závlaha, automatizace zálivky a úprava tvrdé vody kyselinou šťavelovou.
Činitel úspěšného pěstování
Hlavním činitelem úspěšného pěstování rostlin ve skleníku je přiměřené zalévání. V krytých prostorách platí jiná pravidla než ve volné přírodě. Zalévá se konvemi s oválnou růžicí nebo bez kropáče přímo k rostlinám. Vždy platí požadavek dostatečné dávky vody. Základní dávka na 1 m² týdně činí 10 litrů vody. Vláhu doplňujeme podle potřeby. K zamezení zvýšeného odparu vody a potlačení růstu plevelů udržujeme povrch země kyprý. Vodu lze dopravit ke kořenům podmokem nebo kapkovou závlahou.
Teplota zálivkové vody
Řada drobných pěstitelů šetří místem ve skleníku a nemá uvnitř vhodnou nádrž na vodu. Zalévá přinesenou studenou vodou. Nejdrastičtější je kropení hadicí napojenou přímo na vodovod. Rozdíl teplot mezi ovzduším ve skleníku a vodou z vodovodu bývá v letních měsících až 40 °C. Teplomilné rostliny nesnášejí tento způsob zalévání, které bývá příčinou neúspěchu a zániku rostlin. V každém skleníku by měla být nádrž s vodou, ze které se odebírá po zahřátí voda na zalévání. Ve většině malých skleníků vystačíme s 200litrovým sudem, který postavíme nejlépe na podstavec, aby byl v pásmu teplejšího ovzduší. Na výšku postavený sud nezabere ani 1 m². Výhodou tohoto uspořádání je možnost opatřit sud výpustným kohoutem pro odběr vody do konví a využití spádu pro kapkovou závlahu. Jako podstavec poslouží menší sud (50 litrů). Podstavec musí stát na pevném podloží, aby se časem neskácel. Hmotnost naplněného sudu se pohybuje okolo 250 kg.
Kapková závlaha
Kapková závlaha je způsob, kterým lze přivést k rostlinám dostatečné množství vody za předpokladu správné funkce kapkovačů. Většina systémů je choulostivá na zanášení trysek nečistotami a solemi, jaké známe z květináčů. Voda před vpuštěním do rozvodů se musí filtrovat a upravit. Rozvody musí být neprůsvitné, aby se netvořily řasy. Opomenutí kterékoli z podmínek má za následek selhání kapkovačů a zaschnutí rostlin.
Výhodnější je přivádět k rostlinám vodu tenkými trubičkami a přítok ovládat elektromagnetickými ventily z pračky, řízenými spínacími hodinami. Průtoky jednotlivými hadičkami lze nastavit tak zvanými škrtiči, známými z akvaristiky nebo z infuzí. Zařízení umožňuje i úsporu vody. Při dostatečné vlhkosti zeminy je zablokován přítok vody snímačem zapojeným do obvodu ventilu. K dokonalé činnosti stačí spád vody z nádrže ve výšce od 0,7 m nad záhonem. Když není nádrž v dostatečné výšce, lze k dopravě vody použít malé čerpadlo místo ventilu. Plně postačí čerpadlo z vyřazené automatické pračky, je ovšem nutné hlídat hladinu vody v nádrži. Čerpadlo nesmí běžet naprázdno, neboť je konstruováno pro krátkodobý provoz a spálilo by se. Zařízení musí být zapojeno tak, aby se čerpadlo vypnulo po vyčerpání vody z nádrže.
Klasické zavlažování konvemi nebo transport vody mezi zdrojem, nádržemi či ze studně je fyzicky náročnou záležitostí, a tak rostlinám většinou chybí dostatek vody. Za přiměřenou dávku vody se považuje v letním období 10 l na 1 m² týdně, za suchého počasí dvojnásobek. Když je k dispozici elektrická energie, zavlažování je možné řešit pomocí výkonného zahradního čerpadla. Vybírejte samonasávací typ s ochranou motoru proti přehřátí a vodotěsným vypínačem, který zvládne nasávat vodu i ze sudu nebo studny. Plastové hadice nekorodují a lehké čerpadlo snadno přenesete tam, kde ho zrovna potřebujete.
