Máme skleník a jak dál: péče o zeminu, pH a pěstování v nádobách

Výhodné pěstování tyčkových rajčat před skleníkem

Prostor před skleníkem lze výhodně využít pro pěstování tyčkových rajčat. Vychází z poznatku, že rajčata jsou chráněna proti chladu ze severu a přisvětlována odraženým slunečním svitem od stěny skloněné 30°. Při dešti dochází k zalévání ke kořenům stékající vodou ze skel. Odpadají stínicí nátěry skla proti nadměrnému svitu, například vápnem. Počátkem jara je prostor před skleníkem volný, do poloviny června jsou sazenice malé a rostlinám ve skleníku nestíní. Z jižní strany těsně u skleníku zapustíme do země asi 30 cm hluboko 2 m dlouhé trubky podle skleníku ve vzdálenosti po dvou metrech. Počet určuje délka skleníku. Trubky překlenneme ve vrchní části profilovým železem tvaru T nebo L. Nelze-li spoje sešroubovat, zatlučeme do trubek dřevěné zátky, do profilů vyvrtáme díry a profily k trubkám přitlučeme hřebíky. Mezi trubky napneme vodorovně ve vzdálenosti asi po 30 cm silnější drát. Vždy po 70 cm uvážeme na profil provazy, po kterých vedeme rajčata na jeden výhon (vylamujeme zálistky). Vysazujeme pouze jednu řadu.

Výnos, výživa a podpůrné rostliny

Výnos plodů je závislý na dostatku živin a vláhy a předpokládá 10 litrů (kbelík) kompostu na sazenici. Jako podpůrná rostlina se osvědčil celer, který sázíme mezi rajčata. U podpůrných celerů neočekáváme velké bulvy, poněvadž v průběhu vegetace přihrnujeme zem, nebo přisypáváme kompost. Za sucha zaléváme bez kropáče ke kořenům. Zálivka musí být dostatečná (5 litrů na rostlinu). Po dosažení 5 až 6 vijanů zaštípneme vrchol.

Pěstování v krytých prostorách

Při pěstování rostlin v krytých prostorách platí jiná pravidla než ve volné přírodě. Jsou zde horší světelné podmínky. Klade se tu větší důraz na kvalitu zálivkové vody a zeminy. V prostoru je také větší výskyt škůdců a plísní.

Většinu rostlin stejného druhu nelze s ohledem na kořenové zbytky a rezidua výměšků pěstovat po sobě dříve než za tři čtyři roky.

Poškozování zeminy

Stav zeminy ohrožují nevhodná hnojiva, zamoření plevelnými rostlinami, používání herbicidů, nedostatek organické hmoty a zálivková voda. Zeminu poškozuje zejména nadměrné a neuvážené aplikování průmyslových hnojiv. Vzniká zasolení z doprovodných (balastních) látek obsažených v granulovaných minerálních hnojivech. Tato hnojiva jsou určena především pro polní podmínky. Z chemických látek jsou nebezpečné chloridy. Zůstávají rozpuštěné a obohacují půdní roztok. Podobně je tomu u sodíku. Překročením hranice zasolení dochází k poškození rostlin. Je brzděn příjem vody kořeny. Vznikají poruchy ve výživě, což se projevuje hnědnutím kořenů, chlorotickou barvou listů, vadnutím okrajů listů a odumíráním celých rostlin.

Ke změně vlastností půdy dochází opakovaným pěstováním monokultur (okurek, paprik, rajčat nebo okrasných rostlin), což způsobuje únavu půdy. V zemině zůstávají kořenové zbytky a výměšky rostlin vznikající při růstu, škůdci, jejich zárodky a plísňové choroby parazitující pak na příští vegetaci. Kromě toho zůstávají v půdě zbytky postřiků (například měďnatých přípravků) a stopových prvků, které do spodin pronikají velmi pomalu, ale kumulují se. Ve větších koncentracích jsou jedovaté. Mění se složení a pH zeminy. Rostliny chřadnou, jsou častěji napadány chorobami a škůdci. U zelenin klesá výnos, u okrasných rostlin vzhled. Zvyšování dávek průmyslových hnojiv nemá smysl. Zůstává jediné řešení – výměna zeminy.

