Skleníky, pařeniště a fóliovníky: kompletní průvodce

Proč pěstovat v krytých plochách

Existují způsoby, jak čelit nepřízni počasí, vytvořit příznivější podmínky pro prodloužení vegetačního období a dosáhnout zdárného růstu okrasných a užitkových rostlin. Uváděná zařízení uspíší sklizně raných brukví, ředkviček, salátů a podobně. Umožní předpěstování sadby květin, zelenin. V letních měsících se využívají kryté plochy na pěstování druhů zeleniny náročné na teplo, s dlouhou vegetační dobou, u které v našem klimatu s příchodem podzimních mrazíků ve volné přírodě část plodů nedozraje a zmrzne. S rozvojem pěstitelství nacházíme v našich obydlích, zahradách a na polích rostliny, které pocházejí z jižních zemí a mnohé z jiných kontinentů (Afriky, Ameriky, Austrálie, Asie atd.).

V mnoha zemích jsou šlechtitelské a výzkumné ústavy, ve kterých se odborníci snaží přizpůsobit rostliny horším podmínkám, než mají na území svého původu. Kromě zvýšení úrodnosti a odolnosti proti chorobám se dosud nepodařilo změnit fotoperiodismus a přimět teplomilnou vegetaci k odolnosti proti chladu. Některé končí svůj život již při 5 °C a jiné bezpečně zlikvidují teploty pod 0 °C. Člověk vymyslel mnoho způsobů, jak pěstovat rostliny pro potěšení nebo pro získání další potravy. K ochraně rostlin proti nepřízni slouží jednoduché pokrývky, solária, studená i teplá pařeniště, různé fóliovníky, studené, temperované a vytápěné skleníky s celoročním provozem.

Tři skupiny drobných pěstitelů

Drobné pěstitele lze rozdělit do tří skupin. První nemají pozemek a květiny i některou zeleninu pěstují v prostorech obydlí, v truhlících na oknech, balkonech a terasách. V druhé skupině jsou pěstitelé na přídomních zahradách nebo pozemcích, kam mohou denně docházet, případně dojíždět. Do třetí skupiny lze zařadit pěstitele na vzdálenějších víkendových zahrádkách u chat nebo chalup, kam dojíždějí v delších intervalech anebo kde pobývají pouze v letním období.

V následujících kapitolách jsou uvedeny náměty, co je pro kterou skupinu vhodné a jak respektovat ekologii na zahradě.

Záliba, náklady a estetika zahrádky

Každá záliba vyžaduje určitou námahu a finanční náklady. Pěstování v drobném není ekonomicky výnosné a je vždy ztrátové. Výhodou zůstává, že si můžeme zhotovit některá zařízení sami s minimálními náklady a vypěstovat produkty, které jsou vždy čerstvé, zdravotně nezávadné a nezasažené nadměrnou chemizací.

Stavby pařenišť, fóliovníků, oranžerií a skleníků by měly být estetickým doplňkem každé zahrádky a neměly by působit dojmem skladiště sběrných surovin.

Ačkoli v naší vlasti má zahrádkaření staletou tradici, před několika lety zájem o pěstování zeleniny poklesl. V současnosti nastává obrat. Dokladem jsou zasklené balkony, oranžerie a skleníky na zahrádkách. Rovněž se zvyšuje návštěvnost zemědělských výstav a prodejních akcí v celé republice.

Základní životní procesy

Základním životním procesem rostliny je fotosyntéza, která je podmíněna zachycením dostatečného množství zářivé energie, jejímž zdrojem je slunce. Rostliny reagují na intenzitu a dobu působení dopadajícího záření. Důležité je i spektrální složení světla.

Složené sluneční světlo a suma osvětlení

Složené sluneční světlo je bílé. Rozložením pomocí lomu světla hranolem vznikne barevné spektrum, které zahrnuje jednotlivé vlnové délky světla. Nejkratší vlny jsou ve fialové barvě a nejdelší v červené části. Na obou stranách pokračují spektra lidskému oku neviditelná – ultrafialové a infračervené.