Automatizace zálivky
Na našem trhu je v prodeji několik typů důmyslných přístrojů napájených z monočlánků a umožňujících zalévání bez naší přítomnosti až 14 dnů. Uvnitř přístroje pracuje procesor a digitální hodiny umožňující nastavení zálivky na kteroukoli hodinu ve dne i v noci na 14 dnů předem. Hodiny jsou přesné, a když po uvedeném čase nic nezměníme v zadání, celý cyklus se opakuje. Kromě elektroniky je uvnitř přístroje zabudován teflonový ventil ovládaný servomotorkem. V nastavený čas se průtok vody otevře a podle nastavení opět uzavře.
K přístrojům se dodává čidlo na vlhkost, které se zasune k rostlině. Na čidle je možno předvolit, jakou vlhkost potřebujeme, a po jejím dosažení se průtok vody uzavře. Zařízení původně určené k zalévání zahrady se plně osvědčilo i ve skleníku napojením na sud.
Problémem zůstává doplňování nádrže při delší nepřítomnosti. Pokud je k dispozici vodovod, je možné doplňovat vodu pomocí plovákových ventilů, známých z nádrží na toaletách. Podobně lze doplňovat sud z nádrží mimo skleník, které jsou umístěny nad úrovní sudu ve skleníku. Voda přitéká samospádem a její přítok je opět řízen plovákovým ventilem.
Zálivka podle plodin
Každá plodina ve skleníku potřebuje zalévat trochu jinak. Některým vadí studená voda, jiným mokré listy a pro jiné je nejdůležitější tvrdost vody. Přehled vychází z knihy Skleník od jara do zimy (F. Kobza, M. Koudela). Jak změkčit tvrdou vodu, popisujeme níže v části úprava vody.
| Plodina | Jak zalévat | Co hrozí při chybě |
|---|---|---|
| Okurky | vodou ohřátou na teplotu vzduchu ve skleníku, půdu držet přiměřeně vlhkou | studená voda rostlinám škodí, přemokření také |
| Kedlubny | pravidelně, vodou ohřátou na teplotu skleníku | studená voda a nepravidelná zálivka způsobují praskání a dřevnatění bulev, s chladem i vybíhání |
| Hlávkový salát na podzim a v zimě | zavlažit před výsadbou, pak mezi rostliny; zalévat, když se větrá | zálivka bez větrání zvyšuje riziko chorob; sucho způsobuje hořké listy a vybíhání |
| Hlávkový salát na jaře a v létě | lze kropit, ale ne příliš studenou vodou | studená voda škodí |
| Štěrbák | vyrovnaně; při tvorbě růžic zalévat spodem, k půdě | zálivka shora způsobuje zahnívání růžic |
| Rajčata | od začátku kvetení ne na list; do rýh nebo kapkově | voda na listech zhoršuje opylení; sucho oslabuje rostliny, nadbytek vody prodlužuje vegetaci |
| Paprika | vydatně a pravidelně, hlavně v době květu | paprika je na zálivku náročná |
| Květák | po výsadbě méně často, ale vydatnými dávkami | – |
| Orchideje | dešťovou vodou o teplotě skleníku, jinak vodou kolem 4 °dH; spíš rosit než zalévat | přemokření; v období klidu omezit zálivku |
| Bromélie | dešťovou nebo měkkou vodou do 6 °dH | tvrdá voda |
| Kaktusy a sukulenty | duben–srpen vydatně spodem s odtokem, v létě zhruba jednou za 2–3 týdny; v zimě jednou za 1–2 měsíce nebo vůbec | trvale mokrý kořenový bal |
Zálivková voda
Nejvhodnější je voda dešťová, ale pozor! Nevhodný je sběr dešťovky po dlouhém suchém počasí, v místech se značným průmyslovým spadem a ze střech krytých dehtovou lepenkou, nebo natřených barvami obsahujícími přísady olova nebo kadmia. Tato dešťovka je naprosto nevhodná pro zalévání zeleniny. Bez úpravy se nehodí ani voda z některých studní pro značnou tvrdost, která omezuje příjem určitých živin. Nedostatkem je i malý obsah kyslíku.