Balastní látky lze do jisté míry vyplavit vydatnou zálivkou. U běžných zemin postačí 200 až 400 litrů na m². Za dokonalý proplach považujeme takový, při němž za 24 hodin průsak je větší než 50 cm. Když je v horní vrstvě patrné přemokření a průsak sahá do 30 cm, substrát nelze promývat. Částečnou nápravou může být obohacení zeminy organickou hmotou.

Zemina pro pěstování na záhonech ve skleníku a nádobách musí obsahovat více organické hmoty (15 až 20 %). Mezi zdroje organiky patří rozložená chlévská mrva, rašelinové substráty, kvalitní tříletý kompost, rozložená drť z dřevního odpadu a listovka. Stav humusu a množství organické hmoty v půdě lze zjistit žíháním.

Únavě půdy se dá do velké míry předejít střídáním plodin. Skleník se využívá intenzivněji než venkovní záhon, proto je dobré sled kultur plánovat. Hlavní plodinu s dlouhou vegetací (rajče, okurku, papriku) doplňte podkulturou s krátkou vegetací, která se sklidí dřív, než hlavní porost zapojí. Stejný druh nezařazujte na stejné místo příliš často a mezi kulturami nechte čas na hnojení a přípravu půdy. Jak rozvrhnout výsevy a výsadby během roku, ukazuje kalendář skleníku pro zeleninu.

Postup při zjišťování množství organiky v půdě

Odebereme 2 kg zeminy, ve které chceme zjistit množství organické hmoty a dokonale ji vysušíme. Odstraníme kameny, střepy a plastické hmoty. Odvážíme přesně 1 kg vysušené zeminy a vložíme do plechovky. Nádobu s vysušenou zeminou zahříváme na ohni do stavu, kdy přestane ze žíhané půdy unikat kouř. Odstavíme a po vychladnutí vyžíhanou zem přesně odvážíme. Rozdíl hmotnosti mezi vloženou a vyžíhanou zeminou odpovídá organické hmotě, která shořela. Úbytek v gramech vydělený deseti udává její podíl v procentech (např. úbytek 150 g = 15 %).

Příprava půdy pro následující sezonu – dezinfekce

Po sklizni zásadně ihned odstraníme všechny rostlinné zbytky včetně kořenových balů a kompostujeme je mimo skleník. Jestliže nebudeme vyvážet zeminu, je vhodné provést půdní rozbor. Za přijatelnou cenu je provádí některé Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Doplňováním živin podle výsledku rozboru ušetříme peníze a omezíme zasolení.

K výbavě každého skleníku či fóliovníku by měl patřit kvalitně udržovaný kompost. Kompostér se prodává ve dvou velikostech. Oba typy umožňují přístup kyslíku a snadný výběr vyzrálého kompostu.

Na úspěšném výsledku pěstování rostlin ve skleníku se podílí správné a včasné provedení ochrany proti škůdcům, chorobám a plevelům. Názor, že vše vyřeší mráz v zimních měsících, je zavádějící.

K ochraně přistupujeme v nevytápěném skleníku v předjaří, kdy se probouzí přezimující hmyz a začínají klíčit plevele. Zasáhneme proti mravencům, kteří roznášejí zárodky mšic. Při ochraně půdy před choroboplodnými zárodky se používá v zahradnictví propařování pomocí speciálních aparatur. V propařené zemině se rostlinám daří nepoměrně lépe.

Propařování zeminy

Malé množství zeminy drobného pěstitele lze kromě paráků, pekáčů v troubě propařit pomocí mikrovlnné trouby. Do pevnějších polyetylenových sáčků vložíme zeminu a okraj přeložíme. K uzavření nesmíme použít kovovou sponku. Sáček vložíme do mikrovlnné trouby a zahříváme cca 5 minut. Délka ohřevu je závislá na vloženém množství zeminy a výkonu trouby. Zeminu necháme v obalu vychladnout.

Použití dusíkatého vápna

Dusíkatým vápnem lze provést dezinfekci větší plochy přímo na záhonu mělkým zapravením do půdy (do 5 cm) a zavlažíme (100 g na m² = 5 polévkových lžic). Abychom zasáhli klíčící plevele a probouzející se hmyz, pracujeme vždy při teplotě půdy nad +5 °C.

Zadýmování

U staveb, okenních rámů a ve výbavě, kde je použito dřevo (stoly, židle, police, truhlíky apod.), je lépe provést dezinfekci dýmovnicí určenou pro skleníky.