Při jasné ranní obloze činí suma osvětlení pocházejícího od Slunce a oblohy 6 000 luxů. V dopoledních hodinách se pohybuje kolem 60 000 luxů a v poledne přibližně kolem 100 000 luxů. Vždy záleží na sklonu Země vůči Slunci. Tím jsou dány rozdíly v jednotlivých ročních obdobích. 70 % slunečního svitu připadá na duben a září. Severní svah u nás při sklonu 30° není od října do února osvětlen sluncem (dlouhé stíny). Naproti tomu jižní svah se sklonem 10° má intenzitu záření stejnou jako polohy o 700 km jižnější. S nástupem oblačnosti, mlh a smogu klesá intenzita záření pod 50 % a tím i teplota v krytých plochách. Intenzitu světla obzvláště v zimních měsících měříme raději luxmetrem. Nespoléháme na lidské oko, které se přizpůsobuje světelným podmínkám.

Další podmínky růstu rostlin

Růst je podmíněn vztahem světla, teploty ovzduší, zeminy a výživy. Při nedostatku světla nebo nevhodném poměru těchto činitelů dochází k „vytahování“ rostlin, známému při předpěstování sadby v zimním období v bytech. Požadavky rostlin na osvětlení jsou různé. Většině vyhovuje intenzita kolem 10 000 luxů. Množství světla, které potřebují rostliny, se nachází v rozsahu 50 až 10 000 luxů. Kromě toho je důležité respektovat vlnovou délku, kterou mohou rostliny přijmout při dodržení délky dne. U rostlin v klidu (dormanci) je možné snížit osvětlení na minimum (100 luxů).

Reakce rostlin na změnu délky osvětlení (dne) je rozdílná. Existují rostliny krátkodenní a dlouhodenní. Krátkodenní pocházejí z oblasti rovníku, z tropů a subtropů. Dlouhodenní jsou z oblastí mírného pásma. Jsou rostliny, které na délku dne nereagují a kvetou za dlouhého i krátkého dne. Dosud se nenašel způsob, jak je přimět ke změně vývoje. Podmiňují je dědičné vlastnosti a znaky rostlin.

Teplota zásadním způsobem ovlivňuje fotosyntézu. Při poklesu teplot pod +5 °C ustává u většiny rostlin fotosyntéza, která je závislá i na teplotě. Rozsah teplot, při které rostliny asimilují, tj. rostou a vytvářejí zásobní látky, má své hranice – rostliny zastavují růst při nízkých i vysokých teplotách. Při příliš vysokých teplotách nad 40 °C se zastavuje růst, rostliny vadnou, opadávají poupata, květenství i plody.

Volba místa pro skleník, pařeniště a fóliovník

Pro výstavbu těchto zařízení vybíráme místa chráněná před převládajícími větry, kam nepadá stín budov a vysokých stromů. Vhodná je poloha otevřená jižním směrem. Pro maximální využití slunečního záření v jarních a podzimních měsících, kdy je slunce nízko nad obzorem, je výhodnější orientovat podélnou stranu uvedených objektů směrem k jihu.

Naše klimatické podmínky neumožňují v nevytápěných sklenících započetí prací v lednu a únoru, vytápění je nákladnou záležitostí. Pro drobného pěstitele, který nemá vhodné vybavení, je řešením pařeniště vyhřívané biologickým teplem, vznikajícím při rozkladu organické hmoty. Lze ho vyhřívat topným kabelem nebo teplem žárovky. Je možné pořídit si domácí miniskleníček využívající teplo obydlí s přisvětlováním, pokud se začíná s výsevy v lednu nebo v únoru. Denní spotřeba elektrické energie bývá okolo 0,5 kWh.

V tomto průvodci najdete