Úprava vody
Tvrdost vody lze upravovat v nekovových nádobách pomocí kyseliny šťavelové (Acidum oxalicum). Na 100 litrů středně tvrdé vody, teplé 18 až 20 °C, použijeme 18 g kyseliny šťavelové. Po ošetření kyselinou šťavelovou se voda zakalí. Kal se usadí v závislosti na teplotě za 24 až 48 hodin. Podle zakalení lze laicky posoudit nutnost úpravy. Jestliže zůstane voda čirá, upravování odpadá. Při zakalení jsme odkázáni na trvalé upravování. Tvrdost vody dokazuje i zakalení při ředění kapalného hnojiva. Voda správně upravená kyselinou šťavelovou by měla mít hodnotu pH 6,5.
Při míchání upravenou vodou se usazenina zvedá, proto je vhodné nádoby větších rozměrů opatřit výpustným kohoutem, který instalujeme asi 10 cm nad dnem. V důsledku tohoto opatření vytéká čirá voda a kal zůstává u dna. Za celou sezonu se usadí asi 3 cm kalu (šťavelan vápenatý), který vylijeme na kompost. Na květináčích a různých pěstebních nádobách se časem tvoří nepěkné úsady; jsou to vápenaté složky, jež zůstávají po odpaření zálivkové vody. Stejné složky se shromažďují v zemině, kde dochází k zasolení půdy. Vápenaté usazeniny nelze vyplavit, proto by se měl omezit jejich přísun. V bytech nemáme k dispozici dešťovku, a tak je zapotřebí upravovat vodu z vodovodu.
Úprava vody v malém rozsahu
Postup je zdánlivě složitější. Vzhledem k tomu, že ke stanovení množství kyseliny šťavelové na litr vody by bylo třeba lékárenských vah, doporučuji zhotovit si zásobní koncentrovaný roztok. Předem je třeba si uvědomit, že kyselina šťavelová v koncentrovaném stavu je jedovatá, a proto by neměla být v nádobách, které se používají k potravinářským účelům. Na zásobní roztok se nesmí použít láhve, ve kterých byly prodávány nápoje. Použijeme tedy nádoby od kapalných hnojiv, nebo od různých přípravků k praní prádla. Kyselinu šťavelovou musíme skladovat mimo dosah dětí a na místě, kde nemůže dojít k záměně.
Zhotovení zásobního roztoku
Navážíme přesně 18 g kyseliny šťavelové a tu rozpustíme v 1 litru dešťové nebo destilované vodě. To je podmínka. Tím máme vytvořen zásobní roztok, ze kterého odléváme potřebné množství ke konečné úpravě vody. Na litr upravované vody z vodovodu odměříme 10 ml zásobního roztoku. Voda se mírně zakalí a unikají téměř neznatelné bublinky (oxidu uhličitého). Při pokojové teplotě se kal usadí asi za 24 hodin. Čirou vodu opatrně slijeme a kal vylijeme. Hnojiva přidáváme až do upravené vody. Při pravidelné zálivce upravenou vodou se úsady na květináčích nevyskytnou. Pro rostliny vyžadující kyselejší vodu (nižší pH, pod 6,5) můžeme dávku zásobního roztoku zdvojnásobit.
Jaká voda je na zálivku nejlepší
Pro zálivku ve skleníku se nejlépe hodí dešťová voda. Je měkká, obsahuje jen velmi málo vápníku a hořčíku, a proto nezanáší substrát ani květináče vápenatými usazeninami. Platí ale výhrady uvedené výše: nesbírejte ji ze střech s nevhodnou krytinou ani v místech se silným průmyslovým spadem. Pokud dešťovku nemáte, použijte vodu z vodovodu upravenou podle postupu výše.
Vodu z vodovodu nebo ze studny nechte před zálivkou odstát v nádrži či konvi přímo ve skleníku. Odstátá voda získá teplotu prostředí, takže rostliny nezaléváte studenou vodou, která zpomaluje růst a příjem živin. Na výsevy a řízky používejte čistou vodu o teplotě prostředí a substrát udržujte rovnoměrně vlhký, ale ne mokrý.