Úroveň kyselosti a příčiny změn pH

Rostliny vyžadují jistou úroveň kyselosti zeminy (pH), na které je závislý příjem živin. Rovnoměrný příjem živin a stopových prvků je při slabé kyselosti zeminy (pH 6,5). Jsou druhy a odrůdy rostlin vyžadující kyselejší prostředí v rozmezí pH 4 až 7, kterým se někdy říká vápnostřežné. Do další skupiny patří vegetace, které vyhovuje zemina s neutrální charakteristikou, a rostliny vápnomilné vyžadující zásaditou reakci mezi pH 7 až pH 9.

Změny pH v zeminách při pěstování rostlin v obydlích, ve skleníku a v uzavřených prostorách často souvisejí s používáním průmyslových hnojiv a zálivkovou vodou. Například ulitím hrnkových rostlin dochází k vytěsnění vzduchu z kořenového balu. V bezkyslíkovém prostředí se rozmnoží bakterie, které spotřebují zbytek kyslíku a způsobí další zkysnutí zeminy. Dochází k hnilobnému procesu a úhynu rostliny. Až na několik výjimek většina pokojových rostlin nemá v přírodě kořeny trvale ve vodě. Nelze proto ponechávat v misce pod květináčem trvale vodu. Při zalévání podmokem je třeba do misky nalít jen tolik vody, kolik ji zem vstřebá během hodiny. Zbytek je nutno vylít. I přiměřené zalévání tvrdou vodou z vodovodní sítě nebo ze studní vytváří v zemině i na květináčích vápenaté usazeniny a současně způsobí posun pH nad 7.

Orientační rozmezí pH půdy nebo substrátu pro plodiny a květiny, které se nejčastěji pěstují ve skleníku:

U košťálovin nenechávejte půdu okyselit, protože kyselé prostředí podporuje nádorovitost košťálovin. pH se proto u nich drží blízko neutrálu.

Měření pH sdruženým přístrojem

Nejjednodušší informativní měření pH je pomocí sdruženého přístroje. Princip měření je založen na vzniku elektrického proudu na článku zinek-hliník. Množství proudu a polarita se vytvářejí podle stupně kyselosti. Ke změně polarity proudu dochází, když je prostředí zásadité – ručička přístroje se vychýlí na opačnou stranu od hodnoty pH 7. K měření je třeba, aby měřená zemina byla dostatečně vlhká, což lze zjistit na sdruženém přístroji přepnutím přepínače do polohy MOIST (vlhkost). Ručička se musí vychýlit do polohy 8–9. Nedosahuje-li zemina této hodnoty, je třeba ji zavlažit. Článek zinek-hliník (pH) má špatnou vlastnost, neboť hliník se snadno okysličuje a je nevodivý. Okysličení odstraníme několikerým zasunutím do země, pak teprve odečítáme hodnoty (asi za 5 minut). Tento přístroj není vhodný k měření kapalin, kterými se znehodnocuje. Teplota zeminy při měření je 20 °C.

Měření pH indikátorovými papírky

K měření pH indikátorovými papírky je zapotřebí výluh, který získáme odebráním vzorku zeminy a propláchnutím destilovanou vodou. Po usazení kalu vložíme indikátorový proužek asi na 15 sekund do výluhu. Porovnáme s barevnou stupnicí na obalu, shodný barevný odstín odpovídá pH. Prolitím květináče vodou lze odebrat výluh z misky, postup odečítání je stejný.

Výhody pěstování v nádobách

Nepříjemnosti spojené s výměnou zeminy, se střídáním druhů rostlin a lepší využití ve skleníku v průběhu vegetačního období lze řešit pěstováním v dostatečné velkých nádobách. V průběhu pěstování můžeme s rostlinami manipulovat, měnit spony porostu, nebo je přenést mimo skleník na zahradu. V letních měsících je možné předpěstovat s předstihem sazenice ve volné přírodě a na podzim je přenést do skleníku k dopěstování. Vhodným výběrem odrůd zeleniny je možné tímto způsobem 2krát až 3krát za sezonu v nádobách obměnit sortiment. Snadno se odstraňují plevele. Šetříme průmyslová hnojiva a zálivkovou vodu. Po sklizni nahradíme zeminu novou a použitý bal uložíme na kompost. Odpadá riziko zasolení a zamoření chorobami ze záhonu. Listové škůdce likvidujeme vynesením vědra s napadenou rostlinou mimo skleník a odstraníme proudem vody, nebo ošetříme vhodným přípravkem.

Od pytlů ke stavebním vědrům

K ověření byly použity polyetylenové pytle. Ačkoli bylo dosaženo příznivých výsledků, pytle nesplnily možnost manipulace s rostlinami. Při zvedání se zemina uvnitř pytlů přesypávala a poškozovala kořeny. Rostliny stagnovaly v růstu nebo uhynuly.

Pytle byly nahrazeny 12litrovými stavebními vědry, které jsou v prodeji v supermarketech. Vyrábějí se z tvrzeného polyetylenu. Tmavá barva pohlcuje sluneční energii a ohřívá uvnitř zeminu. Plast odolává slunečnímu svitu.

Úprava vědra a příprava substrátu

Pokud chceme na pěstování rostlin využít vědro, je nutné vyvrtat v dolní části na boku 20 mm nad dnem otvor o průměru 6 mm pro odtok přebytečné vody. Prostor pod úrovní otvoru tvoří misku. Vláha je k dispozici mezi intervaly zavlažování. Jestliže potřebujeme vědro na zákvasy nebo na vodu, otvor zakryjeme šroubkem M6 s matičkou.

Předtím než vědro naplníme pěstebním substrátem, je vhodné na dno rozložit větvičky nebo drť ze dřeva z drtiče do výšky asi 2 cm jako drenáž. Zeminou je tříletý kompost nebo listovka, kterou doplníme třemi polévkovými lžícemi rohoviny nebo Rohosky. V průběhu vegetace přihnojujeme kapalnými nebo zcela rozpustnými plnými hnojivy. Ve vědrech lze pěstovat okrasné keře.

Využití prostoru a kompost ve skleníku

Prostor okolo a pod vědry ve skleníku využijeme na uložení kompostu, který zraje druhým rokem. Vrstva by neměla být vyšší než 30 cm a nemusí krýt celou plochu. Hmotu navezeme po sezoně a po celý další rok udržujeme ve vlhkém stavu. Tlením se uvolňuje oxid uhličitý, který působí příznivě na rostliny ve vědrech.

Vědra lze použít na dopěstování zeleniny i v uvolněném tunelovém krytu po sklizni okurek. Abychom zamezili stlačování listovky hmotností vědra, umístíme nad substrát rošt. Za předpokladu, že se nám podaří spustit tlení nového listí, což kontrolujeme stopkovým teploměrem (teplota 15 cm pod povrchem 30 až 40 °C), lze dopěstovat zeleninu i za poklesu okolních teplot k 0 °C.

Na podzim chráníme zeleninu v nevytápěném skleníku při náhlém poklesu vnějších teplot přikrytím bílou textilií.

Počet a výběr rostlin do vědra

Při pěstování zeleniny je počet rostlin ve vědru určen druhem. Brokolice, brambory, květák, ledové saláty, papriky, pekingské zelí, salátové okurky, tyčková rajčata, vždy po jedné rostlině, kedlubny a jarní saláty po třech, majoránku, pažitku a naťovou petržel rovnoměrně po celé ploše vědra (spon 2 až 3 cm).

Brambory a rajčata vysazujeme do vědra naplněného zeminou jen do třetiny a zeminu doplňujeme podle růstu. U rajčat počítáme s oporou, vyštipujeme zálistky a pěstujeme jen na čtyři vijany s plody. Většinou je sklidíme uprostřed léta a rostlinu zrušíme. Pro zajištění podzimní sklizně rajčat zakořeníme v červnu zálistky a pěstujeme v dalším vědru stejným způsobem. První sklizně brambor a rajčat jsou v době, kdy ceny za kilogram v obchodech jsou vyšší než pořizovací cena vědra. V současnosti osvědčená odrůda brambory je Adora, se kterou lze získat v průměru na vědro 900 g hlíz. Příznivých výsledků se dosahuje s paprikami Fortuna F1, Gabriela F1, Kirke F1 a Lucifer F1, vždy po jedné sazenici. Z rajčat se osvědčují odrůdy Bonset F1, Creon F1, Cristal F1 a Tornádo F1.